přihlásit trvale
Nová registrace
GIBU FIGHT NIGHT 2 - reportáž

GIBU FIGHT NIGHT 2 - reportáž

přečteno: 2494×
07.12.2015 v 00:50 | Autor: redakce ExtraRound.cz
diskuse: 0×
Rubriky: Reportáže / K-1 / ČR

Autorem reportáže je Jan Hrsina, trenér SKBU Hostivař Praha.

Gibu Fight Night 2 Druhá Gibu, která chce obhájit výjimečné postavení – první akci se navzdory některým kontroverzím podařilo (zejména díky jménu Dana Landy) nebývale proniknout do mainstreamových médií a zviditelnit laickému publiku celou fighterskou scénu. I druhá akce měla velké ambice, představila obecně nejznámější domácí jména, česko-slovenské thajské derby Kohout vs. Moravčík, a v neposlední řadě pro Hrona přijel jako soupeř Mighty Mo, který je sice už dávno za zenitem, ale pořád je to bojovník velké K-1 z dob její největší slávy, také Glory nebo Bellatoru, a takové osobnosti u nás mezi provazy moc nevídáme.

Obrovská hala samozřejmě nebyla plná, přesto byla slušně zaplněná. Od překryté ledové plochy stoupala zima, na což mnozí diváci evidentně nebyli připraveni. Jediným organizačním zádrhelem, který jsem zaznamenal, byla kumulace některých zdržení, ať už kvůli váznoucímu úklidu ringu od krve či čekání na start zápasu, když Gaňo nastoupil v nevyhovující výstroji. Kvůli podobným zdržením se večer nakonec natáhl skoro na pět hodin, což bylo zkouškou vytrvalosti i pro velmi motivovaného fanouška. Porce zápasů však byla pestrá, K1, full muay thai, čistý box, tříminutová i dvouminutová kola, bylo na co se dívat.

Jan Trlida vs. Pavel Hennrich -81kg, 3x2min, K1

Od začátku byl zápas Hennrichova hra. Nejenže ovládl střed ringu, ale ještě začínal a vytlačoval Trlidu z pozic. Trlida se k ničemu velkému nemohl dostat, protože dlouhán Hennrich byl buď iniciativnější, nebo alespoň hodně lezl do soupeřových akcí takovým dost rozmáchlým hákem plavákem. Hned v prvním kole se tím trefil a dostal Trlidu do počítání. Trlida se sebral, dával si víc pozor, a Hennrich už ho tím samým okatým úderem neohrozil. Druhé kolo bylo klidnější, Hennrich upustil od toho počátečního náporu a ve velké pohodě si kombinoval, hodně kopal. Trlida byl celkem pasivní, občas zkusil zahrozit nějakým kontrem, ale Hennrich, i když má ruce u pasu a zvednutou bradu, tak vše vidí a trefit ho není žádná legrace. Spíš kopal, pustil i pár naskočených kolen a kontroloval zápas. Třetí kolo přineslo sympatický pokus o obrat, Trlida si zaměřil a konečně trefil jednou, dvakrát Hennrichovu odkrytou hlavu, ten samozřejmě trochu načouzený a defenzivně manévroval, ale něco tam posvačil a třetí kolo se obrátilo pro Trlidu. Ten do konce kola ještě párkrát trefil rukama a závěr zdramatizoval. Celkově zkušeně vítězí Hennrich, ale krásné třetí kolo od Trlidy, který se dokázal sebrat, zkracovat Hennricha, lovit ho a obrátit na ústup.

Vítězí na body Hennrich.

Zdeněk Pernica vs. Fatih Ozkan -72kg, 4x3min, Box

Zápas je sice jen na čtyři kola, ale přesto začal jako typická boxerská taktická bitva, první kolo oťukávačka, kde se hledá styl. Ozkan byl pohyblivější, zkoušel povolovat a kontrovat, Pernica tlačivý dvoják, zkracovat a mydlit háčky. Zatím nic dramatického. Až v druhém kole Pernica dost přidal na síle, sází spodky, bodyshoty, Ozkan docela hezky cukal, povoloval, ale byl prostě viditelně slabší. Zaujal mě Pernicův výtečný ring cutting, čistě pochodoval do stran a nutil Ozkana, aby se sám vymanévroval do rohu, kde mohl Pernica rozjet větší masírku na blízko. Stále žádné vypínačky, ale Pernicova taktika nesla ovoce a převaha se klonila na jeho stranu. Třetí kolo opět přineslo překvapení, Ozkan se přizpůsobil Pernicovi, místo tancování se taky zabalil a začal rozjíždět sypačky spodek-hlava-spodek-zvedák. Pernica ovšem vypadal, že vadne, ztrácel sílu a bomby, zatímco Ozkan přitvrdil, takže třetí kolo se začalo obracet zase na stranu Holanďana. V posledním kole se Pernica na začátku vystřílel, ve střední části zase trochu povadl, ale celkově čtvrté vidím pro Pernicu. Jinak nejzajímavějším rysem zápasu byl Ozkanův pokus o obrat, protože zcela obrátil styl, přistoupil na Pernicovu hru a zkusil ho v tom uvařit. Pernica kondičně přežil a vedení v celkem vyrovnaném zápase jakž takž uhlídal, i když být zápas o kolo nebo dvě delší, měl by pořádný problém. Jeden rozhodčí viděl remízu, dva berou za vítěze Pernicu, mně to přijde spravedlivé, ale Ozkanovi asi ne a tak se svým týmem odchází na protest z vyhlášení.

Vítězí na body Pernica.

Daniel Vítovec vs. Matěj Peňáz -82kg, 5x2min, Muay Thai

Plná thajská pravidla na pět dvouminutových kol. Oba soupeři jsou tvrďáci, takže to asi bude pořádně krvavý sprint. Šlapalo se od prvního kola, žádné pozvolné thajské rozjezdy. Peňáz vypadal jaksi mohutnější a vyšší, a hlavně má díky dlouhým pažím ohromný dosah, který zhusta využíval. Jedna dva, tvrdé přímé údery a háky, tu a tam loket. Vítovec se rval, kopal highkicky a chodil do přestřelek, ale staly se mu v prvním kole dva zásadní problémy – za prvé v jedné výměně schytal hák na bradu a na chvíli si ustlal, takže byl počítán, a za druhé se mu otevřela tržná rána na čele. Hned na začátku druhého kola ho tvrdším a přesnějším boxingem dostal Peňáz do počítání znovu. Vítovec bojuje dál, ale otřes se na něm podepsal, nohy měl poněkud vratké a stabilita se mu zhoršila. Také přirozeně dost inkasoval, protože teprve devatenáctiletý Peňáz ho rukama rozebíral jako profesor, a krvácející rána na hlavě se mu postupně zhoršovala, jak se cut trhal víc a víc. Ve třetím kole už byl Vítovec zkrvavený natolik, že bylo nutné zápas několikrát přerušovat, otírat jej a konzultovat s lékařem. Peňáz pokračoval v dobrém pohybu a trpělivé demolici boxingem na distanc. Vítovcovi bylo jasné, že ho doktor musí brzo odmávat, tak se na začátku čtvrtého kola pokusil o hop nebo trop, vysypat se, ale Peňáz se nedal, takže rozhodčí tu krvavou lázeň zastavil. Zajímavé pojetí thajského boxu, kde za celý zápas nepadlo snad jediné koleno ani klinč, zato brutální boxing od Peňáze, který je velkou nadějí do budoucna, a brutální odolnost a morál od Vítovce.

Vítězí RSC Peňáz.

Martin Gaňo vs. Warren Stevelmans -70kg, 3x3min, K1

Velká zkouška pro Gaňa, podle záznamu má Stevelmans přes 100 zápasů proti cca 30 Gaňovým fightům. Zápas provází administrativní potíže, protože Stevelmans měl velké problémy navážit, a Gaňo zase do fightu nastupuje ve výstroji, která se supervizorovi nezdá regulérní, takže se musí jít převléct a čas se vleče. Konečně zápas začal, Gaňo se zdál, že má ze Stevelmanse respekt, kroužil okolo a do přestřelek se mu nechtělo. Byl sice úderově aktivnější, ale Stevelmans zase bez potíží držel střed ringu a pokrýval Gaňovy útoky. Od druhého kola se Gaňo osmělil a přiložil pod kotel. Přiskočil, vysypal se pár sekačkami, zavřel kolenem a svázal do klinče. Stevelmans se držel menšího množství silovějších technik, když už se rozjel dopředu, tak Gaňo raději prchal do bezpečí. Třetí kolo bylo parádní, Gaňovi se zúročil tlak, začalo se mu dařit soupeře rozebírat a konečně čistě trefovat, hlava, spodky, kolena. Stevelmans byl ten tvrdší, jeho spodky do Gaňova krytu byly slyšet na celý zimní stadion a dokázaly domácího borce spolehlivě zahnat, ale bylo to všechno do krytu - přesnost, aktivita a počet úderů je pro Gaňa. Krásný a dravý zápas sypače proti bombarďákovi, po zásluze zvítězil domácí. Gaňo ovšem vítězství nedostal zadarmo, v zápase na něm nebylo nic poznat, ale po vyhlášení má co dělat, aby dokulhal do zákulisí.

Vítězí na body Gaňo.

Lukáš Dvořák vs. Cheick Sidibé -86kg, 5x2min, Muay thai

Francouz vypadal proti rozložitému Dvořákovi skoro jako nižší váha. Počáteční styl fyzickým dispozicím odpovídal – buldok Dvořák tlačil kombinací, dokud se nedostal na blízko, kde chtěl klinčovat a kolenovat, Sidibé se snažil držet daleko a švihat tuny a tuny roundů a teepů. V druhé kole se Dvořák prosazuje tlakem, pěkně též střídá pásma při kolenování, nešetří trup ani stehna a umně natáčí soupeře, aby trefoval zranitelnější místa. Těsně před koncem kola se mu v rohu povedlo spojit koleno, loket a hák do jedné kombinace a tím Sidibého naprosto čistě knockoutovat, takže je vymalováno.

Vítězí KO Dvořák

Ondřej Hutník vs. Janosch Nietlispach -93kg, 3x3min, K1

Nietlispach je náhradník za Verlindena, který se bohužel zranil. Loni tu předvedl dramatickou vítěznou bitvu proti Cingelovi, který se ho neúspěšně (byť velmi těsně) snažil ulovit. Když to srovnáme se Spejblovou úrovní a zkušenostmi, dalo by se čekat, že s Nietlispachem udělá krátký proces, navíc víme, že s hubenými dlouhány nemá problém (např. Luca Andreani na Heroes Gate). Začátek zápasu předpokladům dával za pravdu, Spejbl měl sice nějak těžké nohy, nešvihaly jako obvykle, zato rukama rozhodně nešetřil a jedním z prvních větších závarů Nietlispacha rozebral a sestřelil na zem. Načatého soupeře chtěl dokončit a mocně tlačil, ale bylo to trochu zbrklé, Nietlispach se sebral a několikrát se trefil. Spejbl ale pokračoval v tlaku a děsivým hákem Nietlispacha sundal znova. Ten se zázrakem dokázal postavit a zachránil ho gong. Zdálo se rozhodnuto. Ve druhém kole byl Nietlispach dál strašlivě bit, ale počítat už se nenechal, nechápu jak, ale ustál všechny ty hrozné levačky, kterými ho Spejbl trefil do hlavy. Spejbl se tím ovšem vystřílel a unavil, takže ztratil na rychlosti i tvrdosti. Ve třetím kole už byl poměrně těžkopádný a Nietlispach ožil. Asi by bylo příliš odvážné říci, že se pokoušel zápas obrátit, ale rozhodně Spejblova převaha polevila. Od Spejbla sympatické exhibiční pojetí, soupeře se snažil před domácím publikem rychle sundat, ale trochu riskantně se přitom unavil. Celkově ovšem suverénní výkon od Spejbla, nečekaně spíš boxing než kopy, Nietlispach přežil první dvě kola jen se štěstím.

Vítězí na body Hutník

Luboš Raušer vs. Mantas Rimdeika +96kg, 3x3min, K1

Další zápas s velikostním nepoměrem. V supertíze se na nějaké to kilo nehraje, přesto Litevec vypadá mnohem menší, než kolik by odpovídalo pětikilovému rozdílu z vážení. Pět kilo není moc, určitě ne dost na obvyklé schéma pomalý kolos vs. maličký rychlík, přesto první kolo ovládl Rimdeika díky rychlosti v kombinaci. Hned prvním kombem se dostal Raušer do zmatku, takže Rimdeika něco natrefoval a Raušer tím ztratil tah na branku, odešla mu stabilita. Rimdeika celý zbytek kola dirigoval, už jen povolit, vrátit se zpátky, trošku nasypat rukama, nějaké to koleno. Raušer držel, ale byl bit a nestíhal. Ve druhém kole předvedl Raušerův tým taktickou práci, našli recept v podobě kopání, Raušer zjednodušil zápas na roundkickovanou. Není to žádná krása, prostě tam plácal jednu nohu za druhou, ale Rimdeika se přes to neuměl dostat, takže závěr kola si Raušer nabodoval, ale hlavně získal tolik potřebný čas si oddechnout a sebrat se. Otázka je, zda Rimdeika povolil kvůli těm kopům, nebo proto, že mu taky docházela pára. Ve třetím kole pokračuje docela zábavná taktická hra, Rimdeika unavený, Raušer maká nohama. Pak Rimdeika začal zuřivě teepovat, protože si všimnul, že Raušer jeho teepy nezvládá krýt, a zas to byl Rimdeika, kdo nedělá nic jiného než kopy a kopy. Když už Rimdeika pustí kombinaci, je v tom vidět velká převaha, Raušera dokáže snadno rozebrat. Přesto se zápas vyrovnal, Raušer vydržel bití, dokud se soupeř neunavil, a pak poctivou taktickou prací a jednoduchými technikami začal bodový stav vyrovnávat. Nakonec to nestačilo, Litevec byl nebezpečnější, přesnější, techničtější a dokázal Raušera dostat pod tlak, byť Raušer to nevzdal a udělal z jednostranného zápasu koukatelnou podívanou.

Vítězí na body Rimdeika.

Matouš Kohout vs. Vladimír Moravčík -76kg, 5x3min, Muay Thai

V prvním kole se celkem podle očekávání ukázalo, jak jsou karty rozdané – Kohout měl daleko lepší boxing, hlavně v kombinaci byl schopen Moravčíka dost prostřelovat. Moravčík zase lépe kopal, ostré teepy, chytá nohy a přebírá. Pozorně se čekalo na srovnání klinče obou borců, Moravčík měl lepší stabilitu a strhy, Kohout byl zase aktivnější koleny. Ale obecně se klinčovalo velmi silově, oba rádi zápasí o kontrolu soupeřovy hlavy, jdou na to shora, odtlačují se, vyklánějí ven, mnoha technických kolenovacích výměn nebo strhových tanečků jsme se nedočkali.

Postupem času (druhé a třetí kolo) Moravčík přitvrdil boxing, držel tradiční thajské pojetí tvrdých jednoduchých rukou, nejčastěji obligátní jab-punch a pokud možno do postupu, a stupňoval tempo. Kohout byl trochu zatlačován do defenzivy a ustupoval. Co mu ovšem fungovalo, byla přední ruka, která skvěle procházela skrz Moravčíkův kryt, zadní spodek, a taky zadní lowkick z kombinace, když zavírá. Celkově vede Moravčík, má poziční kontrolu a je důraznější, Kohout ho dokáže krátkodobě překombinovat. Jak se blížil konec zápasu, tempo se stupňovalo, samozřejmě oba už se zdaleka tak nekryjí, vyměňují si otočky, naskočené nesmysly, parádní thajský box. Kohout jede spíš takové holandsko, ale Moravčík je thajská klasika, raz dva, round, round, klinč, strh. I stavbou těla a výrazem vypadá, jako by utekl z Lumpinee, super zážitek a střet stylů. Vítězí Moravčík, protože byl tvrdší a kontroloval zápas, Kohout neměl kombinace natolik důrazné, aby jimi rozhodl či vybudoval převahu. V pozápasovém rozhovoru Moravčík přiznává, že nečekal od Kohouta tak silné klinče, Kohout přiznává, že nečekal tak tvrdý box a tempo. Také má Moravčík velmi sympatickou větu, že sice vyhrál on, ale že "víťazstvo je naše spoločné", což tento zápas vystihuje, krásná bitva.

Vítězí na body Moravčík.

Jiří Žák vs. Daniel Forsberg -86kg, 5x3min, Muay Thai

Na papíře to mělo být stejné muay thai jako předchozí zápas, ale nebýt jednoho Žákova pokusu o naskočený loket, skoro by člověk nepoznal, že to není K1. Oba přešlapují na delší vzdálenost, moc se nekombinuje, občas se pustí jedna dvě rány, nějaký ten kop, tu a tam Fin zahrozil pár pokusy o kombinační box, ale žádná převaha se neurodila. Moc se nehrálo ani na pozice ani na tlak, oba se zaměřovali a přehazovali si rány, zatím je to jen na rozhodčích, co si podle nich kdo natrefoval. Až ve druhém kole přišla změna. Postupem času přidal Forsberg těžkou zadní pumelici, do které sice přepadává, ale která se zase špatně kryje, jelikož Forsberg má opačný gard. Žák se zdál trochu zaskočený, ukolébaný předchozím vývojem, takže ho Forsberg párkrát slušně prohnal po ringu a povedlo se mu Žákem otřást, bylo i pár pokusů spadnout do lokte a využít výraznější převahy. Další kolo Fin převahu udržuje, Žák krouží okolo a vymýšlí, co s tím. Zkusil překvapivý highkick, který tak tak nevyšel, ale jinak byla dominantním prvkem tohoto fightu důrazná zadní ruka Forsberga, na kterou Žák neuměl najít adekvátní odpověď. Postupem času byl Žák na straně Forsbergovy zadní ruky viditelně poznamenán, rozbitá hlava, teče z obočí. Poslední kolo Žák ještě zkusil obrátit zápas, náporem si získal převahu, ale poslední kolo bude málo. Minimum pohybu, minimum klinče, rozhodla výhoda obráceného gardu - obtížný úhel, ze kterého tito bojovníci posílají svou zadní ruku.

Vítězí na body Forsberg.

Tomáš Hron vs. Mighty Mo +96kg, 3x3min, K1

Úplně původně se hovořilo o tom, že Hron by měl pomstít Hutníka a zápasit s Ilungou, nakonec z tohoto plánu sešlo a přijela legenda K1 a muž s jedním z nejhroznějších zadních háků historie. Mighty Mo je ovšem 45 let stár a od roku 2010 v K1 nevyhrál (v MMA má ale slušné skóre a také tam byl v posledních pár letech mnohem aktivnější). Už při nástupu by člověk mohl odhadovat taktický plán – Hron nastupuje s holeněmi zatejpovanými pomalu až do podpaží, takže se dá sázet na spoustu kopů a nelézt menšímu Američanovi mezi boxerská kladiva. Začátek podle tohoto plánu neběžel, Mighty Mo logicky zkracuje, aby dosáhl, ale Hron se šikovně adaptuje, na zkrácení přistoupí a využívá výškové výhody pro klinč a tvrdá kolena. Mighty Mo se málo pohybuje, jen občas kopne lowkick, na body pochopitelně pracuje nohama Hron. Před koncem kola Hron dokonale trefil špičku bradu ostrým rychlým hákem a soupeře složil, první počítání. V druhém kole pokračoval boj hlavně na minimální vzdálenost, asi po minutě Hron umístil koleno přesně na podbřišek a Mighty Mo padl do druhého počítání. Recept pak byl jasný a po další minutě se Hronovi povedlo víceméně to samé znovu, a rozhodčí už Mighty Moa odmával.

Vítězí KO Hron.



Související články

 
 

 

 

Diskuze k článku

Pro vkládání a hodnocení příspěvků se přihlašte. Nemáte-li ještě svůj profil, můžete si jej založit zde.

V této diskuzi nejsou žádné příspěvky