přihlásit trvale
Nová registrace
Yangame

Yangame's Fight Night 3 - reportáž

přečteno: 3877×
03.08.2015 v 07:48 | Autor: redakce ExtraRound.cz
diskuse: 3×
Rubriky: Reportáže / K-1 / ČR

Autorem reportáže je Jan Hrsina, trenér SKBU Hostivař.

Yangames Fight Night Open air galavečer Yangames se loni s velkým úspěchem etabloval, když přinesl atraktivní formát osmičkové pyramidy v nejtěžší váze. Turnaj se povedl natolik, že jeho dozvuky ještě dlouho rezonovaly na české scéně. Není tedy velkým překvapením, když si akci po roce zkusíme zopakovat. Opět se koná pod otevřeným nebem ve Žlutých lázních a počasí naštěstí opět vyšlo. S nástupem večera ovšem docela znatelně poklesly teploty, což sice na výkony fighterů nemělo žádný viditelný efekt, zato diváci, kteří dorazili za slunného odpoledne v lehkém svetříku, ti dost litovali. Základem programu byla pyramida supertíhy podle pravidel K-1 WAKO Pro, k tomu rezervní zápas a tři atraktivní superfighty. Jediným zápasem v nižší váze byl titulový tahák, vyhecovaná odveta Kohout vs Hunanyan. Supertíha se tentokrát držela při zemi, většina bojovníku se pohybovala v rozmezí kolem 100-105 kg, žádných extrémů jsme se letos nedočkali.

1. čtvrtfinále Michal Janáček Vs. Peter Baláž

Oba jsme zde mohli vidět už loni, Baláže knockoutoval Soukup na své spanilé jízdě turnajem a Janáčka přebodoval Vinš. Baláž letos patřil se 113kg k nejtěžším účastníkům, rozhodně však nepatřil k nejvyšším. V opatrném prvním kole se Janáček zdál techničtější, kombinační. Dařilo se mu lépe Baláže trefovat a solidně pracoval teepy. Baláž jako by přistoupil na stereotyp podsaditého bombarďáka, posílal silovější jedničky a zkoušel Janáčka nachytat pár highkicky, ale na to asi bylo brzo, čerstvý Janáček se překvapit nenechal. Jednou ho Baláž chytil kontrem z pravačky, ale s Janáčkem to nehnulo, takže první kolo pro Janáčka, víc a přesněji pracoval. V druhém kole po poklidném záčátku najednou Janáček vypustil parádu, otočkou sice Baláže minul, ale využil rotace a navázal přímkou, kterou už trefil, nahulený Baláž se snažil zmizet, ale Janáček nezaspal, vystartoval po něm jako čertík z krabičky, kombinace pár rukou a kolen a je konec, Baláž se sice na osmou postavil, ale vrávoral a rozhodčí ho do hry nepustil. Lahůdkový technický knockout pro Janáčka!

Michal Janáček porazil Petera Baláže TKO ve 2. kole

2. čtvrtfinále Piotr Romankevich Vs. Martin Hauser

Romankeviche si velmi dobře pamatujeme z poslední Heroes Gate, kde předvedl proti Škvorovi ne-li zápas roku, tak přinejmenším pamětihodnou bitvu, ve které se oba strašlivě posekali. Když se dá dohromady zážitek z tohoto zápasu a Romankevichovy mezinárodní zkušenosti, patřil k favoritům na vítězství v celé Yangame pyramidě. V prvním zápase proti slovenskému kolenáři Hauserovi, nicméně pro Romankeviche je to první zápas v supertíze, předtím byl o váhu níže. S necelým metrákem stále patřil mezi nejlehčí borce dnes. Logicky tak od prvního kola používal rychlost a kondici, které by měly být proti rozměrnějším soupeřům spíše na jeho straně. Proti Hauserovi mu to fungovalo, Slovák ho prostě nestíhal. Romankevich nasekal kombinaci, zavřel lowkickem a ještě stihnul povolit nebo uhnout, než mu tam Hauser poslal kontr. Veliký přehled a zřetelná převaha v rychlosti udělaly ze zápasu Romankevichovu one-man-show, Hauser před jeho tlakem povoloval, nechal se honit po ringu a zmatek řešil pasivitou ve dvojáku. Všechno vydržel, ale omezil se na kontry a scénář nechal na Romankevichovi, který se nikam nehonil, zdál se spokojený s bezpečně odkontrolovanou výhrou na body. Třetí kolo už jen potvrdilo průběh, Romankevich předváděl takový uvolněný box na chodící pytel, občasným Hauserovým pokusům ho na něco nachytat s přehledem unikal. Před koncem ještě Hauser trefil pěkné dvě brady a koleno, ale na dominantním vítězství Romankeviche to už nic nezměnilo.

Piotr Romankevich porazil Martina Hausera 3-0 na body

3. čtvrtfinále Jiří Havránek Vs. Lukáš Skirca

Oba jsou zkušené stálice české scény a jejich styl je dobře znám, takže se dalo předpokládat, co uvidíme – Havránek ve svém pečlivém dvojáku a snažil se tvrdého hákaře Skircu držet daleko roundy a teepy. Skrica se s ním překvapivě ochotně překopával, po přestupu do Hanumanu se zřejmě začíná trochu měnit jeho styl. Taktika ale Havránkovi fungovala, přidal přímky a Skirca se na něj nemohl dostat. Po necelé minutě proběhlo pár výměn, po jedné nenápadné se ale Skirca zkroutil a nechal se počítat. Když jsem se podíval na záznam, to, co vypadalo jako netrefený plácnutý round do boku, ve skutečnosti píchlo kolenem přesně na spodní okraj žeber. Skirca se sebral, pokračoval, ale Havránek už věděl, po čem jde. Round, druhé počítání. Buď rovnou zlomená žebra, nebo alespoň ošklivě načatý spodek. Skirca zkusil vrhnout vše do výměny hop nebo trop, ale přiletělo koleno, třetí počítání, konec. Havránek trefil milimetrový likvidační zásah a pak už si to pohlídal.

Jiří Havránek porazil Lukáše Skircu TKO v 1. kole

4. čtvrtfinále Radovan Kulla Vs. Adrian Bartl

Kulla loni zaujal velmi vyspělým výkonem, ukázal velké srdce i velký mozek, takže letos se od něj čekalo hodně. Jako první ho čekal zkušenější a těžší slovenský kolega Bartl. Jenže letos Kulla nějak nebyl ve své kůži. Nemám zákulisní informace z jeho týmu, jen svůj dojem, ale při nástupu tak lehce pokulhával, tvářil se nemastně, neslaně, zkrátka to nějak nebylo ono. První kolo to potvrzuje, Bartl měl víc z výměn, zachytával nohy a párkrát shodil Kullu na zem. Byl rozhodně dravější, uměl si lépe dojít dopředu, byl více iniciativní a chodil si otevřeněji pro výměny. Kulla sice pracoval, něco zaboxoval, něco nakopal, ale zdál se mi poněkud zaražený, bez šťávy. Teprve v závěru kola trochu přidal na důrazu. Druhé kolo bylo už vyrovnané, Kulla víc začínal a snažil se i soupeřovy akce potrestat roundem. Ve třetím kole Bartl trošku povadnul. Funí, kopy mu zpomalují, zato Kulla logicky ucítil šanci, párkrát došlo k závaru, a pokaždé to byl Kulla, kdo víc zatlačil, takže třetí kolo pro Kullu. Začátek pro Bartla, vyrovnaná střední hra, koncovka pro Kullu. Rozhodčí nakonec dávají těsné vítězství Kullovi, a jeho kouč v pozápasovém rozhovoru hovoří o tom, jak přizpůsobili přípravu i taktiku potřebě vydržet celou pyramidu. Že by byl Kullův vlažný projev jen důsledek strategického šetření sil, aby nedělal více, než musí?

Radovan Kulla porazil Adriana Bartla 2-0 na body

Rezervní zápas František Kohout Vs. Thomas Hummer

Český univerzál proti zkušenějšímu Němci v rezervním zápase, kde vítěz naskočí do pyramidy v případě nenastoupení některého z účastníků do dalších kol. Kohout je tvrďák a na těžkou váhu má hodně vyšvihané nohy. První kolo byla standardní zastřelovaná na přečtení soupeře, Kohout hrozil hlavně nebezpečným předním hákem, který poletoval Hummerovi těsně kolem obličeje. Oba poměrně šetřili pohybem, vyměňovali si rány, kratší komba, čekali na chybu soupeře či příležitost na kontr. Ve druhém kole se Kohout dostal do ráže, spustil ruce k pasu jako kovboj, který se chystá tasit, zjevně věří svému přehledu a úhybům a začal si agresivně chodit pro obloukové údery. Sice se přestalo kopat, ale box dost přitvrdil. Registruji okolo sebe komentáře diváků, kteří Kohouta neznali, jak se podivují jeho zápasovému výrazu tváře, který osciluje mezi naštvaným, otráveným a pobaveným. Ke konci kola Kohout vytěžil převahu, nejdřív zkusil pár highkicků, které jen těsně netrefily, ale hlavně rukama zasáhl v krátkém sledu párkrát bradu, Hummer lehce otřesený, ale Kohout se za ním nehonil, pokračoval v trpělivém systematickém lovení. Ve třetím kole se už Hummerovi nechtělo, Kohouta spíš jen ozobával a ustupoval. Díky tomu si Kohout měl čas nabít a ještě přitvrdil. Trefil krásný zásah souhlasnou rukou po položení kolene, Hummer už se potom točil bokem ve snaze utíkat od pěstí, Kohout toho využil a poslal mu za koleno pár švihových lowkicků a la Ernesto Hoost, a ty rozhodly – Hummer najednou nemůže pořádně stát, přichází počítání, Kohout samozřejmě po načatém a odevzdaném soupeři jde, po chvíli další lowkicky a počítání, a další, až je konec. Pěkný zápas, mělo to bomby, mělo to vývoj, mělo to úspěšně ulovení a mělo to i vítězství domácího, co víc si přát.

František Kohout porazil Thomase Hummera TKO ve 3. kole

1. superfight Jan Soukup Vs. Luboš Raušer

Zápas, o kterém se toho napsalo hodně, že by měl pohnout horními patry českého žebříčku, že by mělo jít o derby rozdělených fanouškovských táborů či odlišných paradigmat karatistické techniky a thajské tvrdosti. Oba aktéři to ale brali sportovně, koneckonců to jsou přátelé, a tak byla atmosféra zápasu spíš gentlemanská než vyhecovaná. Realitou ale zůstává, že kde je Raušer kladivo, tam je Soukup katana. Raušer je navíc o pořádný kus větší, a i když je daleko hubenější než dřív, pořád je i o něco těžší. První kolo byla podle předpokladů překopávaná, Soukup kroužil a nelezl Raušerovi mezi buchary, když už zaboxoval, tak jen expresně a hned šup do klinče a nechat se rozhodčím roztrhnout. Raušer překvapil axekickem, jinak spíš roundoval a k boxu se moc nedostal. Podle ohlasů publika se zdá, že VIP sektor je hanumanský a tribuna karatistická, ale na hlasivky fanoušků je to vyrovnaný souboj, tentokrát se nekonají sborové chorály pro Soukupa jako loni. V druhém kole se přitvrdilo, zejména Raušer měl dost mocný nástup. Soukup krouží jako měsíček kolem země nebo naopak okamžitě zkracuje a váže na klinč, velmi se mu nechce dát Raušerovi možnost na něco ho nachytat. Raušer ho naháněl, ale zdál se trochu bezradný – dohnat ho nemůže a klinčovat nesmí, dlouhý klinč s neomezenými koleny by mu jistě proti Soukupovi dost pomohl. V průběhu kola se Raušerův tlak trochu vyčerpal, takže ve třetím kole je zjevné, že unavenému Raušerovi zpomalují reakce. Soukup byl čerstvější, pokračoval v okopávání, krásně mu chodila kombinace levá-levá-pravá-pravá, ruce s lowkicky. Raušer ho skoro trefil highkickem, pak si oba vymění parádičku, nejdřív Soukup, pak hned Raušer musí ukázat, že to umí taky. Soukup tomu asi bude říkat do mawashi kaiten geri, Raušer rolling thunder kick, každopádně ani jeden tím kotoulem netrefili, zato velice potěšili diváky. Vývoj zápasu to ale nezměnilo, bezpečně zvítězil Soukup díky lepší přesnosti, pohybu a aktivitě.

Jan Soukup porazil Luboše Raušera 3-0 na body

1. semifinále Michal Janáček Vs. Piotr Romankevich

Na toto semifinále byl vypsán kurs 3,6 proti 1,2; Romankevichův dominantní výkon z čtvrtfinále na bookmakery zjevně silně zapůsobil. Jenže zápas ani pořádně nezačne, Janáčkovi sedne rána a Romankevich padá a je počítán. Pokračuje, ale Janáček ho pak trefí ještě dvěma háky, Romankevich spíš krouží, ustupuje. To je překvapení jako hrom. Jestli je stále otřesený a drží se dál, nebo mu nesedí Janáčkův opačný gard (byť on sám gardy mění a umí z obou), každopádně Janáček mu svým přebíráním dělá velké problémy, hlavně jeho zadní bomba nebezpečně prochází skrz ruce. První kolo rozhodně v režii Janáčka. Ve druhém kole se Romankevich oklepal, přidal na aktivitě, otloukal z dálky. Janáček si výborně čekal, sbíhal si pro takový polokontr, polopřebrání dlouhou zadní mezi Romankevichovým krytem. A ten se toho bál, utíkal od toho, zřejmě nechtěl znova inkasovat něco jako v prvním kole. V jedné z výměn Romankevich píchnul kolenem na žebra na úplně stejné místo jako dříve Havránek Skircovi, a Janáček padl stejně jako předtím Skirca. Takže máme po jednom počítání na obou stranách a začínáme zase od nuly. Ve třetím kole už toho měl Janáček dost, senzační výkon v prvních dvou kolech ho stál dost sil. Viditelně vadnul, a i když se snažil dál lovit, Romankevich byl drzejší a přebíral aktivitu. Janáček dál a víc vařil, propadal se do pasivní defenzívy, a tak Romankevich zkusil scissor kick, který už zpomalený Janáček nestihnul přečíst, takže po čistém zásahu do hlavy končí Janáček KO. Na jednu stranu mazácký a zkušený výkon od Romankeviche, který moc dobře věděl, co dělá, a zápas za dvě kola úplně otočil, ale na druhou stranu fantastický pokus Janáčka, který první půlku zápasu sahal po senzačním vítězství nad borcem z evropské elity.

Piotr Romankevich porazil Michala Janáčka KO ve 3. kole

2. semifinále Jiří Havránek Vs. Radovan Kulla

Na toto semifinále byl vypsán kurs 1,7 proti 1,9. Oba jsou komplexní a byli řazení mezi favority pyramidy. Zápas podle toho začal dost opatrně. Havránek sice zahájil třemi highkicky, ale jinak to byla dost poziční a opatrná vyčkávaná. Havránek vytlačoval Kullu ze středu ringu, občas proběhla nějaka výměna, ale nic pamětihodného. Kulla byl dost defenzivní, vyklízel pozice Havránkovi a do rvačky pro nic za nic se necpal. Ve druhém kole taktická bitva pokračovala, Kulla trochu přidal a začal Havránka víc okopávat, Havránek tím pádem zase lehce ubral, protože neměl tolik prostoru. Ale jinak jsou to takové šachy, diváci trošku usínají. Ve třetím kole Kulla vystupňoval aktivitu, přitvrdil nohy, zkusil i nějaké to naskočené koleno či otočku, ještě se tomu nedalo říkat tlak, ale mírná převaha už ano. Oběma ale chyběla přesnost, resp. dobře se kryli, a nebezpečný zásah nepadnul. Kolo končí, Kulla se profesionálně raduje a vítězně gestikuluje, Havránek se opírá v rohu, jako by byl unavený, což se mi vzhledem k tempu zápasu zrovna u terminátora Havránka nezdá, a raduje se až se zpožděním. Mně to přišlo jako první kolo pro Havránka, druhé vyrovnané, třetí pro Kullu. I když je to souboj domácího proti zahraničnímu soupeři, rozhodčí jsou velmi spravedliví a vyhlašují remízu a extraround. Ani v nastavení se žádná přestřelka nestrhla, oba se drželi taktické a bezpečné hry jako v předcházejících kolech. Havránek byl trochu pevnější v postoji, v postupu trochu nesmlouvavější, jako by víc chtěl, ale pořád šlo o velmi, velmi vyrovnanou bitvu. Rozhodčí nakonec vyhlašují split decision pro Havránka. Kulla je v pozápasovém rozhovoru poněkud zklamaný, říká, že mysleli, že ta aktivita bude stačit na vítězství, ale nestačila. Škoda, tentokrát to nebylo ono, jeho loňský projev možná nebyl tak taktický, ale zase byl pamětihodný a strhující pro diváky.

Jiří Havránek porazil Radovana Kullu 2-1 na body po extra roundu

2. superfight Tomáš Hron Vs. Igor Bugaenko

Původně měl být Hronovým soupeřem Kryklia, a zápas měl být pikantní odvetou za Hronovu rychlou prohru KO v jejich prvním zápase. Jenže Kryklia nedostal víza, a tak byl na poslední chvíli povolán do zbraně Bugaenko. Tím padla líbivá srovnání generací veterána Hrona proti mladíkovi Krykliovi, ale o nic nepřijdeme, papírově je Bugaenko možná ještě zajímavější jméno než Kryklia. Vítěz Tatněftu a Superkombatu se počítá. U nás si fanoušci Bugaenka budou asi pamatovat hlavně jako soupeře Ondry Hutníka z posledních Heroes Gate, kde ho Spejbl ukopal na body. Bude zajímavé, zda a jak si s ním poradí Hron. Bugaenko dnes navážil pouze 91kg, o 12 méně než soupeř, a v ringu to bylo znát. Hron už při nástupu vypadal dobře, plný energie, našlápnutý, měl chuť. Od začátku vytlačoval menšího soupeře do rohů, a kupodivu Bugaenka stíhal i rychlostí. Sice frekvenci boxingu měl Bugaenko o něco vyšší, ale Hron stíhal nasekat, stíhal kopat, a hlavně stíhal držet zápas ve velmi vysokém tempu. Publikum ožilo a hnalo Hrona dopředu, ve druhém kole se přitopilo, kombinace se prodloužily, lítaly krásné sekačky. Bugaenko víc boxoval, Hron více zavíral nohama, a postupem času přidával víc a víc vysokých kolen, protože soupeř byl přece jen o půl hlavy nižší, a to se to pak kolenuje. Ve třetím kole Hron držel ohromné tempo a ještě dál stupňoval presing, nedal Bugaenkovi ani chvíli klid a nutil ho vystřílet se do dvojáku, zatímco Hron provokoval z dálky rukama a zavíral lowkicky a koleny, tempem se držel a váhou a tlakem dominoval. Skončilo to na body, ve výsledku velmi hezký zápas, Hron nastoupil ve výborné formě a přesvědčivě přejel soupeře, na kterého neměl možnost se takticky připravit. Spousta výměn a přestřelek ve vysokém tempu, což po poněkud uspávacím předchozím zápase diváky spolehlivě probudilo.

Tomáš Hron porazil Igora Bugaenka 3-0 na body

Před finále pyramidy je nutná kvůli přípravě bojovníků krátká pauza, za niž patří plus organizátorům, že tentokrát to nezkouší naplnit nějakým "uměleckým" vystoupením, ale několika delšími rozhovory Roberta Kurky s Hronem či Hutníkem. Je to takové přátelské potlachání, ale v příjemné atmosféře, která se k letním Žlutým lázním hodí, a hádám, že neformálností může být rozhovor víc divácky vděčný než obvyklé ritualizované mediální tanečky. Příjemné. Hron oznamuje, že se chystá na zápas s Ilungou, takže po Bugaenkovi si zopakuje dalšího soupeře Ondry Hutníka, sám Hutník zase oznamuje řadu zápasových nabídek a naznačuje zápas s Vondráčkem.

Finále pyramidy Piotr Romankevich Vs. Jiří Havránek

Finále s kursem 1,4 proti 2,52. Sázkaři více věří dynamickému rychlíkovi Romankevichovi, že dokáže zdolat pochodující věž ve dvojáku. A první kolo skutečně vypadalo jako dobývání hradu. Romankevich se držel převážně mimo dostřel rukou, přistupoval na kontakt, jenom když sám chtěl něco vystřílet. Probíhalo okopávání, Havránek kopal vysoko, Romankevich se soustředil na lowkicky. Havránek dodržoval taktiku jako proti Kullovi, v klidu a zvednutý kryt, a občas vyrazit na ofenzivní výpad s kombinací. V druhém kole Romankevich snížil postoj, byl v nohách pružnější, jako by Havránkovi nechtěl čekat na ty jeho výpady. A hlavně zadní lowkick, byla jich tam spousta a šel Havránkovi po zadní noze, která je vzhledem k Havránkovu opačnému gardu hůř dosažitelná, ale taky nebývá tak otužená. Fungovalo to, Havránek se tvářil dost kysele, až mu noha přestala fungovat a nechal se raději počítat. Romankevich už v tom měl systém, čekal na hranici dosahu, ozobával soupeře, uhýbal a přistupoval si pro jeden lowkick za druhým. Havránek byl bohužel dál statický, asi už nebyl schopen lepšího pohybu, takže jeho rozkopaná noha byla snadný terč, do konce kola ho Romankevich takto dostal do dalšího počítání. Třetí kolo už bylo čekání na smrt, Havránkova jediná šance by byla kamikaze útok a doufat v zázrak, což se ale nestalo, a tak po dalším lowkicku opět padl. Havránek nemá ve zvyku něco vzdávat, takže se snažil pokračovat, ale jeho kouč radši hodil ručník, Havránkova noha byla prostě vyřízená. Finále tedy mělo dost podobný průběh jako to loňské, kde rozkopaný Kulla taky dělal, co mohl, aby mu Soukup nerozšlehal nohy na pudink. Přece jen tři zápasy ostrými holeněmi jsou jiná káva, a významným taktickým prvkem se pak stává postoj a pohyb, který neumožňuje soupeřům akumulovat lowkicky. Pyramidu těžkých vah tedy paradoxně vyhrál nejlehčí borec z celého startovního pole, ale s přihlédnutím k mezinárodním výsledkům Romankeviche to zas takový paradox není, je prostě zatraceně dobrý.

Piotr Romankevich porazil Jiří Havránka TKO ve 3. kole

Titulový zápas K-1 WAKO Pro -76,2kg Matouš Kohout Vs. Anatoli Hunanyan

Opět fight, o němž se toho napsalo hodně a ještě napíše. Velkou zásluhu na tom měl nešťastný průběh zápasu prvního, který byl až příliš vyrovnaný, než aby o něčem skutečně rozhodl, a navíc po něm došlo k procedurálním komplikacím při vyhlášení, což vrhlo stín na celý zápas a ještě to vedlo k roztržce Toljova týmu s pořádající organizací. Na druhou stranu to vyústilo v zajímavě modifikovanou odvetu pod lehce jinými pravidly, tentokrát spíš na Toljově hřišti K-1. Titulový zápas je na pět kol, pojďme je rozebrat. Nebudu se pokoušet nikoho napínat, stejně už výsledek všichni znají – to nejdůležitější se stalo hned v prvním kole. Po úvodních pár výměnách jsem se začal bát, že to bude opět kopie prvního zápasu, sice plná krásných výměn, ale jinak naprosto zrcadlově vyrovnaná. Ale kolem druhé minuty Tolja nachytal zvedákem potápějícího se Kohouta, přidal tvrdý hák a pokračuje, loví, ještě koleno, Kohout zachytil, zahodil Tolju na zem, ale hulí, pořádně hulí a má problémy, závěr kola je jasně Toljův, Kohout spíš bojuje o přežití do konce kola, aby se stihnul o pauze sebrat. Ještě pár čistých zásahů Tolja vytěžil, pak kolo skončilo. V druhém kole už byl Kohout OK a zase fungoval, bodoval lowkicky, zatímco Tolja spíš pestřeji a silověji boxoval rukama, Kohout měl lowkick a hák, Tolja nápaditější kombinace háků a zvedáků a střídání pásem. Kontrola ringu a iniciativa byla stále Toljova, stejně jako přesnost zásahů. Ve třetím kole se Kohout víc duckingem potápěl, Tolja hůř kvůli tomu trefoval ruce, ale zase začal i víc kopat.

Zápas se vyrovnal, Kohout zkouší všechno možné, jak najít na Tolju recept. Sklouzlo to opět do projevu prvního zápasu, nahoru dolů, spousta výměn tam a zpátky. Ve čtvrtém kole Kohout víc tlačil, ale netlačil údery, spíš jen pohybem, to taky připomínalo první zápas, ale kvůli omezenému klinči toho Kohout tentokrát nemohl z postupu vpřed tolik získat. Tolja zkusil otočku, která Kohouta zasáhla loktem do hlavy, takže Kohout se rozčiloval a dostal čas na rozdýchání, zatímco Tolja byl napomenut. V pátém kole Kohout už trošku plaval, ztrácel přesnost, ruce už mu létaly všude možně a sice bojoval a tlačil, ale nebyl v takové pohodě jako Tolja, který si šel pro vítězství, byl koordinovanější, zabalený, měl pestřejší spektrum technik. Zápas končí, vyhlášení se tentokrát naštěstí nezdržuje, což by podruhé byl už opravdu průšvih. Rozhodčí přisoudili titul kupodivu dost těsně 2-1 na body pro Tolju. Střední část zápasu bych dokázal považovat i za vyrovnanou, ale i tak - pro mě bylo rozhodující první kolo, kde Tolja dostal Kohouta do velkých problémů, a potom závěr, kde byl Tolja v lepší pohodě. Přesto opět šlo o velice kvalitní zápas z obou stran, oba mají své jisté - Kohout vyhrál v thajském boxu, Tolja v K1, dál mlátit prázdnou slámu nemá cenu, takže domácí rybník se trochu vyčistil a do budoucna to bude chtít pro oba šampióny sehnat nějaké zajímavé zahraniční soupeře.

Anatoli Hunanyan porazil Matouše Kohouta 2-1 na body



Související články

 
 

 

Diskuze k článku

Pro vkládání a hodnocení příspěvků se přihlašte. Nemáte-li ještě svůj profil, můžete si jej založit zde.

Všechny příspěvky

Patriot - Redaktor - 3.8.2015 v 12:44
. - Odpovědět
 

Soukup má teď docela pěknou sérii, možná by zas mohl zkusit nějaký větší jméno někde ve světě smile

malylada87 - Čtenář - 3.8.2015 v 13:35
Re: . - Odpovědět
 

Jojo, Hron se mi líbil o něco více, ale to je tím stylem. Na Gibu Fight Night by měl dostat Ilunga a Hutník Verlindena, což jsou zápasníci Glory a špička. Jsem zvědavý,co tam bude dále za fighty.

K1-fan - Čtenář - 3.8.2015 v 19:23
Re: . - Odpovědět
 

Vobec sa tým netajim, naopak, v postoji je Jan Soukup moj najoblubenejsi fighter celkom. Kyokushin je moja srdcovka. Chlieb lacnejsi nebude, emocie nech idu stranou, ale som velmi rád, že vyhral. Iste, dobrých karatakov je malo, a vacsinou su slabí, ale o to viac ma Honzov úspěch tesi. On je výborný. Ja byt promoter, urobim zápas Soukup vs Hron o jednotku tazkej vahy. Ok, papierovo je to Hron, bez tak, na ten zápas by som cestoval. Jan by si to zasluzil.


tradičné bojové karate