přihlásit trvale
Nová registrace
UFC Fight Night 107 - ohlédnutí

UFC Fight Night 107 - ohlédnutí

přečteno: 791×
30.03.2017 v 16:30 | Autor: Caidel
diskuse: 1×
Rubriky: Články - bojové sporty / MMA / Svět

Turnaj UFC Fight Night 107: Manuwa vs. Anderson se konal 18. března v londýnské O2 Aréně. Šlo o turnaj z kategorie evropských Fight Nights určených výhradně pro UFC Fight Pass a ačkoli šlo o turnaj, který byl ve výsledku rozhodně nadprůměrně koukatelný, velkých jmen zde bylo skutečně pomálu a největší událostí tak měl být především poslední zápas v kariéře veterána Brada „One Punch“ Picketta - a pro české fanoušky také první zápas ženské zástupkyně ČR v Oktagonu, Lucie Pudilové.

Na turnaj se přišlo podívat 15 761 fanoušků, kteří na vstupném zaplatili něco přes dva miliony dolarů. Dva zápasy z turnaje bohužel odpadly na úplně poslední chvíli: Ian Entwistle dorazil na vážení v bantamu s vahou 139 liber, dostal 20% pokuty, ale nakonec byl z turnaje úplně stažen ze zdravotních důvodů a zápas s Brettem Johnsem se úplně rušil. Entwistle několik dní po turnaji oznámil, že mu shazování vázy natolik poškodilo zdraví, že raději oficiálně ukončuje kariéru. Jeho plánovaný soupeř Brett Johns zase přiznal, že před i po svým UFC debutem omdléval, to prý ale údajně nebylo ani tak kvůli shazování váhy, jako spíš z nervů.

Tím druhým rušeným fightem byl souboj Tom Breese vs. Oluwale Bamgbose. Fight to byl poměrně očekávaný, protože oba borci do sebe celkem šili v médiích, Breese ale těsně před turnajem z turnaje odstoupil - rovněž ze zdravotních důvodů, ačkoli je maličko nejasné, jestli mu to nařídili lékaři, nebo se tak rozhodl sám. O dalším osudu Breeseho zatím nic nevíme, ale Bamgbose dostal podle všeho další zápas na UFC 212 v Rio de Janeiru proti Paulu Borrachinhovi, který famózním způsobem debutoval v UFC týden před tímto turnajem na FN 106. Turnaji se nevyhnula ještě jedna menší komplikace: večer před turnajem byl kvůli menšímu požáru evakuován hotel v kterém byli ubytováni zápasníci, takže ne všichni mohli plnohodnotně relaxovat a odpočívat.

FN 107 byla také posledním turnajem na kterém regionu EMEA (Evropa, Dálný východ a Asie) šéfoval viceprezident UFC James Elliott, který složil svou funkci. Debutantkou na turnaji byla pouze Lucie Pudilová, která svůj zápas bohužel prohrála. Sázkoví favorité sedm zápasů vyhráli a čtyřikrát prohráli a celkový zápasový čas pro11 fightů byl 2:08:11.

Hlavním zápasem večera byl vysokoprofilový souboj dvou ne až tak známých borců polotěžké váhy: vítěze TUF Corey Andersona (9-3 MMA, 6-3 UFC) a domácího ranaře Jimi Manuwy (17-2 MMA, 6-2 UFC). Anderson před zápasem sliboval, že vezme špičku lehké váhy útokem, Manuwa zase chtěl předvést svůj „bohem-daný“ talent vypínat lidi. Anderson měl z Manuwy naprosto očividně značný respekt a tak zpočátku zkoušel několik nepříliš dobře připravených porazů které Manuwa hladce ubránil. Manuwovi pak stačilo málo - dohnal ustupujícího Andersona u klece a upsal ho kratičkým levým hákem prakticky bez rozmachu. Parádní důkaz toho jakou silou disponuje - KO výhra za 3:05 prvního kola. Manuwa se posunul na pozici světové sedmičky a je nevýš nasazeným mužem turnaje, za KO navíc pochopitelně inkasoval pozápasový bonus. Manuwa po zápase jasně naznačil, že ho zajímají především dvě věci: Titulový zápas (ke kterému by se za určité konstelace náhod skutečně mohl dostat), neboť jako světová sedmička s dvěma KO výhrami v řadě nemá špatně našlápnuto, nebo by si rád dal fight s boxerem Davidem Hayem v předzápasech hypotetického souboje Mayweather vs. McGregor. Což by mohlo být také zábavné. Na druhou stranu prý naprosto nijak netouží po zápase s Jonem Jonesem ačkoli právě o Manuwovi se teď hodně mluví jako o možném soupeři pro vracejícího se Jonese. Podle Manuwy je ale Jones steroidový podvodník a fight s ním ho vůbec neláká. Klidně by ho prý vzal - jak sám říká: „Proti Anthony Johnsonovi jsem nastoupil se čtyřmi týdny na přípravu, Jonese se vážně nebojím,“ ale raději by se souboji s podvodníkem vyhnul. Manuwa má na kontě v 17 výhrách 16 finišů, 15 z toho KO a 11 z toho v prvním kole. Jediný kdo to kdy s Manuwou doklepal tři kola byl Jan Blachowicz. Anderson si na postup mezi elitu bude muset počkat, je z něj nyní světová patnáctka. V sedmadvaceti letech patří ale mezi nejmladší prospekty divize a má ještě spoustu času. 

V co-main eventu se proti sobě postavili ledově klidný Islanďan Gunnar Nelson (16-2-1 MMA, 7-2 UFC) a model Alan Jouban (15-5 MMA, 6-3 UFC). Nelson si proti Joubanovi vedl v prvním kole v postoji až nečekaně dobře a svým karate stylem Joubana mátl a dokonce ho i přebodoval. Hned v úvodu druhého Jouban zatlačil, ale schytal nenápadnou pravačku od Nelsona, která ho naprosto složila. Nelson nezaváhal a otřeseného Joubana vzápětí ukončil stylovou gilotinou za kterou si odnesl pozápasový bonus. Nelson po zápase uvedl, že mu přišlo zbytečné načatého Nelsona domlacovat (aby mu nepoškodil pěknou tvář) a raději ho čistě donutil odklepat. Nelson je v tuto chvíli světovou patnáctkou a pošilhává po souboji se Stephenem Thompsonem, což se líbí i jeho trenérovi Kavanaghovi z SBG Ireland. Jouban v tomto zápase prý sázel především na přípravu „šampionského kalibru“ s vymakaným tréninkovým kempem, ale na Nelsona to nakonec nestačilo a Jouban se po první porážce submisí v kariéře propadl z TOP 30 až na pozici 37.

Třetím fightem na startovce byl rozlučkový zápas veterána Brada „One Punch“ Picketta (25-14 MMA, 5-9 UFC). Původně plánovaným soupeřem pro něj byl Henry Briones, toho ale nakonec týden před turnajem nahradil Marlon Vera (9-3-1 MMA, 3-2 UFC). Vera nestíhal shodit a tak byl zápas vypsán do smluvní váhy 140 liber. Pickettův nástup byl značně emocionální - a také stylový, Pickett nastupoval s na míru vyrobenými novinami (jejich obsah zde) a byla to prostě velká parádička. Náhradník Vera přiznával, že byl Pickett v 17 jeho vzor, šetřit ale Picketta stejně  nehodlal. Zápas jako takový se pro zkušenějšího Picketta vyvíjel dobře, problémy mu dělala jen Verova výška a občasná kolena, i tak měl ale Pickett zápas chvíli před koncem v pohodě nabodovaný. Jenže s cca minutou a půl do konce Vera překvapil Picketta high kickem, aby ho vzápětí 70 vteřin před koncem zápasu domlátil na zemi. Pickett doufal, že ho rozhodčí nechá dobít trochu víc a dá mu ještě šanci krizi otočit (prý to i před zápasem rozhodčímu říkal), ale zápas byl ukončený zcela správně. Zápis rozhodčích ukázal, že Pickett by zápas v pohodě vyhrál, kdyby těch 70 vteřin ještě vydržel a Pickett sám uvedl, že je opravdu nejvyšší čas skončit, protože: „Mé mladší já by ten high kick v pohodě ustálo.“ Pickett také posléze uvedl, že sice měl možnost v pohodě to s Verou uhrát na zemi na jistotu (s porazy neměl problém), ale zkrátka chtěl ve svém posledním fightu předvést typický Pickettovský akční zápas a ne nudu, což se mu tedy rozhodně povedlo. Vera mu ale odchod do důchodu pokazil, Pickett mu to ale rozhodně nevyčítá. Oba byli po zápase hodně emocionální, Vera navíc bonusovaný 50 tisíci za pěkný finiš a navíc se stal skokanem turnaje: je teď světovou 98. a polepšil si o 138 příček. Pickett končí třinácti letou kariéru v 38 letech, chybí mu zápas do čtyřiceti odbojovaných fightů a historicky byl nejlépe světovou pětkou a je pravděpodobně vůbec nejznámějším britským zástupcem v nižších váhových kategoriích. V roce 2010 navíc dokázal ještě ve WEC porazit Demetriouse Johnsona, což se zatím povedlo už jen Dominicku Cruzovi. 

Hlavní startovku zahajoval souboj Arnold Allen (12-1 MMA, 3-0 UFC) vs. Makwan Amirkhani (13-3 MMA, 3-1 UFC). Shodou okolností měli oba borci přesně stejně dlouhou pauzu - něco málo přes rok, neboť jsme je oba naposledy viděli v kleci loni v únoru. Jejich souboj byl velmi atraktivní grapplerskou záležitostí, kdy v prvním kole bodoval Amirkhani více porazy, ale už to nehrál na klasickou zápasnickou kontrolu, takže mezi oběma docházelo k velkému množství výměn, otoček, změn pozicí, skrumáží, pokusů o submise a tak podobně. Amirkhani začal od druhého kola zpomalovat a Allen se stále více dostával do zápasu, přičemž předváděl daleko víc zápasnických dovedností než v minulosti, takže nakonec odešel s těsnou bodovou výhrou 2x 30-27, 28-29. Teprve třiadvacetiletý Brit Allen se tak posunul na pozici světové 66. a v UFC je zatím bezchybný s třemi výhrami. Jeho cílem je prý nyní alespoň trochu se dostat do podvědomí domácích fanoušků tak, aby ho alespoň někdo poznával na ulici - údajně je zatím i britským fanouškům zcela neznámý a vlastně nikdo neví o koho jde, což se dá pochopit, když je jeho UFC zápasové tempo jen těsně nad zápasem na rok. 

Joseph Duffy (17-2 MMA, 4-1 UFC) šel do zápasu s Rezou Madadim (14-5 MMA, 3-3 UFC) s jistým rizikem. Šlo totiž o poslední zápas na jeho smlouvě s UFC a Duffy se rozhodně netajil tím, že v UFC není příliš spokojen a hodlá otestovat svou hodnotu na volném trhu. Riziko se vyplatilo, Duffy si s Madadim hladce poradil a na volném trhu bude zkoušet svou hodnotu jako světová 48. s UFC bilancí 4-1 - a samozřejmě také historickou výhrou nad Conorem McGregorem díky čemuž může být pro konkurenci obzvlášť zajímavý. Každopádně, Duffy byl v postoji podstatně lepší než Madadi a jakmile se dokázal dostat z úvodních Madadiho porazů, zápas jednoznačně ovládl a většinu času si z Madadiho dělal boxovací pytel. Uznání tak patří také Madadimu, který to zkrvavený ustál a až do konce (3x 30-27) se s tím pokoušel něco dělat. Osmatřicetiletý Madadi v šesti UFC zápasech střídá výhry s prohrami, nyní už ale uznal, že je zřejmě čas ukončit kariéru - chtěl by tak symbolicky učinit před domácím publikem na UFC Fight Night 109 ve Švédsku koncem května. 

Francimar Barroso (19-5 MMA, 4-2-1NC UFC) a Darren Stewart (7-1 MMA, 0-1-1NC UFC) pro sebe před zápasem a na vážení neměli zrovna pěkná slova - oba se střetli už v listopadu kdy za minutu a půl zvítězil Stewart, ale kvůli srážce hlav byl zápas vyhlášen jako no contest, takže šlo o celkem vyhecovanou záležitost. V kleci se ale vzájemná řevnivost příliš neprojevila, Barroso nemá příliš koukatelný styl a Stewarta zatáhl do svého typu boje. Stewart měl sice zase rychlý nástup, ale postupně fight opanoval čerstvější a favorizovaný Barroso, který to nakonec uhrál na 3x 29-28 a byl tedy velmi rád, že se Stewartem dostal remač.  Barroso je nyní světová 33. v polotěžké váze a všechny čtyři UFC výhry má na body. Stewart spadl přesně na pozici č. 100 a po dost nestandardním začátku UFC kariéry (dva zápasy s tím samým borcem, jednou výhra měněná na No contest a podruhé prohra) oznámil raději přestup do střední váhy. Tohle byla oficiálně první porážka v jeho kariéře. 

Souboj mezi Timothy Johnsonem (11-3 MMA, 3-2 UFC) a Danielem Omielanczukem (19-7-1 MMA, 4-4 UFC) rozhodně nebyl příliš zábavný. Johnson dobře využil své velikosti a zápasnické převahy a většinu pomalejšího fightu kontroloval Omielanczuka na zemi nebo v klinčích na pletivu. Výsledkem byla nezaslouženě těsná výhra (měla být normální jednomyslná) 30-27, 29-28, 28-29 pro Johnsona který se tak posunul do světové TOP 25 těžké váhy jako #23. Pro Omielanczuka se nic nemění, zůstává světovou 39.

Souboj domácího Leona Edwardse (13-3 MMA, 5-2) a Vincente Luqueho (11-6-1 MMA, 4-2 UFC) byl soubojem solidních prospektů a měl určit do koho bude UFC v budoucnu investovat. Tak to alespoň viděl Leon Edwards. Oba borci v kleci předvedli nové věci a souboj jako takový byl vyrovnaný v postoji i grapplersky, postupně toho ale přece jen víc udělal Edwards, který zejména v posledních dvou kolech bodoval hodně tvrdými roundhouse kicky a urval pro sebe druhé a třetí kolo pro výhru 3x 29-28. Luque tak přišel o jednu z delších vítězných sérií v divizi, tedy čtyři vyhrané zápasy, Edwards naopak poskočil na pozici světové 26 a jen jedna příčka mu chybí do TOP 25. Edwards po zápase zažádal o souboj s Donaldem Cerronem, na to je ale pravděpodobně přece jen o jeden fight příliš brzy.

Poslední bonus večera byl zcela zaslouženě udělen v zápase Marc Diakiese (12-0 MMA, 3-0 UFC) vs. Teemu Packalen (8-2 MMA, 1-2 UFC). Zápas jako takový trval pouhých 30 vteřin a prakticky celý byl jedním velkým highlightem atletických schopností Diakieseho, který se nově připravuje v ATT a který v kleci předvádí podobné věci jako třeba Yair Rodriguez nebo Michael Page z Bellatoru. Diakiese za těch třicet vteřin stihl highkick, parádní otočkový taekwondo switch kick (nebo co to vůbec bylo), tvrdou trefenou otočku na Packalenova žebra a nakonec také čistou pravačku kterou Packalena poslal poprvé v Packalenově kariéře rovnou do bezvědomí. Diakiese tak vlétl do světové stovky na #79 místě a rozhodně srší sebevědomím - ostatním prospektům v lehké váze vzkazuje, že jestli má někdo dojem, že by ho zvládl porazit, ať se mu klidně ozve :) Pak se na Twitteru pohádal s Paulem Felderem a vypadalo to na vzájemný fight, ale Fedler to má rozjednané s více soupeři, tak to není tak jisté :) Packalena první KO v kariéře přišlo draho - srazilo ho o 52 příček na #182, což z něj dělá vůbec nejhůře nasazeného borce turnaje a také největší padák turnaje. 

Slušné bitky se účastnili Brad Scott (11-4 MMA, 3-3 UFC) a Scott Askham (14-4 MMA, 3-3 UFC). V akčním fightu zvládl Scott v druhém kole zrušit Akshamovi lowkicky nohu, ale kulhající Askham prokázal solidní srdíčko a vydržel až do úplného konce. Scott nakonec těsně zvítězil 2x 29-28, 28-29 a poprvé v kariéře vyhrál na body, což z něj nyní dělá světovou #77. Výhra pro něj byla hodně emocionální, sám zmínil, že tady bojoval o svou kariéru. Askham naopak poprvé v kariéře prohrál dva zápasy v řadě, všechny čtyři prohry má ale na body. Žebříčkově je teď jen jedn příčku pod Scottem. 

A nakonec to pro nás možná úplně nejzajímavější, tedy UFC debut první české zástupkyně (a momentálně jediné češky v UFC, neboť Pešta byl nedávno propuštěn) v UFC, Lucie Pudilové (6-2 MMA, 0-1 UFC) z Příbrami. Pudilová dostala příležitost zaskočit s cca dvoutýdenní přípravou proti Lině Lansberg (7-2 MMA, 1-1 UFC), protože původní soupeřka Veronica Macedo se zranila. Pudilová věděla do čeho jde, neboť právě Lina Lansberg jí v listopadu 2015 uštědřila první porážku v kariéře. A bylo znát, že Lucie od prvního zápasu rozhodně udělala větší pokroky než Lina - oficiálně to ale nakonec bohužel stejně nestačilo, Lina zvítězila 3x 29-28. Budoucnost Lucie v UFC ale nevypadá vůbec zle, protože zápas rozhodně stál za to a Lucie nebyla daleko od vítězství i za takto ztížených podmínek (debut, tedy větší nervy a málo času na přípravu). Lina zápas začala lépe, zejména v klinčích kde dominovala stejně jako v prvním zápase, ale Lucie se nevzdávala a postupně si začala nacházet svou vzdálenost a načasování. Lina začala vadnout (byla týden před zápasem nemocná) a Lucie začala hodně bodovat dlouhými kombinacemi. Třetí už bylo jasně Lucie která Linu pořádně rozeskala a zkrvavila, rozhodčí to ale přesto nepřesvědčilo a označili za vítězku Linu, což zejména u českých příznivců vyvolalo volání o krádeži. Názory na Lucčin debut jsou ale ostatně hodně rozporuplné - někteří vidí potenciál, jiným se předvedený výkon příliš nelíbil, ač to je problém, který se týká specificky českých diskusních fór - na US fandy udělala Lucie prakticky jednomyslně dobrý dojem. Lucie sama se také považovala za vítězku, jak dokazuje její pozápasový rozhovor, já osobně v tom ale krádež úplně nevidím - první kolo bylo bezpochyby Liny, třetí bez debat Lucie. Rozhodovalo druhé kolo, kde bych se asi přece jen přiklonil k Lině, tedy 29-28 pro Linu stejně jako rozhodčí. Třetí by se ale dalo dát 10-8 a mohla být alespoň remíza. Ať tak či onak, zápas byl daleko vyrovnanější než by skóre napovídalo - sama Lina ostatně po zápase označila za zaslouženou vítězku Lucii (to byla ale rozhodně pod vlivem toho že ve třetím jasně prohrála). Lucie by každopádně měla v UFC dostat další šanci za tenhle fight by si to bezesporu zasloužila - a narozdíl od Vemoly nebo Pešty má výhodu v trochu praktičtějším skillsetu. Přijít do UFC jako zemař nebo grappler z českých poměrů samozřejmě docela problém, protože zápasníci a BJJ specialisté jsou v UFC zkrátka na úplně jiné úrovni. Přijít jako dobrý postojář má ale daleko větší potenciál, evropská kickboxerská scéna je celkově silnější než ta americká, takže v čistém postoji bude mezi Lucií a elitou divize podstatně menší mezera, než řekněme mezi Vemolou a několikanásobným all-americanem. Ostatně Lina Lasberg minulý zápas ustála kolo a půl s Cris Cyborg a ačkoli u Liny zatím není přesně jasné, kam v UFC výkonnostně zapadá (žebříčkově je světovou čtrnáctkou), to samo o sobě není vůbec špatné. Lina je mimochodem pořádný nezmar, už o týden později jí většina opuchlin z obličeje zmizela a ráda by už koncem května zápasila na Fight Night ve Švédsku.


 

Zajímavé statistiky:

  • Návštěvnost: 15 761 fanoušků, vstupné: přes 2 miliony dolarů.

  • Zápas večera: nebyl vyhlášen. Výkony večera: Jimi Manuwa (KO), Gunnar Nelson (gilotina), Marlon Vera (high kick KO), Marc Diakiese (KO).

  • Startovka: 11 zápasů. Čistý zápasový čas: 2:08:11

  • Debutanti: 0-1 (Lucie Pudilová). Sázkoví favorité: 7-4. 

  • Manuwa má 16/17 výher stopkou, 11/16 jich má v prvním kole KO. 

  • V UFC Manuwa 5/6 zápasů vyhrál KO, jedině Blachowicz s ním vydržel celá tři kola. 

  • Anderson má obě kariérní stopky KO.

  • Gunnar Nelson má 15/16 výher stopkou. V UFC 6/7 výher submisí. S šesti submisemi od roku 2012 je společně s Charlesem Oliveirou nejaktivnější mašinou na submise v UFC. 

  • Ve velteru má Nelson pět submisí, je tak druhý za rekordem Chrise Lytlea (6).

  • Nelson uspěl alespoň jedním porazem v sedmi z osmi UFC fightů.

  • Alan Jouban odklepal poprvé v kariéře.

  • Brad Pickett po souboji s Marlonem Verou ukončil kariéru. Trvala 13 let, stihl za ní 39 zápasů a historicky byl nejlépe světovou pětkou. Je také jedním ze dvou borců s výhrou nad Demetriousem Johnsonem. 

  • Pickett končí v 38 letech s bilancí 1-4 v posledních pěti zápasech. 

  • Joseph Duffy vyhrál na body teprve podruhé v kariéře. Naposledy se mu to povedlo před téměř šesti lety. 

  • Reza Madadi v celé šestizápasové UFC kariéře střídá výhry s prohrami.

  • Madadi má všech pět porážek v kariéře na body a proti všem šesti soupeřům v UFC uspěl alespoň jedním porazem.

  • Francimar Barroso má všechny čtyři výhry v UFC na body.

  • Darren Stewart oznámil přestup do střední váhy. S Barrosem utrpěl první porážku v kariéře. 

  • Timothy Johnson v pěti UFC zápasech střídá výhry s prohrami. Před příchodem do UFC se nikdy nepodíval do třetího kola, v UFC má teď čtyři zápasy v řadě na body (jen UFC debut vyhrál v 1. kole).

  • Daniel Omielanczuk má šest ze sedmi porážek v kariéře na body. 

  • Diakiese porazil Teemu Packalena za pouhých 30 vteřin, ani tak to ale není nejrychlejší výhra v jeho kariéře, tu stihl za 24 vteřin (a jednu další má za 36 vteřin).

  • Reebok smlouva vyplácela pouhých 95 tisíc.

  • Nejvíc bral končící veterán Pickett: 15 tisíc. Všichni ostatní na startovce už jen pět a méně. 



Související články

 
 

 

Diskuze k článku

Pro vkládání a hodnocení příspěvků se přihlašte. Nemáte-li ještě svůj profil, můžete si jej založit zde.

Všechny příspěvky

yamay - Čtenář - 31.3.2017 v 18:42
..... - Odpovědět
 

Co najviac takychto clankov. Vyborne sa to citalo.