přihlásit trvale
Nová registrace
Ohlédnutí za UFC 227

Ohlédnutí za UFC 227

přečteno: 599×
09.08.2018 v 13:21 | Autor: Caidel
diskuse: 0×
Rubriky: Články - bojové sporty / MMA / ČR

UFC 227: Dillashaw vs. Garbrandt 2 bylo PPV turnajem který se konal v sobotu 4. srpna v Staples Center v Los Angeles v Kalifornii. Turnaj přilákal 17 794 diváků (vyprodáno) a ačkoli v období zhruba posledních tří týdnů před turnajem ze startovky odpadly tři dost podstatné zápasy (Gustafsson vs. Oezdemir, Carlos Junior vs. Brunson a Correia vs. Aldana), bylo i tak na co se dívat - mezi dvanácti zbylými zápasy jich hned několik bylo hodně hodně akčních a oba titulové zápasy v main a co-main eventu byly parádní a byly tedy pomyslnou třešničkou na dortu.

Předzápasy, nezvykle na kanále FX sledovalo 717 tisíc diváků.

Na turnaji se představili čtyři nováčci, ale pouze jeden respektive jedna odešla vítězná.

Hlavním tahákem turnaje byl titulový remač v bantamové váze mezi dvojnásobných šampionem T.J. Dillashawem (15-3 MMA, 11-3 UFC) a exšampionem Cody Garbrandtem (11-2 MMA, 6-2 UFC). Mezi oběma borci panuje značná rivalita datující se k Dillashawově odchodu z týmu Alpha Male, promo bylo ale tentokrát značně civilnější než v případě předchozího zápasu v listopadu loňského roku kdy Dillashaw Garbrandta knockoutoval v druhém kole a získal zpět svůj titul který ztratil s Cruzem v roce 2016. Ostatně Dillashaw to komentoval dost přesně: Garbrandt teď nemůže být tak výřečný, když jsem ho minule vypnul. I tak ale Garbrandt sebe přirovnával k NFL a Dillashawa ke College fotbalu :) Jenže jejich remač byl vlastně skoro stejný jako první zápas, jenže ještě o něco rychlejší. Garbrandt byl první kdo trefil něco zásadnějšího, jenže stejně jako v prvním fightu i to ho donutilo přepnout do kill módu v kterém zapomíná na obranu. Dillashaw naopak pod tlakem pracuje výborně a neztrácí základy, takže Garbrandta o chvilku později třikrát za sebou napálil úplně stejným úderem a to byl začátek konce. Garbrandt rozhozen - a Dillashaw je jako finišer neúspěšný, takže se na něj vrhnul a nedal mu ani milimetr prostoru. Demolice v klinči, na zemi, znovu u pletiva a zcela otřesený Garbrandt je nakonec po zásluze odmáván v 4:10 prvního kola, což Dillashawovi vynáší pozápasový bonus  a úspěšnou obhajobu. Krásná záležitost a Dillashaw zůstává v remačích bezchybný, má to za 3-0. Je teď samozřejmě světovou jedničkou - stejně jako před tímto zápasem a se čtyřmi výhrami v řadě má i nejdelší sérii v divizi - stejně jako Assuncao kterého už ale Dillashaw porazil v roce 2016. I tak je ale Assucao asi druhým nebo třetím nejvážnějším kandidátem na titulový zápas. Tím prvním je nejspíš světová dvojka Marlon Moraes nyní s třemi výhrami a ve hře je samozřejmě také exšampion Dominick Cruz, poslední přemožitel Dillashawa který v médiích hlásí, že by si titulový zápas zasloužil. Právě s tím se také Dillashaw bude v budoucnu přetahovat o pozici nejlepšího borce v historii bantamové váhy MMA. Pravda, ozvalo se volání, že je Dillashaw nejlepší už teď, to ale zatím není pravda - dotáhl se ale docela slibně na druhé místo a už mu ani nechybí moc, aby se objevil v TOP 35 nejlepších borců historie napříč vahami (kde je z bantamu zatím jen Cruz na devětadvacítce). Naopak Garbrandt teď má trochu problém. Dvě KO porážky v řadě znamenají, že se k titulu dlouho nepřiblíží dokud bude kralovat Dillashaw (naopak Cruz nebo jiný šampion by mu dveře zase otevřeli) a navíc utrpěl menší PR pohromu když se v jeho Twitter historii našly výroky o „niggerech“ (které ale pravda vyplodil ještě jako teenager). Garbrandt je teď světová trojka a uvidíme jak dvě prohry zamávají s jeho psychikou poté co prvních 11 zápasů v kariéře vyhrál. 

V co-main eventu přišel dost nečekaně konec rekordní série nejlepšího borce současnosti, Demetriouse Johnsona (27-3-1 MMA, 15-2-1 UFC). Ten svedl s vyzyvatelem Henry Cejudem (13-2 MMA, 7-2 UFC) velmi těsný remač jenž byl po zásluze označen za zápas večera a který nakonec Cejudo vyhrál nejtěsnějším možným rozdílem 2x 48-47, 47-48 a rozhodovalo přitom druhé kolo. Cejudův výkon byl výborný a od předchozí prohry s Johnsonem šel rozhodně výkonnostně hodně nahoru, smutné na tom ale je to, že rekordní série Demetriouse Johnsona skončila především proto, že rozhodčí neumí pořádně bodovat na což jsme si ale už všichni natolik zvykli, že výsledek vlastně ani nikoho nepřekvapil. Johnson byl celý zápas lepší úderově, pohybově a především lowkickově, Cejudo to pro sebe ale dokázal zajistit vysloveně „zalehávací taktikou.“ Johnson se tak stal částečně obětí vlastního úspěchu, protože jeho dominance je něco tak běžného, že pokud s ním soupeř dokáže držet krok, bere se to jako morální vítězství vyzyvatele - protože Cejudo porazil očekávání, ale neporazil Johnsona. K nabodování zápasu pro Cejuda byly totiž potřeba dvě věci (více čísel níže ve statistikách) i: a) nebodovat lowkicky kterých měl Johnson 39 a Cejudo 6 a za b) naopak bodovat porazy. V pravidlech státu Kalifornie je přitom výslovně psáno, že se porazy nebodují a důležité jsou pak jen útoky na zemi (Cejudo přitom žádné GNP nikdy nerozjížděl a uplatňoval poziční kontrolu). Jakkoli je to ale smutné, na výsledku se nic nemění a nejdelší série všech dob, 11 obhajob, skončila. Johnson ale předvedl skutečné kvality šampiona a výsledek nijak nerozporoval a Cejudovi gratuloval. Na tiskovce ale upřesnil, že si někdy v druhém nebo třetím kole natrhl LCL a také že si tím okopáváním Cejuda zlomil nohu. Jestli tedy dostane hned remač, toť otázka, objektivně si to ale málokdy kdo zasloužil víc. Cejudo po zápase požádal o superfight s Dillashawem, ale pro něco takového teď realisticky není žádný důvod (navíc sám Dillashaw se na to vůbec nadšeně netváří) - Cejudo chce být trojitým šampionem (počítá si do toho ale i olympijské zlato), mám ale pocit, že mu to UFC v nejbližší době neumožní. 

V třetím zápase na sebe fanoušky konečně upozornil Renato Moicano (13-1-1 MMA, 4-1 UFC). Připsal si největší a nejpůsobivější výhru kariéry když během necelých pěti minut naprosto dominoval zkušeného Cuba Swansona (25-10 MMA, 10-6 UFC). Nejprve ho poslal k zemi krutým direktem (!) aby ho posléze uválel a ukončil RNC. Moicano tak rázně vstoupil do světové desítky na osmou příčku a vypadal prostě výborně - Už před zápasem se nechal slyšet, že by si rád otevřel cestu k titulovému zápasu a po výhře trochu atypicky požádal o zápas s Brianem Ortegou o dočasný titul - nechtěl prý vyzvat Hollowaye jehož zdravotní stav je velkou otázkou a chce remač právě s Ortegou který ho porazil před rokem gilotinou - šlo o jeden z těch typických Ortegovských fightů, tedy Moicano jasně vítězil, než udělal ve třetím kole chybu a Ortega okamžitě finišoval. A navíc dostal Moicano i bonus za submisi večera (byla pěkná, ale také jediná :) Swanson padá na pozici světové devatenáctky a prohrál třetí zápas v řadě - má tak největší krizi v kariéře (a to už zvažoval konec než s ním UFC prodloužilo smlouvu).

Zápasem který na PPV ale vůbec neměl co dělat byl souboj J.J. Aldrich (7-2 MMA, 3-1 UFC) vs. Polyana Viana (10-2 MMA, 1-1 UFC). Platilo to papírově - a pak bohužel i dvojnásob přímo v průběhu večera. Grapplerka Viana se významněji neprosadila porazy a její amatérská postojařina nebyla pro Aldrich žádnou větší výzvou, takže byl výsledek nudný a nezajímavý zápas který si Aldrich ukontrolovala (2x 29-28, 29-27). Aldrich tak s třetí výhrou v řadě vstupuje do světové dvacítky a tohle pro ní byla psychologicky významná výhra - naposledy totiž prý ve Staples Center byla sama jako divačka na UFC turnaji - a teď v UFC zápasí :) Svůj úspěch přičetla bezchybnému gameplanu - a teď je prý zvědavá na další test. Viana by měla na své postojařině ještě hodně zapracovat.

Otvíracím zápasem PPV byl zvláštně nalosovaný souboj mezi Thiago „Marretou“ Santosem (18-6 MMA, 10-5 UFC) a nováčkem Kevinem Hollandem (13-4 MMA, 0-1 UFC). Šlo o narychlo sestavený zápas na doplnění startovky - Santos TOP 20 borec a elitní finišer a Holland borec z DWCS. A přesto si v tomto zápase dokázali oba pozvednout kredit. Zápas nakonec vyhrál na body Santos: 2x 29-27, 29-26 a byl jednak lepší a jednak předvedl i obstojné fight IQ, nenechal se překvapit a i dost zápasil - zkrátka věci které u něj v repertoáru nejsou úplně obvyklé, protože je klasickým „glass cannonem“. Holland si naopak získal publikum svými nezvyklými technikami, excentricitou (zvládl si během fightu se Santosem povídat) a tím, že toho dost vydržel a nenechal se ukončit. Taky dost slušný výkon. Santos se při shazování docela zapotil (musel shazovat podruhé behěm měsíce a to není zrovna jednoduché) a také naznačil, že časem asi půjde do polotíhy, zatím má ale prý nějaké nedořešené věci ve střední váze. Žebříčkově se ani pro jednoho nic nemění: Santos je stále devatenáctka, Holland šestaosmdesátka. 

Holland zabodoval tím, že vydržel hodně. V porovnání s Brettem Johnsem (15-2 MMA, 3-2 UFC) je ale ještě celkem malé pívo, protože Johns v souboji s ofenzivně laděným Pedro Munhozem (16-3 MMA, 6-3 UFC) ustál naprostý nesmysl. Munhoz Johnsovi rozkopal nohu že skoro nemohl stát a celkově ho likvidoval co to šlo (tři knockdowny v druhém kole a podstatné zásahy v poměru 117-73), ale Johns to stejně nějak vydržel až do nevyhnutelné bodové prohry 30-26, 29-28, 29-27. Z Munhoze je teď světová desítka a pokukuje po zápase s Aljamainem Sterlingem, Johns je pětadvacítka a utrpěl druhou porážku v řadě poté co zahájil kariéru sérií patnácti vítězství - obě prohry má na body, ale i tak je to nepříjemné. Zvlášť když po první prohře připustil, že je daleko nervóznější, ale také si mnohem víc věří. Uvidíme jak na tom bude po té druhé prohře.  

Ricky Simon (14-1 MMA, 2-0 UFC) měl na tomto turnaji nastoupit proti Benito Lopezovi, ale ten se zranil asi deset dní před turnajem a byl nahrazen nováčkem Montelem Jacksonem (6-1 MMA, 0-1 UFC) z DWCS. Simon byl ale daleko agresivnější zápasnicky a celých 15 minut tlačil na což Jackson nenašel recept a prohrál tak 2x 30-27, 29-28. Simon po zápase znovu vyzval Benito Lopeze s tím, že mu dá ještě jednu (a poslední) šanci. Vcelku neznámý Simon už je jednadvacítkou - a proti Jacksonovi bodoval hlavně porazy: uspěl sedmi porazy z dvaceti pokusů (ačkoli ho Jackson přeťukal 42-25 na podstané zásahy). Jackson prohrál poprvé v kariéře. 

Ricardo Ramos (12-1 MMA, 3-0 UFC) to s Kyung Ho Kangem (14-8 MMA, 3-2 UFC) rozhodně neměl jednoduché, ale nakonec urval těsnou bodovou výhru 2x 29-28, 28-29. Měl to jako pěkný narozeninový dárek, protože zápas vyšel zrovna na jeho narozky. Ramos po zápase uctivě vyzval Seana O'Malleyho - prý jde o zajímavý stylistický fight který by se divákům měl líbit. Kang má nyní bilanci 1-1 od návratu k aktivní kariéře (měl 3,5 roku pauzu kvůli vojně) a obě porážky v UFC utrpěl na body. 

Sheymon Moraes (10-2 MMA, 1-1 UFC) ubránil pozdní nápor nováčka Matta Saylese (7-2 MMA, 0-1 UFC) a udržel výhru 3x 29-28. Tenhle zápas by si rozhodně neměli dát za rámeček komentátoři kteří za něj sklidili velkou kritiku. Důvodem je Sayles trénující v Alliance MMA s Dominickem Cruzem, což mělo za následek velmi zaujatý komentátorský tým v jeho prospěch který víceméně ignoroval jakoukoli ofenzívu Moraese který Saylesovi uštědřil první bodovou porážku v kariéře. Tento zápas měl také největší tabulkové dohry: Moraes se sice posunul o relativně nevýrazných 20 míst na sedmaosmdesátku, ale i těch dvacet míst z něj dělá skokana turnaje. Naopak Sayles propadl o 49 míst na #227 a je padákem turnaje. Mimochodem, Sayles obdržel několik šťouchanců do oka (bez postihu od rozhodčího), má poškozenou rohovku a musí na operaci oka. Brrr.

Famózní první rok v UFC za sebou má Alex Perez (21-4 MMA, 3-0 UFC) který před příchodem do UFC dokonce zvažoval ukončit kariéru. Podle všeho v něm ale UFC našlo něco speciálního, protože výhrou za necelé čtyři minuty nad Jose Torresem (8-1 MMA, 1-1 UFC) navýšil svou UFC bilanci na 3-0 a posunul se na post světové jedenáctky - a uštědřil přitom Torresovi první prohru kariéry. Nejzajímavější na tom ale je absurdní tempo v kterém Perez operuje. Hned od začátku to totiž rozjel takovým způsobem, že na tři a půl minuty stihl nabodovat 84 podstatných zásahů s přesností 61 procent (zkusil jich 162, jeden úder tedy v průměru posílá za 1,3 vteřiny) - a to nebylo úplně dorážení na zemi bez obrany, většinou to byly normální kombinace v postoji - Torres stihl sám zabodovat 29 údery s přesností 38 procent. 

Úspěšný UFC debut za sebou má Číňaňka Zhang Weili (17-1 MMA, 1-0 UFC) která ubodovala Danielle Taylor (9-4 MMA, 2-3 UFC) 3x 29-28 a připsala si tak sedmnáctou výhru v řadě - Zhang prohrála jen ve svém MMA debutu a od listopadu 2013 je neporažená. V UFC se objevuje jako světová devítka - a zároveň držitelka nejdelší vítězné série ze všech žen v UFC. Zhang přestřílela svou soupeřku o 43 podstatných zásahů a vyhrála teprve druhý zápas v kariéře na body. Naopak Danielle má všechny tři prohry v UFC na body. 

Zahajovacím zápasem večera byl souboj Marlona Very (13-5-1 MMA, 5-4 UFC) a Wulji Burena (11-6 MMA, 0-2 UFC) rovněž z Číny. Výkon Very zde byl spíše zklamáním, protože mu nepříliš známý Buren těžce zatápěl a nejspíš vyhrál i první kolo. Vera v druhém ale podstatně přidal a nakonec Burena zalomil zásahem na játra těsně před koncem kola. Na Verovu obhajobu je ale potřeba říci, že měl na přípravu jen zhruba dva týdny protože zaskakovala za zraněného Bharata Khandareho. Vera teď má 4/5 výher v UFC stopkou a je prý nyní daleko klidnější a spokojenější - konečně se mu podařilo nashromáždit dost peněz na operaci své dcery. Buren má bilanci 2-5 v posledních sedmi zápasech a s tabulkovou pozicí #346 byl nejníže nasazeným borcem turnaje. 

A jedna docela velká zajímavost na závěr. Kalifornská komise CSAC poprvé v historii vypustila na veřejnost čísla souvsející s jejich novými pravidly pro shazování. Konkrétně jde o to, že v Kalifornii jsou teď borci váženi i těsně před nástupem do klece a existuje doporučení (které se ale zatím nijak neprosazuje) že by nikdo neměl od vážení nabírat víc než 10% své tělesné hmonosti. Čísla (kompletní seznam zde) ale mluví úplně jinou řečí než teorie a tak se na pár vybraných borců podíváme podrobněji. Vážení prý probíhalo přímo před nástupy jednotlivých borců a čísla by měla být srovnatelná (což ale popravdě nevypadají). Základní informací je, že oněch deset procent dodrželo jen šest bojovníků ze čtyřiadvaceti, všichni ostatní nabrali víc než deset procent. Pouze Danielle Taylor, Kevinu Hollandovi a Cody Garbrandtovi se nepodařilo nabrat tolik aby se s vahou dostali o divizi výš, naopak třeba Alexi Perezovi a Brettu Johnsovi se podařilo nabrat o dvě váhy výš. Statistika večera říká, že v 75 % případů vítězili těžší borci. Dost nečekané je, že nakolik se toho namluvilo o tom, že Cejudo je větší a silnější než Johnson, tak ve skutečnosti vážil o libru méně - Cejudo měl 141, Johnson 142 a Johnson tak dotáhl vahou i Cody Garbrandta který nastupoval také na 142 librách. Rozhodně největší rozptyl pak měl zápas Santos vs. Holland - Santos nabral přes dvanáct procent a v kleci měl 209,5 libry, Holland skoro nenabíral - jen necelá čtyři procenta a vážil tedy 193 liber. Ve zbytku zápasů celkem vyrovnané a rozdíly nebyly takové, Ricky Simonovi a Montelu Jacksonovi se podařilo dorazit na stejné váze 152 liber. 

Zajímavé statistiky:

  • Návštěvnost: 17 794. Tržby vstupného: 2 848 928 dolarů.

  • Debutanti: 1-3. Sázkoví favorité: 8-4. Letošní bilance favoritů v main eventech: 14-10.

  • 12 zápasů. Čistý zápasový čas: 2:31:54

  • Pozápasové bonusy: Demetrious Johnson a Henry Cejudo (zápas večera). T.J. Dillashaw (KO). Renato Moicano (sub).

  • Dillashaw má se čtyřmi výhrami nejdelší sérku v divizi (stejně jako Assuncao).

  • Dillashaw má rekordních 12 UFC bantamových výher. V UFC/WEC statistikách dorovnal Cruze. 

  • Dillashaw má divizní rekord ve stopkách (8), knockoutech (7), knockdownech (9) a pozápasových bonusech (8). Se sedmi stopkami jsou za ním Faber, Barao, Wineland a Yahya a v tomhle zápase si Dillashaw připsal dva knockdowny. 

  • Dillashaw stihl přestřílet Garbrandta o 28 podstatných zásahů. Dillashaw bodoval na 62 procent, 45/72, Garbrandt na 39 procent, 17/43.

  • Garbrandt prohrál dva zápasy po sobě když začal kariéru jedenácti výhrami. Obě porážky má KO od Dillashawa.

  • Reebok vyplácel 240 500 dolarů. 

  • Henry Cejudo je prvním borcem historie který získal zlatou olympijskou medaili i titul UFC a stal se také teprve historicky druhým šampionem muší váhy v UFC. 

  • Tři UFC šampioni ztratili titul těsným bodovým rozhodnutím. Před Johnsonem to byli ještě Johnny Hendricks a T.J. Dillashaw. Ani jeden z nich ale nedostal remač. 

  • Johnson přestřílel Cejuda o 30 podstatných zásahů (hlavně lowkicky). Finální skóre bylo 81-51. Lowkicky 39-6 Johnson. Zásahy na hlavu 29-23 Cejudo, klinč 17-7 Cejudo. Zásahy po kolech: 21-4 Johnson, 15-11 Johnson, 20-10 Johnson, 9-9, 17-16 Cejudo. Na celkové zásahy 121-80 Johnson.

  • Cejudo uspěl třemi porazy v 11 pokusech - druhé, čtvrté a páté kolo. Elliott (4), McCall (4) a Cruz (10) dostali Johnsona na zem vícekrát. Cejudo uspěl porazem proti osmi z devíti UFC soupeřů a 6/7 výher v UFC má na body. 

  • Johnson má všechny tři porážky v kariéře na body. Přišel o sérii čtrnácti výher na které pracoval od října 2011 a s devíti pozápasovými bonusy je nejoceňovanějším borcem historie. 

  • Z 22 velkých MMA serverů to 13 nabodovalo pro Cejuda.

  • Renato Moicano má všechny stopky v kariéře submisí. 

  • Swanson má nejhorší krizi v kariéře, tři prohry v řadě. Bilanci 4-5 v posledncích devíti a z deseti porážek má osm proher stopkou - sedm z toho submisemi. 

  • Thiago Santos měl náskok 44 podstatných zásahů: dominoval prvnímu a třetímu kolu (30-7, 25-4).

  • Pedro Munhoz Bretta Johnse v druhém kole třikrát poslal k zemi a dorovnal tak rekord banamu Hugo Viany a Andre Soukhamthatha. 

  • Celkové platy: 1 707 000 dolarů. Nejvyšší plat: 380 tisíc Johnson (paušál). Dillashaw 350 tisíc (také paušál). Garbrandt bojoval za 200 a novopečený šampion Cejudo za 100 - všichni paušál. Santos bral 96 (48+48), Swanson 90 (základ), Munhoz 84 (42+42). Minimálka byla 10 tisíc: Buren, Saylen, Jackson. Viana měla základ 12 a Holland 13.



Související články

 
 

 

Diskuze k článku

Pro vkládání a hodnocení příspěvků se přihlašte. Nemáte-li ještě svůj profil, můžete si jej založit zde.

V této diskuzi nejsou žádné příspěvky