přihlásit trvale
Nová registrace
Ohlédnutí za UFC on ESPN+ 3 v Praze

Ohlédnutí za UFC on ESPN+ 3 v Praze

přečteno: 601×
28.02.2019 v 15:35 | Autor: Caidel
diskuse: 0×
Rubriky: Články - bojové sporty / MMA / ČR

První UFC turnaj v Praze už je za námi - a tak se pojďme podívat, jak to vlastně celé 23. února v O2 Aréně proběhlo.

Dalo by se říci, že turnaj vpodstatě naplnil svá očekávání. S veskrze průměrnou startovkou se fanouškům postaral o průměrnou zábavu - nevyčníval kvalitativně ani směrem vzhůru, ani směrem dolů, prostě taková UFC rutina. Ve vyprodané hale sedělo 16 583 fanoušků a na vstupném se zaplatilo 1,6 milionu dolarů (což znamená, že čistě finančně to pro UFC bylo daleko úspěšnější, než podobné Fight Nights v USA, kde to bývá spíš ve statisících - ale samozřejmě náklady na turnaj mimo USA jsou zase někde úplně jinde). Lístky tedy byly zhruba středně drahé. Sledovanost turnaje byla pro letošek rekordně nízká - hlavní startovku na ESPN+ nezjistíme, ale předzápasy na ESPN2 v sobotu ráno sledovalo jen 271 tisíc fanoušků. To se ale dalo čekat - pro USA špatný čas, relativně malý TV kanál a turnaj s neznámými jmény.

Nova Sport se rozhodně snažil a mimo komentátorského dua (Petrgál, Čepela jestli si pamatuji dobře) došlo i na studiové komentátory přímo v O2 aréně tak jak to mají na turnajích v USA. Ve studiu seděli Ondřej Novotný a André Reinders a vystřídala se jim tam početná plejáda hostů - namátkově si vybavuji Petráška, Kozmu, Buchingera, Vemolu, Végha, Bartáka a další - na každý zápas se tam hosté točili. Celkem zajímavé, má jediná výtka by ale směřovala k tomu, že ač jde o MMA profíky, skutečná připravenost na detaily turnaje u většiny z nich chyběla, takže zejména v předzápasech bylo hodně jasné, že si scouting nikdo nedělal a o méně známých borcích kteří nastupovali měli většinou hosté jen velmi matné ponětí, což vyústilo v řadu velmi generických prohlášení (komplexní bojovník) a občasných chyb a omylů :) Na druhou stranu, předpokládám že neskalní fanoušek si něčeho takového neměl šanci všimnout protože toho o neznámých borcích taky moc neví :) Kdo ale četl zdejší preview, mohl se místy divit :)

Češi se uplatnili i v zázemí: Jakub Müller si jako první Čech odpískal dva UFC zápasy (a u dvou dalších dělal předklecovou kontrolu), Ondra Petr byl u časomíry a Zdeněk Ledvina bodoval čtyři zápasy. Podle všeho všichni bez jakýchkoli kontroverzí a je tedy šance, že se uplatní i při dalších příležitostech (zajišťuje MMAA). Atmosféra v hale nebyla špatná, ale kvalit Brazílie nebo Irska to rozhodně nedosahuje - nejvýraznějším momentem tak bylo bohužel bučení po zápase a bodovém vyhlášení zápasu Carmouche-Pudilová, které stálo opravdu za to (a v tom jsme Brazilce nebo Iry bohužel hravě trumfli).

Jasný černý puntík má ale klecový překladatel (čeština/angličtina), tam moc není o čem spekulovat - proslovy borců překládal většinou blbě, zkráceně nebo hrubě nepřesně - a nejméně v jednom případě se mu dokonce podařilo přeložit pravý opak než bojovník říkal. Ouvej!

Zápas večera se nevyhlašoval, místo toho byly uděleny čtyři výkony večera - Santos, Oleksiejczuk a Grant brali KO večera, Struve pak submisi. Favorité vyhráli devět zápasů a čtyři prohráli a tři nováčci končili večer s bilancí 1-2.

A teď již k zápasům.

V hlavním zápase večera se střetli Thiago „Marreta“ Santos (21-6 MMA, 13-5 UFC) a Jan Blachowicz (23-7 MMA, 6-4 UFC). Nebylo to sice přímo potvrzeno jako vyzyvatelský rozstřel, ale neoficiálně to bylo něco jako zápas o hlavního vyzyvatele nebo přinejhorším někoho kdo bude k tituláku potřebovat už jen jednu výhru a to především na základě toho jak dopadne zápas Jones vs. Smith tento víkend. Oba borci k sobě byli velmi uctiví a respektovali se. Blachowicz počítal se Santosovou silou, Santos zase chválil Blachowiczovu všestrannost a odolnost. Zápas nakonec probíhal v daleko vlažnějším tempu než se čekalo - obecně se předpokládala buď výhra KO pro Santose v prvním, nebo bodová výhra Blachowicze. Santos ale nastoupil nečekaně takticky a protože se před zápasem potýkal se zraněním kolene a nemocí, první kola víceméně vypustil a šetřil síly. Blachowicz byl ale opatrný a nijak zvlášť toho nevyužil. Ve třetím už se ale Santos rozhodl šlápnout na plyn - a vlastně Blachowicze nachytal prvním pořádným útokem - naskočeným levým hákem. A bylo hotovo. TKO dorážka v 0:39 třetího kola a Santos bere bonus za výkon večera, Blachowicz prohrál KO po osmi letech. Santos potvrdil pozici světové sedmičky a sám uvedl, že už si nedovede představit nic jiného, než že by příště šel o titul. Má ostatně v polotěžké váze bilanci 3-0 s třemi knockouty a navíc loni porazil ještě ve střední váze Anthony Smithe, současného vyzyvatele takže má teoreticky na titulák větší nárok než ten, kdo ho má právě teď :). Na druhou stranu, třeba Luke Rockhold tímhle výkonem přesvědčený nějak nebyl a chce předbíhat - v polotěžké sice ještě nepůsobil, ale už Santose vyzval. Blachowicz klesá o šest míst na pozici světové šestnáctky, má zraněný nos a teoretickou stopku na půl roku (uschopněn bude ale asi dříve). Vzhledem k načasování ho to ale poměrně dost zbrzdí na teoretické cestě k titulu ve které mu doteď hrálo načasování do karet, což už teď neplatí.

V co-main eventu jsme v Praze měli příležitost vidět zřejmě poslední kariérní zápas nejvyššího muže UFC, Stefana „Skyscrapera“ Struveho (29-11 MMA, 13-9 UFC). Ten čelil Marcosi Rogerio De Limovi (16-6-1 MMA, 5-4 UFC) a byl to zápas vlastně pro Struveho dost typický (a nakonec také oceněný bonusem čímž vyrovnal divizní rekord Miocice). Struve si byl hodně vědom De Limovy síly a říkal, že se s ním nechce pouštět do přestřelek, ale opět zaúřadovala jeho špatná práce se vzdáleností, takže ho De Lima poslal na zem vlastně první 1-2 kombinací při zkrácené vzdálenosti. Struve se ale zkušeně ubránil na zemi, De Limu svázal a první kolo na zemi ustál (i když v pozápasovém rozhovoru uvedl, že vůbec neví co se stalo a probral se až na zemi). V druhém už radši vzal De Limu na zem a ukončil ho bonusovaným arm trianglem (de Lima má všechny čtyři prohry v UFC submisí), aby následně v pozápasovém rozhovoru oznámil že velmi pravděpodobně končí kariéru. Srdce má sice pořád zdravé, ale konec kariéry v tuto chvíli rozhodně dává smysl. Struve zlomil sérii tří porážek a končí tak na dobré vlně - navíc mu s UFC vypršela smlouva a navíc měl jen několik dní před tímto turnajem desetileté výročí působení v UFC, takže se to prostě celé tak trochu nabízí i když je na poměry těžké váhy dost mlád - 31 let. Na druhou stranu už zápasí 14 let, svého maxima už velmi pravděpodobně dosáhl (dva roky zpátky byl světová jedenáctka, teď je pětadvacítka) a vlastně už si nemá co dokazovat. Zcela jisté to ještě není, Struve si nechtěl definitivně zabouchnout dveře, pravděpodobné ale rozhodně ano. De Lima padá na pozici světové pětapadesátky - a rozhodně by teď rád zápasil častěji (alespoň to říkal před zápasem, snad si to nerozmyslel) i když v posledních osmi střídá výhry s prohrami. Některé Struveho zajímavé kariérní statistiky viz níže.

Po dopingové stopce a roční pauze se do akce vrátil polský bijec Michal Oleksiejczuk (14-1-1NC MMA, 1-1NC UFC) a to proti stálici divize Gianu Villantemu (17-11 MMA, 7-8 UFC). Zápas netrval dlouho - po minutě a půl se Oleksiejczukovi podařil parádní úder na játra a Villantemu nádherně vypnulo celé tělo. Taková trefa si rozhodně zasloužila bonus za výkon večera. Oleksiejczuk si tak polepšil o 25 míst a je teď světová #34 - a vlastně obě jeho výhry v UFC byly hodně působivé - jen ten doping mu to celé dost pokazil. Teď je každopádně bez porážky v posledních 11 zápasech. Villante má teď v posledních šesti bilanci 2-4 a utrpěl už páté KO. Žebříčkově se ale pořád udržel ve světové čtyřicítce.

Čtvrtý zápas byl pro nás možná vůbec nejočekávanější. Světová dvojka Liz Carmouche (13-6 MMA, 5-4 UFC) čelila Lucii Pudilové (8-4 MMA, 2-3 UFC), jediné české zástupkyni v UFC. Lucie to měla papírově hodně těžké - soupeřka je lepší, stylisticky nepříjemná a navíc Lucie poprvé shazovala do muší váhy (což taky skončilo těžkým shazováním a vážením v rouše Evině, ale naštěstí úspěšném). A Pudilová také nakonec prohrála (2x 29-28, 30-27) k velké nespokojenosti domácího publika, ale nutno poznamenat, že to jednak bylo supertěsné a jednak v tom byla spousta do budoucna dost pozitivních věcí. Nemluvě tedy o tom, že rozhodčí který to nabodoval 30-27 pro Carmouche byl dost mimo, neboť druhé kolo bylo celkem jasně Lucie. Co se pozitiv týče: Zaprvé: Liz sice dokázala dostat Lucii na zem, ale nebylo to pro ní vůbec jednoduché a navíc to většinou vyžadovalo i spolupráci z Luciiny strany (jako je osudný axe kick v třetím kole kterým si Lucie vlastně sama prohrála zápas když Liz darovala poraz). Zadruhé: Lucie na zemi v pohodě dokázala bránit a vlastně Liz do ničeho nepustila. Zatřetí: Lucie předvedla i pěkné sweepy a shora naopak Liz dokázala velmi rychle zatopit GNP. Začtvrté: Slušná práce se vzdáleností a tlakem, Lucie patřila Octagon kontrol a Liz před ní většinu času ustupovala a vůbec s ní nešla do výměn. Hlavním nedostatkem byla ale hrubá nepřesnost (a malá kreativita když má Lucie tvořit hru): Lucie sice kontrolovala prostor a tempo, ale vůbec neskórovala - byl to takový sparing se vzduchem a přesnost útoků byla někde pod patnácti procenty. Kdyby občas něčím zasahovala, určitě by jí patřila výhra, protože takhle to byly vlastně velké porce neaktivity, pak poraz Liz a nic z toho a pak občas sweep a kratičké GNP na závěr kola v podání Lucie. Fanoušci s prohrou Lucie nesouhlasili a celé to vybučeli, většina novinářů na MMADecisions ale měla zápas pro Liz (a já s tím také nemám úplně problém). Carmouche je v UFC žebříčku považována za světovou šestku, FightMatrix jí má ale jako světovou dvojku což potvrdila. Teď by samozřejmě chtěla hlavně titulový zápas proti Valentině Schevchenko. Klíčovým faktorem pro takový zápas je to, že Carmouche Schevchenko už porazila v roce 2010 mimo UFC, klíčovým faktorem proti je paradoxně právě zápas s Lucií - po podobném nepřesvědčivém výkonu prostě málokdo dostane titulový zápas, zvlášť když má v divizi zatím bilanci jen 2-1. Lucie začíná v nové divizi jako světová #44 (v bantamu přitom byla světovou desítkou). 

Možná celkově nejpůsobivější výkon večera předvedl Petr Yan (12-1 MMA, 4-0 UFC) v souboji s Johnem Dodsonem (20-11 MMA, 9-6 UFC). Yan hladce zvítězil na body 3x 30-27 a Dodsona, který ještě před turnajem mluvil o remačích s Dillashawem nebo Moraesem zřejmě definitivně odsoudil do role gatekeepera (který si navíc dost stěžoval u rozhodčího na rozličné Yanovy přečiny, aby pak sám zjevně chytal klec při obraně proti porazu). Yan svými kombinacemi a neustálým tlakem Dodsona vlastně vůbec nepustil do zápasu a naprosto ho vymazal - a tím naprosto bezpochyb ukázal, že do TOP 10 prostě patří - pravda, Dodsonovi ve druhém vyšel jeden knockdown, ale Yan se okamžitě zvedl a o pár vteřin později už zase Dodsona zasypával kombinacemi u klece. Na závěr navíc Yan pečetil i porazy, aby předvedl že umí všude. Yan je teď světovou osmou a řekl si přímočaře o zápas s Jimmie Riverou. Fanoušci obecně slintají nad myšlenkou zápasu Yan-Lineker, na to si ale ještě budeme muset počkat. Dodson je světovou patnáctkou a jeho klesající forma je více než zřejmá. Rychlost sice ještě má, ale už jen v krátkých sprintech, takže jsou jeho zápasy navíc ještě dost nudné. Navíc je opatrný a odolný, takže ho ještě žádný z 11 přemožitelů nedokázal ukončit.

V otvíráku hlavní startovky se střetli Magomed Ankalaev (10-1 MMA, 2-1 UFC) a nováček Klidson Abreu (14-3 MMA, 0-1 UFC). Pro Abreua to rozhodně nebyl moc dobrý vstup do UFC. Nedal váhu o tři libry a pak se do zápasu s Ankalaevem vlastně nikdy nedostal a prohrál 2x 30-27, 29-28 a navíc mu Ankalaev zlomil nos. Škoda, že Abreu nepředvedl svůj potenciál, doposud měl totiž všech šestnáct zápasů v kariéře ukončených před limitem a tohle byla jeho první bodová prohra. Abreu zaskakoval za zraněného Darko Stosice a na přípravu měl měsíc, Ankalaev se posouvá na post světové třicítky.

Poslední bonus večera zamířil k Dwightu Grantovi (9-2 MMA, 1-1 UFC). Ten předvedl nádherný KO úder na Carlo Pedersoli Jr. (11-3 MMA, 1-2 UFC) - pár vteřin před koncem prvního kola si načasoval parádní pravý capák takovým způsobem, že Pedersolimu vyrazil z pusy chránič zubů a ten stylově platchil po kleci. Pár dorážkových úderů a zápas byl zastaven jen vteřinu před koncem kola. Pedersoli se sice trochu zlobil, ale byl chvilku celkem jasně vypnutý, takže nebyl žádný zvláštní důvod se vztekat. Pro Granta první UFC výhra, Pedersoli má teď zápornou bilanci (a obě prohry v kariéře KO). Dopad na tabulku byl v tomto zápase největší: Grant si polepšil o 83 míst a stává se skokanem turnaje, Pedersoli naopak spadl o 53 míst a je padákem turnaje. Grant teď #124, Pedersoli #210.

Chris Fishgold (18-2-1 MMA, 1-1 UFC) porazil Daniela Teymura (6-3 MMA, 0-3 UFC) v druhém kole RNC, ačkoli si Teymur hned na začátku pomohl proti porazu očividným chytáním plotu. Pro Fishgolda tedy první UFC výhra a zlepšení o osmdesát pozic, je teď #83. A celkově slušná práce, vzhledem k tomu že se přiznal že byl psychicky pod hrozným tlakem a byl ze zápasu úplně vynervovaný. Pro Teymura se pozice v žebříčku nijak nezměnila, je #428 a tedy s přehledem nejslabší borec turnaje. Nabral třetí UFC výhru v řadě a nedovedu si představit, že by dostal další šanci - jeho bratrovi se zkrátka v UFC daří mnohem lépe, Daniel potřebnou kvalitu tak úplně nemá.

Gillian Robertson (6-3 MMA, 3-1 UFC) šla do zápasu s Veronicou Macedo (5-3-1 MMA, 0-3 UFC) s gameplanem jasně orientovaným na grappling. Většinu zápasu to vypadalo, že to není až tak dobrý nápad, protože porazy se sice občas dařily, ale Macedo dokázala otáčet pozice, trestat údery a sama hrozit submisemi, ale nakonec se umíněnost Robertson vyplatila, protože v druhé půli druhého kola donutila Macedo odklepat RNC (poté co sama ubránila gilotinu). Robertson se tak vypořádala se svou první prohrou kariéry která jí prý hodně psychicky pomohla a za tajnou zbraň svého úspěchu považuje svého trenéra Dina Thomase. Robertson má 5/6 výher stopkou, všechno submise a s třemi stopkami v UFC dorovnala divizní rekord Montany De La Rosa. Nově se také objevuje v žebříčcích jako #43. Pro Macedo zřejmě UFC kariéra také končí - začala mimo UFC pěti výhrami, ale teď je čtyři zápasy bez výhry - nepomohla navíc ani změna váhy (v muší má teď 0-2) a ještě teď prohrála poprvé v kariéře submisí. 

Začátek zápasu Damir Hadzovic (13-4 MMA, 3-2 UFC) vs. Marco Polo Reyes (8-5 MMA, 4-2 UFC) byl rozhodně pomalejší, ale jakmile Hadzovic šlápl na plyn a začal s porazy, bylo to celkem jednostranné - kontroloval Reyese v závěru prvního i na začátku druhéhoa nakonec ho po dvou minutách druhého domlátil GNP na zemi. Hadzovic je teď světová jednapadesátka a velmi odvážně si řekl o Charlese Oliveiru. Jinak má 10/13 výher stopkou a v UFC obě stopky TKO. Reyes, nyní #197 má všech pět porážek v kariéře před limitem, v UFC obě porážky KO.

Asi o největší překvápko večera se postaral dvaadvacetiletý zaskakující Rakušan Ismail Naurdiev (18-2 MMA, 1-0 UFC) který nahradil Ramazana Emeeva v zápase s Michelem Prazeresem (2x 30-26, 30-27). Naurdiev měl na přípravu jen cca tři týdny a šel do zápasu se světovou dvacítkou Prazeresem jenž měl v UFC vyhraných 8 zápasů v řadě. Naurdiev ho přitom přejel naprosto nekompromisně - u dvou rozhodčích dostal dokonce 30-26. Prazeres šel hlavně válcovat a zápasit jako vždy (v 13 zápasech nabodoval 45 porazů a na zem dostal všechny UFC soupeře), ale Naurdiev na to byl dobře připraven - část porazů mu ubránil, z některých se mu hned zvedl a u těch zbylých předvedl skvěle načasované sweepy, takže nakonec strávil víc času v top pozicích než Prazeres - a navíc okamžitě bodoval a trestal v postoji, jakmile měl sebemenší příležitost. Naurdiev si polepšil o parádních 81 míst a vlétl rovnou na #28. Z 18 výher má na body jen dvě - tuhle s Prazeresem a pak vůbec první zápas kariéry šest let zpátky, všechny ostatní soupeře ukončil. To vypadá hodně slibně. Prazeres si touhle prohrou pravděpodobně natrvalo zazdil cestu k titulu za což by UFC mělo asi Naurdievovi hodně děkovat - Prazeres není kvůli svému válcovacímu stylu moc populární, ale kdyby porazil i Naurdieva, měl by už devět výher v řadě a už by prostě musel dostat nějaké kvalitní soupeře. Teď ale prohrál a je mu už 37, takže není pravděpodobné, že by ještě zvládl rozjet nějakou sérii která by UFC přesvědčila dát mu titulový zápas. Pohoršil si o 14 míst a je teď #34.

Dost podobný příběh měl zápas Carlos Diego Ferreira (15-2 MMA, 6-2 UFC) vs. Rustam Khabilov (23-4 MMA, 9-3 UFC). Ferreira předvedl zatím nejlepší výkon své kariéry a ubodoval Khabilova 2x 30-27, 29-28. Bylo to o dost vyrovnanější než zápas Naurdiev vs. Prazeres (a také daleko pravděpodobnější), Ferreira chtěl ale výhru prostě o něco víc, pracoval ve vyšším tempu a víc se snažil, takže tradičně hodně pasivního Khabilova prostě přejel aktivitou. A i tady se UFC může radovat, protože Khabilov už měl taky nasbíraných šest výher v řadě a to v dost nudném stylu. Ferreira poskočil do světové dvacítky na devatenáctou příčku, prý si konečně splní sen a koupí si dům a příštího soupeře by rád ze světové patnáctky. Sice sliboval že Khabilova ukončí Khabilov padá na #35 a tři ze čtyř porážek v kariéře má na body. 

Otvírákem byla velmi jednoduchá bodová výhra pro Damira Ismagulova (18-1 MMA, 2-0 UFC) který tak získal svou třináctou výhru v řadě když přejel nováčka Joela Alvareze (15-2 MMA, 0-1 UFC) v postoji. Ismagulov #61, Alvarez #221. Byl to ale dost divný zápas: Alvarez má z patnácti výher čtrnáct submisí, přitom se ale snad ani jednou nepokusil o poraz. Asi nervy, protože většinu zápasu nezkoušel vlastně vůbec nic, jen se nechal v postoji pasivně ostřelovat - přišel tak o sérii deseti výher v řadě a prohrál na body poprvé v kariéře - a do příště by to asi chtělo zamakat na aktivitě, protože takhle by v UFC neměl šanci. 

 

Statistické zajímavosti:

  • Turnaj navštívilo 16 583 diváků, na vstupném se vybralo 1,6 milionu dolarů.

  • Tři debutující borci skončili večer 1-2, sázkoví favorité 9-4.

  • Třináct zápasů, čistý zápasový čas 2:16:23

  • Reebok vyplácel 164 500.

  • Pozápasové bonusy: Thiago Santos (KO), Stefan Struve (submise), Michal Oleksiejczuk (KO), Dwight Grant (KO) - zápas večera se nevyhlašoval

  • Thiago Santos má nyní v polotěžké váze bilanci 3-0 se třemi KO. 16 z 21 výher má stopkou, v UFC 11/13.

  • Santos se dotáhl na pozici druhého největšího knockoutéra v UFC - má už 11 KO a dorovnal tak Andersona Silvu a Anthony Johnsona. O KO víc má rekordman Vitor Belfort. Santos to ovšem zvládl od roku 2014, takže novodobě je rozhodně největší mašina on.

  • Blachowicz prohrál KO po osmi letech a šestnácti zápasech.

  • Stefan Struve si připsal třináctou UFC výhru - a je tak v těžké váze historicky čtvrtý. JDS má výher 14, Mir a Arlovski 16.

  • Struve má 27/29 výher stopkou. V UFC 11/13, tedy stejně jako Santos (ten to ale stihl za zhruba poloviční čas). 

  • Struve má v UFC šest výher submisí, je tak druhý za Frankem Mirem (8). Pokusů o submise měl Struve 21 a zde s Mirem sdílí první místo.

  • Struve má na kontě osm pozápasových bonusů, tím dorovnal divizní rekord Stipe Miocice kterého mimochodem Struve v roce 2012 knockoutoval v zřejmě největší výhře své kariéry.

  • Marcos Rogerio de Lima střídá výhry s prohrami v posledních osmi zápasech. V těžké váze má teď bilanci 2-1 a všechny čtyři prohry v UFC submisí.

  • Liz Carmouche má v muší váze bilanci 2-1. V posledních třinácti bilanci 7-6 a z 13 výher jich má 9 stopkou - proti Lucii ale žádná stopka nehrozila.

  • Pudilová neuspěla v debutu v muší váze a všechny čtyři prohry kariéry má na body. 

  • Petr Yan si připsal čtvrtou výhru v bantamu a dorovnal tak nejdelší vítěznou sérii divize.

  • John Dodson má od návratu do bantamu bilanci 3-4. Všech 11 porážek na body. 



Související články

 
 

 

Diskuze k článku

Pro vkládání a hodnocení příspěvků se přihlašte. Nemáte-li ještě svůj profil, můžete si jej založit zde.

V této diskuzi nejsou žádné příspěvky