přihlásit trvale
Nová registrace
Night of Warriors 6 - Kolo za kolem

Night of Warriors 6 - Kolo za kolem

přečteno: 4919×
30.11.2014 v 10:19 | Autor: redakce ExtraRound.cz
diskuse: 3×
Rubriky: Reportáže / K-1 / ČR

Autorem článku je Jan Hrsina, trenér SKBU Hostivař.

 

Night of Warriors 6

29. listopadu 2014, TipSport Aréna, Liberec

NoW se koná pošesté, takže organizátoři to mají v malíku, tentokrát docela nezvykle propracovaná show na začátku jako předehra k titulovému zápasu o pás WAKO. Svlečení gladiátoři a banda středověkých ozbrojenců v plátové zbroji přivádí zahalené figury, z nichž se vyklubou účastnice titulového fightu, tedy Mašková a Cmárová. Pokračuje se světelnou show a tentokrát už to akrobati obstarávají elektronikou a diodami a ne jako minule hořlavinami, po nichž zůstal zaneřáděný ring. Hala je zcela naplněná a začíná se dokonce přesně na čas. Hodně zápasů dnes večer obstarají těžké váhy.

K1 +94kg, 3x3

 Marián Tůma, BFC Liberec VS Jiří Stariat, TKBC Praha

Tůma je zasloužilý liberecký veterán, který se nebojí žádné výzvy. Stariat je relativně proti němu nováček, který ale bude těžit z několika věcí – za prvé má výškovou a váhovou převahu, 206cm a 112kg je velký rozdíl oproti Tůmovi, který sice taky není žádný drobek, ale na Stariata to nemá. Druhá věc je aktuálně rozjetá mašina TKBC – jejich tým šlape a to táhne Stariata nahoru. Za svou krátkou kariéru už dokázal na MČR v K-1 pěkně potrápit pozdějšího vítěze Fibicha nebo si na galavečeru v Německu proti domácímu soupeři vynutit extra kolo, v němž sice prohrál, ale co si budeme povídat – v Německu našinec prohrává na body už ve chvíli, kdy přejede hranice, takže extra round je sám o sobě úspěch.

Stariat začíná tlakem kombinacemi a postupem, mydlí to levá-pravá, několikrát Tůmu zatlačí a vypadá to, že soupeře uválcuje velikostí a sypačkami, ale Tůma pak trefí dvě dobré brady a Stariat trochu povadne. Přesto je iniciativa na straně Stariata, díky délce paží začíná a pracuje více, posílá i dost kolen, zatímco Tůma se hlavně snaží trefit rukama nějaký kontr ze zadní, které létají nebezpečně u Stariatovy zvednuté brady. Když nepočítáme Stariatova kolena, moc se nekope.

Ve druhém kole přichází závar, Tůma je zatlačen do provazů, ztrácí rovnováhu a Stariat si pro padajícího Tůmu dojde, ještě mu přidá pár úderů na cestu, Tůma padá a je to bez počítání, ale to měl tedy štěstí. Ale vzápětí zase trefí dvě dobré brady ze zadní, což Stariatovi na chvíli z hlavy vyžene myšlenky na to, že by pokračoval v tlaku. V dalším závaru se přetlačují v klinči, Stariat ustupujícího Tůmu znova na cestu počastuje pár koleny a hlavně úderem, po kterém Tůma opět padá a tentokrát už to počítání je. 

Ve třetím kole Tůma stále posílá dobré zadní, to je zatím jeho nejlepší zbraň, která prochází – využívá toho, snaží se více zakombinovat boxersky, něco projde, ale Stariat je kolos, nijak to jím neotřese. Stariat systematičtěji boduje delšími kombinacemi a koleny. Ke konci už mu dost dochází pára, ztrácí přesnost i rychlost. Tůma taky vadne, ale má víc vůle a tahu, snaží se lovit a Stariat se na něj věší a kouskuje hru, aby tomu zabránil. Za chvíli padá Stariat po zachycení roundu, padá i Tůma, oba jsou uvaření a rovnováha se stává výzvou. Publikum žene domácího, Stariat už moc neboxuje a spíš váže ruce a kolenuje. Závěr patří Tůmovi, který se nikdy nevzdává, ale na obrat to stačit nebude. Stariat byl komplexnější, soupeře přebodoval a pohlídal si jeho nebezpečné kontry.

Vítězí Stariat na body

 

K1 +91kg, 3x3

Alois Škeřík, Iron Fighters VS Miroslav Štverák, Idranyi Team

Jeden z velkých taháků večera. Škeřík je velmi známá postava české scény – jako trenér Iron Fighters a reprezentace má se svými svěřenci vynikající výsledky. Teď po třech letech mimo ring nese na trh přímo i svoji kůži a nutno říci, že si uřízl pořádný krajíc, na tomto večeru má povinnosti trenéra, organizátora i bojovníka, a to ani nemluvíme o tom, jak obtížné je spojit profesi trenéra s přípravou na zápas. Takže klobouk dolů už jen před tím, že se zápas vůbec uskutečnil. Štverák je devatenáctiletý talent, mistr Slovenska 2013 a rozhodně to není ořezávátko předhozené domácí celebritě pro snadnou výhru.

Škeřík nižší, ale rozhodně víc hmoty v rukou a ramenou. Díky pohybu, kterým je Škeříkova škola známá, se dá čekat, že si se soupeřovou výškovou výhodou poradí. Začíná se typickým stylem Iron Fighters, manévrováním po ringu se spoustou klamných pohybů a vycukávání, soupeř hypnotizovaný, neví, jak začít. Škeřík se bojechtivě šklebí, užívá si zápas a čtení hry, zkouší otočku. Povede se mu trefit hák, kterým soupeři ještě víc znechutí ofenzivní akce. Slovák zaražený, nedaří se mu najít otevření pro útok – Škeřík ho čte a reaguje pomalu ještě dřív, než útok začne. V aréně je soustředěné ticho jako v hrobě, publikum napjatě sleduje. Děje se málo akce, Škeřík zápasu nutí své tempo, místo přesypání soupeře kombinacemi do dvojáku je to takové hypnotizování kobry, která čeká na jeden smrtící útok, ten ale nepřichází. Málem se povede po jednom kontru, soupeř se otřesený otáčí, Škeřík vystartuje a zkouší ho dobít, jeden z defenzivních kopů Škeříka zasáhne pod pás, takže následuje timeout a napomínání pro Štveráka. Slovák čeká, nedělá žádnou chybu, která by mohla být použita proti němu a postupně začíná Škeříkovi víc kopat po nohách, široký boxerský postoj k tomu zve. Škeřík uskakuje nebo nohy chytá a kontruje z toho, ale přesto začíná víc inkasovat, zatímco jemu samotnému se nedaří Štveráka dostat pod tlak ani zaskočit. 

Ve třetím kole Slovák rezignoval na boxování proti pozornému a výborně kontrujícímu Škeříkovi, raději z bezpečné dálky posílá roundy a lowkicky, lacino boduje a spoléhá na vysoký dvoják, že ho ochrání před Škeříkovými nebezpečnými výpady a obloukovými údery. Škeřík se postupně trošku propadá do pasivity, Slovák se osměluje i do občasného zaboxování, jednou dokonce Škeříka zažene do rohu kombinací rukou a kolen, Škeřík v problémech, ale dostane se z toho útěkem do spodního klinče. Zkusí to obrátit, zažene Slováka do rohu a pustí pár tvrdých háků, ale chybí tomu už šťáva. Zápas končí, Škeříkovi se nepovedlo soupeře ulovit, zatímco Štverák hrál méně ambiciózní hru, nelovil a spokojil se přežíváním a s ozobáváním ve stylu amatérského zápasu na body, což ale nakonec stačilo. Každopádně pěkný a velmi napínavý zápas.

Vítězí Štverák na body

MMA -77kg, 3x5

Tomáš Malík, RSC Gym Nové Zámky VS Tomáš Dubský, Gladiators gym České Budějovice

Vložka MMA a poprvé dnes lehčí váha. Měl to být pro vyzyvatele odvážný zápas - zkušenější Malach se 6 zápasy na Sherdogu oproti Dubskému s jediným zápasem. Ale Malach dostal angínu a na opravdu poslední chvíli se komplikovaně sháněla náhrada, nejdřív se hovořilo o Slovenském borci, nakonec zápas vzal šestnáctiletý zelenáč Malík, takže ve výsledku z toho je skutečně odvážný zápas, ale najednou je v roli zkušenějšího Dubský.

Na začátku se oba zastřelují, vidíme typický MMA boxing na dálku, nikdo nechce inkasovat a většina úderů jde mimo. Na začátku čistý box, až po minutě si oba vzpomenou, že by mohli i kopat a přilétají první lowkicky, ze kterých má více Dubský. První větší výměna končí na zemi, Dubský sice dostane Malíka do problémů v rohu, ale Malík reaguje porazem, skončí nahoře v side control a Dubský ho dobře váže na sebe. Moc ze své pozice nevidím, borci se perou o kontrolu úchopu, Malík se dlouho neúspěšně snaží uvolnit, aby mohl Dubského seshora nasázet. Nakonec se na to vykašle a zkouší ho přiškrtit, dostat se mu pod bradu, je tam buď loket, nebo rameno na krk, nevidím zhola nic. Každopádně najednou Dubský plácá a je po zápase. Později se dozvídáme upřesnění, že šlo o forearm choke, pro mladého Malíka první zápas z říše snů.

Vítězí Malík submisí

 

K1 -63kg, 3x3

 Jaroslav Kozelka, Iron Fighters VS Martin Príslupský, BFC Liberec

Nejlehčí váhy dnešního večera a v podstatě domácí proti domácím – Kozelka za Iron Fighters a Príslupský za BFC. Príslupskému stojí v rohu mimo jiné i Tůma, který má chvíli po zápase a zřejmě po té štípané se Stariatem není ještě v dokonalé duševní kondici, protože zamíří k opačnému rohu než zbytek týmu a pak teprve zjišťuje, kam to vlastně jde. Kozelkovi stojí v rohu zase Škeřík, který sice neabsolvoval tolik přestřelek jako Tůma, ale měl ještě kratší dobu na zotavení po vlastním zápase. Zápasící trenéři to zkrátka nemají jednoduché.

Začínáme docela ostře, Príslupský chytí round a tak tak, že neukopne padajícímu Kozelkovi hlavu. Rozdíl v rychlosti oproti předcházejícím zápasům těžkých vah je přece jen vidět. Oba jakoby se snažili hlavně shodit druhého na zem – několik podmetů, podkopy, zachycené nohy, Kozelka série asi čtyř parádních teepů, které všechny projdou. Po hlavě zatím ani jeden moc nejde a rukama se toho taky moc neděje. Nicméně kopaná parádní. 

Druhé kolo pokračuje stejně. Kozelka parádně ustřelí soupeři obě nohy lowkickem, po chvíli se vrátí z druhé strany to samé. Zatím vysoká škola lowkickování, ani jeden si nenechá nic líbit. Na závěr kola Kozelka pošle brutální backfist přesně pod bradu Príslupského, ale ten má poctivě ruce nahoře, což ho zachrání od KO a ještě hned dokáže Kozelku poslat podmetem na podlahu.

Třetí kolo. Príslupský hned na začátku trefí Kozelku kolenem ve chvíli, kdy už se dotýká země třemi body. Kozelka dostane čas na rozdýchání a Príslupský slovní napomenutí. Po chvíli se stane něco podobného, jenom s roundem a Kozelka se směrem k rozhodčímu rozčiluje. Rozhodující moment, zdá se, jako by Kozelka ztratil koncentraci a najednou ve výměnách zřetelně tahá za kratší konec. Za chvíli dostane ránu na spodek břicha a snaží se to uhrát jako ránu pod pás, ale má smůlu a je zcela po právu počítán. Príslupský si buduje větší a větší tlak, Kozelka prchá po ringu, otáčí se, už mu to hodně nechutná a Príslupský ho nakládá. Kozelkovi se povede přežít do konce, ale vítěz je jasný. Hořký závěr pro Kozelku, o to více, že pro něj zápas končí navíc ještě zraněním, odjíždí s podezřením na zlomenou ruku.

Vítězí Príslupský na body

 

Muay Thai -72kg, 3x3

 Tomáš Beran, BFC Liberec a Aries gym VS Jiří Apeltauer, Aplik Muay Thai

Další z velmi zajímavě postavených zápasů, navíc podle plných thajských pravidel. Hodilo by se říct dravé mládí VS. zkušenosti, ale Beran není žádný zelenáč, je to zkušený fighter a trenér, který se vrací po dlouhé pauze způsobené zraněními a následnými komplikacemi. Nicméně proti Apeltauerovi bychom ho klidně za zelenáče mohli označit, Apeltauer je rovněž zápasník i trenér, ale hlavně živoucí legenda české scény, od dnes už historických zápasů v Lucerně se roky drží v konkurenceschopné výkonnosti a stále ho zápasení baví. Naposledy jsme ho měli možnost vidět v létě na Yangame's Fight Night, kde dokázal porazit mladého Srba Adamoviče, kterého tady uvidíme za pár zápasů rovněž.

Nástup se trošku zadrhl kvůli problémům s hudbou, publikum začíná netrpělivě pískat. Konečně máme oba fightery v ringu, a podle odezvy publika tu mají oba slušný tábor fanoušků. Aplik si ještě dá zaležet na Wai khru a konečně začíná zápas. Vypadá to na hodně tradiční thajské pojetí od stylu, technik až po pozvolné počáteční tempo. Vysoké dvojáky, kroky, kontrola soupeře teepy a lowkicky. První úder rukou přijde asi po dvou minutách, je to Beranova důrazná jedna-dva. Publikum se probudí ve chvíli, kdy Beran chytí Apeltauerův lowkick a pošle zpět highkick, který škrtne soupeřovo čelo, i když bez viditelného účinku. Jinak je celé první kolo hodně klasická thajská překopávaná bez nějakého velkého tancování či kombinování.

V druhém kole přidáváme na tempu, Apeltauer začíná tlačit, nacpe si Berana do rohu a zkusí naskočit do lokte. Chvíli se klinčuje. Beran se zdá být spokojený s překopávanou z dálky, Apeltauer by si rád došel na blízko pro nějaký loket. Tím se mění podoba zápasu – Apeltauer vytlačuje Berana k provazům, zkouší loktovat, Beran občas zaboxuje, mezitím se oba okopávají.

Ve třetím kole Beran výrazně přidává teepy, kterými drží Apeltauera daleko. Apeltauer se stále nemůže dostat k nějakému tvrdšímu zásahu, ale jeho tlak stojí Berana hodně sil a ten vypadá, že vaří, že se v klinčích utahal. Apeltauer ho pochopitelně nenechává vydechnout a pokračuje stejným stylem do konce zápasu. 
Zajímavá podívaná, oba bojovali podobným stylem a klíčovým se ukázal být Apeltauerův neustálý tlak a schopnost vyčerpat i soupeře téměř o generaci mladšího. Velká inspirace pro každého, kdo se schovává před sportem s výmluvou, že to přenechá mladším...

Vítězí Apeltauer na body

 

K1 -75kg, 3x3

 Marek Procházka, Tiger Team Praha VS Miroslav Smolar, Tatran Prešov

Smolar do ringu pajdá v pantoflích, které má přes zatejpované kotníky na půl žerdi, poněkud komický nástup do zápasu, ale budiž. Procházka před pár týdny na Heroes Gate zdolal Brunclíka, ale potřeboval na to hodně práce a taky štěstí. Smolar začíná pohyblivě, tancuje vpřed a vzad a kazí tak soupeři odhad vzdálenosti a okamžitě se vrací s vlastním úderem. Málokdy vidíme, že by Procházka byl ten méně pohyblivý v zápase... Důraznější se ale zdá Procházka, zejména jeho háky duní na celou halu, nemluvě o jeho hekání. Slovák je ale pozorný a Procházka ho nestíhá nachytat, v jeho úderech je až zbytečně mnoho síly. Přesto zatím tvoří hru Procházka.

Druhé kolo. Každému se povede jeden brutální lowkick. Pak Procházkovi nevyjde otočka, Smolar mu do ní vleze a využije příležitosti otočenému Procházkovi zkusit osolit zátylek a ledviny. Celkově v druhém kole Smolar dost přidal na iniciativě a zápas se více vyrovnal, až ke konci opět přebral otěže Procházka, když ho začal zatloukat silovými roundy přes kryt.

Třetí kolo začne akrobatickou vývrtkou, do které Smolar vletí poté, co mu Procházka odkloní roundkick. Hala se baví. Jinak se mění to, že Slovák nebezpečně kontruje rukama, hlavně zadní párkrát lízne Procházkovu lebku, ale nic z toho. Slovák otevírá hru, ví, že prohrává a snaží se nasypat, jestli se něco ujme. Procházka hledá, kudy by Smolara trefil, dokonce začíná i prokládat kombinace koleny. Nakonec se mu podaří soupeře poslat na zem krátkou tlačenou ranou pěstí, ale je to nepřehledná situace, jestli byl pád způsoben úderem či prostě rovnováhou, navíc je to na konci jinak rozhodnutého zápasu a rozhodčí to nechává bez počítání.

Vítězí Procházka na body

K1 -91kg, 3x3

 Radim Kušnirak, BFC Liberec VS Jakub Klauda, Highlanders Trutnov

Jeden z mnoha dnešních zápasů, jehož důležitým faktorem je výškový rozdíl. Těžká váha přece jen nabízí větší variabilitu v tělesných parametrech borců než jiné kategorie. Klauda je sice žebříčkově v nižší váze než Kušnirak, ale přesto je s téměř dvěma metry o poctivý kus vyšší. Dalším solidním rozdílem je 17 let věku, které fightery dělí. Co mají ale oba společné, jsou to sekerníci a dá se očekávat pořádná štípaná. Na začátku se ještě nic moc neděje, oba se standardně zastřelují a odhadují. Klauda jako robot kopíruje pokyny ze svého rohu a boxuje podle nich. Slyším "koleno" a za vteřinu Klauda skutečně zavře kombinaci kolenem, slyším "uvolni se" a vidím, jak odskočí a vyklepe si ruce. Náhle přiletí ostrý round a Kušnirak padá. Sice vstává, jako že jen upadl, ale pořád upadl po úderu a tváří se docela kysele, tohle by se dalo i počítat. Klauda chodí jednoduše a svižně na kombinace raz-dva-tři, eventuelně zavřít zadní nohou, Kušnirak pracuje méně, ale párkrát Klaudu pořádně trefí. Trochu mi to zatím připomíná vývoj prvního zápasu Tůma VS Stariat. V průběhu kola začíná Kušnirak soupeře lépe číst a víc mu posílat zpátky, hlavně zadní ruka mu tam už létá ve správné okamžiky. Klauda ale zabere do závěru, Kušnirak zabalený přežívá, ale dostává čočku, kombinace rukama, kolena, zachraňuje ho konec kola.

V druhém kole pokračuje Klauda v převaze. Kušnirak couvá, sice boxuje zpátky, ale je toho málo, pokud nějak podstatněji netrefí, nebude to stačit. Klauda boxuje jednoduše, spoléhá na dlouhé ruce a na to, že ty svižné kombinace se budou soupeři špatně vykontrovávat. Taktika slaví úspěch, když Kušniraka zažene do kouta, jedna z těch kombinací projde a Kušnirak se kácí. Když Klauda zavírá kolenem, padající soupeř ještě inkasuje a je z toho první počítání. Po počítání Klauda zjednodušuje kombinace a snaží se Kušniraka rozbombit. Jedna-dva, kratší komba, ale víc tvrdosti, víc důrazu. A znova, v jiném rohu stejná situace – zahnat do kouta a ve chvíli, kdy už je soupeř přichystaný, tak zavřít kolenem do obličeje, klasické využití výšky pro kolenování. Druhé počítání. Kušnirak má s tím tlakem velký problém a jeho kontry nestačí.

Ve třetím kole Klauda ubírá na ofenzivitě svého pojetí a musí se mu nechat, že ví, jak se svou výškou pracovat. Buď se snaží posílat kolena, či lowkicky ze záklonu tak, aby na něj Kušnirak s tím svým kontrem nedosáhl. Dobře dávkuje tempo, nasype, povolí o krok, nasype znovu. Kušnirak je buldok a zlomit se nenechá, přijímá bití a drží, posílá zpátky nějakou tu ránu či kop, ale zdá se, že už nemá sílu vymanit se z Klaudova ostřelování, ať už pohybem či nějakým protiútokem. Klauda už skoro nekope, jen kolenuje a chystá si Kušniraka na ta vysoká kolena. Oba už jsou poměrně vyčerpaní, dost se zpomalilo, zejména se omezil pohyb a ve hře zůstaly jenom bomby tam a zpátky. Do konce zápasu se nic nezmění, Klauda přehrál Kušniraka aktivitou a dosahem, ten nedokázal soupeři vzít iniciativu či ho sestřelit nějakým odvetným úderem, takže je o vítězi rozhodnuto. Oba borci nezklamali, dostáli své pověsti a přinesli poctivou štípačku, jaká se od nich čekala.

Vítězí Klauda na body.

K1 +94kg, 3x3

Georgij Fibich, Iron Fighters VS Michal Reissinger, Hanuman gym Praha

Zápas, na který je hodně lidí hodně zvědavých. Nejde jen o souboj dvou dost odlišných stylů fightu, ale i o střet dvou reprezentantů odlišných táborů na české scéně, jejichž vztahy jsou ne vždy dokonalé. Zápas je o to vzácnější, že Petr Macháček je známý svou filosofií nasazovat své závodníky především se zahraničními soupeři, místo aby se česká elita neustále recyklovala ve vzájemných zápasech. Proto je velmi zajímavé sledovat, jak se toto měření sil bude vyvíjet. Reissinger je známý rváč, mistr ČR v Muay Thai, a profesionálních zápasů má už taky hromadu, papírově je ale proti záplavě Fibichových titulů stále nováček. Jako by to bylo domluvené, oba nastupují v čepici. Reissinger má hiphoperskou kšiltovku, Fibich beranici.

Agresivní start. Ressinger útočí z první naplno. Granát na granát, tady se na body hrát nebude. Fibich ustupuje a krouží do stran, párkrát zahrozí hrozivým hákem. Ressinger se snaží tlačit, leze až na klinč, kde se snaží po thajsku kolenovat, nebojí se ani naskočených kolen. Fibich manévruje, oba z toho zkouší trefit nějaký hrozivý haymayker. Fibich soupeře odstrkává a boji na tělo se vyhýbá. Tempo zápasu zpomalí pořádný úder do..., řekněme, pod pás, po kterém Fibich rád využije oddechový čas. Pochopitelně přiletí i Fibichova trademarková otočka, ale netrefí. Trefí zato druhá rána pod pás, tentokrát taková fotbalová penalta, kterou Fibich kryje suspenzorem. Každopádně dost vyrovnané první kolo, kde Reissinger nutil Fibicha do hry, která mu moc nesedí a vynutil si hodně vysoké tempo.

Ve druhém kole Reissinger zpomalí, rukama uhýbajícího Fibicha netrefuje, zato Fibich začíná prostřelovat háky i občas přední přímku. Reissinger vypadá, že už se mu proti Fibichovým kontrům boxovat nechce, jednou dokonce pěkně zahulí. Raději už se jen navalí na blízko a pomasíruje soupeři boky kolenem, protože v klinčích je Fibich pasivní, ale rozhodně už se nesnaží tak lovit jako v prvním kole.

Ve třetím kole Reissinger už rukama moc nedělá, spis klinč a kolena, naopak Fibich přestal kopat, samé háky. Jedním trefí tak, ze Reissinger pořádně zavrávorá a zahulí, Fibich ho zkusí dorazit otočkou na hlavu, ale netrefí. Zato další hák zase trefí a opět to Reissingerovi nechutná. Přichází další rána do Fibichova rozkroku, tady už má Reissinger velké štěstí, že je to bez penalizace. Po docela dlouhém oddechovém čase zápas pokračuje. Před přerušením to už už vypadalo na vzrůstající převahu Fibicha, ale uvařil se. Reissinger naopak chytne druhý dech, když ucítí, že soupeř ztrácí svou největší zbraň, nebezpečnost plynoucí z dynamiky. Fibich už v posledních vteřinách vlaje jako prapor a Reissinger se vrací ke strategii ze začátku zápasu, využívá hmotu a valí se dopředu směrem ke klinči a kolenům. Nechtěl bych tohle bodovat, kolena versus háky, skutečností ale je, že Fibich ohrozil svého soupeře více a trefoval nebezpečněji, bodoví rozhodčí se přiklánějí na jeho stranu. Naštvaný Reissinger odchází z vyhlášení, Fibich si ještě vysvětluje s Macháčkem ty zásahy do rozkroku a nakonec Macháček sportovně přebírá trofej za svého svěřence. Velmi pěkný střet odlišných stylů, který jen ukázal silné stránky obou přístupů, aniž by definitivně rozhodl, kdo je na věky věků lepší. 

Vítězí Fibich na body

Muay Thai -71kg, 3x3

Piotr Nakonechniy, BFC Liberec VS Marko Adamovič, Srbsko

Nový trenér, čerstvá akvizice BFC Liberec, několikanásobný medailista IFMA World Muay Thai. Proti němu osmnáctiletý Srb, jehož jsme mohli v létě vidět prohrát s Apeltauerem na Yangame's Fight Night . Aplik ho tam utlačil, na překopávání a boxing se mladý Adamovič velmi dobře držel.

Začínáme nebývale technicky. Rychlé kombinace, pokračující po zkrácení hned do klinče, kde se pracuje spoustou kolen i přebíráním. Výrazně jiné pojetí než předcházející thajský zápas. Možná je to záměrná taktika, liberečtí měli možnost si Adamoviče v létě na Yangame’s pořádně prohlédnout a věděli, že mu tlačení do klinče nedělá dobře. Nakonechniy bere střed, nakonec vytlačí soupeře do kouta, kde ho docela dlouho drží, sice dost inkasuje, ale taky prodá, a ještě se mu povede parádní strh. Pokračuje v tlaku, přidá krásný podmet, pak několik likvidačních loktů, obecně oba borci pracují v klinčích výjimečně dobře, s technikou i silou a v ohromné rychlosti. 

Druhé kolo pokračuje ve vysokém tempu. Nakonechniy přidává kopy na dlouhou vzdálenost a na blízko zase strhy, krásně připravenými zatočeními zametá se Srbem podlahu. Občas vymění inkasovaný úder rukou za otevření do přebrání a kopů zpátky, zdá se, že si z těch pár inkasovaných ran nic moc nedělá. Srb se poněkud propadá do pasivity, je vidět, že si s technickou převahou soupeře neví rady.

Pokračuje se ve velmi vysokém tempu i ve třetím kole. Okamžité přechody do klinče s lokty a koleny. Větší a větší převaha Nakonechniyho vede k tomu, že si taky víc dovolí. Závar v rohu zázrakem bez počítání, Srb už jen schoulený ve dvojáku, Nakonechniy pošle otočku, v mezičase zdraví diváky a vítězně gestikuluje, pak skočí do jakéhosi akrobatického kopu oběma nohama naráz, poslední kolo už si vyloženě užívá. Adamovič sice všechno přežije, ale jinak si v podstatě neškrtne.
No, klobouk dolů. Nakonechniy se v Liberci pěkně uvedl, ukázal prvotřídní moderní thaibox, neskutečný přehled, tempo, technickou vyzrálost, zkrátka masakr. Srb sice inkasoval pořádné bití, ale ustál ho bez ztráty kytičky, což také zaslouží ocenit.

Vítězí Nakonechniy na body


Fullcontact -58kg, 7x2, o titul WAKO

 Sandra Mašková VS Lucie Cmárová

Mašková tu na minulé Night of Warriors získala český profesionální titul WAKO v zápase v lowkicku proti Mudrochové, a spolu třeba se zápasem Líšková-Holá šlo o jeden z nejhezčích ženských zápasů, jaké u nás byly kdy k vidění. Mašková je univerzálka schopná zaboxovat v lecjakém stylu, ale light a full jsou její původní disciplíny. Fullcontact je už pro řadu diváků našich galavečerů exotická disciplína, která se moc neobjevuje. Ve světě WAKO ale stále frčí a díky svým úspěchům má dnes Mašková možnost získat pro Českou republiku historicky poprvé k národnímu WAKO titulu i ten mezinárodní WAKO Pro. Disciplína se liší oblečením a zejména tím, že jsou povoleny pouze kopy nad pás (tj. bez lowkicků) a nelze používat klinč ani kolena. Cmárová má obrovskou výhodu výšky, která je o to větší, že všechny bodované zásahy je nutné umístit nahoru, do hlavy nebo do těla, žádné pohodlné lowkicky. Trošku se bojím, aby zápas neprobíhal podobně jako třeba zápas Gaňo VS Tadič na nedávném Heroes gate, kde vyšší kopáč dokázal menšího tlačícího buldoka odrážet a rozkopat.

První kolo je opatrné, Mašková trefí pár háků, když se nahrne dopředu, ale jinak se zatím do žádných zběsilostí ani jedna nepouští. Slovenka v případě tlaku Maškové ráda pověsí své vysoké tělo na Maškovou do klinče, což znamená konec akce, protože ve fullu se neklinčuje ani nekolenuje, takže je rozhodčí hned roztrhává. 

Druhé kolo naopak začne zběsile. Mašková si dojde pro zuřivou sypačku háky, levá pravá. Spoléhá na svůj výborný dvoják, zatímco soupeřka boxuje na dlouhou přední ruku. I přesto má Mašková potíže dobře trefovat, Cmárová je přece jen dlouhá, hodně háků je do ramen nebo těsně pod bradu. Nějakou trvalejší převahu si ovšem Mašková nevypracuje, přece jen je to zápas na 7 kol, takže se na začátku nechce vystřílet.

3. kolo. Slovenka to má jasné – kopat na dlouho, spíš defenzivně překážet, k tomu box z ústupu. Mašková obvykle začíná rukama a pohybem do těla, kopy si šetří na závěr kombinací. 

4. kolo. Mašková vždy správně načasuje hák, ale kvůli výškovému rozdílu většinou trefí rameno, chybí tomu nějaký overhead hook nebo zkrátka štěstí a dobře trefená brada, Slovenka sice občas něco inkasuje, ale nebojí se a pracuje zpět.

5. kolo začíná náporem Maškové a hala spouští skandovaný potlesk. První nápor sice ovoce nepřinese, ale ten další, před koncem kola, už vede k pořádné pumelici do hlavy, díky čemuž Mašková ještě přitopí a povede se jí trefit ještě jednu podobnou, než kolo končí. Zápas rozhodně graduje.

6. kolo. Zpočátku vypadá, že Mašková trochu usnula, ke konci poslechne pokyny z rohu, asi připravená věc – zastaví, zabalí se, vyprovokuje soupeřku k útoku, který bleskově a tvrděpřebere. Jednou, dvakrát, opět trefí.

7. Finální nápor Maškové. Schéma zůstává stejné, potopit se, projít salvou defenzivních kopů či úderů soupeřky a pak začít plavat kraul a snažit se dosáhnout na bradu, občas do kombinace nacpat i roundkick. Hodně háků padá do ramen či hrudníku soupeřky, ale nějaké projdou – rozhodčí pozorně sleduje, jestli bude třeba počítat, ale nebude. Přesto je to přesvědčivý závěr pro Maškovou.

Mašková vytěžila tlak a prodala agresivní ruce, díky vynikajícímu krytu dokázala, že kopání soupeřky vycházelo často bodově naprázdno a tím pádem si zarputilejší a odhodlanější hrou došla pro výhru. Asi to nebylo takové drama jako minulý zápas s Mudrochovou, ale sedmikolová bitva je přece jen už taktičtější záležitost. Mašková ji zvládla a poradila si s velmi nepříjemným typem soupeře, odměnou je mezinárodní pás WAKO Pro.

Vítězí Mašková na body

K1 +94kg, 3x3

David Vinš, BFC Liberec VS Václav Pejsar – Atom Gym Plzeň a Pro7Sport

Poslední zápas večera. Borci si mají rozhodně co vyúčtovat. Pejsar tu loni porazil domácího Mariána Tůmu, takže mu liberečtí skrze Vinše mají co vracet. Navíc se kluci stihli trošku ponenávidět na Facebooku a postrkat se při vážení, takže uvidíme, jestli to byl jen trash talk a kolik zla nakonec předvedou v ringu.

Na startu se lépe prosazuje Vinš, seká tam zejména těžké tlačené lowkicky na Pejsarovu přední nohu. Kombinace přední ruka, zadní noha, rozbíjí Pejsarovi stehno – vypadá to na záměr. Vinš má proklatě vysoko zatejpované holeně, takže je jasné, že kopání je naplánovaná záležitost. Pejsar je přece jen spíš granátník rukama, jeho poslední zápas v říjnu v Košicích byl dokonce čistý box. Vinš se tak logicky pokouší nenechat ho splašit kladiva, jak se Pejsar začne rukama moc rozjíždět, naváže klinč a pustí pár kolen nebo odskočí. Zatím to funguje, Pejsar toho v prvním kole moc netrefí a výrazněji se nerozjede. 

Publikum opět skandováním žene Vinše, dost tomu pomáhá radikální fanoušek, vypadá to na rodinného příslušníka, který neúnavně povzbuzuje a je zjevně schopen uřvat celou hokejovou halu. Pejsar více hrozí kombinacemi rukama do postupu, ale Vinš si to hlídá. Pořád likviduje Pejsarovu přední nohu, párkrát se mu povede i těžké koleno do těla. 

Třetí kolo. Pejsar už je na té přední noze těžký, lowkicky se začínají projevovat. Vinš pokračuje ve stejné taktice, už dává i z klinče kolena na to přední stehno, Pejsar křiví obličej, ještě lowkick dva vydrží a pak padá na zem, první počítání. Vinš si pro to zkušeně došel. Pejsar mění střeh, v závaru pošle Vinšovi koleno do rozkroku a ještě naskočené.. Chudák Vinš, minule na NoW5 taky dostal od Bartka pár podobných zásahů, po kterých celá mužská část haly vzdychala, má na to evidentně štěstí. Od rozhodčího dostává pauzu na rozdýchání. Pejsar je nicméně tvrďák a oddech mu pomůže, ještě se snaží něco trefit rukama, valí se dopředu s kombinacemi, Vinš se ho samozřejmě snaží dorazit na tu rozkopanou nohu, ale už se nepovede. Přesto jednoznačně vítězí Vinš, dobrá taktika a těžké položené lowkicky mu vyhrály zápas. Nesnažil se rozbít Pejsarovu nezničitelnou lebku, ale šel na to oklikou, držel se gameplanu a vyšlo to. Pěkný a chytrý poslední zápas večera.

Vítězí Vinš na body



Související články

 
 

 

Diskuze k článku

Pro vkládání a hodnocení příspěvků se přihlašte. Nemáte-li ještě svůj profil, můžete si jej založit zde.

Všechny příspěvky

askeslav - Čtenář - 30.11.2014 v 12:22
to snad ne - Odpovědět
 

Zaprvý nechápu co bylo pěknýho na zápasu Škeříka, byla to nafouklá bublina, která praskla. Škeřík nepředvedl vůbec nic, ale vůbec, a z vaší reportáže to vypadá, jak kdyby tomu ještě dominoval. Za další,  Malach vůbec nezápasil, měl angínu a nastoupil 17-tiletý náhradník, všechno to zmiňoval moderátor, asi jste byli na jiném zápase nebo nevím.. jinak pěkná reportáž. Jinak spoustu zápasů bylo moc opatrnejch, nepadlo žádný KO a až na první a předposlední zápas žádná štípaná.. dal bych tomu 2- 

Myllys - Trenér - 1.12.2014 v 10:40
MMA - Odpovědět
 

V zápase MMA do 77 kg zápasil Tomáš Malík z RSC Gym Nové Zámky. Je mu 16 let a trénuje něco málo přes půl roku.... Vyhrál na forearm choke ze side mountu.

Jan Hrsina - Redaktor - 2.12.2014 v 01:00
Reakce na komentare - Odpovědět
 

Ohledne MMA: diky za upresneni, vychazel jsem z informaci od poradatelu, ktere kvuli last minute zmenam nebyly spravne. Reportaz bude pri nejblizsi aktualizaci opravena, aby jmeno odpovidalo.

Ohledne Skerikova zapasu: Souhlasim, ze reportaz se soustredi hlavne na Skerika. Je to umyslne, protoze se dalo predpokladat, ze ctenare bude zajimat predevsim jeho vykon a styl. To hlavni je snad napsano - Skerik se snazil ulovit KO rukama a nepovedlo se, Stverak si nabodoval a vyhral.