přihlásit trvale
Nová registrace
Ross Pearson: Shrnutí kariéry

Ross Pearson: Shrnutí kariéry

přečteno: 356×
21.05.2019 v 16:17 | Autor: redakce ExtraRound.cz
diskuse: 1×
Rubriky: Profily osobností / MMA / Svět

Čtenář ExtraRoundu Postif navazuje na svůj nedávno zpracovaný a čtenářsky dobře přijatý zápasnický medailonek Geralda Harrise a připravil pro čtenáře ExtraRoundu ohlédnutí za kariérou dalšího bojovníka jenž nedávno ukončil MMA kariéru: UFC veterána, vítěze TUF 9 a trenéra TUF: Smashes, Rosse Pearsona


Ross „The Real Deal“ Pearson

The Real Deal, potetovaný Angličan žijící v Austrálii se svou ženou a malou dcerkou začátkem dubna tohoto roku oznámil konec kariéry. Na to, jak jeho sedmatřiceti zápasová kariéra vypadala, se podíváme v následujícím medailonku.

Veterán UFC, který si v největší MMA organizaci odbouchal 26 zápasů, začal s bojovými sporty již v dětství. Nejdříve to bylo taekwondo, později ve svých mladých letech přidal ještě judo a brazilské jiu-jitsu. Začátky profesionální kariéry však nebyly ideální. Profi premiéru prožil v prosinci roku 2004, zápas prvního turnaje organizace House of Pain prohrál na submisi. Po porážce nastala bezmála tříletá pauza, po které však stihl na podzim 2007 hned dva zápasy za večer na Total Combatu 21. Ten první vyhrál, v následujícím ho zastavila stopka doktora po prvním kole. Chuť bojovat ho neopustila a za další dva měsíce stihl v rychlém sledu čtrnácti dnů dva vítězné zápasy. Končí rok 2007 a The Real Deal s rekordem 3-2.

Následující dva roky budou pro něj ty nejúspěšnější, vše završí vstupem do UFC. Vezmeme to ale pěkně postupně, nejdříve rokem 2008. V tom zápasí na Strike and Submit 6, Cage Gladiators, Total Combat 23 a 24. Mimochodem v anglické organizaci Total Combat odzápasil po UFC nejvíce zápasů (4-1). Také se mu dostává šance zápasit o volný pás v Ultimate Force v lehké váze. Šanci využívá a 26 vteřin před koncem třetího kola vyhrává na armbar. První větší úspěch je na světě. Druhý nastává o půl rok později, kdy titul obhajuje a loučí se tak se zápasením jinde než jen a pouze v UFC. Z daného roku pochází také jeho dvě nej. Je to pro něj nejaktivnější rok, ve kterém stíhá 6 zápasů s rekordem 5-1. V tomto roce mu také končí nejdelší vítězná série, kterou odstartoval v roce předchozím. Ta činí 6 zápasů (všechny ukončeny před limitem).

Posouváme se v čase dále, otáčíme listy kalendáře na duben 2009. Na Spike TV začíná devátý The Ultimate Fighter. Tentokrát je série zaměřená na souboj bojovníků ze Spojených států amerických proti těm ze Spojeného království. Trenérem USA týmů je Dan Henderson, trenérem UK týmů Michael Bisping. Tak jako například na předešlém TUF 8 i nyní mají trenéři na starost hned dvě váhovky, ve kterých se bojuje - v lehké a velterové váze. V obou váhovkách jsou úspěšnější borci z Evropy a vyhrávají obě pyramidy. Ve finále velteru vítězí James Wilks nad Američanem DaMarquesem Johnsonem. Lehkou váhu vyhrává v čistě britském finále Ross Pearson. Ten první dva zápasy pyramidy vyhrává submisí, semifinále zvládá na body. Velké finále jej pak čeká v Las Vegas v jeho prvním oficiálním UFC zápase, kde vítězí nad Andre Winnerem 3x29-28. Turnaj byl zajímavý tím, že poprvé v historii UFC rozdalo hned tři bonusy za zápas večera a poprvé v UFC se v kleci objevila rozhodčí ženského pohlaví - Kim Winslow. Michael Bisping jakožto trenér UK týmů musel mít určitě radost z úspěchů UK bojovníků, ale to jen do následujícího turnaje - UFC 100, kdy mu to Dan Henderson vrátil za všechny USA borce i s úroky (památnou KO výhru asi netřeba připomínat).

Vraťme se od zajímavostí zpět k Pearsonovi. Ten si vítězstvím v TUF připisuje další úspěch v kariéře. A odstartuje tím desetileté působení v UFC. Druhý zápas v UFC a druhé vítězství na půdě této organizace získává na číslovaném turnaji 105 proti Aaronu Rileymu, kdy se mu soupeře podaří trefit kolenem tak šikovně, že lékaři zápas v průběhu druhého kola kvůli otevřené ráně zastavují. Svou úspěšnou jízdu prodlužuje proti Dennisovi Siverovi na UFC Fight Night 21. Zápas končí na body avšak oba borci získávají ocenění za zápas večera. Pearsona tak může na konci března 2010 těšit i fakt, že to má v UFC 3-0, je na vlně čtyř vítězství a celkově v kariéře má pěkný rekord 11-3. To však ještě netuší, že od teď už prakticky až na jednu výjimku nepozná, co je to vyhrát více než jeden zápas v řadě.

Následuje série střídání proher s výhrami (3x po sobě výhra – prohra). Nejdříve prohrává s Colem Millerem, následně vítězí se Spencerem Fisherem, aby pak opět prohrál, tentokrát s Edsonem Barbozou, který to má v té době 9-0. Pearsonovou útěchnou však může být druhý bonus za zápas večera. Na UFC 141 mění váhovku, míří do pérového váhy, ve které vítězí nad Juniorem Assuncaem. Pak však ale prohrává Cubem Swansonem a ukončuje tím svůj dvouzápasový výlet v pérové váze. (Poznámka Caidel: Právě výhra nad Assuncaem je z žebříčkového pohledu vrcholem jeho kariéry, po čtvrt roku byl jedenáctkou pérové váhy, zatímco v domovské lehké váze byl nejlépe osmnáctka).

 Máme zde turnaj UFC on FX 6, neboli také finále TUF: The Smashes, popřípadě UFC on FX: Sotiropoulos vs. Pearson. Jak už z názvu turnaje vyplývá, Pearson se zde dostává do svého jediného hlavního zápasu v UFC. V tomto hlavním zápase se utkávají trenéři právě vrcholícího TUF: Smashes. Ten anglický ve třetím kole ukončuje trenéra Austrálie (TKO).

Malé obohacující okénko, abychom mohli zamachrovat před kámošema u kávičky, pardon – u piva. TUF: The Smashes bylo inspirováno kriketovou rivalitou mezi UK a Austrálií, která se datuje již od roku 1882. Od tohoto roku až do současnosti se koná kriketový turnaj mezi zmíněnými zeměmi, nazván “The Ashes”. Odtud vznikl název pro pro TUF, tedy “The Smashes” a vytvoření týmů UK vs. Austrálie. TUF se opět uskutečnil ve dvou váhovkách - ve velteru a lehké váze. Je to také turnaj, na kterém má UFC premiéru budoucí šampion
střední váhy Robert Whittaker, který se stává vítězem TUF ve velteru (ve finále poráží Brada Scotta 3x29-28).

Jedeme dál. Pearson v dalším zápase přerušuje střídání výher a proher a vítězí podruhé v řadě. Avšak další v pořadí čtyřiadvacátý zápas kariéry končí jako no contest. Důvodem je ilegální koleno Melvina Guillarda, po kterém není schopen pokračovat. Odveta měla proběhnout o pár měsíců později, to se však Pearson zranil.

Že bude úspěšně pokračovat a vyhraje třetí zápas si určitě myslel na konci zápasu s Diegem Sanchezem. K velkému překvapení všech na body vítězí soupeř. Že si s bodováním neuměli rozhodčí poradit svědčí i rozdílné bodování 30-27, 27-30, 29-28. Pearson podává odvolání u atletické komise s naději o změnu výsledku. Bez úspěchu. Čtrnáct ze čtrnácti médií dalo zápas Pearsonovi (13x30-27, 1x29-28). Tehdy se však UFC rozhodlo k neobvyklému kroku a Pearsona kompenzovalo alespoň finančně neoficiálním bonusem 30 tisíc dolarů.

Tímto zápasem se přesouváme do části kariéry (červen 2014), ve které už bude sbírat více porážek než vítězství. V následujících osmi zápasech ještě střídá prohry s vítězstvími. Tenhle “stereotyp” má obohacen o bonus za výkon večera. Poráží Sama Stouta na UFC 185 KO v druhém kole. Těchto osm zápasů končí v pěti případech na body, dvakrát vítězí před limitem, jednou před limitem prohrává. Byť prohrává čím dál více zápasů, určitá odolnost se mu nedá odepřít, což bude potvrzovat i ve zbytku kariéry.

Dostáváme se do poloviny roku 2016. V té době se snaží svou prokletou sérii střídání výher a proher zlomit přestupem do velteru, ve kterém však není úspěšný. Na UFC 201 ho poráží Jorge Masvidal a tak se vrací do lehké váhy, ve které odbjoval většinu své kariéry. Sérií porážek prodlouží celkem na čtyři (Will Brooks, Jorge Masvidal, Stevie Ray, Dan Hooker). Jedná se o jeho nejdelší sérií porážek.

Nutno podotknout že v tomto období měl také trochu smůly. Dvakrát se měl utkat s Jamesem Krausem, ten se dvakrát zranil a byl nahrazen Brooksem a Rayem. Také zápas s Jorge Masvidalem nebyl úplně plánován. Už po třetí porážce v řadě (s Rayem) se hovořilo, zdali by nebylo pro “Rýldýla ” lepší ukončit kariéru. To se však nestalo.

Až po necelých dvou letech a výše zmíněných čtyřech prohrách v řadě pocítil radost z vítězství (UFC 221 - na body proti Mizutu Hirotovi). Tím zaznamenává svou poslední výhru v kariéře a před sebou má poslední dva zápasy. V předposledním prohrává na body s Johnem Makdessim, ale odnáší si již potřetí bonus za zápas večera. V posledním zápase kariéry se snaží svou nerozhodnou UFC bilanci 12-12-0-1 vylepšit. Plán mu však Desmond Green kazí hned v prvním kole. Od roku 2016 to má 2-7 a po tomto výkonnostním sešupu oznamuje začátkem dubna 2019, na svém Instagramu, konec kariéry.

Přece jen bych v jeho případě klidně vsadil na to, že ho ještě možná někde spatříme. Ve zmiňovaném příspěvku sice všem děkuje a oznamuje odchod do důchodu jakožto bojovníka MMA, zároveň však jedním dechem dodává, že vždycky byl bojovníkem, jen teď nastal ten správný čas přemýšlet, mít mysl otevřenou a uvidí se, co dál v budoucnu.

Poznámka Caidel: Zde bych jen navázal, že Pearson to s bojovými sporty jako takovými opravdu ještě nevzdal - 15. května absolvoval svou premiéru v boxerském ringu a v Sydney porazil TKO v druhém kole Salara Kinga (5-10). Záběry finiše zde



Ross Pearson statisticky, v bodech a ještě jednou stručně to nejzajímavější:

  • V profi kariéře absolvoval 37 zápasů: 20-16-0-1. Výhry: 7 KO/TKO, 5 submisí, 8 na body. Prohry: 5 KO/TKO, 2 submise, 9 na body.

  • Oženil se s UFC octagon girl (Kristie Jane Pearson), se kterou se seznámil díky komu jinému než UFC.

  • Fanoušci herních konzolí (Playstation, Xbox) si mohou za Rosse zahrát v UFC hrách.

  • Je milovníkem motokrosu.

  • Než se začal profesně věnovat MMA, živil se mimo jiné zedničinou (takže ruční práce mu očividně jdou).
  • Svou profi kariéru odstartoval koncem roku 2004, další zápas však měl až po 3 letech (což je i jeho nejdelší pauza v kariéře).

  • Nejvíce jeho zápasů skončilo ve třetím kole – celkem 19. Nikdy se během své profi kariéry nepodíval do 4. či 5. kola.

  • Bojoval v pérové, velterové a lehké váze. Dá se však říct, že je to bojovník lehké váhy (pouze 3 zápasy mimo lehkou váhu).

  • Momentálně je držitelem černého pásku v taekwondu, hnědého v judu, modrého v brazilském jiu-jitsu.
  • Je vítězem, ale i trenérem TUF. Vítězství slavil na TUF 9: USA vs. UK. Role trenérem se zhostil na TUF: The Smashes (neboli také UK vs. Austrálie).

  • Získal pás v organizaci Ultimate Force v lehké váze, titul zde jednou obhájil.

  • V UFC odzápasil 26 zápasu (12-13-1). Jen 13 borců v historii má v UFC odzápaseno víc. 

  • Jednou byl v hlavním zápase turnaje – UFC on FX: Sotiropoulos vs. Pearson (zápas vyhrál).

  • Třikrát byl oceněn zápasem večera (Dennis Siver, Edson Barboza, John Makdessi).

  • Jednou byl oceněn za výkon večera (KO výhra nad Samem Stoutem – UFC 185).

  • Jeho nejdelší vítězná série činí 6 zápasů, což se mu podařilo dvakrát. Poprvé mezi lety 2007 - 2008 (všechny ukončeny před limitem), poté mezi lety 2008 - 2010 (počítány i 3 výhry v TUF pyramidě).

  • Nejhorší zápasová série činí 4 prohry. Rekord od začátku roku 2016 do posledního zápasu (30. březen 2019) má 2-7.

  • Jeden zápas No contest – po ilegální koleni v zápase s Melvinem Guillardem na UFC Fight Night 30.

  • Zápasil celkem v 7 organizacích, šest z nich ale před vstupem do UFC kterému už zachoval věrnost až do konce.

  • Ve světovém žebříčku se nejvýše pohyboval kolem 20. místa (v lehké váze). Pro perfekcionisty - úplně nejvýše byl na 12. místě v pérové váze (v této váze však bojoval pouze dvakrát).

  • Nejaktivnější byl v roce 2008, to stihl 6 zápasů (5-1). Druhým nejaktivnějším rokem kariéry je rok 2016, to v UFC zvládl pět zápasů, bohužel se skórem 1-4.



Související články

 
 

 

Diskuze k článku

Pro vkládání a hodnocení příspěvků se přihlašte. Nemáte-li ještě svůj profil, můžete si jej založit zde.

Všechny příspěvky

vucma - Čtenář - 23.5.2019 v 00:13
aaa - Odpovědět
 

palec hore a dík