přihlásit trvale
Nová registrace
Ohlédnutí za UFC 210

Ohlédnutí za UFC 210

přečteno: 967×
20.04.2017 v 15:12 | Autor: Caidel
diskuse: 2×
Rubriky: Články - bojové sporty / MMA / Svět

PPV turnaj UFC 210: Cormier vs. Johnson 2 se konal 8. dubna v KeyBank Center v Buffalu ve státě New York a byl to historicky vůbec druhý turnaj, který se v Buffalo konal - tím prvním bylo UFC 7 v roce 1995 ještě před zavedením banu na MMA. Bohužel, hlavním příběhem tohoto turnaje je prostě a jednoduše absolutní nekompetence Newyorské Státní Atletické Komise (NYSAC) na které je znát, že se MMA teprve učí a která tak bezpečně zařídila, že před, v průběhu i po turnaji zkrátka bylo o čem mluvit a to ne zrovna o kvalitě zápasů, ale spíše o různých pochybeních, kontroverzích a chybách. 

Turnaj byl částí zajímavého trendu (o týden později na to navázalo UFC on FOX 24) - šlo o úspěch v místě konání, kdy bylo KeyBank Center vyprodáno s návštěvností 17 110 (2 miliony vybrány na vstupném), což je nový návštěvnostní rekord haly pro sportovní akce, ale zároveň se turnaji nedařilo v TV - předzápasy na Fox Sports 1 udělaly jen 723 tisíc, což je letošní nejnižší sledovanost a podle odhadů si PPV také nevedlo nijak valně (odhady míří rozhodně pod půl milionu prodejů). Zápasově to ale každopádně nebylo vůbec špatné, ačkoli některé kontroverze zanechávají v ústech hořkou pachuť. 

Startovka obsahovala 13 zápasů s čistým zápasovým časem 2:18:55. Osm favoritů vyhrálo, pět odešlo poraženo a dva UFC debutanti skončili s bilancí 1-1. Během TV přenosu bylo oznámeno, že nedávno kariéru ukončivší Urijah Faber bude letos uveden do Síně Slávy (sekce moderní éra).

A teď se již pojďme podívat na jednotlivé zápasy. Hlavním fightem večera byl remač mezi Danielem Cormierem (19-1 MMA, 8-1 UFC) a Anthony Johnsonem (22-6 MMA, 13-6 UFC) o titul polotěžké váhy. A bohužel, právě tento zápas měl v rámci celého turnaje lví podíl na kontroverzích a WTF momentech. Nejlepší bude asi vzít to pěkně chronologicky. Tedy: Oba se střetli už na UFC 187. Johnson tehdy Cormiera poslal dvakrát k zemi, ale Cormier to přežil a v třetím kole utáhl unaveného Johnsona RNC. Většina fanoušků předpokládala, že to i v remači bude mít podobný průběh. Buď Johnson Cormiera vypne (a formu měl slušnou, remač si vybouchal trojicí nekompromisních KO) v úvodu, nebo ho Cormier nějak utahá. Mnozí ale dávali Johnsonovi větší šance než poprvé - jeho KO série byla působivá a Cormier už přece jen stárne. Ono to ale vlastně dopadlo stejně jako poprvé, jenže to ještě bylo vlastně zároveň i úplně jinak :) Remač byl plánován už pro UFC 206, ale zranění Cormiera fight odsouvalo. První kontroverze se každopádně konala už na vážení. Cormier dorazil na váhu s vahou 206.2 libry (tedy 1,2 libry nad limit pro titulové  zápasy) a měl údajně hodně komplikované shazování, což ho ostatně stálo i olympiádu. Podle běžných pravidel by měl ještě dvě hodiny na to shodit, NYSAC v titulových zápasech však údajně umožňuje okamžité převážení. Cormier tedy dorazil na váhu doslova jen o pár minut později a v přímém záběru kamer předvedl jeden z nejstarších triků - jak mu týmoví kolegové drželi prostěradlo kvůli nahotě, přidržel se Cormier nataženého prostěradla, čímž navážil přesně na 205 librách a zápas mohl úspěšně proběhnout. Nepochybný švindlík viděli prakticky všichni, NYSAC ovšem prohlašuje, že se vůbec nic problematického nestalo a Cormier se pochopitelně také tváří, že neví o čem je řeč a že se prý držel jen aby prostěradlo nespadlo na zem :) Johnson sice pár dní po turnaji podal na vážení stížnost a chce 20% Cormierova platu, ta bude ale téměř jistě smetena ze stolu, NYSAC si vlastní nekompetenci takhle těžko dosvědčí. Zároveň ale Johnson prý nechce, aby kvůli této technikálii Cormier přišel o titul. Tak si vyberte :) Jon Jones to označil za tu nejšpinavější věc jako kdy ve sportu viděl (to je zrovna od něj dost odvaha), Cormier ho zase utřel s tím, že Jonesovi ještě kouká z ruky jehla.

Vážení zameteno pod koberec, jde se na fight. V tom Johnson přišel s naprosto nepochopitelným plánem a od samého začátku se pokoušel s Cormierem přetahovat v klinčích a reálně s ním zápasit. Takový průběh večera byl absolutním překvápkem především pro Johnsonovy cornermany, zejména jeho šéftrenéra Henriho Hoofta, který vůbec nepobral o co se to Johnson snaží, neboť naordinovaná taktika byla pochopitelně o něčem úplně jiném a tohle hrálo Cormierovi přímo do karet. Pravda, Johnson nebyl bez úspěchu - v prvním kole stihl Cormierovi zlomit nos a dokonce ho ubodoval, ale sám Cormier posléze přiznával, že to bylo v klidu, protože mu Johnson tak napomáhal, se ho Cormier v klidu nechal, ať se sám utahá. Což se také stalo. Johnson do druhého kola dorazil očividně vadnoucí, zato Cormier šlápl na plyn. Johnsona sundal na zem, trochu zcela panikařícího rozbombil a ukončil RNC, které se Johnson prakticky ani nepokoušel bránit. Cormier tak obhajobu zvládl vlastně stejně jako ten předchozí fight, jen ještě o kolo rychleji, Johnson, zářný příklad frontrunnera v MMA (tzn. někoho kdo je nesmírně nebezpečný když je na koni, ale nezvládá fight pokud ho nemá pod kontrolou a nedává to pod tlakem) ten fight nepochopitelně zahodil - a s pěti RNC prohrami v UFC drží nelichotivý UFC rekord.

Do celé skládačky však chybí jeden velmi podstatný dílek a tím je Johnsonova psychika a motivace. Ještě v kleci Johnson po prohraném zápase oznámil ukončení MMA kariéry, které prý plánoval bez ohledu na výsledek tohoto fightu (titul by prý nechal v kleci, pokud by ho vyhrál). Věděl to prý jen jeho trenér, který však zdánlivě hodil Johnsona přes palubu, protože po zápase nebyl nikde k zastižení i když ho Johnson vyvolával (Hooft to omlouvá tím, že si šel převléct triko do zázemí, ale to je dost chabá výmluva). Johnson už prý nechce být „Rumble“ a chce se věnovat kariéře v které ho nikdo nebude mlátit. Jinak je ale tajemný jak hrad v Karpatech a zatím nezveřejnil, jaká je jeho další kariérní volba - spekuluje se o nějaké formě spolupráce s NFL týmem Los Angeles Rams, ale jistě se v tuto chvíli nic neví. Sám Johnson navíc zrovna tuhle variantu explicitně vyloučil. I tak si ale i Hoof myslí, že to musí mít něco společného s americkým fotbalem, ale ani on nic neví jistě. Cormier sám Johnsonova konce kariéry lituje, podle něj to hodně oslabí divizi. Pikatní ovšem je, že Johnson ukončil kariéru, ale bokem připustil, že by se nebránil návratu do těžké váhy v superfightu s Jonem Jonesem, kdyby náhodou. 

Samostatnou kapitolkou po zápase byl Cormierův pozápasový rozhovor. Bitce jsme se vyhnuli, protože Jones do klece vpuštěn naštěstí nebyl (Cormier předem hlásil, že jestli ho tam UFC pustí, budou problémy), ale i tak to bylo dost veselé. Cormier konečně vzkřísil svého vnitřního záporáka a rozjel parádní profi-wrestlinové promo ve kterém totálně usadil jak Jonese, tak případného vyzyvatele Manuwu. Oba byli přítomní v hledišti a mezi Cormierem a Manuwou od té doby na Twitteru zuří dost nepěkná a místy až krutě dětinská přestřelka. Materiál pro vzájemný mač dobrý, ale UFC bude zřejmě chtít spíš fight Cormier vs. Jones 2. Dana White už potvrdil, že pokud se dá Jones do pucu, mohlo by se tak stát někdy v červenci nebo srpnu (asi UFC 214), ale stejně jako v minulosti připustil, že už Jonesovi nevěří a zápas Cormier vs. Jones 2 bude maximálně co-main event, startovku na nich prostě nepostaví. Pokud se Jones do pucu nedá, bude vyzyvatel Manuwa. Cormierovi je to prý úplně jedno. Navíc si teď stejně musí doléčit zlomený nos a také by se v květnu měl ženit. Cormier výhrou nad Johnsonem poskočil o dvě světové příčky a konečně se stal světovou jedničkou. Dvojkou je teď Jones, Johnson skončil jako světová trojka a svou pozici tak přepustil Philu Davisovi z Bellatoru. Čtyřka je Bader, také Bellator, pětka Teixeira a šestka právě Manuwa. 

Zatímco v případě zápasu Cormier vs. Johnson se kontroverze týkaly výhradně dění okolo zápasu a fight jako takový proběhl v pohodě, v případě co-main eventu Gegard Mousasi (42-6-2 MMA, 9-3 UFC) vs. Chris Weidman (13-3 MMA, 9-3 UFC) tomu bylo přesně naopak. Obě strany tu hrály poměrně o dost: Pro Mousasiho tohle byl poslední zápas smlouvy a jasně deklaroval, že se stávajícími podmínkami v UFC není spokojen, takže potřeboval výhru, aby měl dobrou vyjednávací pozici. Mírně podrážděný Mousasi je navíc nejlepší Mousasi zejména z hlediska jakože trashtalku a tak Mousasi s odzbrojující přímostí říká věci prostě tak jak jsou, což je výborné. Weidman zase nastupoval do fightu před domácím publikem po prvních dvou porážkách v kariéře a nutně se potřeboval dostat zpátky na koně. Mousasi přitom už předem hlásil, že přesně ví předem, jak to bude s Weidmanem v kleci vypadat a že na něj bude připraven. A dokud zápas trval, nebylo to vůbec špatné. Weidman sice v půběhu prvního kola dokázal několikrát Mousasiho dostat na zem, nikdy to ale nebylo úplně zadarmo a Mousasi se mu navíc na zemi grapplersky vyrovnal a dokázal se opakovaně vracet do postoje. V tom Mousasi vypadal až nezvykle nervózní, ale postupem času se začínal zastřelovat víc a víc. První pravděpodobně nabodoval Weidman, ale v druhém se zápas vyrovnal a Mousasi začínal bodovat v postoji. V půli kola Weidmana dokonce načal a málem rozstřílel u pletiva, zkrátka vývoj zápasu začínal vyloženě svědit Mousasimu. A pak to přišlo. Weidman jde do porazu, Mousasi sprawluje a poraz zastavuje. Klinčuje předkloněného Weidmana a Weidman se pokouší očividně využít pravidla, a snaží se položit prsty obou rukou na zem a být „grounded“ dle pravidel. Mousasi mu to ale nesežere a napálí mu na odkrytou hlavu dvě kolena přičemž s Weidmanem trhá vzhůru, aby Weidman neměl ruce na zemi. Hlavně druhé koleno trefuje tvrdě, Weidman protestuje a Dan Miragliotta zastavuje zápas kvůli ilegálnímu kolenu. Weidman se kácí k zemi a je těžce otřesen. A začíná ta pravá legrace. Weidmana vyšetřují lékaři a Weidman se rozhodně tváří, že není schopen pokračovat. Na lékařský dotaz prý tvrdí, že je únor a má za to, že ho Mousasi kolenoval ilegálně a na programu je tedy Mousasiho diskvalifikace. Kamerový záznam, který v New Yorku není legální (není tedy zakotven v pravidlech - ale zároveň není ani vyloučen) však prokazuje pod přezkoumání Johna McCarthyho, že první koleno bylo zcela legální a Weidman ruce na zemi vůbec neměl a že při druhém koleni Mousasi trhl Weidmanem vzhůru tak rafinovaně, že Weidman ruce v klíčový okamžik zvedl - a tedy i druhé koleno bylo legální. McCarthy informuje Miragliottu, ten tedy zjišťuje že šlo o legální zásah a okamžitě se pokouší o restart zápasu, protože za této situace Weidman nemá nárok na pauzu. Do toho šéf regulace UFC Rattner jako tradičně něco scestně blábolí o konkrétních pravidelch (které jako obvykle nezná a je to dost vidět) Lékaři ale Miragliottu informují, že Weidman je mimo a neschopen pokračovat a bude z toho tedy TKO výhra. Weidman zjišťuje, že kolena byla legální a chce pokračovat, to mu už ale není umožněno a je z toho TKO výhra pro Mousasiho v 3:13 druhého kola.

Weidman hodlá napadnout výsledek zápasu před komisí, problém je ale v tom, že jeho případ je hodně slabý. Weidman staví svou kauzu především na tom, že rozhodčí neměli co koukat na záznam a Miragliotta si neměl co rozmýšlet legalitu kolen, když je už jednou označil za legální. NYSAC si ale kryje záda a později uvedla, že použití záznamu k určení legality zásahu sice v pravidlech zakotveno nemají, ale není to nic proti ničemu. Pikantní ovšem je, že i kdyby měl Weidman prsty na zemi, kolena by stále byly legální (jak už Ratner nebo Rogan nevěděli), protože v pravidlech je uvedeno že na zemi musí být dlaň nebo pěst - sahání prsty je považováno právě za snahu zneužívat pravidla. Komise státu New Jersey, která byla stritkně proti změně pravidel (z jedné ruky na dvě) si teď snaží přihřát svou polívčičku a volá po změně pravidel na ty stará, že prý tohle nové pravidlo věci jen zkomplikovalo a dřív se to nestávalo. V tom jednak kecají, protože i dřív se takové věci děly a navíc by to asi nic neřešilo, protože Weidman by to zkoušel jednou rukou místo dvou. Podstatně jednodušší by bylo pro „grounded“ oponenta vyžadovat prostě kontakt se zemí třeba kolene, zad a dalších částí těla (ne rukou). Ohlasy jsou každopádně různé. Weidmanovi trenéři Serra a Longo tvrdí, že Weidman mohl klidně pokračovat (což je trochu diskutabilní), Mousasi sám si myslí, že Weidman pravidla schválně zkoušel podojit a doufal v to, že Mousasiho diskvalifikují (a až zpomalený záznam v rozhovoru s Roganem kdy to viděl na vlastní oči Weidmana přesvědčil, že to nebyl ilegální zásah), Ratner se tradičně pletl, Dana White má za to, že NYSAC je s vývojem asi tak dvacet let za zbytkem světa, Anderson Silva se radoval, že Weidmanovi už „došlo štěstí“ (a tím myslí své dvě porážky), no zkrátka bordel nad bordel. Mousasi původně nabízel okamžitý remač (a také hodně mírnil své trenéry, aby se neradovali), teď už se do něj ale tolik nehrne. Navíc je teď jako světová čtyřka na volné noze s pěti výhrami v řadě a bude hodně zajímavé sledovat, zda mu UFC nabídne pořádnou smlouvu, nebo zda se Mousasi vrátí třeba ke Cokerovi do Bellatoru či do Rizinu. Dana White mu už ale předem vzkazoval, že na lukrativní smlouvu může zapomenout, neboť neplní haly fanoušky a to je pro UFC hlavní přiznané kritérium. Weidman utrpěl třetí KO porážku v řadě a jeho situace je tak hodně bizarní, je stále světovou šestkou na top úrovni, ale s něčím takovým se bude vyrovnávat těžko. 

Také třetímu zápasu na startovce se nevyhnula kontroverze. Šlo o zápas v ženské slámové váze mezi debutující Pearl Gonzalez (6-2 MMA, 0-1 UFC) a neporaženou Cynthií Calvillo (5-0 MMA, 2-0 UFC) z týmu Alpha Male. Šlo o poslední fight doplněný na tuto startovku, značnou pozornost ale vzbudilo jeho umístění - debutantka proti neznámé Calvillo a to jako třetí fight večera uprostřed PPV? Zápas se ale nakonec málem nekonal - NYSAC totiž po vážení zakázala start Pearl Gonzalez. A důvod? Pearl má prsní implantáty (zkrátka uměláky) a to se podle pravidel NYSAC prý nesmí. Hloupé ovšem je, že to Pearl nikdo neřekl předem a komise s tím přišla až den před zápasem. UFC ale zřejmě zatlačilo - a komise si to o několik hodin později zase rozmyslela. Prý to konzultovali s lékaři a je to v pohodě, takže se zápas zase konat mohl (pravidla NYSAC přitom umělá prsa výslovně zakazují pro box, o MMA se v pravidlech vlastně nic nepíše). Heh. Samozřejmě dobře, že se zápas konal, ale komise opět prokázala svou neschopnost. Pearl posléze doufala, že na sebe upozorní i jinak, než svým poprsím a ukáže, že je talentovanou bojovnicí, ani to jí ale úplně nevyšlo. Calvillo byla většinu zápasu o něco lepší a to zejména grapplersky, což nakonec korunovala vítězstvím RNC 1:15 před koncem zápasu. Calvillo tak jede UFC kariéru ve velkém stylu - debutovala na předchozím PPV UFC 209, takže teď získala druhou UFC výhru během 35 dní a stala se vůbec prvním fighterem roku 2017 s dvěma výhrami na kontě. Obě má submisí a je nyní světovou pětadvacítkou. Pearl Gonzalez musela odklepat poprvé v kariéře. 

Osvěžujícím zápasem bez jediné kontroverze byl souboj dvou dlouholetých UFC veteránů, Thiago Alvese (22-11 MMA, 14-8 UFC) a Patricka Cotého (23-11 MMA, 10-11 UFC). Coté původně doufal v souboj s Ellenbergerem, pak ale dostal Alvese, což se mu líbilo ještě víc - prý to bude pěkný fight pro fanoušky. A pěkný fight to také docela byl. Alves se do velteru vracel po neúspěšném experimentu s lehkou vahou a už předem hlásil, že do lehké už to znovu zkoušet nebude, prý to za to rozhodně nestálo. To jak zhubnul do lehké mu ale prý pomohlo v tom, že velter teď udělal úplně v klidu. Alves se snažil cítit jako chladný zabiják a pokud prý bude v této psychické pohodě, může se měřit i s elitou divize. Souboj s Cotém byl zároveň poměrně kompetetivní, ale zároveň ho měl Alves celou dobou pod kontrolou pro čistou 3x 30-27 výhru v které Cotého přestřílel a také dvakrát poslal k zemi i když to nikdy nebyl jednostranný masakr a i Alves schytal svůj podíl zásahů. Alves se do divize vrátil jako světová sedmadvacítka, největší zprávou k tomuto zápasu je ale to, že Coté po zápase nechal rukavice v kleci a oznámil konec své kariéry. Už má zkrátka v sedmatřiceti letech odbojováno dost (posledních zhruba jedenáct let strávil v dvou turnusech převážně v UFC kde zvládl jednadvacet zápasů). Jeho rozloučení bylo stylové, ačkoli to nebylo s výhrou. Coté u sportu zůstává, působí jako color komentátor ve francoužštině pro UFC a také dělá analytika pro francouzsko-kanadský TV kanál Réseau Des Sports. Jeho kariéra byla solidní, jeho fighty zábavné, vystupování profesionální. Vrcholem kariéry byl titulový zápas s Andersonem Silvou v roce 2008 kdy byl Coté světovou třináctkou. 

Zahajovacím zápasem večera byl souboj Charlese Oliveiry (22-7 MMA, 10-7 UFC) a Willa Brookse (18-3 MMA, 1-2 UFC). Oliveira byl kvůli problémům s vahou UFC donucen k přesunu do lehké váhy, Brooks, exšampion Bellatoru si zase chtěl napravit dojem z první UFC porážky. Jenže se zadařilo Oliveirovi, který v lehké váze vypadal výborně a je obecně jedním z nejvíce oportunistických a nejagresivnějších grapplerů v UFC. Vlastně právě dorovnal v počtu submisí Nate Diaze a Demiana Maiu. Brooks musel odklepat RNC od Oliveiry přesně v půlce prvního kola a způsob jakým mu Oliveira RNC nasadil byl vskutku famózní a plně si zasloužil bonus za výkon večera. Vše nasvědčuje tomu, že Oliveira může v lehké váze bez problémů působit - po výhře nad Brooksem je ostatně světovou dvanáctkou a že zde bude mít i podstatně lepší fyzičku. Jenže Oliveira (podobně jako Gastelum) si stále umíněně myslí, že jeho místo je v pérové váze (převážně proto, že tam podle něj má trochu blíž k titulu) a plánuje se do pérové váhy zase vrátit. Nad čímž skutečně kroutí hlavou kdekdo - nějak si nevybavuji případ kdy by se někdo v nějaké váze uchytil i přesto, že tam opakovaně nenavažoval. Jinak i tady NYSAC stihla zabodovat. Asi aby upozornila na svou existenci, napařila Oliveirovi šedesátidenní stopku, že při oslavách vítězství opustil klec. Brooks poprvé v kariéře prohrál dva zápasy v řadě a také vůbec poprvé musel odklepat submisi. Tato porážka ho stála pozici ve světové patnáctce, nyní je #18 a UFC kariéra se mu zatím krutě nedaří. Ale třeba má jen pomalejší start, podobně jaké další bývalý šampion Bellatoru Eddie Alvarez, jenž to nakonec dotáhl až na vrchol.

Myles Jury (16-2 MMA, 7-2 UFC) se v hlavním předzápase vracel po šestnáctiměsíční pauze. Jeho forma byla velkou neznámou, protože před pauzou nevypadal zrovna nejlépe (zgilotinoval ho Oliveira). Zpět ho přivítal Mike De La Torre (14-7 MMA, 2-4 UFC). Na otázky ohledně své momentální formy Jury odpověděl naprosto rázně - sundal De La Torreho k zemi, zkusil ho odškrtit RNC a když to nevyšlo, osedlal si ho a rozmlátil ho lokty a údery. Zkrvaveného De La Torreho rozhodčí odmával v 3:30 prvního kola a byla to opravdu jednostranná demolice: Jury měl na kontě 36 podstatných zásahů, Mike De La Torre ani jediný. Jury vylepšil svou bilanci v pérové váze na 1-1 a získal první výhru v UFC po 931 dnech. Žebříčkově se do hry vrací jako světová osmnáctka, De La Torre, nyní #94 v UFC zřejmě bude brzy končit, protože má bilanci 2-4-1NC a dvě porážky v řadě a tentokrát si opravdu ani neškrtl. 

Výborný výkon předvedl Kamaru Usman (10-1 MMA, 5-0 UFC), který vítězstvím nad Seanem Stricklandem (18-2 MMA, 5-2 UFC) řadě fanoušků otevřel oči co se jeho potenciálu týče. Obecně se předpokládalo, že by Stricklandova velikost mohla Usmanovi dělat trochu problémy jenže tento předpoklad se vůbec nenaplnil. Usman měl zápas pod kontrolou celých patnáct minut a skončil s dominantní výhrou 2x 30-26, 30-27. Stricklanda lze pochválit za odolnost, protože od prvního kola bojoval rozsekaný a zraněný a přesto to nějak ustál až do konce, jinak byl ale Usman lepší na zemi i v postoji. Usman je v tuto chvíli světovou osmáctkou, v UFC bez porážky a míří vysoko: Má zájem o zápasy s Magnym nebo Maiou. 

Zápasem večera se stal souboj mezi Shane Burgosem (9-0 MMA, 2-0 UFC) a Charlesem Rosou (11-3 MMA, 2-3 UFC). Příběh zápasu byl dost jednoduchý. Rosa jel ve vysokém tempu a neustále něco pálil, Burgos zase naprosto ignoroval jeho sílu a zjevně předpokládal, že mu nemůže ublížit. Burgos tak neustále něco schytával, ale čekal na svou příležitost s podstatně tvrdšími protiútoky. Řežba slušná, ale už to začínalo vypadat, že Burgosovi sázka na KO nevyjde, protože do třetího byl Rosa díky aktivitě bodově napřed. Jenže ve třetím Burgos přece jen vadnoucího Rosu sestřelil levým hákem a pak už ho dorazil v postoji, když se Rosa znovu dostal na nohy. Burgos je nyní světová pětapadesátka a zatím stále bez porážky. Osm z devíti výher má stopkou. Rosa celou UFC kariéru střídá výhry s prohrami, knockoutován byl ale poprvé. V pěti fightech má už ale tři pozápasové bonusy, takže je na něj radost koukat, ačkoli je žebříčkově až #180 a navíc po tomto fightu spadl o 54 příček. Je tak jednak padákem turnaje a jednak nejslabším mužem startovky, padesát tisíc bonusu mu ale určitě náladu spraví. Rosa mimochodem zvažoval odchod z UFC, ale nakonec prý dostal natolik solidní nabídku k prodloužení, že v UFC zůstal. 

Jan Blachowicz (19-7 MMA, 2-4 UFC) nastoupil do zápasu s Patrickem Cumminsem (9-4 MMA, 5-4 UFC) s jasným cílem: Cumminse prostě vypnout. A také se mu to málem povedlo, v prvním kole měl Cummins v řadě případů hodně namále a odmávání už opravdu moc nechybělo. Jenže Cummins to nakonec ustál a Blachowicz do toho dal komplet vše, takže mu do dalších dvou kol už nezbývala žádná síla. A to Cumminsovi pohodně stačilo, aby další dvě kola Blachowicze opakovaně sundaval k zemi čímž si odnesl většinovou výhru 2x 29-28, 28-28. Cummins byl v prvním sražen k zemi a přestřílen 31-16, takže by se teoreticky dalo argumentovat o 10-8 kole, což by Blachowiczovi zajistilo remízu, jenže k této variantě se přiklonil pouze jeden rozhodčí. Ve třetím ale zase Cummins přebodoval Blachowicze 36-9 ač zdaleka ne tak tvrdými zásahy. Blachowicz má nyní v poslední pěti zápasech bilanci 1-4, k dobru mu ovšem lze přičíst, že ho žádný soupeř v UFC neukončil. I tak zde ale zřejmě bude končit. Cummins je nyní světovou devětadvacítkou. 

Nejrychlejší zápas večera (a šesté nejrychlejší KO v historii lehké váhy) předvedl domácí neporažený borec Gregor Gillespie (9-0 MMA, 2-0 UFC). Gillespie je sice především špičkový wrestler, ale teď se jasně ukázalo, že má i ránu. Už před zápasem hlásil, že mu stačí aby měl proti Andrewu Holbrookovi (12-2 MMA, 2-2 UFC) štěstí jednou jedinkrát v celém zápase - a ono to opravdu stačilo. Levý hák poslal Holbrooka k zemi hned v první výměně, několik dorážkových úderů a Gillespie vítězí za slabých 21 vteřin a je pochopitelně bohatší a bonus za výkon večera. Stává se také skokanem večera, polepšil si o 51. příček a je nyní světovou #77. Gillespie má 7/9 výher v kariéře stopkou, Holbrook byl naopak knockoutován v obou porážkách kariéry (obě v UFC). Gillespie, jinak vášnivý rybář vydal po zápase výzvu celé divizi: Ať ho někdo zkusí sesadit z postu nejlepšího rybáře v MMA :)

Vcelku vyrovnaný fight se konal mezi Joshem Emettem (11-1 MMA, 2-1 UFC) a Desmondem Greenem (20-5 MMA, 1-0 UFC). Úspěšnější byl ale zejména v posledních dvou kolech Desmond Green, který se prezentoval nečekaně kvalitní obranou na kterou Emmett zkrátka nenašel pořádný recept a Green ho tak přebodoval těsným rozhodnutím v zápase který ani jeden z rozhodčích neviděl stejně: 30-27, 29-28, 28-29. Green byl v New Yorku domácí a toto byl jeho UFC debut - dříve bojoval převážně v Bellatoru. Green se na zápas hrozně těšil a podle vlastních slov tak týden před zápasem nechodil v ničem jiném než v Reebok věcích od UFC a dokonce v nich i spal :) Ideální zaměstnanec. Emmett šel do zápasu s tím, že Green nerad inkasuje údery a že to bude příčinou jeho porážky, namísto toho se ale Green prostě postaral, aby moc neinkasoval a byla to naopak příčina jeho výhry. Emmett z týmu Alpha Male prohrál poprvé v kariéře a trochu si tak pokazil dojem ze solidních prvních dvou fightů v UFC. Green je v tuto chvíli světovou #59, zápasy ale rozhodně moc neukončuje: 14/20 výher má na body.

Ještě těsnější byl zápas mezi Katlyn Chookagian (9-1 MMA, 2-1 UFC) a Irene Aldana (7-4 MMA, 0-2 UFC). Na zemi se prakticky nebojovalo a tak byla výsledkem bitka v postoji ve které zdánlivě ani jedna bojovnice neměla navrch ani na okamžik během patnácti minut. Aktivitou nakonec rozhodčí spíše přesvědčila Katlyn a urvala typickou těsnou výhru 2x29-28, 28-29. Obě bojovince dohromady nabodovaly 189 podstatných zásahů (Katlyn 105, Irene 84) a Katlyn je momentálně světovou jedenáctkou, Irene dvacítkou i přes to, že v UFC zatím nezvítězila. 

V zahajovacím zápase večera nováček Magomed Bibulatov (14-0 MMA, 1-0 UFC) přesvědčivě rozdrtil Jenela Lausu (7-3 MMA, 1-1 UFC). Bibulatov přišel do UFC jako WSOF šampion a neporažená světová desítka, takže se jeho výhra rozhodně očekávala. Bibulatov byl lepší v postoji a Lausu bral na zem celkem dle libosti. Měl cca třikrát tolik zásahů co jeho soupeř a odešel s jasnou výhrou 3x 29-26. O jeden bod přišel v druhém kole za kop do Lausova rozkroku. Bibulatov sám tvrdí, že umí bojovat i lépe, ale první zápas v nové organizaci je prý vždycky těžký. Bibulatov poskočil o dvě míst a je v muší váze světovou osmičkou. Vzhledem k nedostatku vyzyvatelů by se dalo čekat že bude jeho cesta na vrchol dost urychlena. Jeho série čtrnácti zápasů bez porážky je třetí nejdelší mezi UFC borci: Delší série mají jen Nurmagomedov (24) a Jimmie Rivera (19). 

 


Zajímavé statistiky:

  • Návštěvnosti: 17 110. Vyprodáno a rekord haly KeyBank Center pro sportovní akce. Výběr vstupného: 2 miliony.

  • Sledovanost předzápasů: 723 tisíc. Letošní nejnižší.

  • Startovka: 13 zápasů. Čistý zápasový čas: 2:18:55

  • Sázkoví favorité: 8-5. Nováčci: 1-1. 

  • Zápas večera: Shane Burgos vs. Charles Rosa. Výkony večera: Charles Oliveira (sub), Gregor Gillespie (KO).

  • Cormier má nyní v polotěžké váze bilanci 6-1. Čtyři výhry v řadě jsou společně s Cirkunovem druhá nejdelší sérka v divizi. Jones má 13 výher v řadě. 

  • Cormier má nyní dvě obhajoby, sdílená třetí příčka mezi šampiony. Vede Demetrious Johnson (9 v okamžiku konání UFC 210, teď už 10) a Joanna Jedrzejczyk (4).

  • Cormier přestřílel Johnsona o 63 úderů. První kolo 32-16, druhé 53-6. Na hlavu 29-6 Cormier, na zemi 14-0. V klinči 21-10 Cormier. Cormierova přesnost byla 87%. Cormier zatím přestřílel každého soupeře v UFC i Strikeforce, s výjimkou Jona Jonese.

  • Na porazy to bylo 1/2 Cormier, 1/3 Johnson.

  • Cormier má 4/6 výher v polotíze stopkou. 

  • Johnson měl v rámci aktuálního UFC turnusu bilanci 6-2. Obě porážky s Cormierem.

  • Johnson má všech šest porážek v kariéře stopkou, pět z toho RNC. Pět proher RNC v UFC je nelichotivý UFC rekord. 

  • Mousasi má v posledních osmi zápasech bilanci 7-1 a pět výher v řadě - sdílená druhá nejdelší série v divizi (se třemi dalšími borci). Nejdelší má Romero (8). 

  • Mousasi teď čtyři soupeře po sobě ukončil před časovým limitem. Delší sérii finišů má v UFC jen Francis Ngannou, stejnou jako Mousasi ještě tři další borci. Mousasi ukončil před limitem 35/42 výher, v UFC 6/9. 

  • Mousasi přestřílel Weidmana o 36 podstatných zásahů. V druhém kole už to bylo jednostranné: 28-3. 

  • Weidman uspěl čtyřmi porazy z šesti pokusů. Mousasiho dostával na zem často, ale už ho tam moc dlozho neudržel. Weidman dostal na zem všech 12 soupeřů v UFC. 

  • Weidman zahájil kariéru 13-0, teď třikrát po sobě prohrál. Všechny tři prohry navíc TKO. 

  • Cynthia Calvillo vyhrála druhý UFC fight během 35 dní. Obě výhry má submisí a je prvním bojovníkem v UFC s dvěma výhrami v kalendářním roce 2017. 

  • Patrick Coté po zápase s Thiago Alvesem ukončil kariéru. V UFC měl během dvou turnusů celkem bilanci 10-11, ve velterové váze 5-3. Všech 11 porážek v kariéře nabral v UFC. 

  • Thiago Alves si připsal ve velteru čtrnáctou výhru. Dorovnal tak Koschecka, víc jich mají jen GSP (19) a Hughes (16).

  • Alves si s Cotém připsal dva knockdowny. V UFC jich má už 13. Drží tím rekord velterové váhy a celkově v UFC je na sdílené čtvrté příčce. Rekord Anderson Silva (17). 

  • Will Brooks poprvé v kariéře prohrál dva zápasy v řadě a poprvé v kariéře také odklepal submisi. 

  • Charles Oliveira má devět z deseti UFC výher submisí. Devátou submisí dorovnal Nate Diaze a Demiana Maiu. Víc jich v historii má jen Royce Gracie (10).

  • Charles Oliveira obdržel už desátý pozápasový bonus v UFC kariéře. 

  • Kamaru Usman neprohrál už devět zápasů, naposledy (a jedinkrát) byl poražen v květnu 2013. Usman má teď pět velterových UFC výher, což je druhá nejdelší série divize za Demianem Maiou (6). 

  • Usman má čtyři z pěti UFC výher na body a za pět fightů si nabodoval dvacet porazů. 

  • Usman je od dob Marcuse Davise v roce 2007 prvním borcem ve velterové váze, který v UFC vyhrál svých pět prvních zápasů. 

  • Usman přestřílel Stricklanda o 63 podstatných zásahů. Na celkové byl rozdíl ještě větší: 117-30 pro Usmana. 

  • Sean Strickland má obě prohry v kariéře na body, ve velterové váze nyní bilanci 3-2.

  • Reebok smlouva: 205 tisíc. Cormier jako šampion 40, vyzyvatel Johnson 30. Veteráni Alves a Coté 20, Oliveira 15, Mousasi a Weidman 10. 



Související články

 
 

 

Diskuze k článku

Pro vkládání a hodnocení příspěvků se přihlašte. Nemáte-li ještě svůj profil, můžete si jej založit zde.

Všechny příspěvky

webfighter - Čtenář - 20.4.2017 v 22:26
Super souhrn jako vzdy ! - Odpovědět
 

...

Caidel - Administrátor - 21.4.2017 v 10:25
Re: Super souhrn jako vzdy ! - Odpovědět
 

Díky!