přihlásit trvale
Nová registrace
Ohlédnutí za UFC 239

Ohlédnutí za UFC 239

přečteno: 419×
16.07.2019 v 10:27 | Autor: Caidel
diskuse: 1×
Rubriky: Články - bojové sporty / MMA / Svět

Turnaj UFC 239 byl turnajem nadmíru zábavným - a rozhodně se na něm stala celá řada věcí o kterých se jdá zaníceně diskutovat. Ať už jde o nemastný neslaný výkon Jonese a naopak překvapivý výkon Santose, další dominantní výkon Amandy Nunes, rekordní KO Jorge Masvidala, neúspěšné veterány Melendeze a Sancheze, nezdařenou premiéru v polotěžké pro Rockholda, čtyři vyplacené bonusy za KO večera - a tak dále, a tak dále :)

Pojďme si to ale projet hezky systematicky. Na turnaj se do Las Vegas přijelo podívat 18 358 diváků kteří na vstupném zaplatili přes šest milionů dolarů (lístky byly tedy celkem drahé). Předzápasy na ESPN sledovalo 1,145 milionu diváků.

V hlavním zápase večera se k další obhajobě postavila nejlepší polotěžká váha všech dob, Jon Jones (25-1 MMA, 18-1 UFC) a proti němu vyzyvatel Thiago Santos (21-6 MMA, 13-5 UFC). A bylo to velmi, velmi zajímavé. Santos totiž nebyl považován za zrovna dvakrát nebezpečnou hrozbu na Jonesův trůn, jenže nakonec z toho byl zápas podobně těsný jako Jones-Gustafsson 1 a Jones může být hodně rád, že nakonec vyvázl s těsnou bodovou výhrou 2x 48-47, 47-48 o které by se rozhodně dalo diskutovat. Rozhodčí se nakonec shodli jen na prvním a třetím kole, ostatní byly nabodovány tak nějak různě. Jistých je několik věcí: Santos začal skvěle - držel se daleko a sérií tvrdých lowkicků úplně vymazal klasickou Jonesovu aktivní hru a okopávačku různými sidekicky. Tím vpodstatě nastavil tempo a rytmus na celý zbývající zápas, protože Jones se zbytek zápasu spokojil s občasným oťukáváním zdálky a jakmile začal Santos sypat útočné nebo obranné kombinace, klidil se Jones s velkým respektem z cesty. Vůbec tak také nezkracoval vzdálenost, nezkoušel klinče, porazy ani zemařinu. To by samo o sobě až tak nevadilo - Jones občas chce porážet soupeře to v čem jsou nejlepší, jenže on se vlastně moc nesnažil ani v tom postoji a výhru spíš utrpěl, než že by si jí nějak vydřel. Zvlášť když ho cornermani do posledního kola nepochopitelně ujišťovali, že má zápas v kapse (ačkoli skoro každému pozorovateli bylo jasné, že je to nejspíš 2-2 a spoléhat se nedá na nic). Jestli Jones nezápasil kvůli tomu, že chtěl Santose trumfnout v jeho vlastní specializaci, nebo jestli měl takový respekt z jeho bomb, to asi úplně nezjistíme i když Jones tvrdí, že je to ta první varianta. Když Santos v druhém v jednu chvíli podklesl, Jones na něj chtěl zalehnout, leč Santos vysypal takovou obrannou kombinaci bomb, že si to hodně rychle rozmyslel. Celý zápas měl ale bohužel ještě jeden klíčový faktor a tím je Santosovo koleno, které si totálně rozesral v druhém kole. Magnetická rezonance posléze potvrdila, že Santos si urval MCL, ACL, PCL a natrhl meniskus, míří na operaci a do konce roku je mimo. Přesto s tím kolenem ale odbouchal ještě čtyři kola a ač bylo vidět že nemá stabilitu a dost ho to ovlivňuje, Jones toho nikdy nedokázal pořádně využít - a troufám si tvrdit, že to koleno si nezranit, tak by ještě jedno kolo někde Santos asi vyčaroval. Perličkou je, že z klece se Santos ještě nějak odbelhal po svých, zatímco Jonese už vezli na vozíčku. Santos si zranil levé koleno, ale přitom měl před zápasem s Jonesem v tichosti operaci na pravém koleni. Po operaci měl rehabilitace 45 dní a tréninkový kemp na Jonese tak začal se zpožděním (měl jen cca dva měsíce), do poslední chvíle se nevědělo jestli to koleno dá a hodně na něm prý pracovali rehabkáři v UFC Performance Institutu. Podtrženo sečteno, Santos všechny nesmírně překvapil (a také ho porážka posunula ze světové šestky na světovou dvojku), ale remač asi nedostane, protože je kvůli zranění do konce roku mimo. A to existuje i jistá šance, že by Jones v remači najednou zápasil a zničil ho třeba za jediné kolo. Těžko ovšem říct, když jsme ho ani neviděli zkusit poraz. Jones si sice připsal další úspěšnou obhajobu a dorovnal tak rekord GSP v počtu výher v titulových zápasech, ale jeho výkon tentokrát inspiroval málokoho a ač by určitě rád získal nálepku nejlepšího borce všech dob, tohle mu v tom skoro spíše uškodilo (řečí čísel je Jones s velkou rezervou historická dvojka, zajímavé ale je, že on sám za nejepšího považuje Andersona Silvu - to je ale až čtyřka nebo pětka o pár bodů, podle toho jak kariéru zakončí on nebo Fedor). V polotěžké teď vyzyvatele přímo nemá (z nových tváří to asi časem budou Reyes nebo Walker), diskuze nad přesunem do těžké váhy pokračují a názory se mění každý den. Jinak lze spekulovat nad ztrátou motivace, pochopitelně ale existují i odlišné výklady - například Israel Adesanya (který má s Jonesem spor na twitteru a rozhodně tedy není neutrální) naznačuje, že Jones za časů USADA už zdaleka není takovou veličinou jako dřív.

V co-main eventu šlo také o titul: Amanda Nunes (17-4 MMA, 10-1 UFC) se po demolici Cris Cyborg vrátila do bantamové váhy a nastoupila k obhajobě proti exšampionce Holly Holm (12-4 MMA, 5-4 UFC) kterou většina znalců považovala za poslední zajímavou stylistickou výzvu pro Nunes. Zatímco Jones moc dobrý dojem nezanechal, Nunes jenž se podobně jako on uchází o pozici nejlepší bojovnice všech dob naopak lépe snad už ani skončit nemohla. Začátek zápasu byl trochu rozpačitý, Nunes si ale nakonec v závěru prvního kola najde příležitost, sundavá Holm highkickem, jenž je považován za klasickou techniku Holly Holm a kterým Holm vypnula třeba Rondu Rousey a rychle jí formálně doráží několika málo údery na zemi. Dostat Holm její vlastní technikou - zkrátka dokonalost sama, navíc pochopitelně oceněná bonusem za výkon večera. Nunes tu už opravdu hraje jen o pozici nejlepší bojovnice všech dob, jinak moc nemá co dokazovat. Asi není příliš pochyb o tom, že je v současnosti kvalitativně nejlepší - na kontě už má skalpy legend jako jsou Miesha Tate, Ronda Rousey, Cris Cyborg i Holly Holm a nejlepší na tom je, že všechny zmíněné bojovnice porazila v prvním kole. Ačkoli je tedy nejlepší, v historických tabulkách musí nabrat ještě pár výher  aby byla její dominance delší. Ronda Rousey i Cris Cyborg jsou zatím bodově stále před ní. Sama Nunes už se ale za nejlepší považuje a své dva tituly slaví i zajímavými fotkami. Holm jí titul nejlepší nechtěla přiznat, že prý ještě neporazila právě jí, teď už ale asi nemá moc co namítnout. Holm zůstává světovou trojkou. Nunes teď pravděpodobně čeká další zápas ve váze 145 liber - podle toho jestli vyhraje Cris Cyborg nebo Felicia Spencer jejich plánovaných zápas. Nunes má zájem hlavně o remač s Cyborg, ta po tom ale tak přímočaře netouží. Jinak headkick prý nebyl náhodou, Nunes ho prý drilovala ještě v Hotelu s partnerkou Ninou Ansaroff, protože prý měla tušení že by to mohlo vyjít. Holm teď prohrála čtvrtý titulový zápas v řadě (nelichotivý rekord), má bilanci 2-5 v posledních sedmi a KO prohrála poprvé v kariéře - Dana White také naznačil, že by možná měla ukončit kariéru - nemá si prý už co dokazovat. Sama Holm už ale vydala zprávu, že v kariéře rozhodně hodlá pokračovat. Mimochodem, zajímavá perlička: Dana White se strašlivě rozzuřil na jednoho z novinářů, když si dovolil v jistém článku zmínit, že Nunes sice porazila Rousey i Cyborg, ale prostě zatím nemá jejich marketingovou popularitu, což je pochopitelně zcela pravdivé prohlášení. White to ale přesto nějak nerozchodil a byla z toho zase urážecí tiráda.

A pak je tu rekordní chuťovčička. Hodně vyhypovaný grudge mač mezi Jorge Masvidalem (34-13 MMA, 11-6 UFC) a Benem Askrenem (19-1 MMA, 1-1) skončil oficiálně za rekordních pět vteřin poté co Masvidal přeběhl klec, trefil Askrena který se mu do toho ještě sklonil naskočeným kolenem a mrtvého ho na zemi ještě (už dost zbytečně) dorazil dvěma údery. Zápas ve skutečnosti trval jen asi dvě a půl vtěřiny do okamžiku než Masvidal trefil koleno a Askren byl kaput, ale rozhodčí ho odtáhl až v páté vteřině, takže rekord nový rekord je teď oficiálně pět vteřin. Masvidal samozřejmě dostal bonus za KO večera a mám dojem, že o KO roku je pro letošek asi rozhodnuto. Duane Ludwig, jenž držel dosavadní šestivteřinový rekord za nejrychlejší KO Masvidalovi gratuloval a označil ho za vhodného nástupce a držitele rekordu. Jonathan Goulet (dosavadní oběť nejrychlejšího KO) měl dost radost že jeho jméno zmizí z tabulek a v rámci MMA trivií tak zůstává už jen ne obětí nejrychlejšího KO, ale především borcem který jako první vyhrál na turnaji UFC v Kanadě při historicky první návštěvě UFC :) Askren byl sice hodně otřesen, ale z klece nakonec odešel po svých a podle lékařů je prý v pořádku. Jelikož šlo o první porážku v kariéře, tak si to teď samozřejmě od fanoušků dost vyžírá, ale bere to velmi přímočaře jako obvykle (první veřejné prohlášení bylo „Tak to stálo za prd.“). Prostě si to prý vzhledem ke své osobnosti a vzhledem k tomu jak leze soupeřům pod kůži zaslouží. Směrem k Masvidalovi je ale dost uznalý: za zásah po pochválil a i když paradoxně mluvil s trenérem o tom, že Masvidal na úvod určitě zkusí něco divokého, zrovna naskočeného koleno od něj prý vážně nečekal. Svůj styl ale měnit nijak zvlášť nehodlá - když to fungovalo devatenáctkrát, tak se holt nezblázní, když to jednou nezabralo :) Na druhou stranu ale jednoznačně odmítl, že by mohlo jít o náhodu - bylo prý jasně vidět, že má Masvidal techniku našrocenou a žádná náhoda to není - on sám by prý něco takového nedokázal, takže je jasné, že to byl tvrdý trénink. A to se ostatně potvrdilo i z druhé strany - Masvidal si dal hodně záležet na tom, aby vyvrátil verzi „náhody“ takže s trenérem Mikem Brownem vypustili i video z tréninků jak právě naskočené koleno trénují a trenér potvrdil, že mu Brown i v den zápasu říkal, že má dojem, že to vyjde. Zatímco Askren to pálí přímočaře jako vždy (a vlastně to z jeho strany nějak extra vyhrocené předem ani nebylo), tak Masvidal si to bere podstatně osobněji a válečnou sekeru s Askrenem prý ještě nezakopal. A čistě hypoteticky naznačil, že po skončení MMA kariéry si může s Askrenem někde dát čistě grapplingový zápas aby mu předvedl, že ho dá i na zemi. Ale jestli má ale někdo problém s dorážkovými údery které Askrenovi naložil, má prý jít koukat na fotbal :) Po tak fantastickém KO je Masvidal celkem pochopitelně toho názoru že by příště měl jít o titul (zvlášť když to měl Askren tak nějak napůl slíbené kdyby Masvidala dal). A je ochoten si počkat. Otázkou ovšem je, jak je na tom v pořadníku vůči Colby Covingtonovi. Klíčové samozřejmě bude jak dopadne Covington s Lawlerem, ale Masvidal a Covington jsou přátelé, čímž se to mírně komplikuje. O titul ale prý Masvidal proti Covingtonovi klidně půjde, je to přece jen práce. O titulový rozstřel - to už tak jisté není. Masvidal tedy teď světovou čtyřkou - a novým držitelem rychlostního UFC KO/finiš rekordu. 

Očekávaný byl také debut Luke Rockholda (16-5 MMA, 6-4 UFC) v polotěžké váze. Jeho prvním soupeřem měl být poměrně nenápadný, ale zato prověřený Jan Blachowicz (24-8 MMA, 7-5 UFC). A pro Rockholda to dopadlo velmi špatně. Blachowicz už předem hlásil, že je na jeho southpaw postoj připravený a že tuší KO výhru - a tak to také dopadlo. Rockhold v nové váze vypadal dost pomalý a jelikož jeho nedostatky jsou tradičně defenzivního charakteru, tak mu síla Blachowicze dělala velké problémy. Namále měl už na úplném konci prvního kola, když ho Blachowicz škrtl high kickem a jen gong nejspíš rozhozeného Rockholda zachránil. V druhém si pak Blachowicz počkal na neopatrné opuštění klinče se spuštěnými rukami (což měl nastudováno z videa) a brutálním levým hákem Rockholda uspal - a taky mu tím zrušil lícní kost. Takže Rockhold neúspěšný, v nové divizi začíná jako jedenáctka, s jeho budoucími výhledy to není žádná sláva a ještě navíc nepříjemné zranění. Situace tak tristní, že dokonce i Dana White naznačil, že by Rockhold možná měl ukončit kariéru, když se může živit i jinak (jako model např., což má teď jako vedlejšák - zlomená lícní kost tomu asi ale podobně jako u Northcutta moc nepomůže). Blachowicz si polepšil na post světové šestky a jak sám uvedl, klíčové pro jeho přípravu bylo sledovat video Bispinga jak Rockholda podobně uspává. Viděl ho prý asi desettisíckrát :) Rockhold za tuhle prohru schytal dost posměšků od ostatních polotěžkých vah, speciálně třeba Anthony Smithe, protože se před zápasem tvářil jako že pro něj bude velmi jednoduché vyklepnout v polotíze pár borců a dojít si pro titul. Teď je ale šance na podobný scénář dost miniaturní - zvlášť když poprvé v kariéře prohrál dva zápasy v řadě a je bez výhry od roku 2017.

Otvírákem PPV byl souboj TUF 1 vítěze  Diega Sancheze (29-12 MMA, 18-12 UFC) a vítěze TUF 15 Michaela Chiesy (15-4 MMA, 9-4 UFC) ve velteru. Pro Chiesu ve velteru teprve druhý zápas (nedávno přestal shazovat do lehké), Sanchez se do divize vrátil už na čtvrtý zápas, předtím zkoušel otočit vývoj kariéry shazováním do nižších vah, ale to nikam nevedlo. Chiesa před zápasem mluvil o tom, že by byl rád prvním kdo legendárního soupeře dostane submisí, ale to se mu ani přes značnou snahu nakonec nepodařilo a Sanchez vydržel až do konce. Byl to ale čistě grapplerský souboj a Chiesa celý zápas Sancheze naprosto školil a vyhrál jasným výsledkem 3x 30-26. Sanchez tedy prohrál i ve své nejlepší disciplíně a počet soupeřů které v UFC může porazit se mu zdost zmenšuje - ale aspoň nedostal nijak naloženo. Chiesa znovu chválil své rozhodnutí přesunout se do velteru, je teď prý v daleko lepší formě. Okolnosti přípravy Sancheze byly ale poněkud zajímavější (jak už tomu i Diega občas bývá). Diego před tímto zápasem opustil svůj dlouhodobý tým Jackson-Wink MMA, protože ho tam prý trenéři už tak trochu ignorovali a brali ho jako samozřejmost a už tam vlastně stagnoval. A teď je Sanchez vlastně bez týmu - jako cornermana měl jediného člověka, Joshe Fabiu, což je jakýsi obskurní kouč kurzů "sebeuvědomění" jenž byl jako cornerman v MMA vůbec poprvé a pochopitelně Sanchezovi nepřispěl během zápasu vůbec žádnou radou. Proč ne, Sanchez byl vždy velmi excentrický, ale zpětně působí trochu divně, když na relativně nedávné odchody Cerroneho a Swansona z Jackson-Wink MMA reagoval prakticky nejpodrážděněji ze všech a označoval zmíněné borce za zrádce. V případě Sancheze Dana White zatím není toho názoru že by měl kariéru končit a Diego se toho nebojí - před zápasem hlásil, že je tady pořád ještě od toho, aby byl nejlepším všech dob. Což tedy realisticky absolutně nehrozí, i ve velteru je v tuto chvíli výkonnostně historicky asi teprve #22 nejdůležitějším borcem historie. Na druhou stranu, na nějaké ty rekordy ohledně dlouhověkosti působení by dosáhnout určitě mohl - v UFC je už od roku 2005, jako poslední z TUF 1 a nejsem si zcela jist kolik přesně borců je v UFC déle než on (kdyžtak mě upozorněte v komentářích - vím že Nick Diaz je v UFC od roku 2003, ale ten teď tři roky nebojoval, takže Diego vede a B.J. Penn už od roku 2011, ale těžko říct, jestli v UFC ještě nějaký fight dostane). Sanchez teď drží dva rekordy - už dvacet jeho zápasů skončilo na body (UFC rekord) a do hlavy schytal v kariéře 1285 zásahů - víc jen právě B.J. Penn (1358). Chiesa malý posun do světové pětadvacítky na #24, Sanchez padá o deset na #64. Mal8 srandička na závěr: Sanchez prý v úplném závěru zápasu Chiesovi v jedné skrumáži narval palec do zadku a ten na něj zařval ať s tím hned přestane, ale diváci si toho kupodivu nevšimli a upozornil na to teď až sám Chiesa týden po turnaji v rozhovoru.

Hlavním předzápasem na ESPN byl souboj veterána Gilberta Melendeze (22-8 MMA, 1-6 UFC) jenž se vracel do akce po dlouhé pauze a podstatně mladšího Arnolda Allena (15-1 MMA, 6-0 UFC). Melendez se sice před zápasem nechal slyšet, že díky dlouhé pauze znovuobjevil svou lásku k MMA a získal ztracenou formu, ale v zápase jako takovém to vidět vlastně vůbec nebylo. Celý zápas se bojovalo v postoji a Allen byl prostě celý fight o krok napřed - byl kreativnější v boxu a ještě navíc zapojoval i kopy, takže Melendez působil celý zápas hodně ztraceně a do zápasu se vlastně nikdy nedostal. Allen si připisuje hladkou a solidní výhru 3x 30-27 a zůstává v UFC neporažen, Melendez sice nedostal nijak zvlášť naloženo, ale výkon to byl vysloveně prachbídný a do budoucna nic pěkného neslibující. Allen Melendezovi za zápas poděkoval a doufal, že ho výhra nad tak známým borcem dostane do TOP 15, tím se ale přece jen trochu přepočítal, protože hodnota Melendeze už není tak vysoká. Nicméně Allena to i tak posunulo o slušných 14 míst a dostal se aspoň do světové třicítky jako #28 s výhledem na lepší soupeře, zvlášť vzhledem k jeho skvostné UFC bilanci. Melendez byl po zápase viditelně zklamaný a ačkoli nechtěl natvrdo říct, že bude končit, rozhodně se zmínil, že po tomhle zápas vážně neví, jestli se do klece ještě někdy vrátí. Jisté ale je, že si zase zkusí dát nějakou dobu menší oddech a věnovat se trénování svých svěřenců. Tabulkově teď #82.

Marlon Vera (14-5-1 MMA, 8-4 UFC) vzal zápas proti zaskakujícímu nováčkovi Nohelinu Hernandezovi (10-3 MMA, 0-1 UFC) který vzal zápas za Seana O'Malleyho kterému se našly nějaké ty pikogramy (ale pokud nejste Jones, je to problém). Hernandez si nevedl úplně špatně a Vera to v prvním tak trochu vypouštěl, ale v druhém už se probral a podařilo se mu dojít si pro stylový finiš - z klinče vzal Hernadeze kolenem na hlavu, na zemi si ho rozpracoval GNP lokty a když Hernandez nabídl záda, Vera byl připraven a ukončoval RNC. Vera tak potvrdil svou pozici v pětadvacítce. Hernandez je žebříčkově #126 a o kvalitě tohoto turnaje nejvíce svědčí skutečnosti, že byl jediným borcem na celé startovce mimo světovou stovku.

Suverénně nejnudnější a vlastně asi jediný opravdu špatný zápas předvedly Claudia Gadelha (17-4 MMA, 6-4 UFC) a Randa Markos (9-7-1 MMA, 5-6-1 UFC). Obě převážně zemařky a tak se bojovalo celý zápas v postoji - a šlo o nudný a pomalý kickbox. Gadelha se snažila předvést, že se mění z bitkařky na bojovnici schopnou i techničtějšího pojetí boje a tak si hlavně rozvrhovala síly a hlídala taktiku - přesto však ve všech třech kolech udělala vždy něco málo víc než její soupeřka a vyhrála tak 3x 30-27. Gadelha po zápase chválila svou novou verzi a ráda by třetí zápas s Joannou Jedrzejczyk - prý se vážně nemají rády. Vzhledem k tomu, že Joanna už nemá titul jsou paradoxně šance na třetí zápas o něco vyšší, než kdyby ho měla. Jinak ale Gadelha jen potvrdila pozici světové devítky, ale nikoho moc nepotěšila. Markos čtrnáctka. 

Rozjezd zápasu Alejandro Perez (21-8-1 MMA, 7-3-1 UFC) vs. Song Yadong (15-4 MMA, 4-0 UFC) byl maličko pomalejší, ale ve výsledku se to vlastně rozjet ani nestihlo. Po druhé minutě totiž Yadong nachází díru v Pereozově obraně, trefuje pravý hák, Pereze vypíná a bere bonus za KO večera. Sám pak uvedl, že ho samotného docela překvapilo že opravdu předvedl one-punch KO. Yadong tak hodně poskočil - o 45 míst a vstupuje do světové pětadvacítky jako #24, v UFC je zatím neporažen a jeho trenér Urijah Faber o něm prý neustále mluví jako o budoucím šampionovi. 3/4 UFC výher má stopkou a všechno KO. Perez prohrál poprvé v kariéře dva zápasy v řadě, knockoutován byl naposledy před více než osmi lety a 15 zápasy. 

Jako rozžhavený nůž máslem projel Edmen Shahbazyan (10-0 MMA, 3-0 UFC) skrz Jacka Marshmana (23-9 MMA, 3-4 UFC). Shahbazyan už předem hlásil, že má v úmyslu dominovat každé vteřině zápasu - a to se mu také bezezbytku povedlo. Pravda, asi dost pomohlo že zápas trval jen 72 vteřin, ale stejně - Shahbazyan bere bleskově Marshmana na zem, rozmlátí ho velmi zuřivým GNP a z nabídnutých zad nakonec ukončuje RNC. Shahbazyan má 9/10 výher stopkou, ale tohle byla jeho první submise. Je zatím neporažen a nyní světová #37 a jeho hlavním cílem je prý stát se nejmladším šampionem v UFC (teď je mu 21, má na to ještě dva roky - Jones se stal šampionem v třiadvaceti). V odborných kruzích nicméně panují jisté obavy z toho že patří do týmu Edmunda Tarverdyana :) Marshman nyní 2-4 v posledních šesti.

V zápase Ismail Naurdiev (18-3 MMA, 1-1 UFC) vs. Chance Rencountre (14-3 MMA, 2-1 UFC) vypadal Naurdiev ze začátku výborně - hodně agresivní, ale také hodně kreativní nápor, ale Rencountre začátek ustál a pak Naurdieva tři kola chytře ukontroloval pro skóre 30-27, 29-28, 29-27. Ačkoli byl výsledek velkým překvápkem, Rencountre se svým výkonem spokojen nebyl protože věřil, že se mu Naurdieva podaří zničit před limitem. Každopádně je se skokem o 54 míst na #44 skokanem turnaje, naopak Naurdiev s pádem o 18 míst na #50 padákem turnaje (jen 18 míst, ale nikdo jiný si víc nepohoršil, takže hodně vyrovnaně nalosovaný turnaj).

V zahajovacím zápase porazila Julia Avila (7-1 MMA, 1-0 UFC) v UFC premiéře zaskakující Pannie Kianzad (11-5 MMA, 0-2 UFC) jenž vzala zápas za zraněnou Melissu Gatto. Avila byla hodně agresivní a Kianzad se s tím nedovedla příliš vypořádat, takže z toho Avila vytěžila bodovou výhru - ze svého výkonu naopak třeba od Rencountreho měla dost radost a byla ráda že Kianzad neukončila - alespoň prý předvedla, že umí zápasy vyhrát i jinak než KO. Avila teď světová devítka, mimo UFC už porazila třeba i Marion Reneau nebo Nicco Montano.

A malá zajímavost na závěr: Na turnaji opět došlo k nějaké konfrontaci mezi Nate Diazem a Khabibem Nurmagomedovem a musela je od sebe tahat ochranka.

 

Zajímavé statistiky:

  • Návštěvnost: 18 358 diváků. Vybrané vstupné: 6 063 707 dolarů.

  • Debutanti: 1-1. Sázkoví favorité: 9-3. V hlavních zápasech večera letos 9-12.

  • 12 zápasů, čistý zápasový čas 2:02:35

  • Pozápasové bonusy: Všechny čtyři za KO: Amanda Nunes, Jorge Masivdal, Jan Blachowicz, Song Yadong

  • Jones si připsal třináctou výhru v titulovém zápase v UFC a tím dorovnal rekord GSP.

  • Jonesových 17 zápasů bez porážky je nejdelší série v UFC historii (a samozřejmě také v polotěžké, mezi aktivními a tak vůbec). 19 výher v polotěžké celkem je také historický rekord.

  • Rekord je i Jonesova délka klecového pobytu (pro polotěžkou váhu): 5:15:15

  • Santos má nyní v polotěžké bilanci 3-1, na body prohrál po 16 zápasech a více než 5 letech.

  • Nunes počtvrté obhájila titul, což je momentálně mezi šampiony v UFC nejvíc. S šestou výhrou v titulovém zápase dotáhla Rondu Rousey a Joannu Jedrzejczyk.

  • Nunes už má na kontě šest bojovnic které někdy měly UFC titul. Jon Jones má také šest takových výher. 

  • Nunes si připsala 11 UFC výhru a tím dorovnala ženský rekord Jessicy Andrade. 10 výher v bantamu je také rekord, devět výher v řadě historický rekord. 

  • Amanda Nunes má 16/18 výher stopkou. V UFC 9/11. 8 finišů v bantamu je divizní rekord, sedm finišů v prvním kole v UFC/Strikeforce je méně jen než Rousey (9)

  • Nunes má 6 KO - divizní rekord. Tři knockdowny - divizní rekord. Čtyři bonusy - druhá za Rousey (7).

  • Holly Holm má čtyři porážky v řadě v titulových zápasech. Stejně jich v historii prohrál jen Urijah Faber.

  • Holly Holm má bilanci 2-5 v posledních sedmi a KO prohrála poprvé v kariéře.

  • Masvidal má od návratu do velteru bilanci 6-4. Jeho pětivteřinová KO výhra je novým UFC rekordem.

  • Masvidal má všech pět stopek ve velteru KO.

  • Ben Askren utrpěl první porážku kariéry a přišel o sérii devatenácti výher. A v očích řady fanoušků je najednou samozřejmě úplně marný a vlastně nikdy nebyl dobrý. Heh.

  • Luke Rockhold poprvé v kariéře prohrál dva zápasy v řadě, nevyhrál od září 2017. Debut polotěžké váhy byl neúspěšný a všech pět porážek v kariéře má KO.

  • Michael Chiesa má teď ve velteru bilanci 2-0, Sanchez od návratu do této váhy 2-2, celkově ve velteru 11-6.

  • Chiesa dostal na zem alespoň jednou 12 ze svých 13 soupeřů.

  • Diego Sanchez má 8/12 porážek na body. S 20 zápasy končícími na body drží v UFC rekord a v počtu inkasovaných zásahů do hlavy (1285) je v UFC druhý za B.J. Pennem (1358).

  • Arnold Allen má nyní v pérové váze šest výher - druhá nejdelší série v divizi po šampionovi Hollowayovi (12). Historicky je v této váze Allen teprve čtvrtým borcem jenž dokázal zahájit UFC kariéru šesti výhrami. Před ním to zvládli ještě José Aldo, Conor McGregor a Yair Rodriguez. Celkem exkluzivní klub.

  • Allen má 4/6 výher na body. 

  • Melendez utrpěl pátou porážku v řadě a zažívá největší krizi kariéry. V posledních šesti má bilanci 1-5 a nevyhrál od roku 2013. V pérové váze v UFC má bilanci 0-2 a obecně v pérové váze nevyhrál od roku 2005.

  • Melendez ale zatím není úplné omlacovátko - sedm z osmi porážek kariéry má na body a s výjimkou Allena byli ostatní jeho přemožitelé v UFC buď vždy exšampioni nebo vyzyvatelé.

  • Marlon Vera se dotáhl na čtyři bantamové výhry v řadě. Víc jich v divizi má jen Petr Yan (5). 

  • Vera má 7/8 UFC výher stopkou. S šesti finiši v bantamu se dělí o druhou příčku za Dillashawem (8).

  • Nohelin Hernandez utrpěl obě stopky v kariéře submisí.

  • Gadelha má v slámové váze šest výher, je tak historicky třetí. Nejvíc Joanna Jedrzejczyk (9). Pět z šesti UFC výher má Claudia na body.

  • Randa Markos má nyní bilanci 2-3-1 v posledních šesti - a šest ze sedmi porážek kariéry má na body.

  • Nejvyšší platy: 500 tisíc (šampioni Jones a Nunes). Jones to má jako paušál, Nunes brala 300 základ a 200 bonus za výhru. Thiago Santos jako vyzyvatel bral 350 tisíc, Holly Holm 300 tisíc.

  • Mimo titulové zápasy bral Askren 210 tisíc (dalších 160 by měl za výhru), Jorge Masvidal 200 tisíc (100+100), Rockhold 200 (200+150) a Gilbert Melendez také 200 (bez bonusu). Veterán Diego Sanchez má smlouvu 103+103.

  • Nejnižší platy: Julina Avila (10+10), Pannie Kianzad (12), Nohelin Hernandez (12), Chance Rencountre (14+14), Ismail Naurdiev (14).



Související články

 
 

 

Diskuze k článku

Pro vkládání a hodnocení příspěvků se přihlašte. Nemáte-li ještě svůj profil, můžete si jej založit zde.

Všechny příspěvky

webfighter - Čtenář - 20.7.2019 v 21:05
Vyborny shrnuti - Odpovědět
 

Opet :-), vyborne shrnuti, jako vzdy :-). Diky.