přihlásit trvale
Nová registrace
Ohlédnutí za UFC 204

Ohlédnutí za UFC 204

přečteno: 2493×
12.10.2016 v 16:00 | Autor: Caidel
diskuse: 0×
Rubriky: Články - bojové sporty / MMA / Svět

UFC 204: Bisping vs. Henderson 2 se konalo osmého října v Manchester Aréně v Anglickém Manchesteru. Hlavním tahákem byl souboj největší britské hvězdy a jediného britského UFC šampiona historie Michaela Bispinga který obhajoval titul proti nejstaršímu muži v UFC, Danu Hendersonovi jež ho v minulosti porazil ikonickým způsobem na UFC 100. Šlo o historicky čtvrtý UFC turnaj pořádaný v Manchesteru, ale první v Evropě a Středním Východě od UFC 112.

Turnaj se vyprodal za 6 minut a dorazilo na něj přes 16 000 diváků, kteří zaplatili na vstupném přes 1,96 milionu dolarů a to i přesto, že startovní časy byly přizpůsobeny PPV pro americký trh, takže hlavní startovka začínala ve tři ráno místního času a předzápasy v jedenáct večer. I tak si ale diváci rozhodně přišli na své - mimo parádního hlavního zápasu večera a celkově velmi zdařilé hlavní startovky na které všechny zápasy mimo toho hlavního skončily finišem se děly hezké věci i v předzápasech - hned sedm zápasů skončilo finišem mimo první kolo, což dorovnalo rekord FN 80, UFC 185 a FN 42 a během turnaje došlo též k sérii pěti submisí v řadě, což je nejdelší série submisí v historii UFC (společně s FN 90). 

Předzápasy sledovalo jen 678 tisíc diváků, což je zatím nejhorší číslo letošního roku (pro PPV předzápasy na Fox Sports 1 - UFC 201 je mělo na Fox Sports 2 a výsledek byl pochopitelně ještě horší). Průměr za letošní rok je přitom něco kolem 1,1 milionu diváků. 

Debutant byl na turnaji jediný a to opěvovaný Marc Diakiese, který předvedl výtečný výkon a odešel s vítězstvím, favorité vyhráli sedm zápasů a čtyři prohráli. 

V hlavním zápase tedy slo o remač z UFC 100 a souboj mezi úřadujícím šampionem Michaelem Bispingem (30-7 MMA, 20-7 UFC) a bývalým šampionem PRIDE velterové a střední váhy a šampionem polotěžké váhy Strikeforce, nejstarším mužem v UFC Danem Hendersonem (32-15 MMA, 9-9 UFC). Henderson sice nebyl zrovna nejzaslouženější vyzvyatel, ale zápas dostal, protože šlo o výborný příběh: Bisping chtěl ve své první obhajobě odčinit svou prohru s Hendersonem a Henderson navíc předem oznámil, že právě tohle bude poslední zápas v jeho sině-slávy-bezpochyby-hodné kariéře a tedy i poslední šance získat UFC titul, což je jediný titul, který v kariéře nikdy nezískal. Konec kariéry byl vůbec tématem turnaje, mimo Hendersona se mluví také o tom, zda kariéru neukončí třeba Vitor Belfort nebo Brad Pickett.  

A byla to parádní řežba, jasný zápas večera, kterým Henderson bezpochyby udělal nádhernou tečku za svou kariérou. Bisping byl samozřejmě favoritem, ale Hendo celý zápas nesmírně zdramatizoval svou proslulou H-Bombou, kterou Bispinga málem vypnul v prvním kole. Bisping ale jako obvykle ukázal srdce bojovníka a do zápasu se vrátil a to i přesto, že byl prakticky poloslepý: na pravé oko vidí dlouhodobě špatně a pod levým měl obrovskou tržnou ránu a oko napůl zavřené (jak je vidět z fotky den poté). V druhém se do toho vrhl po hlavě, přestřílel Hendersona o třicet úderů a pak opět schytal bombu která ho srazila k zemi. Ve zbývajících třech kolech si Bisping zápas dokázal ubodovat a ve velmi těsném fightu si nakonec odnesl mírně kontroverzní bodovou výhru 2x 48-47, 49-46. Rozhodovalo se nakonec až v posledním kole: Henderson totiž kupodivu nedostal od žádného z bodových 10-8 za první kolo, dva mu ale dali 10-9 druhé (což je trochu diskutabilní, vzhledem k tomu že čtyři a půl minuty z kola Henderson prohrával). Třetí čtvrté  jasně Bisping, páté nakonec také u všech Bisping, ale dva z rozhodčích měli po čtvrtém kole nabodovanou remízu. Konkrétně bodovací lístky vypadaly takhle, ale Bisping to nakonec zkrátka zvládl, poprvé obhájil titul a zlomil rekord v počtu UFC výher. Pochopitelně k obrovské potěše domácího publika, které ale složilo pořádnou poklonu i Danu Hendersonovi, jak ostatně udělal i Michael Bisping a také Dana White, který prohlásil, že Henderson je stvořený snad z kůže a kamení a že jeho výdrž je neuvěřitelná.

Zápas byl tedy nakonec daleko lepší, než se papírově předpokládalo, ačkoli většina předpovědí účastníkům nevyšla: Bisping předpokládal KO ve třetím, jeho trenér dokonce KO headkickem ve druhém. Henderson po zápase potvrdil, že jeho kariéra končí - a zakončil jí skutečně úctyhodně. Sám uvedl, že je se svou kariérou zcela spokojen, ačkoli ten závěrečný výsledek ho přece jen trochu mrzí, Síň Slávy UFC má ale naprosto jistou.  Za nejtěžšího soupeře své sedmačtyřiceti zápasové kariéry trvající 7055 dní a za největšího ranaře kterému čelil ale kupodivu označil Wanderleie Silvu. 

Bisping má teď seznam vyzyvatelů poměrně dlouhý: mimo Mousasiho to budou také vítězové zápasů Weidman vs. Romero a Rockhold vs. Souza, případně třeba Kennedy vs. Evans. Sám Bisping většinu vyzyvatelů sepsul (Weidman a Rockhold potřebují vyhrát, Romero dopoval) a pokukuje po remači s Andersonem Silvou, nebo po superfightu s Georgesem St. Pierrem na UFC 206 za který prý ale GSP chce příliš mnoho peněz a jeho návrat tak vůbec není jistý. Bispingovo pozápasové prohlášení směrem k soupeřům vypadalo konkrétně takhle:

„Chrisi Weidmane? Co to sakra? Vždyť jsi svůj poslední zápas prohrál. Od okamžiku co ti Rockhold nakopal prdel jsem já vyhrál už tři zápasy. Rockholde, tebe jsem vypnul za tři minuty, kámo. Yoeli Romero, ty más stopku za steroidy. Hanba ti. Vy všichni: Vyhrajte zápas, seberte se z gauče a jdeme na to.“

Weidman se v médiích ozval, že se za Bispinga při jeho proslovu doslova styděl. Je sice prý hezké, že si Bisping takovou řeč připravil, ale vypadalo by to lépe, kdyby jí nepronášel v kleci, strašlivě zmlácený, krvácející a podle Weidmanova názoru ještě navíc nesprávně vítězný :)

Co-main event byl také vysokoprofilovým zápasem ve střední váze. Střetli se v něm Gegard Mousasi (40-6-2 MMA, 7-3 UFC) a Vitor Belfort (25-13 MMA, 14-9 UFC). Mousasi si celý zápas v pohodě pohlídal, Belfort zahrozil hned na začátku vlastně jediným náporem který mu Mousasi symbolicky zamítl gestikulací gesta ne, ne, to ti nevyjde. Pak už to bylo čistě v Mousasiho režii, který nedal Belfortovi prostor a v půli druhého kola ho sestřelil high kickem z opačné strany (což Belfort v opačném guardu špatně viděl), aby ho vzápětí dobušil na zemi. TKO v 2:43 druhého kola. Mousasi měl radost (dokonce se v jednu chvíli maličko pousmál!), že k tomuto zápasu po sedmi letech konečně došlo a získal svou kariérní čtyřicátou výhru - a je nyní světovou pětkou a mimo Bispinga jediným borcem mezi elitou, který nemá dohodlý další zápas. Mousasi sám svůj přístup označil za „chytrý,“ protože teď už má prý dost peněz na to, aby nemusel bojovat když se mu nechce a tak se chce v kariéře posouvat dál hlavně tím, že bude brát rozumné fighty co ho někam posunou, ne prostě jakýkoli fight mu UFC předhodí jako dřív. To je prý přístup který k titulu zkrátka nevede. Mousasi tedy také přitvrdil v pozápasových rozhovorech, vysmíval se McGregorově orientaci čistě na peníze, naznačoval, že by měl zájem o zápas s Andersonem Silvou (což je momentálně jediný volný borec ve světové patnáctce, tedy mimo Bispinga) a také suše zhodnotil, že Bispinga by v téhle formě díky svému boxu hladce zvládl  - doslova uvedl: „Celou noc bych mu sázel direkty přímo do obličeje.“ Mousasi každopádně patří mezi možné vyzyvatele, má nyní čtyři výhry v řadě a delší série tak mají jen Romero (7), Brunson (5) a Bisping (5). Romero a Brunson už ale mají dohodlé zápasy. Mousasi samozřejmě ví, že Bispinga teď asi nedostane, ale stejně to zkouší - co kdyby to náhodou vyšlo. Jako hlavní argument použil následující hlášku: „Bisping se s Hendersonem patlal pět kol, já ho zvládl za dvě minuty.“ Belfort se propadá na pozici světové devítky, od ukončení TRT programu to s ním ale jde docela z kopce, od vysazení TRT má bilanci 1-3, poprvé od roku 2005 ale prohrál dva zápasy v řadě. Ačkoli už se o tom spekulovalo, končit zřejmě ještě nehodlá a pravdou je, že zatím prohrává jen s elitou. Zatím ho porazili jen borci, kteří někdy drželi titul - ať už UFC, PRIDE, Strikeforce, nebo alespoň titul turnajového šampiona.  

Slušné překvápko se zrodilo v třetím zápase. Ovince Saint Preux (19-9 MMA, 7-4 UFC) šel do zápasu s tím, že patří mezi elitu a že titulová porážka s Jonesem jasně ukázala, že je schopen operovat i na té nejvyšší úrovni. Jimi Manuwa (16-2 MMA, 5-2 UFC) do toho šel naopak s velmi jednoduchou premisou: „Nikdo nemá rád bolest. A bolest je to, co přináším, co jim dám.“ No a bolest zvítězila nad sebedůvěrou, Manuwa zvítězil trpělivým KO v 2:38 druhého kola. V prvním se především klinčovalo a iniciátorem byl kupodivu právě Manuwa, v druhém už si Manuwa OSP rozebral zdálky a poté co ho načal si trpělivě počkal na příležitost k zakonečení, protože trénovali právě na to, že otřesený OSP je nebezpečný OSP. Takže všechno podle plánu, protože jak říká Manuwa: knockoutoval soupeře je plán vlastně vždycky a tentokrát mu vyšel na jedničku - i s pozápasovým bonusem. Nutno však poznamenat, že OSP v celém zápase vlastně vůbec nevypadal ve své kůži, byl naprosto atypicky pasivní a zdá se, že zkrátka prostě neměl svůj den, ačkoli ani později se žádné oficiální vysvětlení tak špatného výkonu neobjevilo. Manuwa poskočil na pozici světové jedenáctky a ve čtvrtém zápase v řadě vystřídal výhru a prohru. Z šestnácti výher v kariéře jich má ale 15 stopkou, v UFC pak stopkou vyhrál čtyři z pěti. OSP klesá na pozici světové patnáctky a utrpěl KO po 21 zápasech a více než sedmi letech od toho předchozího. 

Daniel Omielanczuk (19-6-1 MMA, 4-3 UFC) zaskočil za stafylokokem vyřazeného Ruslana Magomedova a nastoupil proti Stefanu Struvemu (28-8 MMA, 12-6 UFC). Vzhledem k tomu, že je Struve o víc než 30 cm vyšší, vypadalo to místy trochu komicky a Omielanczuk proti němu vypadal opravdu malý. Struve nicméně stále neumí v postoji pořádně používat své výšky a tak pár háků na hlavu přece jen schytal. Na zemi proti němu ale Omielanczuk nebyl žádným soupeřem a tak ho Struve v prvním v pohodě poválel a v druhém ukončil D'Arce chokem, což je sice prý jedna ze Struveho oblíbených technik, ale zápas s ní teď ukončil vůbec poprvé. Což je o to působivější, že Omielanczuka do této chvíle nikdy nikdo před časovým limitem neporazil, zastaven byl tedy až ve svém 26. zápase kariéry a to právě Struvem. Struve je nyní světová třináctka a jako finišer je možná až příliš podceňovaný: V UFC má na kontě už deset finišů (z dvanácti výher) a tím dorovnal čtvrtou příčku Velasqueze. Rekord drží Mir s třinácti finiši, ale Struve už se nechal slyšet, že nebýt kvůli svým problémům se srdcem mimo akci, už dávno by tento rekord překonal. Struve se po zápase nechal slyšet, že se vidí už jen jednu velkou výhru od titulového zápasu. Má sice nyní vyhrány jen dva zápasy v řadě, ale mluví pro něj jeden faktor: Čtyři roky zpátky porazil nyní úřadujícího šampiona Miocice TKO. 

Po roce a něco mimo hru kvůli zraněním se do akce vrátil slibný neporažený prospekt Mirsad Bektic (11-0 MMA, 4-0 UFC). Se soupeřem to bylo složitější: původně proti němu měl jít Arnold Allen, ten ale odpadl koncem září. UFC sehnalo Jeremy Kennedyho, ten ale na pozici náhradníka vydržel jen několik hodin a tak výzvu jen pět dní před turnajem přijal Russell Doane (14-7 MMA, 2-4 UFC), který doufal, že si touto laskavostí zajistí prodloužení UFC kariéry, protože poslední tři zápasy prohrál. Bosenský bijec Bektič si s ním každopádně hladce poradil, zválcoval ho na zemi a ukončil RNC v závěru prvního kola.  Bektic se vrací do žebříčků jako světová třicítka a se čtyřmi výhrami v řadě je v pérové váze čtvrtý co se délky vítězné série týče. Už se pomalu chystá na TOP 10 soupeře, ale připouští, že chce být také odpovídajícím způsobem finančně kompenzován (TOP 10 zápasy za TOP 10 peníze, uvedl doslova). Russel Doane je nyní žebříčkově ve čtvrté světové stovce a prohrál čtvrtý zápas v řadě, UFC mu podle všeho ale ještě jeden slíbilo, zvlášť když souboj s Bekticem vzal o váhu výš než působí obvykle. 

Poslední bonus večera byl udělen v hlavním předzápase - souboji mezi domácím Bradem Pickettem (25-12 MMA, 5-7 UFC) a Brazilcem Iuri Alcantarou (34-7 MMA, 8-4 UFC). Právě u Picketta se také hodně mluví o tom, zda neukončí kariéru, ale sám Pickett prý tentokrát šel do zápasu úplně v klidu: předchozí zápas totiž vyhrál a tak měl v duchu jistotu a klid, že ho tentokrát UFC nevyhodí (což by pro něj byl už konec kariéry). Alcantara se prozměnu vůbec nebál Pickettovy domácí výhody, ačkoli má Pickett doma bilanci 17-4 a mimo domov jen 8-7 a tento fight byl původně plánován pro Hamburk kde by Pickett takovou výhodu neměl. Výhoda mu ovšem nakonec vůbec nepomohla a Alcantara se blýskl parádně ukončeným zápasem kterému do dvou minut chyběla přesně vteřina. Zakončovací sekvence začala prakticky nevídanou otočkou loktem, kterou Alcantara trefil shýbajícího se Picketta přesně do čela. Pickett se po té ráně pochopitelně skácel k zemi, kde mu Alcantara naložil nějaké to GNP, aby na něj vzápětí vyzkoušel famózní sérii zřetězených submisí: Nejprve pokus o trojúhelník z posedu, pak změna na páku a nakonec úspěšně utažený trojúhelník zespoda. Zkrátka paráda a zasloužený pozápasový bonus. Alcantara se vrátil do světové patnáctky a jak sám říkal - byla zásadní chyba, že jí vůbec někdy opustil (poprvé v ní byl v letech 2014-2015). Pickett je světovou padesátkou - a opět bude muset odrážet dotazy na konec kariéry který už sám v minulosti zvažoval. V posledních pěti má totiž bilanci jen 1-4. 

Domácí bijec Davey Grant (10-3 MMA, 1-2 UFC) si musel po skončení večera pořádně nadávat. Dvě kola jasně přebodovával Damiana Stasiaka (10-3 MMA, 2-1 UFC), ve třetím s ním ale šel neopatrně na zem a zaplatil za to zřejmě hned dvojmo. Jednak porážkou v 3:56 posledního kola v jinak vyhraném zápase a jinak zřejmě zlomenou rukou - Stasiak se nechal slyšet, že v ní během pátky nejméně dvakrát slyšel pořádně křupnout. Stasiak je nyní světová pětapadesátka a Grantovou Achillovou patou rozhodně zůstávají submise - všechny tři porážky v kariéře odklepal. 

Leon Edwards (12-3 MMA, 4-2 UFC) nedal Albertu Tumenovi (17-4 MMA, 5-3 UFC) žádný prostor k prosazování postojařiny a neustále se ho snažil tahat k zemi. Na zemi vypadal Tumenov dost nemastně neslaně a jeho výkon byl celkově rozhodně zklamáním - zvlášť když ho Edwards v posledním kole dokázal odškrtit RNC a poskočit tak do světové čtyřicítky. Vítězství nad Tumenovem bez váhání označil za nejlepší výhru své kariéry. Tumenov prohrál poprvé v kariéře druhý zápas v řadě a hlavní faktor jeho úspěchu je celkem jasný: Nejít na zem. V pěti zápasech které Tumenov v UFC vyhrál ho totiž soupeři na zem nikdy nedostali, zatímco ve třech zápasech které prohrál se na zemi ocitl celkem devětkrát. 

Jediným debutantem na startovce byl slibný prospekt Marc Diakiese (10-0 MMA, 1-0 UFC), často přirovnávaný k Michaelu Pageovi z Bellatoru. Toho měl přivítat Reza Madadi, ale kvůli zranění oka ze startovky odstoupil a byl nahrazen Lukaszem Sajewskim (13-3 MMA, 0-3 UFC). Od prvních okamžiků bylo jasné, že Diakieseho bomby a kreativní postoj budou Sajewskimu těžce zatápět a tak Sajewski prostě musel brát Diakieseho na zem. Narozdíl ale třeba od Tumenova se Diakiese na zemi moc dlouho držet nenechal a Sajewski se tak neustálými pokusy o poraz (a bombami od Diakieseho) utavil v prvním kole. V druhém už tak Diakiese měl podstatně snadnější práci, přebouchal Sajewskiho jo 30 úderů, což vyvrcholilo v TKO výhru dvacet vteřin před koncem druhého kola. Diakiese tedy úspěšný debut, zůstává neporažen  a maličko poskočil na pozici světové stočtyřicítky. Sám tvrdí, že by mu nemělo trvat příliš dlouho probouchat se mezi úplnou elitu. No uvidíme. Sajewskimu se v UFC rozhodně vůbec nedaří - přišel s třináctizápasovou vítěznou sérií a teď prohrál tři zápasy v řadě. Diakiese mu navíc uštědřil první KO v kariéře a Sajewski se propadá o 74 příček až někam ke světové pětistovce (491.), čímž zaznamenal jednak největší propad z celé startovky a jednak skončil jako úplně nejníž nasazený. 

Dramatická akční přebíjená s dohromady 171 podstatnými zásahy proběhla v souboji Danny Robertse (13-2 MMA, 2-1 UFC) a Mike Perryho (9-0 MMA, 2-0 UFC). Bylo to hodně divoké a bojované nablízko, což rozhodně víc vyhovovalo právě Perrymu, kterému podobný styl vyhovuje. Roberts bodoval spíše zdálky, ale Perrymu se opakovaně dařilo tahat ho do přestřelek a Roberts na to také nakonec doplatil. Perry ho vypnul kolenem na hlavu dvacet vteřin před koncem zápasu a nebýt souboje Bisping vs. Henderson, byl by asi právě tohle zápas večera. Mimo klec značně problematický Perry se tak stává skokanem večera: polepšil si o 42 příček a skočil ve velteru na 32. příčku a také se poprvé v kariéře podíval do třetího kola - a vypadalo to, že energie má pořád dost. Stále platí, že všech devět výher v kariéře má KO a v UFC se mu během dvou zápasů podařily hned čtyři knockdowny. Na obraně by to ale určitě chtělo ještě zapracovat, bude z něj ale pravděpodobně velmi koukatelný akční borec. 

Zato zahajovací zápas večera byl asi nejnudnější ze všech. Na Anglickém turnaji v něm byli poněkud náhodně nasazeni dva brazilci, Leonardo Santos (16-3-1 MMA, 5-0-1 UFC) a Adriano Martins (28-8 MMA, 4-2 UFC). Zápas připomínal spíše vlažný sparring, Santos zkoušel boxovat, Martins hlavně kopal a velmi těsnou výhru si nakonec odnesl Santos: 2x 29-28, 28-29. Divákům to bylo celkem jedno a oba borce vybučeli, žebříčkově na tom přitom nejsou vůbec špatně: Santos je nyní světovou osmnáctkou, Martins sedmadvacítkou, tímhle zápasem si ale u nikoho rozhodně nešplhli. Santos zůstává v UFC neporažen a bez porážky je nyní 11 zápasů v řadě, naposledy byl přemožen v květnu 20009. Jeho čtyři výhry jsou čtvrtou nejdelší sérií v divizi a nyní pošilhává po zápase s Michaelem Chiesou. Jak sám říká: Chci zápas vítěze TUF Brazil vs. TUF USA :)

Startovka měla původně obsahovat dvanáct zápasů, ale souboj Ian Entwistle vs. Rob Font byl zrušen těsně před turnajem: Leglocky specialista Entwistle onemocněl během shazování váhy (závratě, omdlévání, špatný tlak atd.) a musel být z turnaje stažen. 

 

Zajímavé statistiky:

  • Zápas večera: Michael Bispings vs. Dan Henderson. Výkony večera: Jimi Manwa (KO), Iuri Alcantara (sub). 

  • Celkový čas 11 zápasů těsně pod čtyři hodiny: 1:59:40.

  • Bilance debutantů 1:0 (Diakiese), favorité 7:4. 

  • Na UFC 204 došlo k pěti zápasům ukončeným submisí v řadě. To se zatím stalo pouze jednou na UFC Fight Night 90. Také zde bylo celkem sedm finišů mimo první kolo, což je rovněř rekord, společně s FN 42, FN 80 a UFC 185. 

  • Bisping získal své dvacáté UFC vítězství, čímž stanovil nový UFC rekord. Ten doteď držel GSP s 19. A samozřejmě je také rekordmanem v počtu výher mezi vítězi TUF a je jediným borcem, který dokázal vyhrát TUF, plnohodnotný titul a ještě titul obhájit. Ve střední váze má Bisping výher 16, což je také divizní rekord. 

  • Bisping vyhrál pátý zápas v řadě, čímž dorovnal v divizi druhé místo Dereka Brunsona . Delší sérii má jen Romero (7). 

  • Bisping má v UFC 10 bodových výher  a je tak historicky třetí za GSP (12) a Gleisonem Tibau (11). 

  • Bisping je v remačích bezchybný - vyhrál oba dva remače své kariéry. 

  • Bisping popáté v kariéře nastřílel v zápase víc než 100 podstatných zásahů - a je v UFC jediný kdo to zvládl pětkrát. V tomto zápase měl 119 podstatných zásahů. Henderson jich měl 81. Celkem má Bisping 1533 podstatných zásahů - opět UFC rekord. Na celkové zásahy je Bisping s 1879 trefami ale až čtvrtý. Vede GSP s 2523 zásahy. 

  • Divizní rekord drží Bisping s lowkciky: má jich na kontě 210. 

  • Bisping je v délce klecového pobytu historicky druhý. Má odbojováno už 5:48:20, déle v kleci strávil jen Frankie Edgar: 6:02:49

  • Hendersonova kariéra trvala 7055 dní. V remačích má bilanci 2-3 a 2-3 má také v rámci současného pobytu ve střední váze.

  • Henderson utrpěl osm ze čtrnácti porážek na body, na kontě má ovšem 22 knockdownů (napříč UFC/PRIDE a Strikeforce). Před ním je jen jeho nejtěžší rival Wanderlei Silva (27).

  • Henderson uspěl jedním porazem. Byl to jeho první poraz od února 2013 a osm zápasů teď porazem nebodoval. 

  • Mousasi ukončil před limitem 33 ze svých 40 výher. Belforta si za kolo a půl rozebral - dal o 49 podstatných zásahů víc.

  • Belfort má nyní ve střední váze bilanci 8-4, působí zde od srpna 2007. Poprvé od roku 2005 ale prohrál dva zápasy v řadě a od ukončení TRT léčby má bilanci jen 1-3. 

  • Belfort ještě nikdy neprohrál s nešampionem. Všichni soupeři kteří ho porazili byli někdy v minulosti šampiony UFC, PRIDE, Strikeforce nebo alespoň vítězi turnajů. 

  • Struve má v UFC už deset finišů, v rámci těžké váhy je čtvrtý s Velasquezem. Rekord třinácti finišů drží Frank Mir. 

  • Struve v UFC odklepal už pět soupeřů. V těžké váze jich víc zvládl jen Frank Mir (8). Struve na to potřeboval 20 pokusů, víc jich zkusil opět jen Mir (21). 

  • Daniel Omielanczuk byl zastaven poprvé v kariéře. Pět předchozích porážek měl na body. 

  • Alcantara má nyní v bantamové váze bilanci 6-3-1NC. Submisí zvítězil poprvé po více než šesti letech a 15 zápasech. 

  • Pickett má od návratu do bantamové váhy bilanci 1-2, v posledních pěti má ale bilanci jen 14. Porazil pouze Francisco Riveru. 

  • Alcantara zabodoval 26 podstatnými zásahy z 39 pokusů s přesností 66 procent. Pickett zasáhl jen jediným úderem ze tří pokusů. 

  • Reebok rozpočet: 202 500 dolarů. Nejvíc pochopitelně šampion Bisping: 40. Vyzyvatel Henderson 30, veterán Belfort 20. Struve a Pickett 15, Mousasi, OSP a Alcantara 10, všichni ostatní 5 a méně. 



Související články

 
 

 

Diskuze k článku

Pro vkládání a hodnocení příspěvků se přihlašte. Nemáte-li ještě svůj profil, můžete si jej založit zde.

V této diskuzi nejsou žádné příspěvky