přihlásit trvale
Nová registrace
Yangame Fight Night - výsledky a kolo za kolem

Yangame Fight Night - výsledky a kolo za kolem

přečteno: 4237×
03.08.2014 v 20:07 | Autor: redakce ExtraRound.cz
diskuse: 0×
Rubriky: Výsledky / K-1 / ČR

Autorem článku je Jan Hrsina, trenér SKBU Hostivař.

Tenhle galavečer se trochu vymykal obvyklému standardu. Za prvé to je jedna z mála fighterských akcí pod širým nebem (ne-li jediná na této úrovni), za druhé se jednalo o první titulový zápas prestižní organizace WAKO PRO na území ČR, za třetí byla hlavní náplní večera osmičková pyramida v supertěžké váze. To znamená, že osm fighterů bez váhového limitu proti sobě nastoupilo vyřazovacím způsobem do pavouka, takže finalisty čekaly ten večer tři zápasy v plném kontaktu bez chráničů.

 Organizátoři si tedy dovolili slušnou divočinu – v pyramidě se může stát cokoli, natož v těžké váze, nemluvě o tom, jak může s úspěchem akce zamávat počasí.
Počasí naštěstí vyšlo, ve dni plném přeháněk se galavečer trefil do jasného kusu oblohy. Tribuny a okolí ringu byly díky tomu plné diváků, byť samozřejmě kapacita areálu Žlutých lázní nemůže konkurovat velké sportovní hale. Zapadající slunce rovněž dodalo fightům netradiční atmosféru, byť borcům z červeného rohu muselo nepříjemně svítit do očí – což není zrovna obvyklý taktický prvek, se kterým by se běžně počítalo.

 Večerem provázela tentokrát dvojice moderátorů, o show v ringu se staral zkušený profík Michal Frabša a o show mimo ring se starala Laďka Něrgešová, která o fightech sice nic nevěděla, ale udělala z toho přednost a na roli naivní "blbé blondýny" založila většinu žertíků při pozápasových rozhovorech a moderování. Někoho to bavilo, někoho to rozčilovalo, ale rozhodně to nenudilo.

1. čtvrtfinále – Jan Soukup (Kakutogi Academy) Vs. Peter Baláž (Slovensko)

 O prvním čtvrtfinále mohu říci jen tolik, že Soukup svižně vítězí KO hned v prvním kole, protože jsem zápas neviděl - nastaly problémy s akreditací, které se podařilo zdárně vyřešit až díky pomoci Petra Kareše, jednoho z hlavních organizátorů večera. Lehké zdržení stačilo na to, aby rychlý první zápas unikl reportáži a jenom díky Petrovu promptnímu zásahu toho neuniklo ještě více.

Vítězí Soukup KO.


 2. čtvrtfinále – Jiří Havránek (Iron Fighters) Vs. Vasil Ducár (Muay Thai Brno)

Ducár je brněnsko-znojemský zápasník zejména v boxu a vale-tudu, s váhou 96kg patří mezí nejlehčí borce v pyramidě. Havránek je oproti tomu zkušený harcovník ve všech stylech od sandy přes fullcontact až po box, papírově je samozřejmě favoritem Havránek se svými 70 zápasy oproti soupeřovým 15. Havránek v této kategorii je nicméně nováček, obvykle zápasí o váhu níže, takže uvidíme, jak se mu bude dařit – supertíha je specifická tím, že se tam mohou potkat borci s váhovým rozdílem třeba čtvrt metráku a nikdo z toho nedělá vědu, což je v jiných kategoriích věc nemyslitelná.

Hned při prvním roundu Havránek podklouzne a padá, publikum reaguje pobaveným smíchem. To je ovšem poslední humorný moment z Havránkovy strany, dál začíná jednoznačně kontrolovat zápas – je větší, o kousek těžší, lépe si připravuje pozice, nechá Ducára párkrát vycukat a pak ho prostřelí kolenem a hned je z toho první počítání. Dál se pokračuje podobně, Havránek kontroluje hru, drží si obvyklý pečlivý dvoják, občas jeden nebo druhý nasypou kombinaci. Po chvíli opět Havránek prostřelí útočícího Ducára kolenem, druhé počítání. Havránek cítí převahu, dovolí si otočku a kolo končí.

V druhém kole začne Ducár aktivněji, tlačí se do kombinací, Havránek spíš odpovídá roundy a vyčkává. Ducár má tlak, ale Havránek inkasuje bezpečně a s přehledem. Ke konci kola si na tlačícího Ducára počká a pošle ho přední rukou na zem, ale obejde se to bez počítání.

Ve třetím kole se Ducár dál snaží na Havránka něco vymyslet, ale ten kontroluje zápas, ví, že má nabodováno a šetří síly do semifinále. Ducár dál tlačí kombinacemi rukama, při jednom ze závarů Havránek poměrně neuspořádaně ustupuje, ale projde mu přitom round, který vzhledem k načatým žebrům posílá Ducára do dalšího počítání. To mu poněkud vezme vítr z plachet, povely z rohu jsou zřetelně nervózní, ještě se pokouší občas spadnout do silové zadní ruky, ale žádný zázračný luckypunch se neujme a Havránek si to pohlídá do konce.

Vítězí Havránek na body. 


 3. čtvrtfinále – František Kynkal (Sersen's Team) Vs. Georgij Fibich (Iron Fighters)

Kynkal na sebe nedávno strhl mediální pozornost, když se mu v boxu podařilo porazit Dannyho Williamse, který kdysi porazil Mikea Tysona, ale jinak zápasí spíše ve veteránských kategoriích a i přes impozantních 125kg by neměl být těžkým soupeřem pro Tančícího Rusa Fibicha. Ten je dobře známý svým jedovatým stylem, v němž prodává přehled a zkušenosti ze stovek zápasů od taekwonda po box. Fibichův vynikající pohyb v kombinaci se strašlivým KO potenciálem je zbraň, která na silové kolosy platí velmi dobře, takže podle mého názoru tenhle zápas skončí před limitem.

Fibich krouží, Kynkal ho loví výpady, ale nic netrefí, Fibich mu z toho vždy uteče. Fibich zkusí z pohybu pár háčků, pak pošle otočku, kterou Kynkal inkasuje přes rukavice a ustojí to, ale po pár vteřinách Fibich pošle ze stejné strany otočku znova, tentokrát přestřelí moc vysoko a vypadá to, že Kynkala jen lízne lýtkem, ale ten se stejně kácí, nejspíš je nakrmený už z té první otočky, takže je vymalováno, na osm se Kynkal nezvládne dát dohromady a je z toho rychlé vítězství Fibicha KO.

Vítězí Fibich KO.

 

4. čtvrtfinále – Radovan Kulla (Ares Gym Žilina) Vs. Václav Pejsar (Atom Gym Plzeň)

Pejsar je českému publiku dobře známý plzeňský granátník, finalista Souboje Titánů, nedávno byl k vidění třeba na Night of Warriors nebo Night of Champions. Kulla je teprve 19letý talent ze žilinského Ares gymu, přesto už stihnul 24 profesionálních zápasů. Vynikající somatotyp na K-1, se svými 104 kilogramy má dostatek hmoty, přesto je díky svému věku ještě štíhlý a kombinuje obratnost s důrazností a výškovou převahou. 

Začíná se opatrně, Slovák si zaměřuje pokusné lowkicky, Pejsar začíná pouštět tvrdé rány ze zadní. Vypadají hrozivě, ale zatím je Slovák přesnější. Pejsar pěkně uhne naskočenému kolenu sidestepem, únik jako z učebnice. Kulla začímá víc kopat, hlavně lowkicky a roundy, Pejsar tlačí a snaží se trefit pumelici ze zadní. 

2. kolo. Kulla zaútočí a zkracuje, takže Pejsar ty svoje bomby netrefuje, soupeř mu stíhá zkazit vzdálenost. Ostatně po celé Vltavě je slyšet, jak slovenský roh řve "zkracuj". Pejsar se zdá mít potíže se stabilitou, několikrát podklouzne či zavrávorá, ale nezdá se tolik uvařený či nahulený. Aha, tak beru, zpět, v průběhu druhého kola začíná být skutečně uvařený, navíc koupí něco na spodek, tvrdý highkick, který s ním zamává i přes kryt, takže už je asi i nahulený. Kulla toho využívá, prostřeluje přímky, víc trefuje ruce a kolena, začíná si ho chystat do rohů a systematicky zpracovávat. Druhé kolo končí už poměrně zřetelnou převahou Kully.

3. kolo. Kulla zlepší pohyb, přidává kolena, Pejsar se po něm sice vždy ožene, ale silové bomby nemají rychlost, aby Slováka nachytaly, posílá vždy jednu dvě, tím ho nerozebere. Kulla zkusí otočku, trefí Pejsara do kyčle/podbřišku, ten ještě rád signalizuje rozkrok a využívá chvíle na oddech. Trošku ožije, začne pouštět víc úderů, jedním hákem pěkně trefí, ale Kulla ustojí. Kulla pokračuje v kouskování útočných akcí, zaútočí z dálky, zkrátí a v klinčí ještě zakončí kolenem, než to rozhodčí roztrhne. Pejsar ho pod systematičtější tlak nedostane, Kulla vítězí zejména lepší aktivitou a přesnějšími a pestřejšími technikami.

Vítězí Kulla na body.

 

Následuje rezervní zápas, jehož vítěz by naskočil do pyramidy v případě, že by některý z vítězů čtvrtfinále nemohl v turnaji pokračovat. I rezervní zápas bude zajímavý – zejména proto, že se v něm jako favorit představí osmnáctiletý liberečák Vinš, který se zatím stihl stát Mistrem republiky v lowkicku a boxu či mistrem Evropy v K-1.

Reserve Fight, Michal Jamáček (Gladiators gym České Budějovice) Vs. David Vinš (BFC Liberec)

Budějovický Jamáček je o deset kilo lehčí (98kg), navíc má o třicet zápasů méně, bude to mít tedy hodně těžké. Začínáme.

Vinš spousta ozobávacích lowkicků, hodně toho dělá přední nohou, kterou otevírá prostor pro následnou kombinaci rukama, zatím netrefuje. Jamáček ho trochu usadí hákem na bradu. Vinš zatím převaha nohama, ale Jamáček dobře kontruje, ruce jen těsně míjejí Vinše, tam to vypadá nebezpečně. Vinš si toho všímá a vysílá ty kopy z větší dálky. Žádná větší přestřelka se nekoná, jednou dvakrát Vinš nasype delší kombo, ale nic z toho. Ostřelovací první kolo končí asi pro Vinše díky nohám.

Druhé kolo. Vinš začíná víc kombinovat. Zatím nic netrefí, ale i tak Jamáček povoluje, couvá, nechce se mu lézt do Vinšových dynamických sekaček. Vinš si zjevně věří na soupeřovy rány, chová se ofenzivněji, jde si i přes ránu, s krytím to nepřehání. Povede se mu pěkný podkop po zachycení roundu. 

Třetí kolo. Vinš si víc a víc loví rukama, nohama jen zavírá a to ještě občas, Jamáček se zdá poněkud odevzdaný. Přežívá, boxuje zpět, kombinuje, ale tah na branku je na straně Vinše, Jamáček se o obrat se nepokouší a zápas skončí.

Nakonec jenom 2-1 na body pro Vinše, rozhodčí toho zblízka viděli více pro Jamáčka, ale i tak vítězí Vinš.

Vítězí Vinš na body.


Následuje krátká přestávka, hudební vložka a další vložený zápas. Tentokrát MMA na 3x5 minut podle plných UFC pravidel.

Superfight MMA -87kg, Miroslav Vacek (Good Luck Gym Hradec Králové) Vs. Jakub Bartůněk (Valetudo MMA RK Znojmo)

Opět jeden z borců znatelně zkušenější, zde je to hradecký Vacek, který má za sebou zápasy jako třeba proti Penzovi na Night of Warriors

Začíná se z obou stran opět opatrně čtením soupeře, dokud Bartůněk jako první akci nezkusí takedown, Vacek zkouší nejdřív sprawlovat, pak chytit gilotinu, trocha kutálení, střídají se pozice od side control přes north-south, na chvilku se oba postaví, ale Bartůněk přes nohu znova Vacka skácí. Nakonec Bartůněk nahoře, Vacek ho k ničemu zásadního nepustí. Zápas se vlastně od toho prvního porazu drží na zemi až do chvíle, kde Bartůněk chytí gilotinu a zkusí Vacka ve stoje uškrtit, ale nepovede se, byť do toho dá spoustu síly, Vacek leze po provazech jako po žebříku, nakonec oba žuchnou opět na zem a povalují se do konce kola. Kontrola pro Bartůňka.

Druhé kolo. Opět se jde hned na zem. Bartůněk v side kontrol, tentokrát méně zápasí a více otlouká, pracuje lokty na hlavě i na těle, Vacek trochu teče z obočí. Pokus o škrcení, trocha kroucení a točení, končí to plným RNC a Vacek vypadá rozhozený tím otloukáním, nechá se utáhnout a ještě zaklonit a je konec, vítězí submisí Bartůněk. To je během tohoto večera vlastně zatím poprvé, kdy vítězí méně zkušený borec. A po vítězství dobrá nálada, Bartůněk žertuje s moderátorkou při pozápasovém rozhovoru a ještě se nechá vyhecovat k deseti klikům.

Vítězí Bartůněk submisí.


1. semifinále, Jiří Havránek (Iron Fighters) Vs. Jan Soukup (Kakutogi Academy)

Čtvrtfinále dopadly poměrně přesně podle papírových předpokladů, zkušenější borci postoupili. Přes nesporné kvality Havránka je favoritem Soukup, bookmakeři vypsali kurzy na celkové vítězství v pyramidě na 1,75 pro Soukupa a 3,50 pro Havránka. Oba navážili téměř přesně 100 kg. Nástup má Soukup bezkonkurenční, část publika ve stoje skanduje - málo platné, karate je srdcovka a každý karateka v publiku o sobě mezi většinou kickboxerů dává vědět. 

Začátek jako hrom, tolik kopů se v těžké váze moc nevidí. Soukup osekává lowkicky, z karate si přinesl rychlé roundy, tažené jenom švihem nohy, které navazuje do kombinací, ta rychlost a plynulost je nebezpečná – Soukup je dost rychlý i na nižší váhy, natož na supertíhu. Havránek naskočený front, vysoké tempo na těžkou váhu, zkouší pokračovat rukama, ale Soukup mu do toho vleze, kontruje právě tím švihnutým kopem na hlavu. Havránek v tahu dopředu nestačí zareagovat a inkasuje highkick nártem přímo na bradu a padá jako podťatý. Kupodivu se zvedá a je schopen pokračovat. Po takové kopačce skoro zázrak, Havránek je držák. Jenže po chvíli koupí ještě jeden highkick škrtnutý o zátylek. Ustojí ho, ale když pak o zátylek škrtne ještě Soukupova otočka, tak se otřesený a načatý Havránek znovu zhroutí, to už je na jeho hlavu moc. Ač se hodně, hodně snaží, nedokáže se pořádně udržet na nohou a rozhodčí ho radši nepustí dál, je konec, další KO pro Soukupa. 

Vítězí Soukup KO.


2. semifinále, Radovan Kulla (Ares Gym Žilina) Vs. Georgij Fibich (Iron Fighters)

Tohle bude zajímavé, mladý talent versus nevypočitatelný veterán. Kulla v prvním zápase ukázal dobrou kondiční připravenost, na to by mohl Fibicha utahat, Fibich není zrovna proslulý dlouhými zápasy založenými na fyzičce. Otázka je, zda je Kulla dost vyzrálý, aby přežil dost dlouho, zda se nenechá zhypnotizovat Fibichovým manévrováním a nepropustí nějakou bombu, Fibich umí vypínat vším od otoček nohama přes backfisty po háky. Kulla není českému publiku moc známý, ale bookmakeři mu docela věřili, na celkové vítězství v pyramidě měl kurs 3,60 (skoro stejně jako Havránek), zatímco Fibich měl 4,50.

Kulla začne highkickem, ale Fibich ucukne, v zápětí si Kullu manévruje do rohu, ten mu to žere a Fibich si ho připraví pro dvě rány. Kulla trošku tumpachový a zatlačený do rohu, přesto odpoví roundem a zjevně nechce nechat Fibicha rozjet. Fibich pustí otočku na hlavu, Kulla stíhá povolit hlavou. Kulla se přizpůsobuje, začíná se též více a lehčeji hýbat, aby ho nešlo tak snadno trefit, ale tím taky uvolňuje kryt a hraje Fibichovu hru, to by se mohlo nevyplatit. Fibich trefí otočkou žebra a Kulla se před jeho tvrdými háky schovává do dvojáku. Přesto se vrací do hry, opět boduje roundy a zejména lowkicky, trefí jednu přímku na nos a aby se ukázal, taky pošle otočku Fibichovi do krytu. Kolo končí. Zatím velmi zajímavá taktická hra a napínavé na pohled, člověk nikdy neví, co se v příští desetině vteřiny stane. Uvidíme, zda Fibich fyzicky vydrží.

2. kolo. Fibich chytá lowkick a posílá Kullu na zem, další inkasuje front do čelisti, ale opět ho chytí a soupeře porazí. Fibich tvrdý hák, opět otočka, backfist, Kulla opět pár roundů a lowkicků, zatím je to pohyb a čekání na jeden brutální zásah, kombinace žádná. Fibich má stále manévrovací převahu, dokonce zkusí tornado kick, což nadšeně oceňuje publikum, ale i soupeř, který uznale kývá hlavou a za tu parádičku zdraví soupeře rukavicí, sportovní gesto a zároveň důkaz, že Kulla není ve stresu a že si zápas užívá, pěkné. Přesto nikdo nic zásadněji netrefí, Kulla ke konci zkouší víc zaboxovat rukama, zakombinovat, ale rovněž se mu nepovede Fibicha dostat do úzkých.

3. kolo. Fibich si soupeře zase chystá, ale Kulla mu do toho vždy ve správnou chvíli cukne lowkickem, nebo alespoň náznakem, takže Fibich nemá klid a nedokáže nic přesně trefit. Kulla boduje rychlými lowkicky. Dokonce opět trefí front na hlavu, ale Fibich ho přesto zase zachytí a zase shodí na zem. Fibichovi se povede mocná otočka na hlavu, která Kullu srazí na zem, ale ten ještě v pádu signalizuje, že je OK a prostě jen upadl kvůli hmotě rány, obejde se to tedy bez počítání. Kulla se stále dobře hýbe, vycukává Fibicha klamnými pohyby a dává mu ochutnat jeho vlastní medicínu, taky občas zaboxuje, Fibich zkusí pár tvrdých háků, ale je na něm vidět, že začíná být rozladěný a unavený.

Vyrovnaný zápas, Fibich měl první dvě kola kontrolu, zase Kulla toho dělal o něco více, uvidíme, co rozhodčí. A také to vidí vyrovnaně, bude extraround.

4. kolo. Kulla opět lowkciky zvenku na přední. Fibich přece jen není původně thaiboxer, takže je nekryje a to jsou body zadarmo. Kulla zaboxuje, a zuřivě se kryje, aby vlezl do Fibicha a unavoval ho taháním zblízka. Několikrát drcne Fibicha úderem, ale je to vždy na krátko, bez síly. Fibich trochu vadne, zpomaluje. Kulla začíná tlačit a víc boxovat. Fibich trefí kontr, ale Kulla ustojí a pokračuje v tlaku, najednou Fibich spíše ustupuje, Kulla si zjevně věří na fýzu a táhne zápas.

Po extra kole rozhodčí vyhlašují vítězem Kullu. Bude to mít těžké, ve finále na něj čeká svěží Honza Soukup, který skončil oba své zápasy rychlým KO a ještě měl teď spoustu času si odpočinout.

Vítězí Kulla na body.


 Superfight Full Muay Thai -74kg, Marko Adamovič (Serbia) Vs. Jiří Apeltauer (Aplik Muay Thai Gym)

Souboj generací, dvacetiletý Adamovič versus jednačtyřicetiletý Apeltauer. Domácího borce není potřeba představovat, už v roce 1999 přivezl z Bejrútu stříbro v lowkicku, a kdo ho nezná jako trenéra, určitě ho viděl třeba na některém z tradičních galavečerů v Lucerně.

Adamovič začíná aktivněji, ale je to spíš moderní K-1 boxing, Apeltauer jede klasickou thajštinu s vysokým dvojákem a jakmile se dostane na blízko, snaží se překlápět ten dvoják do loktů. Přesto se první kolo odehrává převážně na dlouhou vzdálenost.

2. kolo. Přitvrzuje se. Pořád je to opatrné, ale Adamovič zřetelně přitlačil do rukou a Apeltauer do nohou. Aplíkovi pěkně fungují teepy, daří se mu přerušovat i soupeřovy roundy svými teepy na střed. Publikum pochopitelně fandí domácímu, takže když Apeltauer povalí výtečně načasovaným teepem Adamoviče na zem, setká se to s bouřlivým ohlasem. Adamovič zase lépe trefuje ruce, zejména nekomplikovanou kombinací jedna-dva z dálky si padá do tvrdého punche, Apeltauer nemůže na tuhle vzdálenost prodat svoje lokty. Jakmile se ale bojovníci na blízko dostanou, je vidět Apeltauerova převaha, ať už v loktech nebo v klinči a kolenou.

3. kolo. Víc se zkracuje. Už i Adamovič loktuje, ale jsou to jednotlivosti, zatímco Apeltauer loktuje krásně do kombinací, občas pustí i loket z otočky. Adamovičovi padá panung, několikrát je potřeba upravovat výstroj, než to rozhodčí nařídí sundat. Apeltauerovi se nepovede pokus o klinč, ztratí rovnováhu, a i když se to pokusí vybrat otočením soupeře, stejně skončí na zemi on. Když se nic neděje, Apeltauer systematicky přebodovává zejména teepy, když Adamovič zakombinuje, většinou má z výměny více on.

Rozhodčí dávají vítězství na body Apeltauerovi, ve full muay thai vyhrává ten, kdo lépe kope, a to byl v tomhle případě jednoznačně on. V souboji generací opět vyhrává zkušenost. A Apeltauer v pozápasovém rozhovoru sympaticky přiznává, že boxuje hlavně proto, že ho to prostě baví, ale že od toho víc nečeká. Zbytečná skromnost, předvedl velmi pěkný a pohledný thajský box, zejména lokty byly zpestření, byť zápas rozhodla trpělivá práce na distanc a systematické okopávání.

 

Titulový zápas WAKO PRO, supertěžká váha, Nicolas Vermont (France) Vs. Petr Vondráček (Lanna Gym)

Poprvé v historii se zde v ČR boxuje titulový zápas WAKO PRO a hned atraktivní supertěžká váha. Na první pohled vypadá Vermont jako těžký soupeř, 84 zápasů, Mistr Francie i Německa, zkušenosti z K-1, Thaiboxu i MMA. Na druhý pohled je už poněkud za zenitem a kurs měl 3,60 oproti Vondráčkovi s kursem 1,20. Vondráček pojal přípravu poctivě, spojil své síly s Vikim Petrlíkem a nutno říct, že fyzicky vypadá velmi dobře připravený, navážil 105kg. Po hymnách a ceremoniích nezbytných pro mezinárodní titulový zápas začínáme.

1. kolo. Vermont hodně naznačuje, opatrný start. Zatím se spíš čtou, ale od první rány je jasné, že ani jeden nebude boxovat na jemné oťukávání a body. Vermont má očividný respekt před Vondráčkovou zadní, ostatně není divu. Vondráček se též nechce nechat nachytat na nějaký kontr, kope tvrdé lowkicky z dálky, chodí kombinaci do překroku, aby dál dosáhl, a rozjede se až ve chvíli, kdy se Francouz pod tlakem jeho úderů zabalí a nehrozí riziko odvety. Od začátku má Vondráček převahu a vypadá to, že jen otázka času, než Vermonta uloví.

2. kolo. Vondráček bere střed, vytlačuje Francouze do stran, a evidentně pečlivě míří, chce trefit. Pár výměn a pak se povede, padne mu tam mocná zadní, Vermont otřesen a krčí se, Vondráček za ním vyrazí a snaží se ho dorazit, pěkně si předkloněného soupeře narovná kolenem do obličeje a pokračuje v tlaku. Vermont stojí, uteče rukám, Vondráček zkusí highkick, při němž sice sám upadne, ale strhává s sebou i Vermonta, který je zjevně mimo, protože na automatiku se pokouší jaksi pokračovat na zemi a lézt do guardu v parodii na MMA, Vondráček ho odstrkává nohama, jakoby chtěl chytat taky cosi jako armbar, až potom se odkutálí a vstává. Rozhodčí to nejdřív bere jako pouhý pád obou zamotaných borců, ale Vermontovi se nějak nechce vstávat, takže je hned počítán, na osmou se nedá dohromady, takže tu máme vítězství KO pro Vondráčka.

Publikum nadšené, a v ringu začíná cirkus obvyklý pro vyhlašování a předávání pásu pro Mistra světa WAKO PRO. Vondráček si v pozápasovém rozhovoru na oko stěžuje, že musel držet dietu a ještě byl rozkopaný ze soustředění od Honzy Soukupa, takže na tu bídu má celkem radost, že vyhrál. Dobrá nálada a děkuje se trenérům a organizátorům.

Vítězí KO Vondráček.

Finále Yangame’s Fight Night Pyramidy, Radovan Kulla (Ares Gym Žilina) Vs. Jan Soukup (Kakutogi Academy)

Zde je vidět, jak mohou být statistiky fightů zavádějící. Kulla má papírově skóre 20-4, Soukup 21-5. Nicméně o vyrovnanosti nemůže být řeč - Soukupovy mezinárodní zkušenosti, těžké zápasy proti soupeřům z první ligy a tvrdost z roků kyokushinu ho staví o stupeň výš než zbytek startovního pole, a na jeho postupu pyramidou to zatím bylo vidět – užil si necelá dvě kola, zatímco Kulla musel odbouchat sedm náročných kol. Uvidíme, jak to fyzicky zvládne.

Opět fantastická podpora pro Soukupa. Nástup jako hrom, který překonává i titulový zápas večera. Vzhledem k tomu, že Soukupovi friends and support ovládají polovinu hlavní tribuny, je to působivé. 

Kulla ukázal na svůj věk nečekanou taktickou vyzrálost, dokázal se přizpůsobit rychlosti a pohybu u Fibicha, otázka, je zda to zvládne u Soukupa. 

1. kolo. Soukup naznačuje, snaží se soupeře vycukat. Zkusí pár lowkicků, a Kulla na ně nereaguje dobře, stahuje se, přeskakuje, mění nohy, tady bude asi nějaký problém. Soukup ho zažene do rohu a nasype kombinaci, Kulla v defenzívě. Po nenápadném lowkicku na vnitřek Kulla padá, přitom to ani nebylo nijak zvlášť trefené, jenom na holeň. Buď je rozkopaný, nebo má něco s kolenem, každopádně teď má velký problém, protože Soukup našel slabé místo už v prvním kole. Přichází počítání, následuje překvapivě Kulla ohromným náporem, nasype Soukupa jako vzteklý. Tlačí a snaží se ho přejet, protože nemá co ztratit, už je to s ním stejně nahnuté. Trefí něco rukama, dvě kolena sednou, Soukupovi se podaří poslat na zraněné místo lowkick znovu a Kulla opět padá – je to jasné, ten má něco rozbitého, zvenku dva lowkicky vydržel, ten zevnitř ho hned pokácel. Zvedá se, pokračuje v náporu a přitom se sám hecuje, ohromné srdce. Po Soukupově otočce padá a rozhodci ho milosrdně nechává bez počítání poprvé i podruhé, když mu zraněná noha na chvíli vypoví službu. Srdcařina jako hrom, ale Soukup za chvíli znova posle lowkick a je vymalováno, třetí počítání v prvním kole a konec.

Nicméně úžasný zápas. Soukup ukázal instinkt zabijáka, a Kulla v semifinále a finále ukázal nejenom obdivuhodnou vůli, ale i neobvyklou schopnost takticky se přizpůsobit okolnostem. Publikum nadšené, Soukup v pozápasovém rozhovoru zmiňuje, že je hlavně rád za možnost ukázat se po letech za mořem taky před domácím publikem.

Vítězí TKO Soukup.

Tím galavečer končí. Na to, kolik se toho mohlo pokazit, tak všechno nečekaně dobře vyšlo. Počasí pod širým nebem, organizace, ale hlavně zápasy – na těžkou váhu byly všechny ve vynikajícím tempu i technicky pohledné, ostatně byli k vidění čtyři fighteři z českého profesionálního Top 10 v supertíze (vlastně pět, když počítáme i Havránka, který je veden ve své standardní nižší váze). A minimálně Honza Soukup si taky hodně hlasitě řekl o místo mezi papírovou elitou, protože potvrdil své kvality v přímém srovnání se současnou domácí úrovní.



Související články

 
 

 

Diskuze k článku

Pro vkládání a hodnocení příspěvků se přihlašte. Nemáte-li ještě svůj profil, můžete si jej založit zde.

V této diskuzi nejsou žádné příspěvky