přihlásit trvale
Nová registrace
Ohlédnutí za UFC on FOX 21

Ohlédnutí za UFC on FOX 21

přečteno: 2016×
31.08.2016 v 14:46 | Autor: Caidel
diskuse: 4×
Rubriky: Články - bojové sporty / MMA / Svět

Ohlédnutí za turnajem UFC on FOX 21: Condit vs. Maia, který se konal 27. srpna v Rogers Aréně v kanadském Vancouveru. Byl to teprve druhý turnaj ze série UFC on FOX jenž se konal mimo území USA - tím prvním byla návštěva UFC ve Švédsku turnajem UFC on FOX: Gustafsson vs. Johnson v lednu 2015. 

Turnaj přitáhl do haly 10533 kanadských fanoušků, kteří na vstupném zaplatili těsně pod milion kanadských dolarů (tedy jeden z méně úspěšných turnajů s dolarovým výnosem 765 482). K obrazovkám pak turnaj přilákal pouze 1,9 milionu diváků, což je vlastně nejhorší výsledek celé série. Původně bylo hlášeno 2,2 milionu, což je číslo celkem obvyklé, jenže na západním pobřeží došlo ke kolizi s předsezónními zápasy NFL a turnaj UFC on FOX 21 tam byl vysílán většinou ze záznamu později a čísla NFL tak byla původně přičtena ve prospěch UFC. Zrevidovaná čísla pak už tak lichotivá nejsou, turnaj navíc díky Maiově rychlému finiši nepřetáhl desátou hodinu (a právě při přetažení se často dosahuje maximální sledovanosti). Turnaj byl poměrně rychlý: Bojovalo se jen 1:31:43, protože startovka měla pouze deset zápasů. V plánu jich bylo sice dvanáct, ale dva se rušily. Zhruba týden před turnajem odpadl souboj Ning Guyangyou vs. Marlon Vera, protože čínský borec Guyangyou nedostal víza a tak byl fight přeložen na pozdější termín. Větším překvápkem byl zrušený předzápas mezi domácími nováčky Adamem Hunterem a Ryanem Janesem: Po vážení měl totiž Hutner pozitivní dopingový nález a zápas se rušil. Janes dostal alespoň své show money a startovka se ořezala na deset zápasů. 

Hlavní startovka ale rozhodně i tak stála za to: Všechny čtyři fighty na TV kanále FOX byly parádně koukatelné a s jedinou výjimkou také zakončené nějakým pěkným finišem. Překvapení se až tak nekonala, sedm favoritů zvítězilo a jen tři odešli poraženi, nováčkové byli na turnaji tři, dva z nich svůj debut zvládli úspěšně.

Hlavním zápasem večera byl souboj velterové váhy mezi bývalým šampionem WEC a bývalým dočasným UFC šampionem Carlosem Conditem (30-10 MMA, 7-6 UFC) a bývalým vyzyvatelem střední váhy, BJJ kouzelníkem Demianem Maiou (24-6 MMA, 18-6 UFC). Maia v kleci nakonec Conditovi vůbec nedal šanci. Sundal ho k zemi jakmile dostal příležitost k prvnímu single legu, na zemi Conditovi přešel na záda a ukončil ho RNC, které ani neměl pod krkem, tak jak to umí právě jen on. Zápas tedy netrval ani dvě minuty a Maia byl o 50 tisíc pozápasového bonusu bohatší. Maiovi je za necelé dva měsíce 39 let, má ale formu jako nikdy. Vrátil se ke svým základům v BJJ, přidal fantastický wrestling a je teď právem asi nejobávanější zemař v UFC. Výhra nad Conditem potvrdila jeho čtvrtou příčku ve velterové váze a připsal si šestou výhru v řadě takže má nevyhnutelně našlápnuto na titulový zápas. Před zápasem Maia prohlašoval, že by ještě na sklonku kariéry rád získal mistrovský pás, jinak je ale se svou kariérou spokojen i kdyby se mu to nepodařilo. Po tomto fightu už prohlásil, že podle svého názoru má nárok na titulový zápas a už si na něj hodlá počkat. V pořadí před ním je sice ještě teoreticky Stephen Thompson se sedmizápasovou vítěznou sérií, ale Maia hodlá buď počkat na vítěze zápasu Woodley vs. Thompson, nebo doufá, že Thompsona přece jen přeskočí. Sice sám připouští, že Thompson si to teď možná zaslouží víc, ale zároveň má jeden neoddiskutovatelný argument: Jsem starší, tak bych mohl dostat šanci dřív, nemám už tolik času :) Stylisticky by ale pro Maiu byl určitě lepší jako šampion Thompson než Woodley. Thompson už před tímto turnajem připustil, že pokud bude v titulovém zápase přeskočen (měl na mysli ale externí faktory jako návrat GSP nebo Nicka Diaze), klidně vezme zápas proti vítězi Condit vs. Maia. Maia je držitelem celé řady působivých statistik (viz níže sekce statistiky), jeho mistrovství ale nejlépe vystihuje jedna konkrétní: Poslední čtyři soupeři Demiana Maii Poslední čtyři Maiovi soupeři (Condit, Brown, Nelson, Magny) mu zasadili dohromady jen třináct podstatných zásahů. A to přitom nešlo vždy jen o bleskové výhry jako byla ta Conditova: Maia s nimi odbojoval v kleci přes 39 minut, přesto se ho nikdo prakticky ani nedotkl. Condit si bouchl jen jednou.

Velká radost Maii a jeho zřejmě brzký útok na titul je ovšem v přímém protikladu se zklamáním Carlose Condita.  Condit je nyní světovou desítkou s bilancí 2-5 v posledních sedmi zápasech (soupeři ovšem samí zabijáci), ale už po předchozím fightu s Lawlerem, jenž podle názoru mnohých vyhrál připouštěl, že se konec jeho kariéry blíží a že ztrácí motivaci. Na výsledku tohoto zápasu tedy záviselo hodně - a prohra pod dvě minuty (nejrychlejší v jeho kariéře) tomu pochopitelně moc nepomohla. Condit sice tedy ještě oficiálně konec kariéry neukončil, podle všech pozápasových vyjádření mu ale chybí doslova udělat poslední krůček. Jeho kariéra trvá už 14 let a Condit dlouhodobě operuje na té nejvyšší úrovni a předvádí výtečné zápasy. Výhra nad Diazem, highkick GSP, nebo famózní zápas s Lawlerem, to jsou zkrátka pecky. Posledních pět let se Condit bez přerušení drží ve světové desítce, dalších pět let předtím byl setrvale ve světové dvacítce - v TOP 20 se tedy Condit bez přerušení drží už deset let a po výhře nad Diazem byl dokonce světovou dvojkou. Po tomto zápase ale posmutněle uvedl:

„Nevím, jestli můžu dál bojovat na téhle úrovni. Už to dělám vážně dlouho. Tlak toho, že jsem jedním z nejlepších borců už téměř dekádu je obrovský. Bylo skvělé dělat tenhle sport tak dlouho jako já. Mohl jsem se velmi dlouho živit tím co miluji, ale vážně nevím. Nevím jestli sem ještě patřím. Uvidíme.“ 

Pokud se Condit přece jen rozhodně zůstat u MMA (a že se po zápase omlouval svým trenérům, že s ním ztráceli čas), není příliš pravděpodobné, že by to bylo na déle než jeden dva závěrečné superfighty (padá zde pochopitelně jméno Nicka Diaze).

Co-main eventem byl debut v pérové váze pro exšampiona lehké váhy Anthony Pettise (19-5 MMA, 6-4 UFC). Pettis v lehké váze po ztrátě titulu prohrál ještě další dva zápasy a nutně tak potřeboval oživit svou kariéru. To udělal jednak změnou váhy a jednak přestupem z Roufusportu do Jacksons gymu. V pérové váze ho přivítala světová šestka a smrtící grappler a sběrač bonusů Charles Oliveira (21-6 MMA, 9-6 UFC). A jejich zápas byl skutečně velmi koukatelná paráda. V prvním se prosazoval Pettis a sérií kopů na žebra si Oliveiru rozpracoval pro knockdown po kterém ho málem ukončil. Oliveira ale prokázal srdce, v druhém se vrátil do hry, tlačil na Pettise a zvládl ho i opakovaně tahat na zem, takže vývoj pěkně otočil. V třetím začal Oliveira lépe a opět Pettise uzemnil, pak však jednou zachyboval a nechal se chytit od Pettise do své vlastní specialitky, tedy gilotiny. Pettis si tak ve svém debutu pérové váhy připisuje výhru a otáčí trajektorii své kariéry. Výhra nad Oliveirou ho katapultuje na třetí pozici pérové váhy a udělal z něj nejvýše nasazeného muže turnaje (po skončení). Pettis po zápase připustil, že je velmi fajn vrátit se zase mezi vítěze, borcům v lehké váze ale vzkazuje, že s nimi ještě rozhodně neskončil. Teď ale zkusí zisk druhého titulu (stal by se třetím borcem s titulem ze dvou divizí). Oliveira předvedl parádní zápas a klesá na pozici světové osmičky, jasně ale uvedl že nebude tak jednoduché se ho zbavit a že v TOP 10 hodlá působit dlouho. 

V dalším zápase se vrátila populární dvaadvacetiletá hvězdička Paige VanZant (7-2 MMA, 4-1 UFC) která za sebou měla natáčení Dancing With The Stars a která odmítla roli v remake kickboxera kvůli návratu k MMA. Jak ovšem sama zmínila, diskuzemi na DWTS s ostatními sportovci a celebritami zjistila, že MMA jí zas tak moc peněz nevynáší (a to má výrazně lepší smlouvu, než 90% její divize). Návrat jí čekal proti Australance Bec Rawlings (7-5 MMA, 2-2 UFC). Rawlings hodlala těžit ze svého fyzického fondu, síly a slibovala, že VanZant uštědří druhou porážku v řadě, aby pořádně zadusila její hype. A docela se jí to i dařilo. Bec v prvním kole tlačila víc a Paige nevypadala úplně ve své kůži. Zkoušela sice hodně kreativních technik, ale většina toho šla úplně mimo a bodově první vyhrála Bec. Jenže v druhém se Paige zadařilo a jedna ze spektakulárních technik jí sedla hned v sedmnácté vteřině. Název se hledá těžko, jde o formu switchkicku, ale s nataženými nohami. Paige a její tým tomu říkají „kick the can,“ tedy kop jménem „nakopni plechovku.“ Takže naskočený switch kick na hlavu, Bec jde k zemi, Paige se úspěšně vrací k MMA a pochopitelně bere bonus za výkon večera. Paige poskočila do světové dvacítky a je největší finišerkou divize, Bec naopak padá až někam ke čtyřicítce. Podstatné do budoucna bude, že Paige sama sobě dokázala, že do UFC patří a o to jí v tomto zápase dle vlastního vyjádření šlo především.

O zápas večera se přesně podle předpokladů postarali Jim Miller (27-8 MMA, 16-7 UFC) a Joe Lauzon (26-12 MMA, 13-9 UFC). Oba spolu bojovali už v roce 2012 a i tehdy šlo o parádní a z Lauzonovy strany velmi krvavou záležitost, kterou tehdy vyhrál Jim Miller. Lauzon se na remač těšil, podle něj to byla win-win situace v které měl jednak šanci pomstít svou porážku a jednak získat další pozápasový bonus. A jeho cíle se podařilo naplnit řekněme z takových 75%. I remač s Millerem nakonec papírově prohrál těsně na body (2x 29-28, 28-29), podívaná to ale byla parádní, fight jako na houpačce a oba borci měli své momenty takže si pochopitelně odnesli pozápasový bonus. Rozhodnutí pro Millera je přitom dost kontroverzní: Miller sice přesvědčil dva ze tří rozhodčí (66 těch nejdůležitějších procent), ale v případě médií mu to dalo jen 7% novinářů. A nepřesvědčil ani fanoušky, ti to pro Millera nabodovali jen v 11% případů. Oba borci k sobě nicméně i po zápase byli extrémně uctiví. 

Lauzon tedy prohrál (ačkoli tak úplně neprohrál), rozhodně si ale připsal svůj patnáctý pozápasový bonus a okamžitě tak dorovnal rekord Nate Diaze (který se na patnáct dostal před dvěma týdny). Miller naopak na body zvítězil, sám se sebou ale nebyl zcela spokojen a prý se mu nepodařilo dosáhnout cílů které si v zápase předsevzal. Ačkoli se jedná vlastně o největší stálici lehké váhy, neboť v počtu výher v lehké váze právě dorovnal historický rekord Gleisona Tibaua, rád by ještě zkusil útok na titul: V poslední době prý trénoval s šampionem Eddie Alvarezem a to ho přesvědčilo, že by na elitu stále ještě měl. Žebříčkově jsou ovšem nyní Lauzon a Miller hned vedle sebe - dvaadva a třiadvacítka. 

Souboj Kevina Caseyho (9-5-1 MMA, 1-2-1 UFC) a Sama Alveyho (28-8 MMA, 5-3 UFC) byl v prvním kole hodně pomalou, nudnou a proklinčovanou záležitostí. Naštěstí to Alvey v druhém kole (vlastně už i na konci prvního) rozjel, Caseyho celkem dvakrát srazil k zemi a čtyři vteřiny před koncem druhého kola konečně domlátil TKO. Alvey se zjevně snaží zařadit mezi úzkou skupinku nejaktivnějších borců v UFC: Tohle byl už jeho třetí zápas během posledních sedmdesáti dnů a  druhá výhra během měsíce a půl. O svém dalším osudu má přitom Alvey, nyní borec ve světové třicítce zcela jasno, rád by „placený sparing“ jak to sám označil proti nějakému evropanovi na UFC 204 v Manchesteru, tedy začátkem října za necelý měsíc a půl. U Caseyho, na kterého je prý vyvíjen obrovský tlak v souvislosti se smrtí Muhammada Aliho (Casey je jeho zeť) si ovšem těžko představit setrvání v UFC. Je majitelem jedné z nejbizarnějších bilancí. V posledních šesti zápasech má totiž jednu výhru, dvě porážky, jednu remízu a dvakrát No Contest (doping a faul).

Velmi těsný zápas s podivným a těsným výsledkem (2x 29-28, 27-30) spolu svedli Kyle Bochniak (7-1 MMA, 1-1 UFC) a Enrique Barzola (11-3-1 MMA, 1-1 UFC). Vítězství rozhodčí přisoudili Bochniakovi, ale odborníci se zde divili ještě víc než v případě zápasu Miller vs. Lauzon - ani jeden ze čtrnácti největších MMA webů totiž tento fight nenabodoval pro Bochniaka, všichni to měli pro vítěze TUF: Latin America 2, Enriqe Barzolu který přestřílel svého soupeře 56-41 a byl úderově napřed v každém kole. Barzola je z rozhodnutí rozhodčích velmi roztrpčený a zmínil že nechápe co vlastně bodovali. Jinak šlo o nejhůře obsazený zápas večera: Bochniak sice s výhrou poskočil o 216. příček v pérové váze a stal se tak světovou 191. i s tímto skokem ale zůstal po turnaji druhý nejhůře nasazený borec celého turnaje. Nejhůře nasazeným je poražený Barzola, jenž se v žebříččích objevuje jako světová 194. 

Těsný zápas, tentokrát ovšem se správným výsledkem absolvovali Ital Alessio Di Chirico (10-1 MMA, 1-1 UFC) a Garreth McLellan (13-5 MMA, 1-3 UFC) z Jižní Afriky. Šlo o dosti vyrovnaný a krvavý (od Di Chiricova loktu v druhém kole) souboj ve kterém nakonec zvítězil právě Italský borec 2x 29-28, 28-29. Di Chirico přestřílel McLellana 114:88 na celkové zásahy a nechal se slyšet, že vzhledem k svému původu (je z Říma) nemá rád přirovnání ke gladiátorům. To totiž byli otroci, takže u něj v gymu se raději upírají na svobodné tradice rytířství. Pro McLellana je tohle možná v UFC stopka, druhá porážka v řadě a celková UFC bilance 1-3, šanci na setrvání má jedině pokud si UFC bude chtít udržet ve svých řadách alespoň jednoho Jihoafričana. Di Chirico si připisuje první UFC výhru, je nyní světová 124. a loni jsme ho mohli vidět v ČR proti André Reindersovi. 

Působivý debut předvedl Felipe Silva (8-0 MMA) proti Shane Campbellovi (12-6 MMA, 1-4 UFC). Šel do toho po hlavě, každý úder naplno a vyplatilo se: TKO přišlo po minutě a něco (konkrétně 1:13 - nejrychlejší výhra večera) když zahnal Campbella na pletivo. Silva je s TKO výhrou v prvním kole velmi spokojený, ale není prý překvapený, prostě to čekal. Není divu, z osmi výher v kariéře jich má šest KO a jednu submisí. Jinak je velice nadšený, že se konečně dostal do „světového poháru MMA“ jak označil UFC. Žebříčkově silva poskočil o padesát příček a je teď kolem osmdesátky, Campbell v UFC téměř jistě končí, protože prohrál třetí zápas v řadě a prožívá nejhorší sérku své kariéry. 

Chad Laprise (11-2 MMA, 4-2 UFC) předvedl skutečně učebnicovou 1-2 kombinaci z ústupu kterou sestřelil agresivně nastupujícího Thibaulta Goutiho (11-3 MMA, 0-3 UFC) za 1:36 prvního kola. Parádní výhra měla jen jeden zásadní nedostatek: Laprise nezvládl navážit do lehké váhy a dorazil s vahou 159 liber za což se soupeři hodně omlouval a také mu musel odevzdat 20% platu. Laprise ze svého selhání rázně vyvodil důsledky: Shazování ho prý zabíjí a takhle to dál nejde, takže ohlásil přestup do velterové váhy. A rád by si dal remač s Rossem Pearsonem v Torontu. Oba spolu bojovali v lehké váze, ale Pearson teď také bere fighty napříč vahami. Laprise je nyní světovou šedesátkou a získal první KO za posledních pět let a devět zápasů. Francouz Gouti je nyní kolem světové stodevadesátky a s třemi porážkami v řadě (navíc všechno stopkou) by v UFC bezpečně skončil - jenže Gouti si prý chytře nechal slíbit, že když vezme zápas proti příliš těžkému Laprisovi, bude mu UFC ještě jeden fight dlužit, takže ho zřejmě uvidíme v kleci ještě jednou. Výkonnostně to s ním ale nevypadá dobře. 

Zahajovacím zápasem večera byl souboj mezi domácími nováčky Jeremy Kennedym (9-0 MMA, 1-0 UFC) a Alexem Riccim (10-4 MMA, 0-1 UFC). Ricci přitom zaskakoval za zraněného Joshe Emetta s desetidenní přípravou, sám ale tvrdil, že mu záskok nebude dělat problém, protože je neustále fit. Kennedy to každopádně sehrál naprosto najistotu, většinu času držel Ricciho u klece a občas to prokládal porazem (5 úspěchů ze 14 pokusů). Výsledkem ne až tak zajímavý fight a bodový výsledek 2x 30-27, 29-28 a Ricci tak utrpěl čtvrtou bodovou porážku v kariéře. Kennedy by si ale příští zápas raději dal ve své přirozené pérové váze a má zájem hlavně o zápas s Artemem Lobovem. Žebříčkově jsou kousek od sebe (110 / 121), takže to dává smysl. Ricci se propadl o téměř padesát pozic na 163. příčku světových žebříčků a zaznamenal tak největší poziční pád tohoto turnaje.  

 


Zajímavé statistiky:

  • Startovka měla jen 10 zápasů s čistým zápasovým časem 1:31:43. Jeden zápas odpadl týden před turnajem, druhý po vážení. 

  • Sázkoví favorité vyhráli 7 zápasů, tři prohráli. Debutanti dvakrát uspěli, jednou byl nováček poražen. 

  • Zápas večera (dle očekávání) Jim Miller vs. Joe Lauzon. Výkony večera zaslouženě: Demian Maia (sub) a Paige VanZant (KO). Všechno hlavní startovka.

  • Demian Maia má nyní ve velterové váze bilanci 9-2 s šesti výhrami v řadě. Jde o druhou nejdelší sérku divize za Stephenem Thompsonem (7). 

  • Maia si připsal osmnáctou výhru v UFC. Dorovnal tak Hughese a Cerroneho na druhé historické příčce. Před nimi už je jen GSP a Bisping s devatenácti výhrami. Maia drží rekord mezi Brazilci. 

  • Maia ukořistil devátou výhru submisí a dorovnal druhou příčku Nate Diaze. Před nimi už jen Royce Gracie (10). Pokusů o submise má Maia 24, čímž dorovnal Cole Millera a Joe Stevensona na historicky páté příčce: Je tedy celkem jasně procentuálně nejúspějšnější. Sám Royce Gracie označil Maiův výkon v tomto zápase ze perfektní a nepochybuje o tom, že Maia jeho rekord brzy překoná - má k tomu prý všechny potřebné nástroje. 

  • Maia vyhrál pošesté RNC a je tak historicky druhý za Kenny Florianem (7). 

  • Nejúžasnější statistika: Maia za poslední čtyři zápasy a 39 odbojovaných minut obdržel pouze 13 podstatných zásahů. 

  • Maia má bilanci 18-2 v zápasech ve kterých uspěl s porazem. Alespoň jednou uspěl porazem proti 20 z 24 soupeřů (a to se v porazech na stará kolena rozhodně zlepšuje). 

  • Maia má na kontě 56 porazů a je tak historicky sedmý. 

  • Condit má nyní bilanci 2-5 v posledních sedmi zápasech. Submisí prohrál naposledy před 3738 dny a 21 zápasy (ještě mimo UFC). 

  • Porážka za 1:52 byla nejrychlejší porážka Conditovy kariéry. 

  • Condit se ocitl na zádech v 15 z 18 UFC/WEC zápasů. Celkem proti němu soupeři nabodovali 52 porazů. 

  • Anthony Pettis přerušil sérii tří porážek a vyhrál poprvé od prosince 2014. V debutu v pérové váze byl tedy úspěšný a 16 z 19 výher má stopkou. V UFC tak získal posledních pět výher. 

  • Pettisova zásahová přesnost byla solidních 60% (53/87). V kariéře má přitom průměr 42%. Oliveira boodval na 47%, 41 z 86. 

  • Oliveira má v pérové váze bilanci 7-4, submisí prohrál naposledy před 13 zápasy a téměř šesti lety. 

  • Oliveira proti Pettisovi uspěl čtyřmi porazy - to je nejvíc co kdo proti Pettisovi zabodoval v UFC či WEC - ovšem v zápasech které Pettis vyhrál (minimálně RDA ho jinak tahal na zem víc). 

  • Paige VanZant má v slámové váze čtvrtou výhru. Před ní je historicky jen šampionka Joanna (6). Paige má ovšem tři ze čtyř výher stopkou a drží tak divizní rekord. 

  • Bec Rawlings prohrála KO poprvé od roku 2011 před 11 zápasy. 

  • Jim Miller vyhrál v lehké váze pošestnácté a dorovnal tak historický rekord Gleisona Tibaua. Miller přestřílel Lauzona o 26 podstatných úderů. 

  • Lauzon získal svůj patnáctý pozápasový bonus a opět dorovnal UFC rekord Nate Diaze (ten ho tak držel jen dva týdny). UFC/WEC rekord drží Cerrone: 18 bonusů. 

  • Lauzon uspěl třemi porazy ze čtyř pokusů a dostal Millera na zem alespoň jednou v každém kole. Desetkrát také Millerovi přešel guard.

  • Lauzon má na kontě 27 pokusů o submisi, je tak historicky třetí za Lytlem (31) a právě Millerem (35) který drží UFC rekord. 

  • Sam Alvey odbojoval svůj třetí zápas během 70 dnů, dva z toho vyhrál (během měsíce a půl). 

  • Alvey má všech pět výher v UFC stopkou a v tichosti dorovnal Luke Rockholda - oba mají od roku 2014 ve střední váze pět finišů. 

  • Alvey potřeboval na výhru nad Caseym 59 podstatných zásahů, což je z jeho vítězství suveréně to nejvíc vydřené. V dalších čtyřech vítězstvích mu vždy stačilo pod deset úderů. 

  • Casey má nyní v posledních šesti zápasech jedinou výhru, jednu remízu, dvě porážky a dvakrát No Contest. Všech pět porážek v kariéře má KO. 

  • Enrique Barzola má všechny tři porážky v kariéře na body. 

  • Debutant Felipe Silva má sedm z osmi výher finišem. Všech sedm finišů má přitom hned v prvním kole, většinou ale až kolem čtvrté minuty (což není u finišerů úplně obvyklé).

  • Reebok smlouva tentokrát jen 147 500 dolarů. Žádné titulové zápasy, nejvíc tedy brali veteráni Maia, Miller a Lauzon - všichni na maximu 20 tisíc. 15 brali Condit, Pettis a Oliveira, zbytek už pak jen 5 a méně. 

  • Platy borců se nedozvíme, zápas probíhal v Kanadě, ne v USA. 



Související články

 
 

 

Diskuze k článku

Pro vkládání a hodnocení příspěvků se přihlašte. Nemáte-li ještě svůj profil, můžete si jej založit zde.

Všechny příspěvky

malylada87 - Čtenář - 31.8.2016 v 23:33
Novinka - Odpovědět
 

Tak matchmaker UFC Joe Silva končí v UFC. Bude jen do konce roku 2016.

Ondatra9 - Čtenář - 1.9.2016 v 08:27
Re: Novinka - Odpovědět
 

Nevíš proč končí? Jinak Conditovi bych přál alespoň ještě jeden mač za pořádný prachy, za to, co tolik let předváděl a strašně mě to sere, že chce končit, neuvěřitelnej postojář.

Dijkstra - Čtenář - 1.9.2016 v 09:09
Re: Re: Novinka - Odpovědět
 

Už dříve mluvil o tom, jak je pro něj tahle práce stresující a že už několikrát chtěl skončit. Při prodeji UFC na tom něco málo navíc trhnul i on, tak je pro něj teď ten správnej čas.

malylada87 - Čtenář - 31.8.2016 v 23:34
Novinka - Odpovědět
 

Zajimavé dva fighty pro turnaj TUF: Latin AMerika 3.

Gastulum vs. Masvidal

Diego Sanchez vs, Held (Held přestoupil z Bellatoru do UFC)