přihlásit trvale
Nová registrace
Ohlédnutí za UFC 226

Ohlédnutí za UFC 226

přečteno: 1003×
13.07.2018 v 18:08 | Autor: Caidel
diskuse: 7×
Rubriky: Články - bojové sporty / MMA / Svět

Turnaj UFC 226: Miocic vs. Cormier se konal v sobotu 7. července v rámci International Fight Weeku na základně UFC, tedy v T-Mobile Aréně v Las Vegas v Nevadě. Původně mělo jít o jedno z nejnašlapanějších PPV roku s titulovým superfightem Miocic vs. Cormier a skvělým titulovým zápasem Holloway vs. Ortega, ale o druhý jmenovaný zápas jsme těsně před turnajem přišli a ačkoli to byl stále skvělý turnaj, trocha zklamání v tom přece jen byla (a to pak v reálu ani nemluvím o zápasu Ngannou vs. Lewis :).

Diváky přímo na místě to neodradilo - dorazilo jich 17 464 a na vstupném se vybralo výborných 5,677 milionu dolarů, nicméně PPV předpoklady šly celkem dolů - odhady mluví o nějakých 400 tisících a UFC pravděpodobně doufalo, že to bude víc. Na turnaji bylo hodně různých překvapení: favorité skončili večer neslavně s bilancí 4-7. Představení startovní listiny zde.

Než se dostaneme k zápasům které proběhly, musíme bohužel nejprve vyřešit zápas který neproběhl a to je očekávaný fight Max Holloway vs. Brian Ortega. Spousta věcí je i týden po turnaji nevyjasněných, jisté ale je, že Holloway v týdnu před zápasem jevil příznaky které rozhodně ukazují na otřes mozku nebo poranění hlavy (kde k tomu přišel se neví a se shazováním váhy to prý nesouvisí, i když to tomu určitě také nepomohlo). Z některých rozhovorů bylo očividné, že není fit - měl problémy s otvíráním očí, pozorností, motal slova a dvakrát skončil v nemocnici. Max se stále tvářil, že to dá, ale doktoři mu to tři dny před turnajem zcela správně zatrhli. Hollowaye teď prý čeká vyšetření na těch nejlepších klinikách aby se zjistilo oč vlastně jde, ale Dana White předběžně naznačoval, že ho v blízké době v kleci určitě neuvidíme. UFC pro Briana Ortegu shánělo záskok, ale Ortega takhle narychlo změnu odmítl, čímž si UFC celkem nahněval (a nedostal žádnou finanční kompenzaci). Ortega si ale i zpětně stojí za svým: je prý rozhodně „firemním“ mužem, ale zase není žádný kývač („yes-men“) aby UFC odkýval i věci pro něj nevýhodné. Velký zájem o záskok projevoval hlavně Jeremy Stephens a ve hře byl i Frankie Edgar (a poté, co Ortega odmítl byla ve hře prý i varianta s dočasným titulem bez Ortegy, tedy Stephens-Edgar), ale Edgarovi to nakonec zatrhla rodina - tak aspoň Stephens teď tvrdí, že se ho Ortega bojí. Ortega už se nicméně nechal slyšet, že pokud by měl být Holloway mimo akci déle, vezme klidně zápas o dočasný titul a to hned na UFC 227 :)

Největší příběh večera se ale týká pochopitelně hlavního zápasu večera: Superfightu o titul těžké váhy mezi Stipe Miocicem (18-3 MMA, 12-3 UFC) historicky nejúspějšnějším šampionem těžké váhy UFC a Danielem Cormierem (21-1 MMA, 10-1 UFC), šampionem polotěžké váhy - Zápas netrval ani celé kolo ale stál za to - oba se pěkně omlacovali, hlavně v klinčích a na krátkou vzdálenost a jakmile Cormier dle vlastních slov zjistil, že Miocic sice má slušnou ránu, ale nic extrémního to není, podařilo se mu v závěru kola najít příležitost a uspat Miocice krátkým pravým hákem čímž svou už tak parádní kariéru posunul na úplně jinou úroveň. Dosáhl toho co před ním dosáhl pouze Conor McGregor a stal se šampionem ve dvou divizích současně (a také pátým v historii kdo získal tituly ve dvou různých vahách). Zatímco v případě Conora to ale bylo celé maličko diskutabilní (tedy hlavně to jakým způsobem dostal šanci jít o druhý titul, aniž by ten první obhajoval a také to, že mezitím prohrál s Diazem), v případě Cormiera je to celé podstatně přímočařejší - mimo pomyslné skvrny nad jeho kariérou v podobě Jonese ale také platí, že Cormier třikrát obhájil titul v polotíze, vypnul nejlepší těžkou váhu v historii UFC, celkově má v těžké váze bilanci 14-0 a mimo pásu UFC byl také Strikeforce Grand Prix šampionem těžké váhy. Cormier tak vlastně definitivně vystoupil z Jonesova stínu a lze říci, že dopující Jones je podle všeho v polotěžké o něco lepší než podstatně starší Cormier, ale jinak je Cormier lepší bojovník, protože Jones o těžké váze zatím vždy jen mluvil a Cormier toho v ní dokázal už tolik, že to Jones bude dohánět dost problematicky (nemluvě o tom, že je Cormier dvojnásobný olympionik). 

A to přitom panovaly obavy zda se zápas s Miocicem uskuteční - na předzápasové tiskovce totiž Cormier zakopl o reprák, dost nekompromisně se skácel k zemi a podle všeho si i poranil nohu. Co teď čeká Cormiera dál? Nijak se netají tím, že chce ve čtyřiceti letech ukončit kariéru - což je příští rok v březnu. Zároveň také chce obhajovat oba své tituly, ale neboť je jasné, že už maximálně stihne jeden až tři zápasy, chce svou současnou pozici využít skutečně na maximum - a kráčet cestou pořádných a finančně výnosných superfightů. A to je také důvodem celé pozápasové šaškárny - po zápase se totiž u klece objevil Brock Lesnar a v dohodnutém (alá profiwrestling) konfliktu strčil do Cormiera a vyzval ho k zápasu (WWE mu prý dalo svolení). Cormier se tedy těšil, že si to dá s Lesnarem někdy na podzim (protože to bude finančně sakra výhodný zápas), ale to má dva problémy - tím prvním a menším je to, že si Cormier zlomil jeden prst (to ho ale asi na dlouho nevyřadí), horší ale je, že do toho hodila vidle USADA - Lesnar si totiž ještě odpykává svůj trest a navíc musí před zápasem vstoupit do testovacího programu - takže verdikt USADA je jasný: Lesnar se v kleci objeví nejdřív v lednu 2019. Cormier by přitom rád jeden zápas v listopadu a druhý v březnu. Tím je vcelku jasné, že s Lesnarem se počítá cca na ten březen. V těžké váze by ještě připadal v úvahu remač s Miocicem - ten uznal Cormiera jako lepšího borce pro tento večer a na nic se vymlouvat nehodlá. Naznačil, že by o remač zájem měl, ale také připustil, že chápe, že ho nejspíš nedostane a že by se rád s Cormierem setkal v kleci někdy v budoucnu až se vypracuje na vyzyvatele (to už se ale asi nestne). Z toho relativně jasně vyplývá, že podzimní termín bude nejspíš obhajoba v polotěžké váze. Cormier sám zmínil, že by nejraději pochopitelně bojoval s Jonesem, ten má ale svých dopingových problémů dost a návrat v tomhle termínu je značně nejistý. Mimo Jonese se objevila ještě tři jména: Cormier vysloveně zmínil, že o další zápas s Gustafssonem zájem moc nemá, to by prý Gustafsson musel sám předvést něco úžasného proti Oezdemirovi. Vzápětí Cormiera vyzval Yoel Romero, který oznámil přesun do polotěžké, ale to se Cormierovi také moc nelíbí - prý nedává smysl, aby Romero dostal titulový zápas o váhu výš poté, co neuspěl ve střední váze (v minulosti se tak stalo pouze se Sonnenem, ale to byly dost specifické okolnosti). No a sám Cormier uvedl, že by se nebránil možnosti rozdat si to s Šogunem Ruou - to je prý zvučné jméno proti kterému ještě nebojoval, tak proč by ne. Rua má zápas za deset dní v Německu s Anthony Smithem kde může svou sérii výher navýšit na čtyři a podobné přání Cormiera by ho mohlo vytáhnout do titulového zápasu - což se ale zase nelíbí Smithovi který zuří, že ho takhle Cormier přehlíží. 

Každopádně luxusní vzpruha kterou byl zápas Cormier vs. Miocic byla vážně potřeba. V co-main eventu totiž úřadovaly také těžké váhy Derrick Lewis (20-5 MMA, 11-3 UFC) vs. Francis Ngannou (11-3 MMA, 6-2 UFC). Jsou to dva největší ranaři v UFC tak se čekala smršť pumelic - a nikdo nemohl být dál od pravdy. Výsledkem byl suverénně nejhorší zápas letošního roku (a jeden z vůbec nejhorších zápasů všech dob) v kterém se nestalo vlastně vůbec, ale vůbec nic. Za celý zápas dohromady padlo jen 31 podstatných zásahů - a oba borci se vlastně nepustili do ničeho. Pravda, Lewis to zkoušel maličko víc (a díky tomu také vyhrál 30-27, 2x 29-28), ale i tak zkrátka otřesné. White zápas označil za ostudu a oba borci byli v průběhu zápasu i napomínáni za pasivitu. Dana White navíc tvrdil, že je to kvůli tomu, že je Ngannou prý příšerně namachrovaný a sláva mu stoupla do hlavy. Tak to ale rozhodně nevypadalo - Ngannou později po zápase naopak vydal prohlášení podle kterého tu vůbec nešlo o ego, ale naopak o strach - po prohraném zápase s Miocicem se prostě bál prohry a KO a byl příliš pasivní. Lewis si zase zranil záda a tak do toho nešlapal tolik kolik by chtěl. Sám ale uznal, že byl zápas naprosto strašný a na férovku naznačil, že si myslí, že po téhle výhře má k titulu dál než předtím :) Formálně je ale Lewis nyní divizní pětkou, Ngannou sedmičkou. 

Třetí zápas byla parádní akční a krvavá podívaná. Střetli se v ním Mike Perry (12-3 MMA, 5-3 UFC) a Paul Felder (15-4 MMA, 7-4 UFC). Perry sice nakonec vyhrál těsně na body (2x 29-28, 28-29) a to hlavně díky tomu, že pod novým vedením v Jackson-Wink MMA přistoupil k zápasu trochu taktičtěji a zapojoval i porazy a klinče, ale v očích fanoušků a UFC si stejně polepšil spíše Felder - vzal totiž zápas na poslední chvíli když se zranil původní spoupeř Yancy Medeiros (žebra), šel o váhu výš - a ještě dokázal málem vyhrát i přesto, že si v prvním kole zlomil ruku při otočce pěstí. Krve tady bylo dost - oba se v prvním sťukli hlavami a pak už to šlo rychle. Jako náhrada se prý nabízel i Donald Cerrone, ale UFC dalo přednost Felderovi. Perry teď čtyřiadvacítka, Felder v nové váze 44., ale asi se bude vracet do lehké. Jinak právě tenhle fight se na hlavní startovku zaslouženě dostal po zrušení zápasu Holloway vs. Ortega. Felder jinak skončil na šití v nemocnici, kde si ho prý pár hodin nevšímali. Pro Perryho to byla první výhra v kariéře na body a nechal se slyšet, že by deset minut ještě zvládnul, takže prý příště klidně může do nějakého pětikolového zápasu na post headlinera.

Jediná submise večera se přihodila v zápase Anthony Pettis (21-7 MMA, 8-6 UFC) vs. Michael Chiesa (14-4 MMA, 7-4 UFC) a předvedl jí právě Pettis. Šlo o triangle-armbar v úvodu druhého kola a Pettis tedy získal pozápasový bonus a možná je „zpět.“ Sám to přičítá tomu, že se přestal tolik soustředit na protiporazovou obranu, zápasení a tak podobně - zkrátka přestal řešit své slabiny a opět začal spoléhat na své silné stránky a je znovu „Showtimem“ (s tím, že teď drží celkový rekord v počtu submisí zespodu). Chiesa přitom dopadl v rámci večera skoro nejhůř ze všech - na souboj s Pettisem musel čekat už od UFC 223 (kvůli McGregorově řádění skončil pořezaný a nemohl nastoupit), s Pettisem prohrál - navíc trochu kvůli své chybě, protože měl šanci z trojúhelníku utéct, ale neudělal to a ještě navíc nezvládl váhu: Chiesa byl 1,5 libry nad a musel Pettisovi odezvdat 30% platu. Weightcut byl prý brutální, ještě nikdy mu nebylo fyzicky tak špatně a myslel si, že i zemře. Po zápase tedy oznámil, že něco takového už nikdy nebude opakovat a přestupuje do velterové váhy. Tu lehkou opouští jako světová sedmadvacítka, Pettis se přitom posunul na post světové šestky. 

Asi o vůbec největší překvapení večera se postaral Khalil Routree Jr. (6-2 MMA, 2-2 UFC) v souboji s Gokhanem Sakim (1-2 MMA, 1-1 UFC). Čekala se postojařina, ale taky se všeobecně očekávalo, že pokud to postojařina skutečně bude, měl by hladce vyhrát elitní kickboxer Saki - o to větší bylo překvápko, když Rountree knockoutoval Sakiho za slabých 96 vteřin parádně umístěnou levačkou - ve čtyřuncových boxerkách ta obrana zkrátka funguje dost jinak než v kickboxu :) Oba měli bojovat už na UFC 219, ale došlo na to až teď - a Rountreemu to asi neva, protože dostal pěkný pozápasový bonus - a prý se pro něj takhle cennou výhrou mění prakticky všechno (a je fakt, že scouti o něm teď mluví daleko pochvalněji než předtím). Rountree je teď padesátka, Saki spadl na stosedmou příčku a je jednak padákem turnaje a jednak nejníž nasazeným borcem turnaje (což ukazuje jak kvalitní startovka to byla - jen Saki a Vannatta jsou mimo TOP 100).

Parádní řežba byl zápas Paulo Costa (12-0 MMA, 4-0 UFC) vs. Uriah Hall (13-9 MMA, 6-7 UFC) - vítězem se stal Costa v půli druhého kola, TKO, zůstává tedy neporažen a byl příjemcem posledního pozápasového bonusu. Costa měl Halla několikrát solidně načatého než ho konečně dorazil, ale sám taky schytal pár tvrdých zásahů a musel se tedy vypořádat i se svou motanicí. I tenhle zápas se původně měl konat už dřív, ale zranění Costy zápas posunulo. Pro Costu který si teď poskočil na pozici světové jedenáctky a má všech dvanáct výher stopkou se tohle stalo nejspíš průlomovou výhrou která ho posouvá do širšího povědomí fanoušků. Costa sám naznačil, že by chtěl zápas buď s Weidmanem nebo s Adesanyou, ale ačkoli se Dana White po turnaji nechal slyšet, že z Costy bude velká hvězda, UFC teď prý nemá v plánu stavět Costu s Adesanyou proti sobě. Costa prý ale nejspíš dostane nějaký hlavní zápas večera. Mimochodem, Adesanya sám by Costu taky chtěl, protože prý bušit do někoho jako je Hall, kdo nemá dobrou práci nohou je jednoduché a on by to s Costou skoulel úplně jinak. V případě Costy a jeho působivé muskulatury se také nevyhnutelně objevují spekulace o dopingu, ale Costa sám to odráží s úsměvem: Podobná nařčení jsou prý jen známka toho, že se ho soupeři bojí. 

Raphael Assuncao (27-5 MMA, 11-2 UFC) udělal to, co dělá prakticky vždycky - tedy jednoznačně zvítězil nad Robem Fontem (15-4 MMA, 5-3 UFC), jenže zároveň nepředvedl nic spektakulárního, takže zase bude přehlížen. Assuncao vyhrál jednoznačně 3x 30-27, potvrdil post světové šestky a připsal si čtvrtou výhru v řadě - delší sérii v divizi nikdo nemá a stejně dlouhou má jen José Quinonez (na dost jiné úrovni). Assuncaovi už také asi došla trpělivost a jasně si řekl o titulový zápas - v bantamu má koneckonců bilanci 11-1 a proti tomu se nedá nic moc namítat. Dana White se nechal slyšet, že Assuncao je sice borec, ale že s tím titulákem to nebude tak jednoduché. Hmm. Font si pohoršil o jedno místo a je dvaadvacítkou - a celkem spolehlivě funguje jako gatekeeper. 

Drakkar Klose (9-1-1 MMA, 3-1 UFC) předvedl takticky kvalitní a vyzrálý výkon a ubodoval Lando Vannatu (9-3-1 MMA, 1-3-1 UFC) 3x 30-27 (a prý si polepšil finančně, protože na něj jeho rodina vsadila). Klose tedy napravil svou pověst po porážce od Teymura, poskočil o 41 míst na sedmdesátku a stal se skokanem turnaje. Vannata se netajil tím, že měl kvůli neaktivitě (zranění) deprese a záchvaty paniky, tahle prohra mu v tom ale nespíš nepomohla. Nakolik talentovaný a kreativní je, stále platí, že má v pěti UFC zápasech bilanci pouze 1-3-1 a jeho setrvání v UFC je tedy dost velkou otázkou - chtělo by to nějakou změnu. 

Velmi taktická bitva byl souboj mezi Maxem Griffinem (14-5 MMA, 2-3 UFC) a Curtisem Millenderem (16-3 MMA, 2-0 UFC). Millender začal lépe, Griffin se přizpůsobil - a pak se zase přizpůsobil Millender, takže z toho nakonec byla výhra 3x 29-28 v níž si oba vedli dost solidně. Millender má teď sedm výher v řadě a je bez porážky od roku 2015 a tímhle se posunul na světovou pětadvacítku. Griffin střídá už pět zápasů výhry s prohrami a trošku teď přišel o kredit získaný předchozí výhrou nad Perrym.

Čím dál lépe vypadá v lehké váze Dan Hooker (17-7 MMA, 7-3 UFC). S Gilbertem Burnsem (13-3 MMA, 6-3 UFC) si poradil během půlky prvního kola než ho domlátil TKO na zemi poté co ho podruhé poslal k zemi. Hooker teď má 16/17 výher v kariéře stopkou, v UFC má finišem všech sedm výher a pět soupeřů dostal KO - Hooker dorovnal ve finišovací sérii Costu (také čtyři ukončené zápasy v řadě) a je s ním druhý za Taisumovem a Ortegou. Tahle výhra ho navíc vynesla do světové dvacítky na osmnáctou příčku a Hooker zažádal o nějakého TOP soupeře - není prý hezké dávat mu slabší borce kteří to pak hodně schytají. Mimochodem, nezvyklé prohlášení: Hooker uvedl, že Burns podle něho musel být hodně zdevastovaný shazováním váhy, protože mu prý nedal takovou bombu aby ho to vypnulo - takže s ním něco muselo být v nepořádku neboť KO bylo příliš snadné. Heh. Burns, sám solidní prospekt a nyní světová šedesátka utrpěl první KO porážku v kariéře.

V poměrně nezajímavém zápase využila Emily Whitmire (3-2 MMA, 1-1 UFC) svou výškovou převahu a připsala si první UFC výhru 3x 29-28 nad Jamie Moyle (4-3 MMA, 1-2 UFC). Nejzábavnější na tom byl pozápasový rozhovor během kterého Emily ukázala fakáče Vinny Magalhaesovi, jejímu údajnému tréninkovému partnerovi který ovšem koučoval soupeřku Jamie Moyle. Magalhaes posléze tvrdil, že je to blbost, neboť s Emily chodí maximálně do stejného gymu, ale nikdy s ní netrénoval a navíc jí prý přes jiného trenéra vzkazoval, že bude v rohu u Jamie - no a podle všemožných reakcí bude pravda nejspíš někde uprostřed. 

 

 

 

Zajímavé statistiky:

  • Návštěva: 17 464. Tržby ze vstupného: 5 677 238 dolarů. 

  • Sázkoví favorité: 4-7. Headlineři letos: 10-10.

  • 11 zápasů, čistý zápasový čas: 1:52:07

  • Zápas večera: nebyl. Výkony večera: Daniel Cormier (KO), Anthony Pettis (sub), Khalil Rountree (KO), Paulo Costa (KO).

  • Daniel Cormier se stal druhým současně dvoudivizním šampionem historie. První byl Conor McGregor. Cormier je také pátým borcem který získal titul ve dvou vahách. Mimo McGregora to zvládli ještě GSP, Penn a Couture. 

  • Cormier nastoupil v těžké váze poprvé od roku 2013. Má zde bilanci 14-0. Ve velkých organizacích má Cormier v těžké váze už 11 výher v řadě a je tak historicky druhý za Fedorem (16).

  • Cormier má bilanci 9-1-1NC proti borcům kteří měli nebo bojovali o UFC titul.

  • V UFC P4P žebříčku je teď Cormier jedničkou, na FightMatrixu je dvojkou (paradoxně za Jonesem). V těžké váze je teď samozřejmě jednička. Historicky je Cormier šestkou polotěžké a dvaadvacítkou těžké váhy. 

  • Miocic utrpěl obě stopky v kariéře KO.

  • Derrick Lewis vyhrál na body teprve podruhé v kariéře.

  • Francis Ngannou má obě porážky v UFC na body.

  • Lewis a Ngannou nabodovali jen 31 podstatných zásahů. Druhý nejnižší počet v historii UFC v tříkolových zápasech (minimum Pulver vs. Roque: 23 zásahů v roce 2000).

  • Mike Perry zvítězil na body poprvé v kariéře.

  • Paul Felder neuspěl v debutu ve velteru (jako záskok) a tři ze čtyř proher v kariéře má na body. 

  • Pettis v posledních šesti zápasech střídá výhry s prohrami. V posledních osmi (od ztráty titulu) má bilanci 3-5, od návratu do lehké váhy 2-1.

  • Pettisových devět stopek v UFC/WEC lehké váze je čtvrtý nejvyšší počet. Rekord Cerrone (13). Pettisových sedm submisí ze zad je v historii UFC/WEC/PRIDE/Strikeforce rekord. 

  • Michael Chiesa poprvé v kariéře prohrál dva zápasy v řadě. Všechny čtyři porážky v kariéře má stopkou a na zem dostal deset ze svých 11 soupeřů. 

  • Rountree má teď v polotíze čtyř výhry v řadě a to je druhá nejdelší série v divizi za Jonesem (14). Rountree má všechny stopky v kariéře KO.

  • Gokhan Saki má obě prohry v kariéře KO. 

  • Paulo Costa má všech 12 výher v kariéře stopkou. 11 z toho KO, v UFC všech pět výher KO.

  • Costa je první v historii střední váhy kdo začal UFC kariéru čtyřmi KO v řadě. A obecně tím dorovnal rekord střední váhy v délce knockoutové série.

  • Costovy čtyři stopky v řadě jsou třetí nejdelší aktivní stop série. Taisumov má 5 stopek, Ortega 6.

  • Uriah Hall má bilanci 3-5 v posledních osmi a všechny čtyři stopky utrpěl KO.

  • Assuncao má nyní v bantamu bilanci 11-1 a v počtu výher tak dorovnal rekord T.J. Dillashawa (který mu uštědřil jedinou porážku).

  • Assuncao má nyní čtyři výhry v řadě, stejně jako José Quinonez. Nikdo nemá v bantamu víc. Osm z jedenácti výher má na body.

  • Rob Font má 3/4 porážek na body. 

  • Platy solidních 2,737 milionu dolarů. Šampion Miocic bral 750 tisíc (a prý byl poprvé v kariéře se svým platem opravdu spokojen). Rovněž šampion Cormier půl milionu. Anthony Pettis 289 tisíc (135+135+něco od Chiesy sa nenavážení) Derrick Lewis 260 (130+130), Ngannou 100. Assuncao 130 (70+60), Costa 110 (55+55), Saki základ 85. Chiesovi zbylo jen 25 600 a minimálku braly obě ženské bojovnice: Emily Whitmire 20 (10+10) a Jamie Moyle 12. 



Související články

 
 

 

Diskuze k článku

Pro vkládání a hodnocení příspěvků se přihlašte. Nemáte-li ještě svůj profil, můžete si jej založit zde.

Všechny příspěvky

Caidel - Administrátor - 13.7.2018 v 18:09
Dovča - Odpovědět
 

Teď tu bude týden trochu mrtvo, mám dovolenou :)

hellas - Čtenář - 13.7.2018 v 21:53
Re: Dovča - Odpovědět
 

Neva!

Super shrnutí, díkec :)

Miočič je borec s tema řečma o odvetě atd, klobók důle.

homer - Čtenář - 14.7.2018 v 09:13
Costa - Odpovědět
 

Podľa mňa  Paulo Costa nedopuje myslím si skôr že  je to genetický zázrak ako Tyron Woodley, Francis Ngannou alebo Romero myslím že je to proste šťastlivec čo vyhral v genetickej lotérii

webfighter - Čtenář - 22.7.2018 v 22:36
Re: Costa - Odpovědět
 

Chacha, genetika hraje take roli, ale u Costy jde jednoznacne o doplnky :-). Ja mu fandim, ale neverim ze nesype ...

CheesyEagle - Čtenář - 23.7.2018 v 21:52
Re: Re: Costa - Odpovědět
 

Jen od začátku roku už ho USADA 8x testovala...já si prostě myslim, že s dnešním UFC antidopingovým programem je absolutní bláznovství o nějakým fighterovi na základě jeho postavy tvrdit, že sype...

webfighter - Čtenář - 25.7.2018 v 13:55
Re: Re: Re: Costa - Odpovědět
 

Jo blaznu na svete je, ty a dalsi ...

homer - Čtenář - 24.7.2018 v 11:16
Re: Re: Costa - Odpovědět
 

myslim že ak sa nepodarilo ošálit tento systém Alistairovi Overemovi alebo Brockovi Lesnarovi ktorý majú neporovnateľne väčšie možnosti a omnoho viac peňazí tak sa to určite nepodarí ošáliť nejakému začínajúcemu zapasníkovi...