přihlásit trvale
Nová registrace
Alexander Gustafsson: Shrnutí kariéry

Alexander Gustafsson: Shrnutí kariéry

přečteno: 497×
15.07.2019 v 11:03 | Autor: redakce ExtraRound.cz
diskuse: 4×
Rubriky: Profily osobností / MMA / Svět

Čtenář ExtraRoundu Postif navazuje na své tři zápasnické medailonky Jake EllenbergeraRosse Pearsona a Geralda Harrise a připravil pro čtenáře ExtraRoundu ohlédnutí za kariérou dalšího bojovníka jenž nedávno ukončil MMA kariéru: UFC veterána a trojnásobného titulového vyzyvatele Alexandera Gustafssona.


Alexander „The Mauler“ Gustafsson

Je první červnový den roku 2019, sobota večer. Pro Anthony Smithe tento večer znamená dobře odvedenou práci.  Do zápasu vstupoval jako outsider. Překonal několik horkých chvilek a Gustafssona nakonec dokázal zastavit. Když Gustaffson ve čtvrtém kole odklepává rear-naked choke v poměrně dobře rozjetém zápase, hala utichá. Smith se raduje, Gustafsson už asi v hlavě ví, co přijde.

Je konec hlavního zápasu UFC Fight Night 153 Gustafsson vs. Smith. Dan Hardy v oktagonu v pozápasovém rozhovoru dává slovo Alexovi...

“Jsem velmi zklamaný. Stalo se to znovu. Prohrál jsem na domácí půdě. Je to ale sport. Stalo se, co se stalo. Lionheart je tvrdý a skvělý chlap, pravý bojovník. Chci vám všem poděkovat, že jste dnes večer přišli a podpořili nás - bojovníky. Vždy, když se zde UFC vrátí, je úžasné být součástí.  A co bych řekl…”

Alex se na chvíli odmlčí. Do své pravice bere mikrofon, odhazuje rukavice na zem a dodává

“Show je u konce.”

Alexander Gustafsson, dovolím si napsat, jeden z nejlepších bojovníků polotěžké váhy, oznamuje po prohraném zápase na domácí půdě ve Stockholmu, 1. června 2019,  konec kariéry. 

K té se hned samozřejmě vyjadřují mimo jiné i jeho dva největší soupeři Jon Jones a Daniel Cormier. Oba s velkým respektem, pochvalou a poděkováním.

Na pozápasové tiskovce své rozhodnutí Alex dále rozvádí. V té se v první řadě vrací k přípravě na poslední zápas, které dal všechno. Tvrdě trénoval, cítil se dobře, ale výhru mu to nepřineslo.

“Nedělám to pro peníze. Dělám to proto, že chci porážet ty nejlepší a být tím nejlepším. Pokud to nedokážu, nedá se nic dělat. Nechci být journeymanem” říká Gustafsson.

Pojďme se ale společně vrátit na začátek. Bylo nebylo… asi 150 kilometrů západně od Stockholmu leží malé městečko Arboga. Je 15. den roku 1987 a na svět přichází Alexander Lars-Åke Gustafsson. Malý Alex vyrůstá po boku čtyř sester, které vychovává jeho matka spolu s nevlastním otcem. Alex se již od útlého dětství věnuje bojovým sportům a nutno podotknout, že úspěšně. Od desíti let boxuje a v šestnácti se stává národním šampionem. Zároveň má však problémy se zákonem a rád se bije i mimo ring. Poprvé je souzen už v patnácti letech. V osmnácti to již končí ročním vězením, opět v tom byla potyčka. Jak vidno, vězení mu dalo dostatek času k nápravě a zamyšlení se nad svým počínáním. Vrací se zpět k bojovým sportům a s ještě větším nasazením.  Věnuje se také shootfightinu, ve kterém dokázal pětkrát zvítězit a pouze jednou prohrát. Kromě toho se také účastní různých grapplingových a wrestlingových zápasů, stále i boxuje a sbírá pouze úspěchy (viz medailonek v bodech). A to i v době, kdy poprvé míří k MMA. Po vítězné MMA premiéře v listopadu 2007 si během následujících dvou a půl let vytváří rekord 8-0. Tyto vítězství získává zejména různě po Evropě (například i v polské KSW). Jednou se také dostává na zápas do Dubaje. Až na jednu výjimku své zápasy ukončuje před limitem. Sportem se ještě neumí uživit a tak si přivydělává jako stavební dělník nebo vyhazovač. Situace se však mění podepsáním smlouvy s UFC. Začíná desetiletá kariéra, kterou bych pojmenoval jako "na vrcholu bez vrcholu".

Dvaadvacetiletý švédský prospekt dostává svou první šanci na UFC 105 (listopad 2009) a to proti dalšímu nováčkovi Jaredu Hammanovi tehdy s rekordem 11-1. Do 41 sekund je vymalováno. Alex totiž tvrdým úderem posílá soupeře k zemi. V příštím zápase se potkává s dalším nadějným talentem Philem Davisem. Zápas se odehrává na UFC 112 v Abu Dhabi, kde až po dlouhých devíti letech uvidíme další turnaj (UFC 242). Že se do Spojených arabských emirátů bude UFC vracet častěji svědčí i nová pětiletá spolupráce, která zde byla uzavřena. Zápas opět netrvá ani kolo, kdy Davis Alexe chytá do anaconda choke a ten musí pět vteřin před koncem kola odklepat. S Davisem se po zápase neviděl naposled a po určitou dobu tvořili tréninkové partnery v Alliance MMA gymu v San Diegu a konkrétně svého přemožitele Alex zmiňoval jako jeden ze základních kamenů jeho zlepšení v následujících zápasech. Dá se však říct, že po celou dobu své kariéry byl Alex věrný tréninku doma ve Švédsku. Zejména  Allstar Training Center, ze které se stal jeden z nejvyhledávanějších gymů v Evropě.

Ze své první porážky, která tedy přišla až v desátém zápase, si vzal jen to nejlepší a pomalu si začal dláždit cestu k titulu. Máme zde UFC 120 - Londýn, říjen 2010. Alex připomíná, že je všestranným bojovník, který své zápasy nemusí ukončovat jen v postoji, ale také na zemi. A po třech letech (naposled vyhrál submisí svou premiéru) opět technikou rear-naked choke vítězí před limitem. I následující zápas proti Jamesi Te Hunovi ukončuje stejnou technikou a to ještě rychleji - hned v prvním kole. V příštím zápase se má utkat s Vladimirem Matyushenkem, který je kvůli zranění nahrazen Mattem Hamillem. Toho v druhém kole rozebírá tvrdými údery v postoji a následně zápas ukončuje na zemi TKO výhrou. Hamill po zápase oznamuje konec kariéry. To mu však dlouho nevydrží a po roce se opět vrací výhrou na UFC 152 (a aktivní je ještě i v době vydání tohoto článku).

Dvě vsuvky pro zajímavost. První - Až tímto pátým UFC zápasem proti Mattu Hamillovi se poprvé dostává Alex v zápase do USA. Dokonce se dřív dostal do Asie (Abu Dhabi, UFC 112) a do Austrálie (Sydney, UFC 127) a dvakrát do Anglie. Druhá - Matt Hamill je ten borec, který dosud (tj. červenec 2019) “porazil” Jona Jonese. Fajn, raději to napíšu jinak - je to ten borec, díky kterému nemá Jon Jones ve svém rekordu, v kolonce prohry, nulu. A teď čerstvá informace - DW intervenuje u Nevadské komise, aby se s tou nulou něco dělalo. Uvidíme. zpět ke Švédovi.

Následně dochází k zápasu, který měl již proběhnout a tak se Alex v kleci staví, v té době gatekeeperovi, Vladimiru Matyushenkovi. A má cenu psát jak zápas končí? No jasně, opět TKO a první kolo. Už v této době se začalo hlasitěji hovořit o titulové šanci pro blonďatého Švéda. Pokud nebudeme brát zápas v KSW v roce 2008, všechny Alexovi zápasy do teď končí před limitem. 13 výher z toho 3x submise (všechno rear-naked choke) a 9x KO/TKO (plus ta jedna výhra na body). 8x vítězství v prvním kole, 5x vítězství v druhém kole (jo, i ta jedna výhra na body v KSW je v druhém kole).

K titulovému zápasu tedy ještě nedochází, každopádně úspěchy a rostoucí popularita Gustafssona UFC přivádí poprvé v historii do švédského hlavního města. Ve svém prvním hlavním zápase večera (UFC on Fuel TV, duben 2012) měl bojovat proti Antoniu Rogério Nogueirovi. Soupeř se mu však opět zranil a tak byl nahrazen (Brazilec snad promine) kvalitativně o něco horším Thiago Silvou. Byť zápas končí na body (a takto jeho zápas končil naposled v  září 2008), vyhrává zaslouženě (2x 30-27, 29-28). Dominantní výkon Alex předvádí v zápase následujícím. Přejíždí jednoznačně Maurícia Ruu 2x 30-27, 30-26 a byť se nechal Dana White slyšet, že by toto vítězství mělo zajistit titulový zápas, úplně tomu tak není a Alex by musel pár měsíců čekat. Jakmile se informaci Alex dozvídá, prohlašuje, že čekat nechce a klidně si střihne ještě jeden zápas. Chvíli to tedy vypadalo, že by se mohl utkat místo Dana Hendersona s Lyoto Machidou. Henderson se však včas dává zdravotně do pořádku. A tak se domlouvá zápas Gustafsson vs Mousasi (v té době šampion polotěžké váhy v DREAM a Strikeforce) opět jako hlavní zápas ve Stockholmu.

Jenže co se nestane na jednom z posledních sparingů týden před turnajem? Tržná rána Gustafssona a švédská komise MMA mu neumožňují start čtyři dny před turnajem. Svou první šanci v UFC dostává tréninkový kolega z Allstar Training Center Ilir Latifi. Zápas Latifi prohrává na body. Ačkoli tedy Alex nechtěl měsíce čekat a byl připraven stihnout ještě jeden zápas před tím titulovým, osud tomu chtěl jinak a vysněný zápas nakonec přišel i bez nutnosti “mezizápasu”. 

Jako vždy i nyní se zastavíme a uděláme si malou rekapitulaci. Alexander Gustafsson je na scéně již šestým rokem. V UFC bezmála čtyři roky. S úctyhodným rekordem 15-1. Jeho série devíti a následně šesti vítězství dělí pouze jediná porážka. Jeho zápasy jsou poměrně rychlou záležitostí a do třetího kola se podíval pouze v posledních dvou zápasech, které vyhrál na body. V UFC to má 7-1. Píše se 21. září 2013 a proti sobě v kanadském Torontu nastupují šampion Jon “Bones” Jones (jeho šestá obhajoba titulu v řadě) a vyzyvatel Alexander “The Mauler” Gustafsson. Tento zápas  bychom nyní mohli rozepisovat a rozepisovat. Na druhou stranu asi mezi námi není snad nikdo, kdo by zápas alespoň jednou neviděl, popřípadě o zápasu vůbec nevěděl. Na to, kdo měl a neměl vyhrát má každý vlastní názor. Shodneme se však určitě na tom, že zápas to byl vyrovnaný a jeden z těch nejlepších. Ne nadarmo tak tento zápas získal ocenění zápas večera, mnohými je označován za nejlepší titulový zápas polotěžké váhy vůbec a později zápas získal ocenění zápas roku v různých médiích (viz medailonek v bodech). Ba co víc, i díky tomuto zápasu byl Alex vyhlášen bojovník roku 2013. A byť Dana White sliboval okamžitý rematch, nakonec se tak nestalo (na ten ale samozřejmě nakonec dojde). Alex v tomto prvním titulovém zápase prohrává na body 2x 48-47, 49-46. 

 Nyní nastává správná chvíle vytáhnout opět jednu zajímavost. Všimli jste si Alexova tetování na pravém rameni? Pokud ne, věřte nebo ne, má tam takový svůj vlastní, malý Sherdog… Ale teď vážně. Jeho rameno mimo jiné zdobí obyčejné trojúhelníčky - vždy v radě po pěti a přibývá mu pokaždé nový za každý zápas. Ano, každý trojúhelník znamená jeden jeho profi zápas. Jak jde vidět, většina z nich jsou černě vyplněné, pouze jeden nikoli (správně, prohra s Philem Davisem). Ptáte se, jak to, že nemá dva prázdné trojúhelníky? Alex své tetování okomentoval tak, že ve svých vlastních očích Jonese porazil, ale v očích rozhodčích se tak nestalo. Proto je trojúhelník jen z půlky prázdný. Takovýho  poloviční trojúhelník mu brzy přibude ještě jeden, ale pěkně postupně.

Na UFC Fight Night 37 se opět domlouvá zápas proti Nogueirovi. Ale již podruhé to nevychází, opět kvůli zranění (i když o něco později se nechává Nogueira slyšet, že nikdy s tímto zápasem nesouhlasil). Tak či onak šanci dostává v té době stoprocentní Jimi Manuwa, který KO rozdává jako na běžícím pásu. Před zápasem s Alexem to má 14-0 (13 KO/TKO, 1 submise).

Alex však bez větších problémů Manuwovi uštědřuje první porážku (TKO v druhém kole) a své vítězství věnuje svému zesnulému otci, který krátce před turnajem zemřel a který dlouhá léta bojoval se závislostí na alkoholu. Zápas to byl pohledný a tak za oběma borci mířil  finanční bonus za zápas večera a pro Alexe ještě i bonus za výkon večera. A taková drobná zajímavost - Manuwa se poté přesunuje za Alexem do Allstar Training Center. Každopádně Alex se výhrou zpátky dostává do boje o titul. I když situace kolem titulu byla následně pěkně zamotaná. Slibuji, že se budu snažit být stručný a přesný, takže: White slibuje Alexovi rematch s Jonesem nejdřív ve Stockholmu, následně v Las Vegas na konci srpna 2014. Poté však obrací a prohlašuje, že Jones s Alexem bojovat nechce a chce zápas s Cormierem. Pak UFC ohlásí zápas Jones vs Gustafsson na konec září 2014. Gustafsson si ale zraňuje meniskus a tak má tedy dojít k zápasu Jones vs Cormier na UFC 178. Jenže se zraní i Jones a k zápasu Jones vs Cormier nedochází, respektive dochází až  v lednu 2015. 

Co to znamená pro Alexe? 3. ledna 2015 vítězí v titulové bitvě Jones nad Cormierem a tak se Alexovi opět otevírá cesta k možnému titulu a odvetě, která mu už jednou utekla. Alexe čeká druhý hlavní zápas na domácí půdě ve Stockholmu. V zápase se o post vyzyvatele utkává s Anthony Johnsonem. Ke smutku snad všech přítomných však prohrává velmi rychle TKO (první kolo, čas 2:15). Smutný to den pro Švéda - první TKO porážka, na domácí půdě a ještě přichází o možnost odvety s Jonesem. Jenže co se zase nestalo. Jones je
kvůli svým problémům se zákonem zbaven titulu a o ten se utkávají Cormier s Johnsonem. Cormier vyhrává. Alex má v této době dohodnutý zápas s Gloverem Teixerou, ale kvůli zranění zad je nucen odstoupit. A i když má poslední zápas označen červeným políčkem a na souboj s Teixerou (zatím) nedochází, dostává v říjnu 2015 na UFC 192 opět šanci získat pás šampiona polotěžké váhy. Proti novému šampionovi Danielu Cormierovi. I tento zápas je poměrně vyrovnaný a opět je tak Alex na dosah vytouženému titulu, ale opět neučiní
ten poslední, nejdůležitější krok. Zápas prohrává po pětikolové bitvě 47-48, 48-47, 46-49. To, že byl oceněn zápasem večera je mu v tuto chvíli asi úplně jedno. Druhá bodová titulová prohra je stále prohra. A tak na jeho rameno přibývá druhý, pouze z poloviny vyplněný, trojúhelník. 

Po tomto zápase se Alex na skoro rok stahuje a dává si i zdravotní pauzu. V té době mimochodem vydává vlastní knihu The Mauler. A opět další vzdělávací vsuvka, která musela přijít a která se váže k jeho přezdívce. Tu  získal někdy v roce 2006, poté co se poznal s trenérem Wallenem a který s ní přišel. Wallen to tehdy vysvětlil tak, že podstatné jméno “maul” se dá přeložit jako kladivo nebo palice. A sloveso “maul” se dá přeložit jako zmlácení někoho. No a když viděl už v mládí v Alexovi jeho přirozený talent a instinkt zabijáka, přezdívka byla na světě. 

Udělejme si opět kratičké shrnutí. Po první titulové šanci jako by na sebe uvalil kletbu. Jakmile jde o titul, je to pro Alexe špatné. Ačkoli dokázal po Jonesovi vyhrát, v následné titulové eliminaci a titulovém zápase číslo dva prohrává. Roky 2013 až 2015 jsou pro něj špatnými, jedna výhra, tři porážky. 

Až přesně po 11 měsících se vrací do oktagonu. V hlavním předzápase v německém Hamburgu poráží Jana Blachowitze jasně 30-27. A už potřetí zde zmíním Antonia Rogéria Nogueira. S ním byl domluven následující zápas na jubilejní stý UFC Fight Night. Jenže několik dní po oznámení Alex ze zápasu musí odstoupit, opět kvůli zranění zad. A tak se dostáváme k posledním třem zápasům. Na konci května 2017 se již potřetí The Mauler ukazuje v hlavním zápase v hlavním městě Švédska a zvyšuje si tak na pomyslných 2-1. V pátém kole poráží Glovera Teixeiru krásným KO poté, co soupeři posílá tři spodní háky na bradu aby ho pomalu bruslícího uspal pravým hákem. Oba borci dostali ocenění za zápas večera (pro Alexe čtvrté ocenění). Teď si dáme pauzu od MMA a naopak si dáme trochu té romantiky. Po zápase totiž Alex žádá svou přítelkyni Mou o ruku, přímo v oktagonu. Moa říká “ano”. Dnes jsou rodiči dvou dětí. Konec romantické vložky, zpět k MMA. Přichází krátké období domluvených a zrušených zápasů aby pak opět mohl skočit rovnou k zápasu titulovému. Nejdříve Luke Rockhold musel z jejich vzájemného zápasu odstoupit, aby následně sám Alex odstoupil ze zápasu proti Volkanu Oezdemirovi (v obou případech šlo o zranění). Takto tedy Alex přišel ke své nejdelší zápasové pauze čítající 19 měsíců. V této době se zase samozřejmě v
polotěžké váze událo pár věcí a vše se vykrystalizovalo do té podoby, že trůn v polotíze zůstal volný - Cormier se totiž  přesunul do váhy těžké poté, co porazil šampiona Stipe Miocice a zařadil se tak mezi šampiony, co drželi/získali pás ve dvou váhovkách zároveň. V téže době se vracel Jones po svém Xtém trestu, no a na titulový příběh bylo zaděláno. Otázkou už jen bylo zdali pomstí Gustafsson svou porážku, která pro mnohé porážkou ani nebyla. Dostane se konečně na třetí pokus na trůn? Všichni známe odpovědi. Ať už byl první zápas sebevyrovnanější, v odvetě o vítězi nemůže být řeč. Jones vítězí ve třetím kole TKO a prakticky celý zápas měl pod svou kontrolou. 

A jak příběh Alexandera The Mauler Gustafssona končí? To už víme z úvodu medailonku, ve kterém přišel poslední zápas s Antony Smithem...


Medailonek v bodech:

  • V profi kariéře absolvoval 24 zápasů: 18-6. Výhry: 11 KO/TKO, 3 submisí, 4 na body. Prohry: 2 KO/TKO, 2 submise, 2 na body.

  • Nejvýše byl na 4. místě světového žebříčku (polotěžká váha).

  • Je majitelem mnoha ocenění:

    • 4x zápas večera (UFC).

    • 1x výkon večera (UFC).

    • Zápas roku 2013 Jones vs Gustafsson (UFC, World MMA Awards, ESPN, FoxSport, Yahoo! Sports, MMAJunkie, MMAFighting, MMAWeekly, Sherdog).

    • Bojovník roku 2013 (World MMA Awards).

    • Zápas měsíce - proti Danielu Cormierovi (MMAJunkie).

    • KO měsíce - proti Gloveru Teixeirovi (MMAJunkie).*

    • V amatérské švédské boxerské federaci má těchto pět ocenění: mládežnický  vítěz polotíhy pro 2003, vítěz KP turnaje v těžké váze v roce 2008 a 2009, vítěz Tensta Box Open těžké váhy v roce 2009.

  • Ve shootfightingu má rekord 5-1.

  • 8x byl v UFC v hlavním zápase večera.

  • Zápasil celkem čtyřikrát v rodném Švédsku (v hlavním městě Stockholmu). Pokaždé v hlavním zápase. Skóre z těchto zápasů má 2-2.

  • UFC rekord má 10-6.

  • V oktagonu po vítězném zápase (UFC Fight Night 109) požádal svou přítelkyni o ruku.

  • Všechny své výhry submisí má technikou rear-naked choke. 

  • V titulových zápasech to má 0-3.

  • Do 5. kola se podíval pouze třikrát.

  • Nejdelší vítězná série činí 9 zápasů (v UFC 6).

  • Nejdelší série porážek činí 2 zápasy (stalo se tak dvakrát).

  • 61% (11)  jeho vítězství končilo KO/TKO.

  • Celkem bojoval v sedmi organizacích (6 zápasů mimo UFC, zbytek UFC).

  • V osmnácti letech je odsouzen k trestu odnětí svobody. A problémy se zákonem měl prakticky celé mládí.

  • Je momentálně otcem dvou dětí (dcera a syn).

  • V roce 2016 vydal knihu “The Mauler”.

  • Střihl si filmovou roli ve švédské filmové sérii Jonah Falk.

  • Ve světových žebříčcích byl celkově nejlépe světovou čtyřkou a v okamžiku ukončení kariéry je dvacátou nejlepší polotěžkou vahou všech dob.



Související články

 
 

 

Diskuze k článku

Pro vkládání a hodnocení příspěvků se přihlašte. Nemáte-li ještě svůj profil, můžete si jej založit zde.

Nejlepší příspěvky

+1
raduz - Čtenář - 19.7.2019 v 06:46
Re: ... - přejít na příspěvek
Súhlas, príjemné, pútavé čítanie....Vďaka, Postiff výborná práca... ps: hádam Ale...
 

Všechny příspěvky

machina - Čtenář - 17.7.2019 v 12:20
... - Odpovědět
 

Páči sa mi Tvoj príjemný príbehový štýl písania, podľa ktorého si viem živo predstaviť kľúčové okamihy z Gus-ovej kariéry.

PS myslím si že ho budúci rok znova uvidíme v octagone, je ešte pomerne mladý a smútok z prehry zaženie hlad po viťazstve.

postif - Čtenář - 18.7.2019 v 10:29
Re: ... - Odpovědět
 

V případě Alexe rád medailonek v budoucnu přepíšu. Uvidíme časem jestli se tak stane.

A samozřejmě díky za pozitivní zpětnou vazbu! :)

raduz - Čtenář - 19.7.2019 v 06:46
Re: ... - Odpovědět
 

Súhlas, príjemné, pútavé čítanie....Vďaka, Postiff výborná práca...wink

ps: hádam Alex ešte nájde do budúcna motiváciu....(stále si myslím, že ten prvý fight s Jonesom mal vyhrať/vyhral....)

postif - Čtenář - 3.9.2019 v 17:03
Návrat - Odpovědět
 

Tak už se objevila první informační vlaštovka o možném návratu :)

Prej ho ty pocity o zápasnickém důchodu rychle přešly a že už návrat naťukli s UFC.

Každopádně teď přibral, takže možná bude otázkou i váhovka, ale zároveň padlo první jméno se kterým by si klidně svůj návratový zápas představil - Rockhold :)