přihlásit trvale
Nová registrace
Historie ultimátních zápasů

Historie ultimátních zápasů

přečteno: 1474×
21.01.2008 v 00:47 | Autor: redakce ExtraRound.cz
diskuse: 0×
Rubriky: Články - bojové sporty

Způsob boje kontaktních disciplín bojových sportů a umění se v průběhu let pomalu, ale jistě proměňoval - ubývalo chráničů a pravidel, přidávalo se na síle. Karate kumite vystřídal semikontaktní a fullkontaktní kickbox, velké popularitě se stále těší klasický a thajský box. Začátkem 90. let otřásl světem bojových umění nový fenomén - tzv. ultimátní zápasy, "boje téměř bez pravidel".

Někteří ultimátní zápasy zatracují, jiní nekriticky obdivují, bulvární média šílí, laik je zmaten. Co jsou to vlastně ultimátní zápasy - krvavé boje adrenalinových monster v kleci, nebo vrcholový sport?

V pátek 23. listopadu 1993 se v coloradském Denveru stal filmový Krvavý sport realitou. V osmiúhelníkové kleci se utkali bojovnící různých stylů - sumó, savate, kickboxingu, karate, shootfightingu, taekwondo a brazilského džúdžucu. Konal se první Ultimate Fighting Championship.

Jak to nakonec dopadlo mnozí z vás ví - zápasník brazilského džú-džucu Royce Gracie se za pomocí úchopů, pák a škrcení v boji na zemi bez problémů propracoval do finále a porazil francouského bojovníka stylu Savate Gerarda Gordeaua.Rodina Gracieů snesla svět bojových umění z oblačných výšin kopů a úderů - téměř doslova a do písmene - na zem, do králoství škrcení a pák, tedy králoství boje na zemi. ¨

Svět zachvátila horečka boje na zemi a slova jako řecko-římský zápas, džúdó, brazilské džúdžúcu či shootfighting se dnes skloňují ve všech pádech.V boji ve stoje vychází především z technik thajského boxu, na zemi pak využívá zápasnický arsenál různých stylů, např. džúdó, džúdžucu a řecko-římského zápasu. Techniky ve stoje se skládají z klasického repertoár kopů a úderů; v klinči se setkáváme především s kopy koleny a údery lokty. Následným porazem, strhem, přehozem či sražením přechází boj do zápasu na zemi. Zde se kromě úderů pěstmi a lokty či kopy koleny setkáváme především s různými druhy pák či škrcení. Boj končí většinou vzdáním soupeře.

Mezi tzv. zakázané techniky patří kousání, útoky na oči, údery dlaní na ušní bubínky; strkání prstů do úst a nosu soupeře (tzv. fish hook); trhání uší, úst, a nosu soupeře. Ostatní techniky jsou dovolené, což ponechává bojovníkům rozsáhlou paletu technik.

Navzdory bulvárním médiím dychtících po senzaci, nelze položit rovnítko mezi starověké zápasy gladiátorů a ultimátní zápasy, jak se občas tvrdí. Předně, ultimátní zápasy nejsou bojem na život a na smrt, ale sportem, byť tzv. extrémním či adrenalinovým. Cílem není - laicky řečeno - zbít soupeře do krve, ale dostat ho na zem a přinutit ho pomocí vhodné techniky - např. páky či škrcení - aby se vzdal. Zápas pečlivě sleduje několik osob - ringový rozhodčí, pomocný rozhodčí, lékař a trenér - kteří mohou zápas v případě, že by některému ze závodníků hrozila vážná újma na zdraví, kdykoliv přerušit; stejně tak závodník může boj kdykoliv vzdát.

Jakékoliv prohřešky proti pravidlům se trestají - mínus body či diskvalifikací. Nutno dodat, že na rozdíl od běžných sportů jako jsou fotbal či hokej se s úmyslnými fauly v ultimátních zápasech setkáváme jen velmi zřídka, ba téměř vůbec. Na rozdíl od obecného povědomí mají ultimátní zápasy ve štítě vepsány jasná pravidla a fair-play.

V České republice jsme se s ultimátními zápasy mohli poprvé setkat na vánočním večeru bojovníků v pražské Lucerně v r. 1996. V zápasu v tzv. shootfightingu, vloženém mezi thaiboxerská klání, se mezi sebou střetli Leoš Kratochvíl a Petr Zelinka, který ze zápasu vyšel po úspěšném škrcení jako vítěz.

zdroj:
bojovaumeni.blog.cz

foto:
mixedmartialarts.com


 

Diskuze k článku

Pro vkládání a hodnocení příspěvků se přihlašte. Nemáte-li ještě svůj profil, můžete si jej založit zde.

V této diskuzi nejsou žádné příspěvky