přihlásit trvale
Nová registrace
Ohlédnutí za UFC 235

Ohlédnutí za UFC 235

přečteno: 356×
12.03.2019 v 16:32 | Autor: Caidel
diskuse: 0×
Rubriky: Články - bojové sporty / MMA / Svět

PPV turnaj UFC 235: Jones vs. Smith se konal v sobotu 2. března na základně UFC, tedy v T-Mobile Aréně v Las Vegas v Nevadě. Turnaj byl hodně našlapaný s dvěma titulovými zápasy a stala se na něm spousta dost nečekaných věcí, takže je rozhodně o čem mluvit. 

Předzápasy na FOX měly parádní sledovanost 1,48 milionu a ratingem 1.0 a PPV odhady předběžně mluví o nějakých 520 - 650 tisících prodejů, což potrvrzuje že Jones diváky i přes své kontroverze (nebo možná právě pro ně) dokáže přitáhnout - zlatá éra PPV už je totiž pryč a i nějakých 600k se teď vejde do pěti nejúspějšnějších PPV od roku 2017. Turnaj přilákal 14 790 fanoušků (pro zajímavost - tedy o 2 tisíce méně než Fight Night v Praze), ale vstupenky byly pochopitelně dražší, takže se vybralo něco málo přes 4 miliony dolarů - v ČR to bylo 1,6 milionu.

Zápasů mělo být původně třináct, ale Marlon Vera vs. Frankie Saenz byl pár dní před turnajem zrušen, neboť Vera onemocněl (a následně to bylo přebookováno na UFC on ESPN+ 6).

Je toho hodně k probírání, tak pojďme rovnou k jednotlivým zápasům.

Hlavním zápasem večera byl titulový zápas polotěžké váhy mezi Jonem Jonesem (24-1 MMA, 18-1 UFC) a Anthony Smithem (31-14 MMA, 7-4 UFC). Na papíře jednoznačná záležitost která vlastně dopadla tak jak se čekalo - a přesto to nebylo tak úplně přesně to, co bybchom čekali. Jones si dokráčel pro pohodlnou a domintantní bodovou výhru 3x 48-44, o bodech tu nikdy nebylo žádných pochyb. Nezvyklá čísla znamenají, že Jones jedno kolo vyhrál 10-8, ale také upozorňují na největší kontroverzi zápasu: Jonesovo naprosto očividně ilegální koleno na uzemněného Jonese za což Jones přišel o dva body - a mohl být sakra rád, že neprohrál celý zápas. Smith v té době už věděl, že zápas prohrál a také přiznal, že mu bylo naprosto jasné, že pokud zůstane na zemi a prohlásí se za nezpůsobilého pokračovat, vyhraje zápas diskvalifikací. Smith ale sám uvedl, že takhle „kradený“ titul nechtěl a rozhodl se pokračovat - za což mu tedy po zápase Jones sám hodně děkoval. Na druhou stranu: Jonesova výhra byla naprosto jasná (přestřílel Smithe o 193 úderů, což je nový rekord divize pro titulové zápasy), ale přitom to nikdy pořádně nevypadalo, že by mohl Jones Smithe ukončit. A naopak - zatímco analytici před zápasem všeobecně pokládali Smithovu bojovnost a neústupnost za jeho hlavní devizu, Smith tu působil nesmírně vlažně, odevzdaně a tak nějak si prostě odbyl porážku, aniž by se to pokoušel jakkoli změnit i když sám před zápasem tvrdil, že po Jonesovi nekompromisně půjde. Po zápase realisticky přiznal, že prostě neměl svůj den, ale že ho Jones ani tak neporazil, jako spíš úplně vynuloval a zneutralizoval. Do budoucna to vzal spíše jako pozitivní zprávu: Nikdy prý v kleci s Jonesem neměl pocit, že by tam nepatřil, nebo že by byl Jones o třídu jinde - prostě jen skvělým způsobem vedl zápas a aktivitou Smithe k ničemu nepustil a ten už se pak ani neodvážil kombinovat, ale Smith také slíbil, že až si titulový zápas vybojuje příště, bude to už celé jinak, protože na to bude připraven. Další okolnosti zápasu se moc nemění: Jones zůstal světovou jedničkou, Smith světovou pětkou a Jones opět asi dvakrát natestoval nějaký ten pulsující doping (což USADA tajila a zveřejnila až těsně před turnajem), jenž bude ignorován. Smith to nijak řešit nebude. Jona Jonese teď podle všeho čeká Thiago Santos - Dana White oznámil, že tohle je rozhodně zápas o který má UFC zájem. Jones přímo Santose zatím nepotvrdil a raději by třeba superfight s Lesnarem, to mu ale White zatrhl a trvá na Santosovi, kterého Jones připouští jako soupeře, ač by rád spíš toho Lesnara :) Santos už se ke své šanci přihlásil, prý je teď jeho čas - což je otázkou, protože stylisticky je to soupeř hodně podobný Smithovi (ač o něco větší zabiják). Jones jinak stanovil nebo navýšil řadu rekordů - mrkněte níže do statistik.

Druhý titulový zápas, tedy souboj velterové váhy Tyron Woodley (19-4-1 MMA, 9-3-1 UFC) vs. Kamaru Usman (15-1 MMA, 10-0 UFC) měl vlastně příběh téměř totožný, jen s prohozenými rolemi. Před zápasem se hodně spekulovalo kdo z těchto borců bude lepším wrestlerem - a jasněji to zodpovězeno snad už ani být nemohlo. Vyzyvatel Usman dorazil namotivován a fantasticky připraven, šampion Woodley naopak naprosto očividně neměl svůj den a v kleci byl opravdu jen formálně přítomen a naprosto pasivní. Takže s ním Usman pět kol totálně zametal a stal se novým šampionem divize drtivou výhrou 2x 50-44, 50-45, což je asi jeden z nejdominantnějších zisků titulu v historii. Vlastně byl o 275 zásahů napřed, což je pro titulové zápasy nový rekord. Usman pět kol tlačil, kontroloval Woodleyho v klinčích, strhával ho na zem, kontroloval, omlacoval. Woodley vůbec nevěděl co a jak a jen čekal na příležitost pro tradiční bombu, která ale nikdy nepřišla. Pro nyní již bývalého šampiona Woodleyho obrovská rána - byl po zápase k Usmanovi velmi uznalý a sám uvedl, že prostě neměl svůj den a je toho názoru, že série čtyř úspěšných obhajob v řadě (byl teď nejlepším aktivním šampionem v UFC) by mu měla zajistit titulový remač - jenže to se prakticky garantovaně nestane. Dana White totiž Woodleyho nemá rád a jestli mu ještě titulovou šanci ještě někdy dám, bude si jí Woodley muset sakra vysloužit. Ostatně Dana White už naznačil, že Woodley v tomhle zápase vypadal víc než marný. Celkem zvláštně v tomto kontextu působil hype kdy komentátoři UFC neustále opakovali, že je Woodley možná nejlepší velterovou vahou všech dob a nebo jestli jí teď je Usman. Což je vtipné. V rámci GOAT debat vždy spoléhám na FightMatrix a tam je debata naprosto jasná: Woodley je v tuto chvíli v GOAT diskuzích teprve divizní trojka s 6388 body (nedaleko za ním Lawler s 5438 body). Před ním je s více než dvojnásobkem bodů ještě i Matt Hughes (14810) a na GSP ještě Woodley nemá ani omylem - GSP je (hlavně díky tomu že se loni na chvíli zmocnil i titulu střední váhy) teď už neoddiskutovatelným GOATem napříč vahami s 26407 body. A v tuto chvíli není až tak pravděpodobné, že by ho Woodley někdy dohnal, neboť se objevily i spekulace o tom, že by mohl ukončit kariéru, protože už si nemá úplně co dokazovat a UFC mu dá pokusy o získání dalšího titulového zápasu pořádně sežrat. Woodley teď světovou dvojkou, Usman který teď otevřel spoustu očí pochopitelně jedničkou. Mimochodem, celé to prý odzápasil se zlomenou nohou. Program pro Usmana je v tuto chvíli celkem jasný: Colby Covington. Ten do toho během víkendu fakt šlapal a rozzuřený kvůli tomu že se UFC vykašlalo na jeho dočasný titul dělal možné i nemožné aby ho tentokrát přehlédnout nešlo - nacpal se Usmanovi do open workoutů, otravoval Danu White v kasínu, seděl vedle klece s titulem přes rameno a po zápase i další den s Usmanovým týmem docházelo k nějakým strkanicím. Dana White už také prakticky obratem potvrdil, že ano, první obhajoba Usmana bude rozhodně proti Covingtonovi. Usman má v plánu ho naprosto zbrutalizovat (opět to bude zajímavá diskuze - oba mají skvělý wrestling a fýzu na nonstop pětikolový tlak, Usman ale i ránu v postoji), Covington říká, že je slib titulového zápasu sice fajn, ale že UFC stejně neuvěří dokud nebude v kleci naproti Usmanovi (a lze tedy čekat, že různých kontroverzí bude ještě řada, jak si bude Covington jistit pozici). A jedna pěkná věc na závěr: Usman je prvním šampionem UFC původem z Nigérie a takhle si s titulem užívá jeho malá dcerka.

Třetím zápasem byl nesmírně očekávaný UFC debut olympionika Bena Askrena (19-0 MMA, 1-0 UFC) a to proti exšampionovi Robbie Lawlerovi (28-13 MMA, 13-7 UFC). Bylo to divoké, bylo to akční, bylo to rychlé a bylo to nesmírně kontroverzní - a ve výsledku tedy pro Askrena do budoucna vlastně ideální. Přesně podle očekávaní si šel Askren rovnou pro poraz, ale Lawler ho dokázal překvapit, zvednout a třísknout s ním o zem. Pak ho zasypal GNP bombami a Askren měl opravdu naprosto na mále - stačil tak jeden lepší zásah a mohlo to být odmáváno. Nakonec ale krizi přečkal, ač krvácející. Vstal a nafasoval koleno na břicho a vypadal úplně vyšťavený. Přesto ale tlačil dál, zahnal Lawlera na klec a začal makat na dalším porazu a také Lawlera tlakem na zem dostal. Lawler se pokusil o únik a Askren ho chytl do takzvaného školního škrcení, bulldog choke, který se na vrcholné úrovni prakticky nepoužívá - jenže Askren ho chytil dobře a vypadalo to, že se z toho Lawler nedostane - v jednu chvíli mu padla ruka a vypadalo to, že už spí. Rozhodčí Herb Dean mu pak zkontroloval ruku, jestli reaguje, jenže ačkoli Lawler po chvilce ruku zvedl a ukázal palec nahoru, Deanovi asi reakce přišla slabá, protože v tu chvíli už zápas odmávával. Lawler okamžitě protestoval a vypadal v pohodě, jako zkušený profík ale taky věděl, že s tím už stejně nic udělat nejde. Spekulace pochopitelně jedou naplno: Lawler už mohl být chvíli mimo a probrat se, nebo taky ne, proč Herb Dean nepočkal až mu Lawler ukáže ten palec a tak dále, ale na výsledku, tedy submisi pro Askrena už asi nikdo nic nezmění - Lawler se ani netvářil, že by výsledek chtěl napadnout a šance je stejně pramalá, šéf NSAC už se nechal slyšet, že na rozhodnutí rozhodčího nevidí vůbec nic špatného a že Herb Dean se zachoval správně. Čtenář 100procentpravda se u článku se startovkou už rozčiloval nad výkonem českých komentátorů v této situaci - což jsem neviděl, tak nemohu posoudit, ale výkon Joe Rogana také nebyl zrovna ideální - v okamžiku kdy celá situace a Lawlerovi klesla ruka totiž sám křičel, že už je Lawler v limbu a po sérii kamerových záznamů začal rozhodnutí rozhodčího zpochybňovat - jenže rozhodčí jaksi nemá možnost se nad tím pak dvě minuty zamýšlet a studovat videa (jakkoli je video v Nevadě povolené, není to úplně pro tyhle situace, zde není co prokazovat - jestli Lawler na moment spal, to nikdo z videa neposoudí). Lawler je teď světovou čtrnáctkou a samozřejmě by si to hrozně rád dal znova. Askren se k aktivní kariéře vrací jako světová devítka, ale rovnou naznačil, že ho remač s Lawlerem vůbec nezajímá - Robbieho respektuje a vlastně s ním nechtěl bojovat ani teď, takže teď má jednoznačně zájem o vítěze zápasu Till vs. Masvidal v Londýně (kam už prý má letenky). Tilla navíc už preventivně vyzval a už se do sebe naváží na Twitteru. V rámci výsledků daného večera je totiž zcela zásadní, že Askrenův tréninkový partner Woodley ztratil titul - to totiž Askrenovi otvírá cestu k titulu po kterém původně jít nechtěl. Sám ale uvádí, že si k tomu od Woodleyho nejdřív vyžádá svolení - pokud by chtěl Woodley titul v brzké době získat znovu, Askren po titulu nepůjde. Askren byl jinak dost naštvaný na zaměstnance UFC - předem s nimi byl dohodlý, že chce být hned po svém zápase také v rohu Woodleyho a nebo aspoň někde u klece aby mu mohl radit, jenže ač to bylo předem dohodnuté, nakonec mu zabránili se ke kleci přiblížit (prý zdravotní důvody) a Askren ho koučovat nemohl. Jak sám říkal: Možná bych Woodleyho ze spánku ve kterém byl celý zápas neprobral, ale jsem jeho nejlepší tréninkový partner a rozhodně tu byla možnost, že by se mi povedlo ho namotivovat a probrat. Jinak ještě k té ideálnosti výsledku: Askren se fanouškům v UFC představil zkrátka parádně - netrvalo to ani čtyři minuty a předvedl fakt hodně věcí: Ti, co říkali že je přeceňovaný to mohou říkat nadále, protože ho přece Lawler hned sestřelil, zápas měl být v tu chvíli ukončen a celé ukončení bylo šmélo (a půjdou se podívat na Askrenův příští fight, aby konečně prohrál). Ti co mu fandí viděli Askrenovu výdrž, schopnost dostat se z kritické situace, neústupnost a parádní wrestling - zkrátka to, že jeho nejlepší atributy fungují i v UFC (a příště ho také budou chtít vidět) a ti co Askrena neznají alespoň viděli jeho obrovské srdce, kvalitní wrestling a výhru nad exšampionem (a také se nestalo, že by se Askren předvedl v premiéře tříkolovým válcováním). Takže prostě dobré ve všech směrech - příště bude zkrátka zase o něco populárnější

Askren má bilanci 19-0 - a devatenáctou výhru v řadě si připsala také Weili Zhang (19-1 MMA, 3-0 UFC) z Číny která prohrála pouze svůj profidebut a od té doby jen vyhrává. Střetla se s Tecií Torres (10-4 MMA, 6-4 UFC) a šlo o stylisticky dost podobné soupeřky - Zhang byla ale silnější a aktivnější, takže si odnesla výhru 2x 30-27, 29-28 a poměrně jasně potvrdila, že v této váze skutečně patří mezi elitu - sama po zápase říkala, že si myslí, že už patří do TOP 10, ale ve skutečnosti byla v TOP 10 už před zápasem a teď je dokonce světovou čtyřkou. Má nejdelší vítěznou sérii mezi ženami a ve slámové váze je s třemi výhrami hned za Tatianou Suarez a Ninou Ansaroff. Tecia je světovou dvanáctkou, poprvé v životě prohrála tři v řadě (ale ještě jí nikdo neukončil) a podle všeho je natrvalo odkázána do pozice gatekeeperky.

Zápasem večera byl vyhlášen souboj mezi Pedro Munhozem (18-3 MMA, 8-3 UFC) a bývalým šampionem Cody Garbrandtem (11-3 MMA, 6-3 UFC) a to přesto, že trval jen čtyři minuty a padesát jedna vteřin. Garbrandt začal lépe a několika solidními zásahy Munhoze párkrát načal, ten se tím ale nenechal rozhodit a zatáhl ho do několika ukrutných přestřelek které oběma borcům nakonec vynesly právě zmíněný bonus. Vynesly jim také srážku hlavami - a Garbrandtovi nakonec vynesly také třetí KO prohru v řadě když ho Munhoz vypnul parádním hákem. Garbrandt tvrdí, že se nechal do výměn hloupě zatáhnout, protože od té srážky hlavami jel prý na autopilota, Munhoz to ale viděl úplně jinak - jeho plán byl prý záměrně založen na tom, že je Garbrandt velmi emocionální, nechává se vyprovokovat a pak chybuje. Navíc počítal s tím, že jeho vlastní výdrž proti úderům je daleko větší než ta Garbrandtova a že se taktika jednu schytám abych mohl jednu vrátit se mu vyplatí. A měl naprostou pravdu. Takhle vypadali Garbrandtovi cornermani když to schytal.Munhoz tedy nyní světová trojka, Garbrandt sice padá jen na sedmé místo - jenže byl drtivě knockoutován už třikrát po sobě a vždycky vlastně stejně - takže je možné, že má prostě určitou stylistickou slabinu a hodně se objevily spekulace o tom, že byl vlastně jen jednorázovým zázrakem (výhra nad Cruzem) a že ve skutečnosti tak dobrý není a už nikdy nebude (i když před zápasem ještě mluvil o návratu na vrchol). Prakticky okamžitě po zápase se svým názorem přispěchal Justin Buchholz, bývalý šéftrenér Alpha Male který Garbrandta koučoval právě při výhře nad Cruzem a uvedl, že je to celé problém v osobě Urijaha Fabera jehož ego způsobilo postupný rozklad týmu a tréninky tam teď stojí za houby (že je problém v egu Fabera tvrdil i třeba další bývalý trenér Duane Ludwig, takže na tom lecos pravdy asi bude). Garbrandt se prý pod současným vedením Alpha Male nikdy nenaučí ovládat, problém je v tom, že právě on nejvíc nenáviděl Dillashawa za to, že tým opustil, takže je v trochu bezvýchodné situaci, protože sám dost dobře odejít nemůže. Munhoze kterého teď s třetí výhrou v řadě začíná zajímat titulový zápas už vyzval Petr Yan, Munhoz mu ale vzkázal ať si trhne nohou (doslova suck my balls), že je v UFC nový, tak ať se zklidní :)

V hlavním předzápase se střetli Zabit Magomedsharipov (17-1 MMA, 5-0 UFC) a stálice Jeremy Stephens (28-16 MMA, 15-15 UFC). Opěvovaný Magomedsharipov nade všechny pochybnosti prokázal, že skutečně patří mezi světovou elitu a přebodoval Stephense dva jedna na kola, tedy výhra 3x 29-28. Poskočil tak o třiadvacet míst a je teď světovou sedmičkou - a už sám začal mluvit o případném titulovém zápase, protože teď má třináct výher v řadě a s pěti výhrami v pérové váze UFC má druhou nejdelší vítěznou sérku hned po šampoinovi Hollowayovi. Jenže Holloway teď půjde do lehké váhy proti Poirierovi, takže Magomedsharipov nemá dobré načasování. Stephens zůstává v TOP 10 jako světová devítka a opět navýšil svůj „rekord“ - má v UFC už 15 porážek, což nikdo jiný nemá (a přesto je stále legitimním borcem a vše nasvědčuje tomu, že v UFC ještě pár let bez problémů gatekeepera zastane.

Johnnyho Walkera (17-3 MMA, 3-0 UFC) čekal druhý UFC zápas během pouhých 28 dní, protože vzal záskok za zraněného Ovince Saint Preuxe proti Misha Cirkunovi (14-5 MMA, 5-3 UFC). Walker předem hlásil, že má zájem o delší zápas aby v kleci nabral nějaké ty zkušenosti a předvedl fanouškům svou všestrannost - jenže smůla. Vypnul totiž Cirkunova vlastně hned prvním pořádným útokem zápasu - naskočeným kolenem v 36 vteřině. To Walkerovi vyneslo druhý pozápasový bonus během jednoho měsíce, v kleci ale strávil za ty dva zápasy dohromady jen 51 vteřin. A svou excentricitu dokonale opět prokázal svým tradičním oslavným „červem“ při kterém si vyhodil rameno, takže ho v pozápasovém rozhovoru museli podpírat trenéři :) Dana White už se nechal slyšet, že je Walker sice famózní borec, ale měl by si to šaškování s červem odpustit. Walker se šéfem ale rozhodně nesouhlasí, prý si to jen pro příště lépe natrénuje :) Walker si také rovnou řekl o zápas s Alexandrem Gustafssonem ve Švédsku, ale UFC s ním má jiné plány, protože o pár dní později Gustafssona přikleplo proti Anthony Smithovi. Walker se jinak cestování nebojí, prý se považuje za „světového občana“ a už chtěl nastupovat třeba i pod Thajskou vlajkou když měl v Thajsku tréninkový kemp. UFC mu to ale zatrhlo a trvá na to, aby reprezentoval Brazílii (Walker by to přitom rád střídal a pokaždé skládal poctu jiné zemi). Cirkunov klesá na post světové pětatřicítky.

Cody Stamman (18-2 MMA, 4-1 UFC) si nabodoval dvě kola, takže když Alejandro Peréz (21-7-1 MMA, 7-2-1 UFC) zkoušel v třetím zápas otočit, na změnu výsledku 2x 29-28, 30-27 už to nestačilo a zvítězil Stamman. Ten je teď světovou čtrnáctkou a naznačil zájem o TOP 10 soupeře, zároveň ale nechtěl moc vyzývat nikoho konkrétního, protože na svém výkonu prý viděl spoustu rezerv. Stamann zaskakoval za Yadong Songa, ale na přípravu měl přes šest týdnů, takže prakticky plnohodnotný kemp. V UFC i přes solidnost svých výkonů ještě nikdy neukončil soupeře. Peréz je teď světová devatenáctka.

Možná vůbec nejdrtivější porážku večera utrpěl Mickey Gall (5-2 MMA, 4-2 UFC). Ultraveterán TUF 1 Diego Sanchez (29-11 MMA, 18-11 UFC) ho totiž doslova roznesl na kopytech aby ho v závěru druhého kola úplně vyčerpaného domlátil TKO na zemi a došel si tak pro poslední z bonusů večera. Gall přitom sám Sancheze vyzval - a úplně fatálně mu to nevyšlo. Věcem rozhodně neprospělo ani to, že zde zcela zásadní roli hrála váha: Sanchez si velmi pochvaluje návrat do velteru kde prakticky neshazuje a bojuje téměř na své walking weight, Gall naopak shazuje hodně a byl v kleci řádově větší než Sanchez (což v očích fanoušků není ideální). Navíc Gall svůj dost ostudný výkon svalil právě na problémy se shazováním: prý během shazování i omdlel a před zápasem se Sanchezem mu pořádně nefungovaly ledviny - jenže fanoušci jsou v tomhle celkem jednoznačně na straně Sancheze a jsou většinou toho názoru, že přece nikdo Galla nenutil jít do zápasu tak velký a snažit se nad Sanchezem získat váhovou výhodu. Zkrátka to na veterána zkusil a vůbec to nevyšlo. Gall, nyní světová #186 teď bude potřebovat povolení lékaře aby vůbec mohl začít znovu trénovat. Nutno poznamenat, že žebříčkově se to na něm moc neprojevilo, klesl jen o dvě místa, světová padesátka Sanchez byl totiž papírově dost favorizovaný. Sanchez sám později naznačil, že by měl zájem o zápas s Demianem Maiou - a Maia předběžně souhlasil.

Jen o dvě vteřiny pomaleji než Walker na tomto galavečeru vyhrál mladičký Edmen Shahbazyan (9-0 MMA, 2-0 UFC). Charles Byrd (10-6 MMA, 1-2 UFC) si šel poměrně záhy pro poraz, ale Shahbazyan ho u klece zloktoval obrannými lokty tak jak se tím proslavil v těžké váze hlavně jeho týmový kolega Travis Browne. Zdá se, že u trenéra Tarverdyana tohle mají našrocené (což je zároveň také hlavní argument co mnozí mají proti Shahbazyanovi, Tarverdyan je totiž v MMA fan komunitě víceméně univerzálně nenáviděn :) Výhra ho posunula o deset míst na třiačtyřicítku - a neporaženému borci rozhodně nechybí sebevědomí, prý chce zlomit rekord Jona Jonese a stát se nejmladším držitelem titulu v UFC. Shahbazyan má 8 výher z devíti  KO. Byrd je teď stosedmnáctka a obě porážky v UFC utrpěl KO.

Vítězka posledního TUF, Macy Chiasson (4-0 MMA, 2-0 UFC) se ve svém post-TUF debutu zkusila přesunout o váhu níž a to poprvé v kariéře. Experiment jí proti Gině Mazany (5-3 MMA, 1-3 UFC) rozhodně vyšel, Ginu v zásadě přejela během necelých dvou minut za které poslala Ginu TKo k zemi. Macy si svou novou váhu hodně chválila, ostatně tohle pro ní byla první KO výhra v kariéře a v nové váze začíná v ní jako světová šestka. Naopak Gina prohrála KO poprvé v kariéře, v UFC se jí nedaří a v žebříčcích vůbec není.

Otvíracím zápasem byl souboj Hannah Cifers (9-3 MMA, 1-1 UFC) a Polyanny Viana (10-3 MMA, 1-2 UFC). Cifers byla v kleci poměrně jasně menší bojovnicí, ale byla agresivnější a přestřílela Polyannu což jí nakonec vyneslo i těsnou bodovou výhru 2x 29-28, 28-29. Polyanna celkem nepochopitelně moc nezkoušela brát zápas na zem, ačkoli je především grapplerka. Pro Hannah to znamená vstup do žebříčku - je teď osmačtyřicítka. Znamená to pro ní ale také zlomenou ruku na což se ale přišlo až později po zápase - Hannah tentokráti jakž takž zvládla mediální povinnosti (je velmi stydlivá a před novináři působí velmi bezbranně). Polyanna Viana má všechny porážky v kariéře na body. 

 

Zajímavé statistiky:

  • Návštěvnost: 14 790. Vstupné: 4 miliony dolarů.

  • Reebok vyplácel: 275 tisíc

  • Sázkoví favorité: 8-4. V hlavních zápasech večera letos 4-2.

  • 12 zápasů, čistý čas 2:10:28

  • Bonusy: Pedro Munhoz vs. Cody Garbrandt (zápas večera), Johnny Walker (KO), Diego Sanchez (TKO)

  • Jones si připsal 12 výhru v titulovém zápase, dotáhl Demetriouse Johnsona a o jednu výhru víc už má jen GSP (13). S 18 výhrami v UFC celkem je Jones na sdílené páté příčce (vede Cerrone s 22). V rámci polotěžké váhy je 18 rekord.

  • Jones má 16 zápasů bez porážky (ach ty dopingy), což je nejdelší aktivní i historická sérka v divizi - a je to také nejdelší aktuální vítězná UFC série napříč vahami. Pozor, není to vítězná série, jen série bez porážky. Historicky měl stejnou i Anderson Silva.

  • Jones přestřílel Smithe 238-45, byl tedy o 193 zásahů napřed - nový rekord pro titulové zápasy v polotěžké váze.

  • Jones má na kontě 40 porazů a je tak v historii polotěžké váhy čtvrtý. Vede Corey Anderson (52). S 4:50:15 klecového pobytu drží divizní rekord.

  • Pro Smithe první porážka v polotěžké váze, má zde teď bilanci 3-1.

  • Usman má nyní sérii 14 výher v řadě, deset z toho přišlo v UFC. Historicky je první velterovou vahou která začala kariéru v UFC 10-0. Jinak to mimo něj dokázali ještě Anderson Silva, Khabib Nurmagomedov a Royce Gracie. 

  • Série deseti výher je momentálně čtvrtá nejdelší sérka v UFC. Ferguson a Nurmagomedov mají výher 11, Holloway 13. Ve velteru Usman vede a historicky je druhý za GSP - ten měl 12 výher v řadě. 

  • Usman má 8/10 výher v UFC na body a přestřílel Woodleyho o 275 zásahů (336-60), nový rekord pro titulový zápas. 192 zásahů šlo na tělo - nový UFC rekord.

  • Usman má na kontě 42 porazů v deseti UFC zápasech.

  • Woodley má všechny tři prohry v UFC na body - ještě ho v UFC nikdo neukončil.

  • Ben Askren se úspěšně vrátil z bojovnického důchodu (a největší pauzy své kariéry). S devatenácti výhrami v řadě má sdílenou třetí nejdelší vítěznou sérii mezi UFC bojovníky: Nurmagomedov má 27 výher, Alexey Kunchenko 20 a Weili Zhang 19 stejně jako Askren.

  • Robbie Lawler má v rámci aktuálního UF turnusu bilanci 9-4 a z 13 porážek v kariéře jich má 6 submisí.

  • Weili Zhang vyhrála 19 zápasů v řadě (prohrála jen svůj profidebut). S 19 výhrami v řadě drží řekord mezi ženami, v mužích dorovnala Askrena před kterým jsou ještě Kunchenko a Nurmagomedov.

  • S třemi UFC výhrami v řadě je Zhang v divizi druhá za Tatianou Suarez a Ninou Ansaroff. 

  • Tecia Torres poprvé v kariéře prohrála tři zápasy v řadě, je bez výhry od prosince 2017. Všechny čtyři prohry v kariéře má na body. 

  • Munhoz šestým finišem dorovnal Urijaha Fabera na druhém místě v počtu finišů. T.J. Dillashaw má finišů 8.

  • Garbrandt nabral třetí prohru v řadě. Nevyhrál od prosince 2016. Všechny tři prohry má KO, přičemž prvních 11 zápasů v kariéře vyhrál.

  • Zabit Magomedsharipov má nyní 13 výher v řadě a neprohrál od dubna 2013. V UFC má v pérové váze 5 výher, víc jen šampion Holloway (12). 

  • Magomedsharipov nabodoval 26 porazů v pěti zápasech. 

  • Jeremy Stephens má nyní v pérové váze bilanci 8-7 (15-15 v UFC celkem). S patnácti UFC prohrami má UFC rekord a rekord je také 11 porážek na body. 

  • Johnny Walker vyhrál druhý zápas během 28 dní. Oba vyhrál KO a v kleci strávil dohromady jen 51 vteřin. 

  • Walker má v polotěžké váze tři výhry v řadě. Víc jich má jen další prospekt Dominick Reyes (4). 

  • Walker má 16/17 výher stopkou. V UFC stopkou všechny tři výhry a je v polotěžké váze teprve druhý kdo ukončil zápas naskočeným kolenem - před ním to dokázal ještě James Irvin.

  • Misha Cirkunov má všech pět proher v kariéře stopkou. V UFC všechny tři prohry KO.

  • Sanchez má od návratu do velteru bilanci 2-1, celkově na této váze v UFC 11-5. S osmnácti UFC výhrami je Sanchez celkově historicky pátý. Rekord Cerrone 22.

  • Sanchez někoho knockoutoval poprvé po téměř 11 letech a 19 zápasech.

  • Sanchez v UFC inkasoval 1239 zásahů do hlavy - druhý nejvyšší počet po B.J. Pennovi (1358)

  • Mickey Gall utrpěl první KO v kariéře.

  • Vzhledem k velkému množství šampionů byly platy dosti solidní. Celkové platy: 3 334 000. Oba šampioni, tedy Jon Jones i Tyrone Woodley brali rovný půlmilion bez bonusů a oba vyzyvatelé 350 tisíc bez bonusů. Ben Askren dostal očividně skvělou smlouvu, protože bral 350 tisíc (200+150) a tedy asi dost možná stejně jakou soupeř Robbie Lawler (jen 200). Z dalších zápasníků je na tom nejlépe veterán Sanchez (198 = 99+99), vyšší základ měl jen exšampion Garbrandt (130 základ). Minimální platy 12 tisíc (Byrd, Viana). Přes 100 tisíc se dostal ještě Magomedsharipov (110 = 55+55), obstojně vysoký základ má i veterán Stephens (67) a Walker to má za 90 (45+45). Munhoz 96 (48+48).



Související články

 
 

 

Diskuze k článku

Pro vkládání a hodnocení příspěvků se přihlašte. Nemáte-li ještě svůj profil, můžete si jej založit zde.

V této diskuzi nejsou žádné příspěvky