přihlásit trvale
Nová registrace
Ohlédnutí za UFC 245

Ohlédnutí za UFC 245

přečteno: 343×
26.12.2019 v 08:00 | Autor: Caidel
diskuse: 2×
Rubriky: Články - bojové sporty / MMA / Svět

UFC 245: Usman vs. Covington bylo papírově největším turnajem roku a to hlavně díky třem titulovým zápasům. A nutno uznat, že tenhle turnaj UFC zkrátka vyšel, zápasy byly koukatelné, dramatické a každý ze tří titulových zápasů nakonec nabídl jiný a zajímavý příběh, takže zkrátka paráda. Turnaj se konal v T-Mobile Aréně v Las Vegas a to v sobotu 14. prosince. Na ESPN2 sledovalo předzápasy 865 tisíc diváků, přímo do haly pak dorazilo 16 811 fanoušků kteří na vstupném zaplatili něco málo přes 4 miliony dolarů. Zápasů bylo třináct a trvaly rovných 2:49 čistého času a to hlavně díky tomu, že všechny tři titulové zápasy šly až do pátého kola. Premiéru měli na turnaji dva borci (Soriano a Hooper) a oba své zápasy vyhráli.

Hlavním zápasem a zároveň také zápasem večera (což vyšlo moc pěkně) byl vyhrocený souboj mezi šampionem Kamaru Usmanem (16-1 MMA, 11-0 UFC) a Colby Covingtonem (15-2 MMA, 10-2 UFC). Hype byl samozřejmě hodně vyhrocený - Covington házel všemožnými obviněními na adresu Usmana (doping - EPO, Usman se mu ale vysmál že si prý jednak musel nejdřív vůbec najít co EPO je a pak také že vypadá od prvního MMA zápasu až doteď fyzicky úplně stejně), UFC (snaha ho potopit, takže prý zakázal Dana Whiteovi aby mu případně připínal pás), ale někde uprostřed také Covingtonovi uklouzlo, že tu hloupou MAGA personu jen hraje, protože kontroverze = marketing. Za to ale od všemožných kolegů schytal hodně kritiky a Usman to bral jako že si Covington připravuje výmluvy až prohraje. Covington to pak poněkud nešikovně popíral, po zápase ale nepovolil a hraje pořád stejnou osobu dál. Zápas jako takový byl parádní pětikolová přestřelka v postoji, protože si oba chtěli něco dokázat. Mě jen mrzí, že jsme neviděli vlastně žádné zápasení, protože mě fakt zajímalo, kdo je na tom lépe. Usman ale celkově přesnější, aktivnější a tvrdší a Covington nečekaně nebyl tím, kdo by určoval tempo. Oba tak vydrželi plných pět kol a klíčovým momentem bylo třetí kolo kdy Usman parádním zásahem zlomil Covingtonovi čelist, což brala půlka internetové MMA sféry jako karmickou odplatu za ty neustálé kecy. Covington ale prokázal tvrdost a bojoval se zlomenou čelistí ještě dvě kola, než ho Usman dorazil padesát vteřin před koncem zápasu. Usman tak zůstává jasnou světovou jedničkou a víceméně předpokládá, že bude příště obhajovat proti Jorge Masvidalovi (pro UFC marketingově zajímavější varianta) nebo proti Leonu Edwardsovi (pokud by Masvidal nevyšel, sportovně vyhovující varianta). Sám Edwards zápas dost kritizoval s tím, že to od obou borců nebyl moc dobrý výkon a že příštím šampionem je tedy jasně, protože tohle byl hloupý boj a podobně to kritizoval také exšampion Tyron Woodley podle kterého to bylo velmi netaktické a oba inkasovali zbytečně moc (vše ale nasvědčuje tomu, že Usman chtěl tímhle stylem zápasu něco prokázat a mohl zvolit i chytřejší gameplan). Covington dál hraje co hraje, takže ukončený zápas označil za krádež od rozhodčího, Marca Goddarda označil za „falešného“ (fake) rozhodčího a další kecy, jak vystřižené od Trumpa, BJje nebo našich domácích populistů :). Mimo Covingtona ale se stopkou víceméně nikdo problém neměl ale i když byla práce bodových na tomhle zápase velmi kontroverzní, Covington byl v pátém jasně horší, takže by zápas stejně prohrál (jeden rozhodčí měl po čtvrtém kole zápas 3-1 Usman, druhý dosti nepochopitelně 1-3 Covington a třetí 2-2, takže by rozhodovalo právě poslední kolo které měl jasně Usman). Světovou čtyřku Covingtona teď ale čeká léčba zlomené čelisti - a pak by ho prý Dana White viděl nejraději právě proti Tyronu Woodleymu, což zní parádně. Ačkoli tedy mezi Usmanem a Covingtonem k žádnému zvláštnímu usmíření nedošlo (a mezi Masvidalem a Covingtonem taky ne, protože Masvidal se Covingtonovi po zápase hodně vysmíval), aspoň nějaká pozitiva to má: Ben Askren po zápase také kritizoval výmluvy Covingtona a vpodstatě se díky tomu usmířil s Jorge Masvidalem, protože Masvidal pak veřejně uznal, že Askren svou prohru přijal naprosto jako chlap a dal ho za vzor právě Covingtonovi. Ten mimochodem před zápasem přišel o významného sponzora z marihuanového byznysu, kupodivu to ale nebylo ani tak kvůli řečem (i když jsou sponzoři co se kvůli tomu Covingtonovi vyhýbají), ale kvůli tomu, že Covington zničeho nic úplně přestal sponzora propagovat a smazal veškeré promo které mu kdy udělal.

V co-main eventu obhajoval titul pérové váhy Max Holloway (21-5 MMA, 17-5 UFC) proti vyzyvateli z Austrálie, Alexanderu Volkanovskimu (21-1 MMA, 8-0 UFC). Volkanovski přišel výborně připraven a měl dobrý gameplan, takže Hollowayovi okopával nohu lowkicky, určoval tempo a nikdy ho nepustil do dlouhých kombinací v kterých je Holloway tak nebezpečný. Holloway nedokázal zareagovat a změnit průběh fightu a tak na body zvítězil Volkanovski který toho prostě trefoval víc než Max. Výsledné skóre 50-45, 2x 48-47 s tím, že většina lidí měla za jasného vítěze Volkanovskiho, ale sám Holloway si až do konce myslel že vítězí a po zápase se nechal slyšet, že ho rozhodnutí rozhodčích (letos už podruhé) rozbrečelo. Na druhou stranu, na sociálních sítích pak ke své porážce vydal velmi solidní vyjádření a byl k Volkanovskimu velmi uznalý. Volkanovski je nyní světovou jedničkou a čtvrtým šampionem pérové váhy v historii. Max nyní světovou dvojkou. Dana White už se nechal slyšet, že by se mu možná líbil okamžitý remač a Volkanovski s tím podle všeho nemá žádný problém - paradoxně by tak největší překážkou remače mohl být Holloway který se tváří, že ho okamžitě moc nechce. Každopádně to asi nebude úplně aktuální, protože novopečený šampion teď musí s levou rukou na operaci. Pokud by na remač nedošlo, možnými vyzyvateli jsou asi hlavně Magomedsharipov a Chan Sung Jung. 

No a třetím titulovým zápasem byl remač bantamové váhy mezi šampionkou Amandou Nunes (19-4 MMA, 12-1 UFC) a Germaine de Randamie (9-4 MMA, 6-2 UFC). Bojovnice už se střetly v roce 2013, Amanda Nunes tehdy zvítězila TKO v prvním kole. Příběh tohoto fightu byl ale zcela jiný než u soubojů Usman-Covington a Holloway-Volkanovski. Nunes začala agresivně a v prvním kole dost tlačila v postoji i na zem - obrovská převaha. V druhém se ale Germaine dostala do hry a s lepší technikou začala v postoji Amandě dost zatápět (všichni rozhodčí se shodli, že druhé bylo Germaine). Nunes tak změnila taktiku a využila toho, že Germaine nedokázala bránit porazy, takže zbývající tři kola jí nekompromisně válela po zemi a musela bránit vlastně jen jeden upkick a jeden trojúhelník. Dostala i nějaká ta 10-8 kola (u dvou rozhodčích první kolo, u jednoho i třetí), takže bodový výsledek byl jasná výhra 49-44, 49-45, 49-46. Nunes zůstává světovou jedničkou a po zápase uvedla, že možná i trochu záměrně předvedla že umí s fyzičkou vydržet všech pět kol. De Randamie nyní světová dvojka a na body prohrála poprvé od roku 2011. Nunes je v tuto chvíli nejúspějšnějším šampionem v UFC, protože už si připsala pátou titulovou obhajobu. Na UFC 245 byla přítomna i boxerská šampionka Claressa Shields a okamžitě se začalo spekulovat o zápasu Nunes vs. Shields, ale Nunes později jednak potvrdila, že by za takový fight chtěla nejmíň milion a také potvrdila, že by neměla vůbec zájem s Claressou boxovat, ale chtěla by s ní MMA fight (což by pro Shields byla sebevražda). Takže spíš nic :)

V dalším zápase jsme vůbec poprvé mohli vidět José Alda (28-6 MMA, 10-5 UFC) shodit do bantamové váhy a to proti nedávnému vyzyvateli Marlonu Moraesovi (23-6-1 MMA, 5-2 UFC). Nutno poznamenat, že většina lidí (mě nevyjímaje) se na Aldovo rozhodnutí shodit do bantamu dívala vyloženě skepticky a fotky pár dní před na kterých vypadal jak smrtka tomu rozhodně nepomohly, pravdou ale je, že Aldo ve finále všechny určitě spíše příjemně překvapil. Váhu zvládl v pohodě (podle nutričního poradce kterého měl poprvé bylo prý klíčem hlavně vysadit čokoládu, zmrzlinu, jíst hodně salátu a cca poslední týden jet keto) a druhý den v zápase vypadal dosti oživle (jeho váha prý byla kolem 155, což je dost bizár). Aldo v pohodě proti Moraesovi vydržel bojovat celá tři kola, ale i když ho Moraes v prvních vteřinách málem sestřelil highkickem, zbytek zápasu patřil spíše Aldovi za taktickou postojařinu a uvážlivý tlak. Rozhodčí to nicméně nakonec těsně přiklepli Moraesovi (2x 29-28, 28-29), což je rovněž přípustný výsledek, protože tohle bylo fakt těsné a mohlo dopadnou na obě strany, spor byl hlavně o tom jak dopadlo třetí kolo (druhé měli všichni pro Alda, první všichni pro Moraese). Moraes si teď trochu přilepšil a je světovou dvojkou, v posledních dvaceti zápasech má bilanci 18-2. Aldo sice prohrál, ale je nyní v nové váze brán jako světová čtyřka - a zajímavé je, že Dana White se nechal slyšet, že by se nebránil dát Aldovi titulový zápas, ačkoli tohle prohrál. To paradoxně Moraes titulák příště určitě nedostane a sám si řekl buď o Dominicka Cruze nebo Aljamaina Sterlinga (kterého nemá rád).

Ve stejné váze předvedl výkon večera Petr Yan (14-1 MMA, 6-0 UFC) a to proti zkušenému Urijahu Faberovi (35-11 MMA, 11-7 UFC). Faber v prvním ještě s Yanem celkem zvládal držet krok (ale Yan předvedl výborný obranný zápas, takže o nějakém braní fightu na zem nemohlo být ani řeč), ale v druhém už Yan Fabera dvakrát poslal k zemi, rozsekl mu tvář loktem a celkově si ho zpracoval pro to, aby ho v třetím kole dorazil highkickem při odpoutání se z klinče hned v první minutě. Yan tedy vypadal fantasticky a s šesti výhrami v řadě (nejdelší série v divizi) by na další titulový zápas dával daleko větší smysl než třeba Aldo, nehledě na to, že Yan je zatím správně sebevědomý. Ať už ale titulový zápas s Cejudem dostane nebo ne, bonus 50 tisíc ho jistě potěšil. Yan zůstává světovou pětkou, Fabere naopak z desítky sražen na patnáctku. Ale došlo zde možná k trochu nečekanému vývoji: Faber dosud prohlašoval, že se k aktivní kariéře vrátil výhradně pro to aby ještě naposledy zaútočil na titul. Teď, když Yan prakticky zaručil, že už se tak nestane, Faber připustil, že ho bojování ještě baví a že si pár zajímavých zápasů dá nejspíš ještě jen tak, aniž by ještě šel po titulu. Tohle bylo jeho čtvrté obdržené KO v kariéře, tak na tom ještě není tak špatně. V zákulisí pak ještě došlo k nějaké konfrontaci mezi Faberovým týmovým kolegou a exšampionem Cody Garbrandtem a právě Yanem a Faber naznačoval, že teď nejspíš budou na dlouho rivalové, ale Yanovi je to podle všeho fuk :) Garbrandt ale prohlásil, že si to s Yanem klidně rozdá v Rusku. 

V hlavním předzápasem nastoupil Geoff Neal (13-2 MMA, 5-0 UFC) a velmi zapůsobil - Mike Perryho (13-6 MMA, 6-6 UFC) totiž porazil za pouhých devadesát vteřin když si našel příležitost, načal Perryho highkickem a pak ho chladnokrevně dorazil sérií úderů u klece. Zvláště ona chladnokrevnost a přehled je u Neala vysoce hodnocena a velmi pochvalně se o ní vyjadřují i ostatní bojovníci. Pro Neala to znamená skok na světovou devatenáctku a s pěti výhrami v řadě má čtvrtou nejdelší sérii v divizi (v jiných divizích by tohle byl skoro rekord, ale zrovna ve velteru je sérií hodně. Rekord má Usman s jedenácti výhrami v řadě, ale Neal je první od dob právě Usmana kdo zahájil kariéru ve velteru 5-0. Neal má také 10/12 výher stopkou. A pozor: Neal je první, kdo vůbec tradičně odolného Perryho dokázal zastavit před časovým limitem, v jeho podání to navíc vypadalo velmi snadně. Perry s prvním obdrženým KO kariéry padá ven ze světové třicítky, má bilanci 2-5 v posledních sedmi a jak sám říká, připadá si kvůli téhle porážce jako pěkný pitomec. Nealovo stylové zakončení ale nestačilo na bonus, Yan předvedl ještě o maličko hezčí highkick.

A poslední výkon a bonus večera připadl Irene Aldana (12-5 MMA, 5-3 UFC) která knockoutovala Ketlen Vieiru (10-1 MMA, 4-1 UFC) devět vteřin před koncem prvního kola, vysloužila si tak post světové šestky a příště by dost možná mohla jít i o titul (a sama říkala, že je připravená). Zápas byl přitom vyrovnaný, ve výměnách bodovaly obě a dokonce to vypadalo, že Vieira měla nejtvrdší zápas kola, ale Aldana pak umístila pěkný levý hák a bylo hotovo. Vieira, nyní světová čtrnáctka utrpěla první porážku v kariéře. 

Zápas Omari Akhmedov (20-4-1 MMA, 8-3-1 UFC) vs. Ian Heinisch (13-3 MMA, 2-2 UFC) překvapil dvojmo - jednak tím, že se moc nechodilo na zem a pak také tím, že Akhmedov dával Heinische v postoji. Akhmedovi opět došla síla ve třetím, ale rozhodčí stejně dali třetí jemu (zatímco já i řada novinářů by mu dala spíš první). Výsledek ale i tak Akmedov vítězný na body v dost vyrovnaném zápase. Akhmedov má od návratu do střední váhy bilanci 3-0-1 a je světovou čtrnáctkou, naopak Heinisch se po slibném UFC startu poněkud zasekl a poprvé v kariéře prohrál dva zápasy v řadě. Akhmedov říká, že je připraven na nějaké elitní soupeře, ale k titulu se nijak zvlášť nehrne, chce si to prý zasloužit.

Veterán Matt Brown (22-16 MMA, 15-10 UFC) se vrátil po dlouhé pauze proti Benu Saundersovi (22-13-2 MMA, 9-10 UFC). Brown viděl cestu přes zemařinu, což se mu v prvním kole moc nevyplatilo, protože strávil skoro celé kolo zamčený v Saundersově klasickém high guardu/rubber guardu a různých variacích na trojúhelníky, ale v druhém načal Saunderse v postoji a pět vteřin před koncem ho dorazil TKO GNP. Saunders už by měl se zápasením vážně přestat - prohrál teď čtyři zápasy v řadě, má bilanci 1-6 v posledních sedmi a údery už naprosto očividně vůbec nesnese. Brown se vrací jako světová #33 a v dalších zápasech bude útočit na další rekordy: má ve velteru 15 výher, víc jen GSP (19) a Hughes (16). Má 20/22 výher stopkou a ve velteru s třinácti finiši drží rekord už teď. S 11 KO je historicky druhý napříč vahami za Vitorem Belfortem (12), ve velteru už je ale Brown rekordman již nyní.

Nováček z DWCS a nejmladší muž startovky, Chase Hooper (9-0-1 MMA, 1-0 UFC) měl sice v prvním kole proti Danielu Teymurovi (7-4 MMA, 1-4 UFC) hodně namále, protože ho Teymur chytil do gilotiny z které Hooper musel unikat doslova běháním po pletivu, ale pak situaci otočil, sám málem ukončil RNC, ale nakonec dostal Teymura do trojúhelníku a doloktoval ho v poslední minutě prvního kola. Hooper má 7/9 výher stopkou a tahle výhra ho posunula o 52 míst na #139. Jak se nechal slyšet, zkušenosti z DWCS mu tady hodně pomohly protože už uměl zvládat nervy. Teymur má nyní bilanci 1-4 v posledních pěti, utrpěl první KO prohru v kariéře, spadl o 78 míst na #369 a je tak padákem i nejhorším mužem turnaje - a v zásadě téměř garantovaně v UFC končí. 

Brandon Moreno (16-5-1 MMA, 4-2-1 UFC) si to rozdal v zábavném zápase muší váhy s Kai-Kara France (20-8 MMA, 3-1 UFC). Moreno, který tímto pokračuje svůj druhý turnus v UFC zde zaskakoval za Sergio Pettise který nedávno přestoupil do Bellatoru - a zjevně bojoval chytřeji, pomaleji a taktičtěji. France začal lépe, ale Moreno postupně přebral iniciativu, výborně bodoval na tělo a i Francemu rozbil nos, aby ho porazil na body 2x 29-28, 30-27 a uštědřil mu tak první porážku v UFC. Moreno se vrací do UFC jako světová šestka a zlomil zdejší sérii tří zápasů bez výhry (v návratovém zápasu remízoval), France padá na pětadvacítku

Jessica Eye (15-7 MMA, 5-6 UFC) sice porazila Viviane Araujo (8-2 MMA, 2-1 UFC) když jí přebodovala v postoji 3x 29-28 za druhé a třetí kolo a zápas jí na zemi dovolila jen dvakrát a vždy jen na moment, ale výhra se jí i tak moc počítat nebude, protože naprosto zkazila váhu a dorazila pět liber nad limit, takže musela odevzdat třicet procent platu a navíc i vypadla ze žebříčku muší váhy. Eye neupřesnila důvod selhání, ale příště už se jí to prý nestane. Araujo nyní světová desítka - a utrpěla první bodovou prohru v kariéře. 

V zahajovacím zápase se blýskl nováček Punahele Soriano (7-0 MMA, 1-0 UFC) jenž si připsal šestý finiš v kariéře když knockoutoval Oskara Piechotu (11-3-1 MMA, 2-3 UFC) za necelé tři a půl minuty. Soriano ho poslal k zemi hned v úvodu zápasu, málem ukončil dorážkou, pak došlo na nějaký grappling a skrumáže, ale když se borci vrátili do postoje, Piechota ještě nebyl úplně fit, nekryl hlavu, schytal další levý hák a to už bylo definitivní. I když to vypadalo na bonus, nakonec se na Soriana nedostalo. Soriano je ale i tak skokanem večera, polepšil si o 53 míst na #88 (Hooper si polepšil o 52 míst, takže to bylo těsné). Piechota začal kariéru dvanácti zápasy bez porážky, ale teď prohrál tři po sobě a tohle bylo navíc jeho první obdržené KO - takže v UFC pravděpodobně končí. 

 

Zajímavé statistiky:

  • Kamaru Usman má nyní 15 výher v řadě, naposledy prohrál v květnu 2013. 11 výher v UFC velterové váze je nejdelší aktivní série v divizi. Celkově mají v UFC delší série jen Khabib a Tony Ferguson (oba 12). Nejdelší sérii historie velteru měl GSP (12)

  • Usman je čtvrtý borec UFC historie jenž odstartoval UFC kariéru jedenácti výhrami. Mimo něj to zvládli ještě Royce Gracie, Anderson Silva a Khabib Nurmagomedov. Ve velteru se to ale ještě nikdy nikomu nepovedlo.

  • Colby Covington utrpěl první KO v kariéře. 

  • Volkanovski má nyní v pérové váze šest výher v řadě, stejně jako Arnold Allen a Zabit Magomedsharipov. Nikdo nemá víc.

  • Volkanovski nyní vyhrál 18 zápasů v řadě, stejně jako Usman naposledy prohrál v květnu 2013.

  • Volkanovski má 5/8 výher v UFC na body, a svých osm soupeřů přestřílel 650-301 v celkových zásazích.

  • Max Holloway má 4/5 porážek v kariéře na body a je prvním borcem v historii UFC jenž se dostal přes 2000 podstatných zásahů. Teď už jich má 2071. Podesáté v kariéře nabodoval víc než 100 zásahů za zápas - nikdo jiný to přitom nezvládl víc než sedmkrát. Max je také třetí borec v historii UFC jenž má na kontě 22 zápasů a ještě neutrpěl knockdown.

  • Amanda Nunes má už sedmou výhru v titulovém zápase - ženský rekord. Rekord mezi ženami je také 12 výher v UFC, 11 výher v bantamu a 10 výher v řadě. 

  • Celkové platy: 4 084 000.

  • Kamaru Usman i Colby Covington brali paušál 500 tisíc. Amanda Nunes 450 tisíc (350+100), Holloway 350 tisíc a Volkanovski 250 tisíc bez bonusu. Exšampion Aldo je ale placený lépe než Holloway nebo Volkanovski: 400 tisíc, veterán Faber 250 tisíc. Germaine de Randamie nastoupila do titulového zápasu za sto tisíc, Marlon Moraes bojoval proti Aldovi za 220 (110+110). Z menších jmen je na tom slušně Petr Yan (132 = 66+66) a přes sto tisíc se dostal také Omari Akhmedov (110 = 55+55) a Matt Brown (160 = 80+80).

  • Nejmenší plat měl Daniel Teymur (18), nováček Soriano má ale menší základ (20 = 10+10). Hooper jenž měl také premiéru už měl ale přípravnou smlouvu v regionálkách, takže do UFC přišel už se smlouvou na 48 = 24+24 tisíc, čímž má mimochodem vyšší základ než třeba Oskar Piechota (20) který už měl v UFC pátý zápas. Všichni ostatní nějak mezi. 



Související články

 
 

 

Diskuze k článku

Pro vkládání a hodnocení příspěvků se přihlašte. Nemáte-li ještě svůj profil, můžete si jej založit zde.

Všechny příspěvky

webfighter - Čtenář - 11.1.2020 v 22:15
Pekny popis akci, ale - Odpovědět
 

toho Trumpa vynech, nejvice kecu a nesplnenych slibu maji v USA demokrate - no presneji levicova chamrad. Nesmis verit vsem tem levicovym novinarum ...

Caidel - Administrátor - 13.1.2020 v 10:51
Re: Pekny popis akci, ale - Odpovědět
 

Doporučuji se do politiky na tomto webu nepouštět,  zvláště pak ne takhle podivným způsobem - tedy vzorovým strawmanem.