přihlásit trvale
Nová registrace
Reportáž z mezinárodního mistrovství ČR v K-1

Reportáž z mezinárodního mistrovství ČR v K-1

přečteno: 4060×
07.10.2014 v 16:25 | Autor: redakce ExtraRound.cz
diskuse: 0×
Rubriky: Reportáže / K-1 / ČR

Autorem reportáže je Jan Hrsina, trenér SKBU Hostivař.

Letošní ročník otevřeného Mistrovství republiky v K-1 organizace ČSFu byl poměrně divoký. Loni se mistrovství konalo ve víceméně kolizním termínu s několika dalšími turnaji, letos ne. Výsledkem bylo, že se z okolních států sjela nebývale početná a nebývale kvalitní konkurence. 

Přes den proběhlo téměř 150 vyřazovacích zápasů, a jak už jsme řekli, byla to divočina. Za prvé, samotný objem zápasů – v některých z nejobsazenějších kategorií (třeba mužská jednasedma) museli účastníci absolvovat v jediný den až pět zápasů, což je pekelný test kondice a odolnosti samo o sobě. Za druhé, úroveň soupeřů – invaze skvěle připravených Poláků vymazala ze světa většinu okolních států, loni se prosazovali Rakušané, Slováci, Ukrajina či Maďarsko, letos všechno ovládli Poláci a měli jsme jako domácí co dělat, aby se z otevřeného mistrovství nestalo mistrovství Polska. Spousta favoritů zmizela v propadlišti kvalifikačních pavouků, například loňští finalisté Sandor Gronai nebo Patryk Zdrojewski, z domácích velkých jmen vypadli třeba Radim Kušnirak, David Vinš, Dan Veidenthaler, Ondřej Srubek, Jaroslav Kozelka, a zejména Tolja Hunanyan, což jsou všechno členové Top 10 českého profesionálního žebříčku a v mnoha případech bylo jejich vyřazení velkým překvapením.

Vzhledem k tomu, že šlo o otevřené mistrovství, sešli se bojovníci dost rozdílné úrovně – některé gymy poslaly nepřipravené zelenáče na zkušenou, jenže místo na zkušenou šli kluci na jatka – během prvních dvou hodin eliminace jsem napočítal deset zásahů zdravotníků, než jsem to přestal počítat. Pak to samozřejmě pokleslo, protože dál prošli už jen výkonnější borci, kteří se o sebe umí v ringu postarat. Nicméně to reflektuje výkonnostní posun jak tohoto turnaje konkrétně, tak i celé scény – před pár lety mohl talentovaný začátečník s pár zápasy a trochou štěstí udělat nějakou medaili, dnes v mužských kategoriích ani náhodou.

Tak či tak se během dne povedlo poskládat finálový galavečer, který tradičně moderoval hurikán Michal Frabša. Publikum halu nezaplnilo, škoda – fighty stály za to. Tentokrát pobavila invence ohledně kostýmů ring girls, místo ohraných a nudných plavek byly oblečeny pouze do body paintingu, což potěšilo.

1. zápas: Ženy -70kg

Kateřina Netolická, Kickbox Baník Most (CZE) Vs. Radka Dorovová, Policejní škola Košice (SVK)

Češka měla jít původně v -65, ale nakonec nastoupila do -70. I tady má ovšem výškovou převahu. Na to, že nemá moc zkušeností (4 zápasy), tak je to slušné – boxuje disciplinovaně, hodně přímek z dálky, nechává Slovence prostor a boduje z ústupu. Dorovová ji honí, ale nic z toho. V druhém kole se cpe dopředu ještě víc, Češka pokračuje v oťukávání na distanc a Slovenka díky rukám dole lacino inkasuje spoustu ran do zvednuté brady. Bomby zatím Netolická nemá, je to takové strkání, ale stačí to na to, aby soupeřka měla většinu kola zakloněnou hlavu po ráně. Během druhého a třetího kola Dorovová přidává na razanci, chce něco trefit, ale jestli se jí něco daří, tak je to spíš přední noha, projdou nějaké ty roundy a kolena, ale na systematické boxování Netolické to nestačí.

Vítězí na body Netolická.


2. zápas: Muži -60kg

Dawid Wysokiski, UKS Gedeon Plock (POL) Vs. Pawel Stepniewski, Palestra Warsawa (POL)

Polská záležitost, 8 zápasů proti 40 zápasům. A rozdíl je vidět od začátku. Vyšší Wysokiski pinká z dálky, ale je vidět, že jak do něj soupeř nastoupí, tak je mu horko. Stepniewski je menší, ale umí si dojít pro kombinaci. Zkracuje, přebírá útoky a zachytává soupeřovy kopy. Nikam se netlačí ani se nepouští do zběsilé štípané, prostě si to s přehledem kontroluje, zatlačí, povolí, v mezičase občas něco přebere nebo vykontruje. Lépe trefuje – docela hezké spodky, nějakou tu bradu, kombinace poctivě zavírá nohama, v téhle váze se musí hodně nasypat. Wysokiski v druhém a třetím kole zkouší přitopit, víc zakombinovat nebo pro změnu přidat lowkicky, ale Stepniewski ho pořád rozebírá, počká si na ránu, a když zaútočí, trefuje. Ke konci se fight trochu otevírá, oba už nedrží kryty tak pečlivě, Stepniewski v závěru trefí dost poctivý hák pod ucho, ale nic z toho není – přece jen -60kg, tam borci dost často dokážou nakoupit víc než prodat.

Vítězí na body Stepniewski.

 
3. zápas: Ženy -65kg

Anna Homolková, SKS Aréna Kladno (CZE) Vs. Joanna Swiatkiewicz, Lee Gym (POL)

Inženýrka Homolková, jinak trenérka SKS Arény, v rohu ji koučuje bratr Honza Homolka, jeden z úspěšných českých reprezentantů, který si odskočil z nemocnice jen pár dní po operaci kolene. A vypadá to na válku, hned na začátku ostrá výměna, holky se zastřelují a zatím je to nepřesné, ale postupem času se to zlepšuje. Docela dlouhé kombinace, obě jdou přes ránu a vyměňují si lowkicky na přední nohu. Homolková je kratší, snaží se spadnout si do tvrdé zadní, ale Polka z výměn zatím má víc, přece jen díky výškové převaze toho trefí o kousek víc. První kolo pro Polku, ale to nic neznamená, tady se jede podle WAKO pravidel, takže se sčítají body kontinuálně ve všech kolech a nehraje se na 10-9 vyhraná kola jako v profesionálech. V druhém kole rozhodně Homolková přitopila, zlepšila pohyb dopředu, agresivněji se tlačí a zjevně chce titul víc. Na Polku to platí, ztrácí pod tlakem přesnost. Ve třetím kole Homolková dál pracuje pohybem, krouží za soupeřku a snaží se jí vymanévrovat a rozbíjet zvenku přední nohu. Docela to funguje, pěkná taktická práce. Polka se drží, docela dost kope, ale mám pocit, že na vítězství proti domácímu borci to stačit nebude. Homolkové se navíc povede závěr, trefuje několikrát bradu, jedna soupeřkou docela otřese a publikum se konečně probouzí, a díky závěru je to jasné.

Vítězí na body Homolková.

 

4. zápas: Muži -63kg

Krzysztof Olszewski, Palestra Warsawa (POL) Vs. Jan Lodzik, Tajfun (POL)

Opět ryze polská záležitost. Olszewski je veterán, sice 26 let, ale sedminásobný mistr Polska a vítěz Světového poháru se 70 zápasy na kontě. Lodzik je sice také vítěz Světového poháru a mistr Polska, ale pokouší se přesto nastoupit s vymlácenými rukavicemi, které rozhodčí neuzná za regulérní, takže ještě zdržujeme a sháníme nové. Zápas vypadá jako stínování v zrcadle, jednoho od druhého nepoznáte. Oba podobně velcí, oba podobný styl – nasypat a blesková kopačka. Není to moc taktické představení, spíš jde o to druhého přesypat a přetrefovat. Zápas ve vysokém tempu. Pomáhá tomu i polský ringový rozhodčí, který klinče nezdržuje zastavováním fightu, oba disciplinovaně reagují na pokyn break, což třeba u nás zatím moc nefunguje. Akce střídá akci, v druhém kole oba něco trefí, ale vydrží, stále to vypadá jako přes kopírák – žádný tlak nebo převaha nevznikne, prostě přestřelky, kde bude na konci rozhodovat, kolik bodů rozhodčí naklikali. A vskutku, zápas se nakonec rozhoduje nejtěsnějším bodovým rozdílem.

Vítězí na body Lodzik.

 

5. zápas: Ženy -60kg

Lucie Mudrochová, SK Mudroch Team (CZE) Vs. Agata Warzybok, Palestra Warsawa (POL)

Mudrochovou není třeba představovat, v promo materiálech k otázce, jak chce být před zápasem představená, údajně uvedla, že jako matka dvouleté dcery. U soupeřky zase na první pohled zaujme účes zkrocený množstvím tejpovací pásky. Od začátku je vidět, že Mudrochové v K-1 chybí thajská pravidla – hodně toho kope a zavírá roundy zleva i zprava, v klinči hned strhává a pouští více než jedno povolené koleno, nakonec je napomínaná. Má tlak, ale Polka obstojně boduje rukama a snaží se i nenechat se překopat, což je proti Mudrochové těžké, ale Warzyboková je dobrá, ostatně má spoustu mezinárodních zkušeností. Druhé kolo začne Mudrochová pěkně trefeným backfistem, kterému hala nadšeně aplauduje, ale celkově se karta lehce obrací na stranu Polky, Mudrochová víc klinčuje, dobře soupeřce vodí hlavu a láme ji do stran a dozadu, ale ve výměnách je přesnější Polka, Mudrochové jako by vždy chyběla desetinka vteřiny. Ve třetím kole zas přidá, daří se jí chvíli přeboxovat soupeřku direkty, zasáhne i tvář hezkým vysokým teepem, ale ruce nejsou ono, Polka o nich ví a vždy je hlavou o pár centimetrů dál, než by Mudrochová potřebovala. Vyrovnaný a kvalitní zápas končí a jsem zvědav, co rozhodčí – bude to těsné, Polka se mi zdála trošku přesnější a komplexnější, Mudrochová zas o kousek líp kopala. Rozhodčí to vidí tak, že Polka nepředvedla tolik, aby sebrala domácím titul. 

Vítězí na body Mudrochová.

  

6.zápas: Muži -67kg

Adrian Ahmad, Rzeszowski klub (POL) Vs. Jakub Krasuski, Palestra Warsawa (POL)

Opět dva Poláci, čímž potvrzují letošní polskou dominanci v nižších vahách. A opět podobný styl jako v předchozí mužské kategorii, jenom o kousek líp zabalení na úkor pohybu, protože tady už se přitvrzuje. Pár kombinací, Ahmad několikrát škrtne hlavu soupeře, Krasuski ho vytlačuje do rohů a vládne středu ringu, i když je to jen poziční vládnutí, zatím prohrává na body. Ale je vidět, že jeho pasivita je spíš čekání na kombinaci, než že by nevěděl, jak dopředu. Ahmad ho nicméně hezky ozobává, aktivněji pracuje. Jenže se tím otevře, Krasuski ho vykontruje takovým huntovským háčkem/zvedáčkem a Ahmad se složí jako včerejší noviny. Hned vstává, předstírá, že je OK a akčně míří do neutrálního rohu, jenže zaprvé se mu pletou nohy, a za druhé zjevně nevnímá, že v bílém rohu už stojí jeho soupeř a málem se při tom svém vrávorání opřel zády o něj místo o roh ringu. Rozhodčí ho samozřejmě nepouští dál, takže končíme prvním KO večera.

Vítězí KO Krasuski.

 

7. zápas: Muži -71kg

Gor Harutjunjan, Tolja Gym Vs. Michal Krčmář, Lanna Gym (CZE)

Krčmář začne pár tvrdými roundy, Gor zkusí highkick, ale Krčmář se pod něj potopí, hezké. Krčmář roundy drží Gora v rohu, chystá si bombu ze zadní, ale celkově zatím moc rukou nespadlo, Krčmář hru drží v thajském stylu – lowkick, round, do klinče. Gor trefí bradu, Krčmář dál překopává. Těch nemnoho výměn rukama líp trefuje Gor, taky pustí naskočené koleno a trefí ho. Bez chráničů je to o vypnutí nebo alespoň cut, ale zdá se, že Krčmář si z toho kolena nic nedělá, nicméně tady moc nechybělo. Druhé kolo. Krčmář drží Gora v rozích; dokud je to na distanc a thajský styl, má víc ze hry on, jak se dostanou na střední vzdálenost, líp boxuje Gor. Ve třetím kole Gor přidá, dobře načasovaným teepem dokonce posadí Krčmáře na zadek, ale je to rovnováha, ne vypínák. Krčmář zase bere střed a poziční kontrola za celý zápas je jasně jeho, trefí i dobrou bradu, po které se Gor trochu otřese. Publikum aplauduje, je nakloněné spíš Krčmářovi, zdá se. Gor stále lépe trefuje přímky, obzvlášť zadní líže Krčmářovu bradu dost nebezpečně. Vyrovnaná válka až do konce, bude to těsné. Ruce versus nohy. V thaiboxu by to bylo jasně pro Krčmáře, ale v K-1 je všechno za jeden bod, ruce i nohy, takže uvidíme. 

Vítězí na body Krčmář.


8. zápas: Ženy -56kg

Nikol Gruberová, Atom Fighters Plzeň (CZE) Vs. Petra Částková, Hanuman Gym Praha (CZE)

Gruberová zkusí round, Částková hned chytne a povalí ji, dobrá psychická vzpruha pro začátek. Dopoledne v eliminaci byla Částková trochu povadlá, teď ve finále se rozhodně lépe hýbe. Po pár počátečních oťukávačkách obě spíš tancují, Částková soupeřku zase hodí po zachycení roundu. Co do výměn se zatím nic moc neděje. V druhém kole oba koučové řvou na zápasnice, aby se víc boxovalo. Gruberová se to snaží plnit, Částková ji na oplátku z klinče pošle na zem, v klinči je převaha thajských zkušeností Částkové znát. Za chvílí zase letí na zadek Částková díky výtečně načasovanému teepu Gruberové. Té se začíná dařit tlačit kombinacemi rukama – zatím z toho nevytěžila žádný podstatnější zásah, ale vnáší to nový prvek do hry. Jinak pokračuje docela hezká překopávaná. V třetím kole pokračují nepřesnosti rukama a Částková pořád kazí Gruberové hru chytáním nohou a klinčováním, dnes se jí opravdu vůbec nechce boxovat. Gruberová ji dostane trošku pod tlak, Částková se točí zády a tak tak, že netrefí z otočky takový poloviční loket, asi se jí spustil nějaký nadrilovaný program. Máme konec. Co na to rozhodčí, opět vyrovnaný zápas. V K-1 není bodově oceňovaná ani kontrola v klinči ani strhy, takže vítězství spadne do klína Gruberové. Roh Částkové to bere sympaticky sportovně, vypadá to na dobrou náladu na obou stranách, a to jsou plusové body – co si budeme povídat, brát porážku s nadhledem nebývá v našich ženských zápasech úplně samozřejmé, že;)

Vítězí na body Gruberová.


9. zápas: Muži -75kg

Jakub Gazdík, Pretorian Fightclub (CZE) Vs. Daniel Kolasinski, Palestra Warsawa (POL)

Česká žebříčková dvojka, mistr světa a Evropy, který se vrací po dlouhé pauze po zranění proti teprve devatenáctiletému profesionálnímu mistrovi Polska, který tu dnes v prvním zápase vyřadil favorita Hunanyana a prezentoval se neortodoxním stylem s vlajícíma rukama u pasu, plným tancování a klamů, který dává vzpomenout na Roye Jonese nebo Prince Naseema, a který je v kickboxu ještě vzácnější než v boxu. Gazdík se na soupeřovy zápasy asi pořádně díval, protože pečlivě a soustředěně čte, velmi pozorný start. Gazdík mu dvakrát zkazí akci, trefí lowkick, shodí soupeře teepem, Polák zase zachytí round a zkusí z toho rovnou otočku a backfist. Oba se u toho smějí, fight si užívají. Gazdík stojí na zadní noze, snaží se nevyzpytatelného soupeře kontrolovat rychlým teepem z odlehčené přední. Kolasinski zkouší různé klamy a náznaky, aby ho rozhýbal, ale Gazdík se nenechá. Zatím se mi to zdá jako nejzajímavější zápas. Souboj stylů, navíc hodně napínavý, nedá se říct, co se stane v příští vteřině. Vycukávání, klamné pohyby. Polák má ale respekt, nešaškuje zdaleka tolik jako v prvních zápasech, nedovolí si to. Gazdík ho zatím zvládá číst a kontrolovat. V druhém kole stejný scénář. Polák zkouší vyčarovat nějakou kulišárnu, Gazdík zuřivě předvídá a přebírá, odpovídá rychlými a brutálními lowkicky a rozbíjí soupeři přední nohu. Do výměn proti nevyzpytatelnému a pohyblivému soupeři neleze, zatím dělá zápas vyloženě jen okem, předním teepem a hrozným zadním lowkickem. Polák provokuje, ale po gongu se na sebe usmějí, tohle je zápas s radostí z boje. Gazdík má sice dvojnásobné zkušenosti, ale Polák je zatraceně šikovný. Ve třetím kole se pouští do divočejších kombinací, protože je mu jasné, že na body prohrává. Háky rozmáchlýma rukama z nevyzpytatelných pozic a z pohybu. Gazdík stále kontroluje a mazácky se drží teepu a lowkicku, občas sváže výměnu do klinče nebo zaboxuje, práská to zpátky rukama nohama, aby soupeř zůstal pěkně na vodítku. Zatím nejlepší zápas večera, který měl všechno. Taktické šachy, přehled, čtení hry, a přitom exhibice nádherných technik. Paráda. Bodově je to jasné, Gazdík profesorsky uřídil nebezpečného soupeře a je to jeho.

Vítězí na body Gazdík.



10. zápas: Muži -81kg

Marek Bartl, KBC Přerov (CZE) Vs. Tomasz Kowalski, Palestra Warsawa (POL)

Bartl je univerzální voják se zkušenostmi z K-1, thaiboxu, MMA, Combat samba. Na druhou stranu Kowalski ma přes 90 standupových zápasů. V eliminaci jsem viděl z Polákovy strany smrtící lowkicky, přesné sekerky a velmi, velmi rychlé a ze všech pozic. Tohle přebodovat bude potíž, uvidíme, jestli ho Bartl uloví a ubombí. Začátek podle předpokladů – Polák krouží, hodně hýbe hlavou i tělem ven, do stran, a přitom seká lowkicky zevnitř, zvenku, klidně i po dvou, levá pravá rovnou z přeskoku. Bartl sice vládne středu ringu, ale neví, jak by se přes to dostal. V druhém kole zkouší zatlačit, víc si pro to jde, ale Polák zkušený, výpadům uteče a ještě z toho stihne nasekat tři kopy. Zase tu máme souboj stylů, něco podobného, jako loni finále Moroze proti Šifaldovi – lovec bombarďák proti pohyblivému kopáčovi. Loni nakonec Moroz Šifaldu sestřelil, ale letos to nevypadá, Polák si velmi zkušeně pohybem hlídá soupeře, buď krouží do stran a z toho práská lowkicky a roundy, nebo si povolí dozadu a většinou rovnou s teepem. Ve třetím kole Bartl konečně párkrát dostane soupeře do výměn rukama, ale ani tam se Polák nedá, nicméně už je to jen kosmetika na závěr, která nic nezmění, dneska si to Kowalski vyhrál lowkicky. Bartlovi je to jasné, ale není naštvaný, ostatně to byl zápas jako řemen proti vynikajícímu soupeři. Excelentní práce lowkicky jako z učebnice, technicky i takticky.

Vítězí na body Kowalski.



11. zápas: Muži -86kg

Bogdan Moroz, Fight Club Pitbull (UKR) Vs. Dawid Kasperski, Puncher Wroclaw (POL)

Loňský vítěz tohoto turnaje a tvrdá mašina na výrobu KO koleny proti vicemistrovi světa a patnáctinásobnému mistrovi Polska se 100 zápasy. Kasperského jsem v eliminaci neviděl, ale Moroz je tvrďák, tak uvidíme. Hm, tak hned po gongu se Kasperski natlačí do soupeře a pustí hroznou zadní přímku do břicha a ještě koleno, tak tohle nebude technická pinkaná. A taky že ne. Od první rány lítají bomby. Moroz něco inkasuje do hlavy, něco na spodek, ruku a pak koleno, a sice funguje, ale tváří se hodně kysele, tvář zkřivenou grimasou bolesti. Polák má opačný gard, takže mu zadní koleno chodí do Morozova břicha z ideálního úhlu mezi rukama. Hraje to na tvrdost – moc nekombinuje, ale co pošle, to je vražda. Bomba, bomba, koleno. Nic komplikovaného, prostě válka. I v druhém kole je Moroz paralyzovaný, propagačně zkouší ruce, ale k soupeři se mu zjevně nechce, tady padla kosa na kámen. Kasperski si ho chystá a přidává mu. Brutální lowkick, round, přední koleno. Když Moroz zkusí jít dopředu, tak občas teep nebo punch. Maximální razance, nic jiného nepotřebuje a Moroz se přes to nemůže dostat. Třetí kolo a opět to koleno do načatého Moroze, máme tu počítání. Pokračuje se, ale Moroz už jen přežívá. Polák se nikam nežene a dál systematicky zatlouká Moroze jako hřebíky do rakve. Pár pokusům o výpad uteče, jen si povolí a ani se neobtěžuje krýt, to je přehled, zkušenosti a maximálně vybroušený styl. Krásný kontrast proti předchozím zápasům, kde jsme mohli vidět pohyb a technická vítězství, tady byla esence tvrdosti, styl očesaný od všeho, co by rušilo dobře posazenou bombu.

Vítězí na body Kasperski.


11. zápas: Muži -91

Jakub Ibl, Mystery Gym (CZE) Vs. Petr Kareš, Iron Fighters (CZE)

Ibl měl přípravu na top úrovni, právě se vrátil z Holandska z tréninku v proslaveném Mike's Gymu. Uvidíme, zda to bude stačit na veleúspěšného reprezentanta Kareše. Ibl si s nástupem dává na čas, probíhá tam rituál, meditace nebo modlitba, každopádně vypadá maximálně soustředěný. Kareš nastupuje k jubilejnímu 101. zápasu, je to mistr Evropy i světa a mnohonásobný mistr republiky. Začínáme. Pár počátečních výměn, Karešovi se povede nastoupit do několika bleskových kombinací, ale neplýtvá tím, zatím je zápas v klidu, spíš opatrné čtení. Kareš zkusí zachytit round a podkopnout stojnou, ale trvá mu to dlouho a Ibl ho přeruší hákem. Pak Ibl spadne highkickem do Kareše v provazech a oba se málem kácí ven z ringu. Konec prvního kola bez výraznější převahy, ale bodově nicméně pro Kareše, byl aktivnější. V druhém kole opět Kareš lépe kombinuje a sype lowkicky. Chytí round, opět zkusí podkopnout stojnou, tentokrát ho kontr netrefí. Najednou z čistého nebe pustí backfist, škrtne Iblovu lebku a pokračuje v kombinaci, Ibl se zamotá a kácí se do provazů a přichází počítání. Iblův fanklub v ochozech nadává, že to bylo jen rovnováhou. Kareš cítí šanci a jde po ní, highkick, tvrdé háky. Ibl něco pustí zpátky, ale nestačí to, kolo končí tlakem a převahou Kareše. Ve třetím kole zkusí do rychlého a tvrdého komba nastoupit pro změnu Ibl, musí zápas otočit. Kareš couvá, i když seká zpátky lowkicky. Pak dochází k nepřehledné situaci – Kareš zachytí round soupeře a propagačně naznačuje podkopnutí, pak oba zároveň posílají i úder ze zadní ruky. Rukama se při tom úderu zaklesnou, Ibl se šklebí, že by zranění? Část Iblových fanoušků v publiku, kteří jsou podráždění už tím počítáním v druhém kole, reklamují dva údery po zachycení nohy. Poté je to celé takové rozpačité, Ibl signalizuje zlomený nos, na vyzvání nepostoupí do středu ringu, takže ho rozhodčí začne počítat. Na osmou nakonec Ibl přece jen staví rukavice, že je ready, ale rozhodčímu se nezdá dost přesvědčivý a odmává ho. 

Vítězí KO Kareš.


12. zápas: Muži +91kg

Georgij Fibich, Iron Fighters (CZE) Vs. Marcin Szreder, Palestra Warsawa (POL)

Fibich, zkušený reprezentant s hromadou úspěchů a velmi jedovatým stylem, který je ale už tak provařený, že se na něj fighteři speciálně připravují. Letos nebyl v úplně optimální formě, v kvalifikaci jeden zápas vyhrál svižně KO díky své otočce, na kterou by už klidně mohl mít patent, v jiném mu ale během zápasu dost docházela pára, tak uvidíme ve finále. Soupeř Marcin Szreder je mistr Evropy i Polska, takže žádné ořezávátko. Loni tu dostal hodně ošklivé KO od Tomáše Penze, mám dojem, letos je ve finále a dostal se tam třeba přes libereckého Vinše, se kterým předvedl agresivní štípanou a výbornou kondici. Jestli to takhle dokáže i ve finále, tak bude mít Fibich velký problém. A Fibich to chtít samozřejmě nebude. Od začátku soupeře čte, chytí mu round, shodí ho na zem, kouskuje hru. V rohu má reprezentačního trenéra Škeříka a slyšíme pokyny, jak soupeře takticky přehrát. A zatím to vychází – Polák si to netroufá otevřít, je trošku zaražený, jenže díky tomu se Fibich neuvaří, má prostor se uvolnit a udržet si své zbraně – rychlost, pohyb a smrtící bombu. Roh radí Fibichovi vycukat soupeře náznaky, aby se nerozjel. Fibich manévruje, a než ho soupeř zaměří, tak přiletí tvrdý hák nebo kop, který zase Poláka přibije k zemi. Fibich nekombinuje, jen výborně časuje a z pohybu posílá své smrtelně nebezpečné jednotlivosti. Szreder to prostě nestíhá, je tam moc dynamiky. Ke konci zápasu Polák trošku naštvaně zkouší přidávat lowkicky na Fibichovu přední nohu nebo něco nasypat, ale Fibich mu buď chytí round, nebo ho odpíchne frontem, nebo uhýbá tělem a vleze do klinče. Tím hru uřídí a vyhrává na body. Parádní taktické vítězství – vyzrálý reprezentant plnící taktické pokyny a dodržující gameplan, který byl zřejmě narychlo ušitý proti soupeři, ale dokonale vyšel a protivníka vymazal ze hry. Týmová práce na prvotřídní úrovni.

Vítězí na body Fibich.



Galavečer skončil. Vše proběhlo hladce, což je vzhledem k objemu akce téměř zázrak. Za speciální zmínku stojí dominance Poláků, zejména týmu Palestra Warsawa, kteří zde měli 15 závodníků, a z toho se jich 7 dostalo do finále. Co dodat – slušný oddíl. První polovina večera lehce pokulhávala za tou druhou, přece jen sledovat souboje polských fighterů, domácímu publiku povětšinou neznámých, to úplně není ono. Těžší váhy to více než vynahradily, zápasy byly extrémně zajímavé a každý byl takticky jedinečný, takže zejména zasvěcený fanoušek si to musel náramně užít.

Otevřené turnaje byly po léta terčem kritiky, že takový titul nemá hodnotu, když může v podstatě kdokoli přijít rovnou z ulice a za jedno odpoledne si odnést mistrovský pás. Letošní ročník náročností a úrovní ukázal, že cesta otevřených turnajů má smysl – naopak, možná je svou transparentností spravedlivější než různé titulové zápasy, kde má na vítězství větší podíl manažer a promotér než samotný závodník. Jak roste prestiž tohoto mistrovství, roste i kvalita konkurence a tím roste i hodnota titulu. Mezinárodní spolupráce skrze asociaci WAKO funguje a táhne nahoru výkonnost všech zúčastněných. Rovněž potěší, že jsme úplně nezmizeli v mohutné konkurenci Poláků, jejichž zázemí bojových sportů je oproti našemu daleko silnější. Suma sumárum – po sportovní stránce velmi povedená akce.



Související články

 
 

 

Diskuze k článku

Pro vkládání a hodnocení příspěvků se přihlašte. Nemáte-li ještě svůj profil, můžete si jej založit zde.

V této diskuzi nejsou žádné příspěvky