přihlásit trvale
Nová registrace
Ohlédnutí za UFC on FOX 17

Ohlédnutí za UFC on FOX 17

přečteno: 2285×
23.12.2015 v 17:05 | Autor: Caidel
diskuse: 2×
Rubriky: Články - bojové sporty / MMA / Svět

Jen týden po trojturnaji zakončeném dvoutitulovým UFC 194 (ohlédnutí zde) se UFC přesunulo do Amway Center v Orlandu na Floridě aby prosincovým turnajem z řady UFC on FOX zakončilo svou letošní sezónu. Po tomto turnaji už následuje jen sváteční pauza a samozřejmě spektákl Rizinu, UFC už má pro letošek hotovo. A byl to skutečně parádní závěr sezóny.

Jak je zvykem, turnaje UFC on FOX mívají hodně silné obsazení a UFC zde velmi často nasazuje méně populární šampiony, aby jim pomohlo proslavit se. A to se tentokrát určitě povedlo. Rafael dos Anjos vypadal proti Cerronemu parádně a podpůrné zápasy typu tři roky očekávaného souboje Overeem vs. Dos Santos a i jména jako Nate Diaz nebo Michael Johnson slibovala hodně zábavy. Také v předzápasech byla naplánována spousta hodně koukatelných fightů a tak rok končil ve slušném stylu.

Turnaj do haly přilákal 14 459 fanoušků kteří zaplatili (s UFC 149 zcela neporovnatelných) 1,71 milionu dolarů. Na FOX sledovalo hlavní startovku 2,78 milionu diváků, což je prakticky stejně jako turnaj předchozí a také prakticky stejně jako udělal turnaj minulý prosinec (čtyři turnaje UFC on FOX si totiž celkem drží své pravidelné termíny). Zápasy obsahovaly hodně zvratů (favorité jich vyhráli 5, sedmkrát byli překvapeni) a celkový zápasový čas pro 13 fightů dělal 2 hodiny rovné a 22 vteřin. Předzápasy šly oproti UFC 194 očekávatelně hodně dolů a to na 693 tisíc diváků na Fox Sports 1.

A teď již k jednotlivým zápasům.

V hlavním zápase večera se čekalo na vůbec první obhajobu šampiona lehké váhy Rafaela dos Anjose (25-7 MMA, 14-5 UFC) který si to měl rozdat proti populárnímu (a poněkud protěžovanému) Donaldu Cerronemu (28-7 MMA, 15-4 UFC). Oba borci proti sobě stáli v kleci již podruhé - poprvé se střetnuli v roce 2013 a dos Anjos tehdy zvítězil na body. Aktivní Cerrone si od té doby připsal osm vítězství což mu dalo jasné právo remače, dos Anjos v příštím zápase podlehl Nurmagomedovi, ale pak si třemi dalšími výhrami získal titulový zápas a famózním výkonem porazil Anthony Pettise. Cerrone tak měl být jeho první obbhajoba. Cerrone se předem snažil upozorňovat, že momentální forma dos Anjose je velmi podezřelá, protože v UFC začal 4-4 a pak se rozjel se sérií 10-1 a naznačoval, že v tom nejspíš bude doping a dos Anjos teď bude s novými antidopingovými pravidly vypadat poloviční. Celá věc má ovšem dvě zásadní slabiny. Zaprvé: dos Anjos vypadal jako vždycky a rozsekal napodruhé Cerroneho během pouhých 66 vteřin (začal dobrým kolenem, navázal liver kickem a pak spustil drtivé a přesné kombo ze kterého už se Cerrone nevzpamatoval) a za druhé - Cerrone sám by si měl zamést před vlastním prahem, ještě za časů WEC v roce 2007 měl totiž sám pozitivní nález na diuretika. Navíc má v tuto chvíli zřejmě jako jediný v UFC od komise výjimku na nitrožilní výživu - po nehodě na čtyřkolkách přišel asi o půl metru střev a nabírat zpátky vodní váhu je teď pro něj zdravotně problematické a to samozřejmě ani nemluvím o tom, že má od USADA černý puntík za nehlášení své pozice. 

Dopingovou kartu by tedy bylo lépe nevytahovat, Cerrone zde prohrává na celé čáře, bohužel pro něj (a UFC) ale prohrál drtivým způsobem i v kleci a dos Anjos tak obhájil jednak s bonusem za výkon večera a jednak v rekordním čase - 66 vteřin je nový rekord pro nejrychlejší titulový zápas lehké váhy. V pozápasovém rozhovoru se potvrdilo, že nad celým turnajem visí přítomnost McGregora - dos Anjos byl totiž třetím borcem, který se v pozápasovém rozhovoru k McGregorovi vyjadřoval (o dalších dvou se zmíním níže). Dos Anjos McGregora varoval, aby radši zůstal ve své divizi, pokud by se ale rozhodl jít nahoru, rád ho přivítá (a rozdrtí). Zde je samozřejmě celkem pravděpodobné, že nadšení McGregora jít nahoru je po vítězství dos Anjose o něco menší - dos Anjos je pro něj jednak stylisticky problematičtější soupeř a jednak to samozřejmě ani zdaleka není tak marketingově zajímavé jako by byl zápas s populárním Cerronem. Cerrone sám uvedl, že to z jeho strany zkrátka nebylo ono a prostě z nějakého důvodu „nedorazil do práce“. Je otázkou, zda za to mohla nezvyklá pauza - Cerrone je tradičně jedním z nejaktivnějších borců v UFC a je dobře známo, že mu nabitý kalendář pomáhá vypořádat se s psychologickou stránkou věci (pokud nemá moc čas přemýšlet, podává daleko lepší výkony než když zápasy příliš analyzuje), UFC ho tentokrát kvůli titulovému zápasu ale nutilo sedm měsíců čekat. Cowboy je nyní světovou trojkou, po prohře před něj proklouzl exšampion Pettis. Co se budoucích soupeřů dos Anjose týče, skloňována jsou v tuto chvíli především tři jména. Samozřejmě McGregor, dále mladá naděje Tony Ferguson (s nedávnou výhrou nad Edsonem Barbozou a nejdelší vítěznou sérií v divizi) a bude se také zřejmě čekat na výsledek lednového zápasu Pettis vs. Alvarez, takže rozhodnutí o dalším soupeři padne pravděpodobně až někdy koncem ledna. Důležité jméno je také dos Anjosův poslední přemožitel Nurmagomedov, jenže toho teď sužují zranění a je tak venku ze hry - nicméně prohlašuje, že aby se dos Anjos mohl prohlašovat za skutečného šampiona, měl by ještě porazit právě jeho. 

Velmi očekávaný (a tři roky dohadovaný) byl co-main event: vysokoprofilový zápas těžké váhy mezi Alistairem Overeemem (40-14, 5-3 UFC) a Juniorem Dos Santosem (17-4 MMA, 11-3 UFC). Overeem před zápasem prohlašoval, že se mu JDS dlouho vyhýbal a zápas ve skutečnosti nechtěl, JDS zase tvrdil, že porazit Overeema mu v kariéře žádné velké plus body nenadělá. Zápas jako takový byl... řekněme velmi taktický a z obou stran veeeeelmi rozvážný, takže to jednorázovou pumelicí rozčísl až Overeem v závěru druhého kola a bylo vymalováno. Overeem se tak posouvá na pozici světové čtyřky a se třemi výhrami v řadě by se svou popularitou teoreticky mohl pomýšlet i na titulový zápas - delší vítězné série mají totiž jen šampion Werdum (6) a Andrei Arlovski (7). Zásadní otázkou ovšem je, jak zde dopadne další vyjednávání mezi Overeemem a UFC. Objevil se nám zde totiž dříve nevídaný trend - borci si vyčekávají své smlouvy a zkouší svou hodnotu na volném trhu. První kdo takto učinil byl Ben Henderson, během jediného měsíce ho ovšem následovali ještě Aljamain Sterling, Sarah Kaufmann a nyní také Alistair Overeem kterému právě vypršela smlouva. Za výhru nad JDS bral 542 tisíc, což je pořádný balík a bude tedy velmi zajímavé sledovat, co Overeemovi dokáže nabídnout konkurence (pokud vůbec něco). Ale třeba Alistaira zaujalo zmrtvýchvstání japonské scény. Dle vlastních slov se Overeem těší na vyjednávání a návratu do UFC se rozhodně nebrání. Santos klesá na pozici světové pětky, ale v posledních šesti zápasech v UFC střídá rovnoměrně výhry s prohrami a už zdaleka nevypadá tak obávaně jako v nejlepších fázích své kariéry (vítězství nad Velasquezem). Hodně lidí má obavy, zda ho dvojice demolic od Velasqueze a náročná řežba s Miocicem příliš nezničily. 

A Nate Diaz je zpět (18-10 MMA, 13-8 UFC)! Po roční pauze a předchozím otřesném výkonu proti dos Anjosovi se zde Nate vrátil do klece proti Michaelu Johnsonovi (16-10 MMA, 8-6 UFC) - a to jednak v dost možná životní formě a jednak v typicky Diazovském stylu. Takže jsme se dočkali excentrického předzápasového chování (Nate byl hvězdou tiskovek před fightem, když se vztekal, že vůbec není na plakátě a dokresloval se na ně fixkou), kontroverze (Diaz se se Johnsonem pošťouchal už den před zápasem) a pak samozřejmě i naprosto typického Diaz fightu, tak jak ho oba bratři umí - tedy hecování soupeře, machrovačky, ale především drtivé tempo a parádní box Stockton slap stylu. Johnson v prvním kole začal dobře a jel tradiční vyzkoušenou anti-Diazovskou taktiku založenou na pohybu a lowkicích, jenže Diaz ho postupně vyhecoval a zatáhl do svého způsobu boje - a pak už se to s Johnsonem vezlo. Zdálky Diaz boxuje zkrátka lépe a aktivněji, navíc už začal krýt i lowkciky a Johnsona tak v dalších dvou kolech přesvědčivě přejel (3x 29-28). Následoval tradiční pozápasový rozhovor který muselo FOX z 95% vypípat (protože to bylo samé fuck - tady je necenzurovaná verze) a Diaz se v něm opřel do McGregora s tím, že McGregor je jen jeho trapná kopie a jestli chce, můžou si držky rozbít klidně ještě ten samý večer. Zkrátka kompletní šou. Diaz se tak vrací na desátou příčku světových žebříčků a na tiskovce poměrně jasně vysvětlil důvody svého otřesného výkonu proti dos Anjosovi. Nate už zkrátka bojuje jedenáct let, osm z toho v UFC a tak má problém s motivací. Fight s dos Anjosem ho vlastně nezajímal a odfláklá příprava byl přímý důsledek. Teď už má Diaz zájem čistě o zápasy, které ho budou bavit a zajímat - zápasit jen čistě kvůli zápasení už pro něj není. V posledních deseti zápasech vylepšil svou bilanci na 5-5.

Fight s Johnsonem byl jinak zaslouženě ohodnocen jako zápas večera takže si oba borci polepšili bonusem 50 000 a Johnson po zápase bez vytáček přiznal, že ho Diaz řečmi během zápasu naprosto psychicky rozložil. 

Zahajovacím zápasem hlavní startovky byl poněkud nečekaně souboj Randy Markos (5-3 MMA, 1-2 UFC) a debutující polské bojovnice Karoliny Kowalkiewicz (8-0 MMA, 1-0 UFC). V ženských divizích je polské MMA na vysoké úrovni a tak Karolina zvládla Randu přebodovat (30-27, 2x 29-28). Byla o něco lepší v postoji a na zem se moc nechodilo, takže Karolina přebodovala Randu celkem o 32 podstatných úderů (prohrála pravděpodobně druhé kolo) a rázem se stala světovou šestkou. Ambicemi se netají, teď by chtěla nabrat ještě jedno vysokoprofilové vítězství a koncem příštího roku by ráda celopolský titulový zápas s Joannou Jedrzejczyk (což by byla pro polské MMA parádní reklama). 

Jako jeden z nejnebezpečnějších grapplerů divize se opět etabloval Charles Oliveira (21-5 MMA, 9-5 UFC). Ten do pérové divize přivítal Mylese Juryho (15-2 MMA, 6-2 UFC), došlo k tomu ovšem za poměrně zvláštních okolností. Jury jenž shazoval poprvé z lehké do pérové totiž navážil bez problému, Oliveira naopak váhu hrubě přestřelil (o téměř pět liber) takže Juryho do pérové váhy vlastně přivítal borec v lehké váze. Vážení bylo ale hodně zmatečné, protože na oficiální váze zřejmě byl nějaký problém - nejméně tři borci navážili hodně přes (obvykle kolem pěti liber) a všichni se tomu opravdu hodně divili. Dalším problematickým borcům se povedlo váhu vyřešit (buď přímo na místě svlékáním, nebo převážením na jiné váze v zázemí), Oliveira ale zůstal pět liber nad a musí Jurymu odevzdal dvacet procent platu. Sám Oliveira k tomu prohlásil, že tomu prostě nerozumí a vůbec nechápe, jak se stalo že nenavážil. Čemuž by se dalo věřit - jenže Oliveira už váhu přestřelil potřetí a rázem to vypadá úplně jinak. V kleci už to ale bylo velmi rychlé - Oliveira sice sliboval, že bude prvním kdo Juryho knockoutuje, ale nakonec byl prvním kdo Juryho dostal submisí - chytit ho do parádní gilotiny mu trvalo jen něco málo přes tři minuty a Jurymu tak debut v nové váze vůbec nevyšel a má nyní poprvé v kariéře dvě porážky v řadě. Oliveira je nyní světovou osmičkou - a připsal si už osmou výhru submisí, čímž dorovnal UFC rekordy Nate Diaze a Franka Mira. Víc submisí má na kontě jen Royce Gracie (10). 

Velmi, velmi nečekaný comeback se podařil největšímu outsiderovi turnaje, Nate Marquardtovi (34-15-2 MMA, 12-8 UFC) v zápase střední váhy proti C.B. Dollawayovi (15-8 MMA, 9-8 UFC). Marquardtovi v tomto zápase vůbec nikdo nevěřil (v posledních šesti zápasech měl totiž jen jednu výhru) a i sám Marquardt přiznal, že dokonce i jeho blízcí přátelé už v něj přestali věřit. A nutno uznat, že to zpočátku také vypadalo neslavně - v prvním byl Dollaway lepší a v závěru kola měl Marquardta dokonce načatého na kleci. Jenže právě sebedůvěra se mu stala osudnou, v úvodu druhého na Marquardta nastoupil bez krytí a schytal parádní kontr pravou který ho poslal do říše snů. Síla úderu je zpravidla to poslední, co stárnoucí veterány opouští a o tom se zde Dollaway přesvědčil v plné kráse. Marquardt je tedy nyní světovou osmnáctkou střední váhy - v této váze hodlá zůstat, protože shazování do velteru mu prý už fyzicky opravdu nedělalo dobře a celý kemp pak shazoval váhu místo trénování. Pro jasně favorizovaného Dollawaye je to naopak hodně nepříjemná porážka která ho vyřadila ze světové dvacítky. 

Druhá debutantka tohoto turnaje, Valentina Shevchenko (12-1 MMA, 1-0 UFC) se předvedla možná ještě v lepším světle než Karonlina Kowalkiewicz. Shevchenko zaskakovala za zraněnou Germaine de Randamie která ze startovky odpadla zhruba dva týdny před turnajem a soupeřkou jí byla exšampionka Strikeforce Sarah Kaufman (17-4 MMA, 1-2 UFC). Pro Kaufman se gameplan moc měnit nemusel, Shevchenko je stejně jako de Randamie zkušená kickboxerka (s bilancí 60-2). Tím větší ovšem bylo překvapení, když se Shevchenko nejenže dařilo víc v postoji (ačkoli řeč čísel tak jasná není - úderově 142 - 66 pro Kaufman, na podstatné ovšem 32-27 Shevchenko), ale především dokázala brát zápasnici Kaufman na zem - byla úspěšná ve čtyřech z devíti pokusů (parádními hody) a na zemi jí i kontrolovat, čímž si nakonec odnesla těsnou bodovou výhru (2x 29-28, 28-29) která z ní rázem dělá světovou čtrnáctku. Do budoucna velmi slibný a komplexní výkon. Shevchenko má nyní pět výher v řadě, nezápasí však příliš často, protože tuhle sérii jede už od září 2010. Kaufman naopak poprvé v kariéře prohrála dvakrát za sebou a navíc vůbec poprvé v kariéře prohrála na body. 

Po šesti letech se do UFC v parádním stylu vrátil „Barn Cat“ Tamdan McCrory (14-3 MMA, 4-3 UFC). McCrory si od MMA dal v roce 2009 pauzu, loni se ovšem vrátil na dvě dobrá vítězství do Bellatoru a pak přeskočil zpět do UFC (prý slíbil manželce, že se do UFC ještě dokáže dostat). Soupeřem mu byl Josh Samman (12-3 MMA, 3-1 UFC). Šlo o hodně náročný a vyrovnaný souboj, ve kterém se ale Sammanovi nedařilo prosazovat svou taktiku a naopak často chyboval a hrál do karet přímo McCrorymu a jeho vynikající a aktivní zemařině. Zápas nakonec McCrory úspěšně ukončil trojúhelníkem v poslední minutě posledního kola, ale i tak si stěžoval, že se mu Samman zdál nějaký kluzký. Což Sammana velmi rozzuřilo, protože byl jinak ke svému soupeři velmi uctivý a chválil ho před i po zápase. Samman také zmiňoval, že ačkoli se sám považuje za hodně velkou střední váhu, byl McCrory suverénně největším borcem jakému kdy čelil. McCroryho tato výhra katapultuje do světové pětadvacítky, Samman padá za třicítku. 

V opačném směru než Myles Jury se rozhodl putovat Nik Lentz (26-7-2 MMA, 10-4-1 UFC). Ten se v roce 2012 přesunul z lehké do pérové váhy kde odbojoval šest zápasů s bilancí 4-2. Teď se ale vrací do lehké, protože při předchozím shazování váhy (do zápasu s Oliveirou) zažil stavy které se podle něj podobaly smrti a už by to nerad opakoval. V souboji s Danny Castillem (17-10 MMA, 7-7 UFC) nakonec dokázal zvítězit (ačkoli jen těsně na body) zejména díky lepší fyzičce a větší snaze a získal tak první výhru v lehké váze od března 2011. V lehké nyní znovuzačíná jako světová 33. Zato Castillo z TAM prožívá nejhorší období své kariéry, prohrál čtvrtý zápas v řadě, z posledních šesti má bilanci 1-5 a je tak značně pravděpodobné, že v UFC skončí. 

Poměrně přátelský (na vážení spolu oba borci šermovali světelnými šavlemi ze Star Wars) a vyrovnaný zápas mezi Cole Millerem (21-9 MMA, 9-7 UFC) a Jimem Alersem (13-2 MMA, 1-1 UFC) skončil bohužel neslavným no contestem. V prvním se oba srazili hlavami což Alersonvi rozseklo hlavu, ale jelo se dál. V druhém ovšem v 1:44 Alers nabral Millera prstem do oka takovým způsobem, že se Millerovi oko úplně zavřelo a nebyl schopen pokračovat. Jelikož ještě nebyly odbojovány plná dvě kola, byl zápas vyhlášen za No Contest. 

V předzápasech uválel Kamaru Usman z TUF 21 (7-1 MMA, 2-0 UFC) Leona Edwardse (10-3 MMA, 2-2 UFC). Edwards porazy zpočátku bránil dobře, ale Usman nepřestával a v pozdějích kolech už Edwardse uválel. Usman se tak posouvá na pozici světové třiatřicítky, ale ze svého výkonu vůbec nadšený nebyl, ohodnotil se zhruba na C-. Prý se mu nějak vůbec nedařilo nabrat dobré tempo a prosadit se rukama takže to s Edwardsem uhrál poměrně konzervativně, jenže to také bylo poprvé v kariéře co vyhrál jen na body a z toho tedy radost opravdu neměl. Příště to prý bude lepší a ukáže, že není jen zápasník. 

Také v dalším předzápase byli k vidění borci z TUF 21. Tentokrát to byl remač mezi Vicente Luquem (8-5-1 MMA, 1-1 UFC) z Blackzilianů a Hayderem Hassanem (6-3 MMA, 0-2 UFC) z ATT. Zatímco během TUF 21 byl Hassan nejaktivnější a nejlepší borec ATT (a také porazil Luqueho), plná příprava prospěla spíše Luquemu, protože přesně tak jak doufal to dopadlo úplně opačně, než během TUF. Luque po dvou minutách nátlaku trefil Hassana pravačkou, ten šel do obraného porazu a nechal volný krk, takže ho Luque chytl do své oblíbené anakondy a poslal Hassana do bezvědomí v 2:13 prvního kola (rozhodčí trochu promeškal stopku, takže se Hassan v kleci v bezvědomí dost nepěkně klepal). Jelikož šlo teprve o desátou anakondu v historii UFC, dostal Luque pochopitelně bonus za výkon večera - jeho anakonda byla ovšem z těch deseti nejrychlejší. Luque nevypadal špatně, ale zatím v posledních pěti zápasech jen střídá výhry s prohrami a tohle ho posunulo teprve do první stovky divize. Na druhou stranu: sedm z osmi výher má před časovým limitem. Hassan potvrzuje relativně slabší obranu proti submisím - zatím tak utrpěl všechny porážky své kariéry. 

V zahajovacím zápase večera jsme pak mohli vidět dva zcela nové prospekty těžké váhy. Francouze Francise Ngannoua (6-1 MMA, 1-0 UFC) který rázem zaujal jako vizuálně možná vůbec nejnařachanější borec těžké váhy UFC (Overeem už splasknul, Lesnar pověsil řemeslo na hřebíček a Kongo je v Bellatoru) a proti němu brazilského Luise Henrique (celým jménem ještě navíc Barboza de Oliveira) (8-2 MMA, 0-1 UFC) jenž má kupodivu základ v zápase jako takovém a je ve dvaadvaceti letech nejmladší těžkou vahou UFC (je o dost mladší než Viktor Pešta). Do UFC ovšem jednoznačně vkročil lépe právě Ngannou který Henriquea vypnul strašlivým zvedákem v půli druhého kola poté co první kolo strávil pod Henriquem (předvedl ale obstojné úniky). KO pardání, ale o bonus ho nakonec trumfl dos Anjos. Ngannou posléze uvedl, že ten zvedák nepovažuje za nic mimořádného - má prý cit pro načasování a takové věci mu údajně jdou automaticky :) Tak uvidíme, pravdou ale je že má všech šest výher před časovým limitem a ve třetím kole ještě nikdy nebyl. KO je to pro něj ale teprve druhé. Henrique v UFC debutu přišel o sérii sedmi výher na které pracoval přes tři roky.


Zajímavé statistiky:

  • Dos Anjos obhájil za 66 vteřin - nejrychlejší titulový zápas v historii lehké váhy. 

  • V UFC začal s bilancí 4-4, ale od roku 2012 má šnůru 10-1. Porazil ho jen Khabib Nurmagomedov. 

  • Dos Anjos má nyní v lehké váze UFC 14 výher a dorovnal tak Jima Millera na třetí příčce. Před ním je právě Cerrone (15) a Gleison Tibau (17). 

  • Dos Anjos má pět výher v řadě a i to je třetí nejdelší série. Před ním Nurmagomedov (6) a Tony Ferguson (7). 

  • Cerrone má nyní v UFC/WEC titulových zápasech bilanci 0-4. Mimo dos Anjose ho porazil také Benson Henderson (2x) a Jamie Varner. V netitulovém zápase s Hendersonem ale naposledy Cerrone vyhrál. 

  • Dos Anjos tam za 66 vteřin nastřílel 26 úderů (z 44 pokusů). Cerrone uspěl čtyřmi ze sedmi.

  • Cerrone má zatím v kariéře jen dvě porážky KO/TKO. Mimo dos Anjose ho zastavil údery už jen Anthony Pettis - také dosti rychle (Cerrone je pomalý startér) a také kopem na tělo. 

  • Alistair Overeem ukončil před časovým limitem 36 ze svých 40 vítězství.

  • Overeemova úderová přestnost v podstatných úderech zde byla 74% (32 z 43). S dlouhodoobu přesností 74,5% je s velkým náskokem nejpřesnějším mužem v UFC (druhý Trevor Smith, 63,7%).

  • Overeem si připsal už pátou výhru nad bývalými šampiony UFC. Mimo JDS zdolal ve své kariéře také Mira, Lesnara, Werduma a Belforta. 

  • Nate Diaz nasázel Michaelu Johnsonovi 153 podstatných úderů. Johnson vedl 30-21 v prvním kole, ale pak už to přebral Diaz. 69-37, 63-36. Diazova přesnost byla 51%, poslal tam dohromady 300 pokusů. Johnsonova úspěšnost byla pouhých 34%, trefil 103 z 301 pokusů. 153 byl jinak vcelku pochopitelně nejvyšší zásahový počet tohoto turnaje (a druhý nejlepší Diazův výkon vůbec). Na hlavu byly zásahy 135-44 Diaz, na nohy prozměnu 31-11 Johnson.

  • Diaz má v lehké váze už jedenáct pozápasových bonusů a je tak druhý největší bonusovač divize za celkovým rekordmanem Lauzonem (13). Napříč vahami má ale Diaz ještě o jeden bonus víc (a k Lauzonovi tak má blíž), s 12 bonusy se dělí o druhou příčku s Andersonem Silvou. 

  • Randa Markos v posledních šesti zápasech střídá výhry s prohrami - prohrává ale vždy jen na body. 

  • Charles Oliveira má na kontě už osm submisí (z devíti výher) a dorovnal tak novodobý rekord Nate Diaze a Franka Mira. 

  • Nate Marquard má nyní od návratu do střední váhy (červen 2014) bilanci 2-2. Osm z dvanácti UFC výher má stopkou a všech 12 UFC výher nasbíral ve střední váze. V té je v počtu vítězství historicky druhý, před ním jsou na sdílené první příčce se třinácti výhrami Anderson Silva, Yushin Okami a Michael Bisping. 

  • Marquardt má ve střední váze na kontě už 10 knockdownů a je tak druhý v divizi za Andersonem Silvou (12).

  • C.B. Dollaway prohrál třetí zápas v řadě a zažívá tak nejhorší sérii své kariéry. Pět z osmi porážek v UFC utrpěl před časovým limitem. 

  • Tamdan McCrory se vrátil do UFC po šesti letech a připsal si první UFC výhru od března 2009. Po pětileté MMA pauze má McCrory bilanci 3-0, třináct ze čtrnácti výher stopkou a tři ze čtyř v UFC stopkou (takže jediný koho kdy porazil na body je Luke Cummo).

  • Josh Samman prohrál submisí po téměř osmi letech a jedenácti zápasech. V prvním kole byl Samman na údery 26-3 napřed, ale v dalších dvou kolech už ho McCrory přestřílel o 50 úderů. 

  • Nik Lentz v posledních pěti zápasech střídá výhry s prohrami. Tentokrát to vyšlo na bodovou výhru - na body v UFC vyhrál osm z deseti zápasů.

  • Lentz uspěl dvěma a více porazy proti třinácti ze svých šestnácti UFC soupeřů. Má jich na kontě celkem 54 a je tak v UFC historicky sedmý.

  • Lentz vyzkoušel také tři gilotiny - pokusů už má na kontě sedmnáct a zkouší tak gilotinu vůbec nejčastěji ze všech v historii UFC. Oproti jiným esům (Warrley Alves, Nick Diaz, Charles Oliveira) mu to ale moc nejde - v UFC tak ukončil soupeře jen jednou. 

  • Kamaru Usman si za první dva zápasy v UFC připsal 12 porazů. Proti Edwardsovi uspěl šestkrát z třinácti pokusů. 

  • Bonusy: Zápas večera: Diaz vs. Johnson, Výkony večera: Rafael dos Anjos (KO), Vicente Luque (anakonda).

  • Platy tentokrát velmi slušné, UFC vyplatilo téměř dva miliony: 1 994 857 přesně. 

  • Nejlépe placeným borcem byl trochu nečekaně Alistair Overeem: 542 857 (342 857 + 200). Je otázka, zda mu teď půl milionu bude schopná nabídnout i konkurence. Šampion dos Anjos má paušál 300 tisíc, Junior dos Santos základ dokonce 400 tisíc. Populární Cerrone má základ 79, příjmově se tak před něj dostal Marquardt 98 (49+49). Zajímavé také je, že někteří v předzápasech - třeba Lentz s 70 tisíci nebo Castillo s 39 tisíci brali víc než zbytek hlavní startovky. Diaz šel za 40 (20+20), Johnson má základ 30, Markos 12. Základ je v tuto chvíli 10 000 (Henrique, Hassan), ale třeba obě dámské debutantky, Kowalkiewicz i Shevchenko dostaly rovnou lepší smlouvu se základem 12 a 13 resp. Naopak Josh Sammam má smlouvu starší a je teprve na základu 10 tisíc, ačkoli už několik zápasů v UFC vyhrál. 



Související články

 
 

 

Diskuze k článku

Pro vkládání a hodnocení příspěvků se přihlašte. Nemáte-li ještě svůj profil, můžete si jej založit zde.

Všechny příspěvky

webfighter - Čtenář - 23.12.2015 v 18:28
Super ohlednuti! - Odpovědět
 

Paradni zakulistni informace a statisticke udaje, jako vzdy na jednicku. Jen tak dale i v roce 2016, ve kterem preji extraroundu narustajici sledovanost a slusne diskuze zvysujici hodnotu webu ;-).

kaviar.killer - Čtenář - 23.12.2015 v 21:19
... - Odpovědět
 

tie platove rozdiely su neskutocne,vid napr aj ufc 194...myslene vzhladom na ne/atraktivitu jednotlivych zapasnikov,skratka niektori kurevsky preplateni a ini vzhladom na meno a show ktoru ponukaju hlboko pod priemerom,smiesne to je 8D